Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Eziův osud

Přidal Diego dne 24.03.2013 19:48
#77

Snad se tímto dílem nějak odrazím k častějšímu vydávání dílů.
Zanechte komentář.



....

Kapitola 10 - Legenda


Jakmile jsem se dostal zpět do hostince, ležel na stolku dopis od Leonarda. Stálo v něm jen, že šel prozkoumat okolí Kremlu. "Co to sakra je?!" řekl jsem si... Absolutně jsem nevěděl co to je, ale on se tam vydal určitě z nějakého důvodu a proto musím za ním. Rusko sice neznám, tak jako Itálii, ale některé zdejší stavby mi svým vzhldem připomínají italské stavby. Je pro mě potěšující vidět, že se italský styl budov dostal až sem. Navíc bych asi nebyl daleko od pravdy kdybych řekl, že nejen italským stylem se inspirovaly ruští stavitelé, ale také byzantským, protože ty takzvané kupole, měli v Istanbulu. "Tohle město je plné překvapení, kdoví co ještě objevím..."

Cestou necestou...

Sebral jsem dopis a sešel dolů, do přízemí zeptat se hostinského, co je ten Kreml. Ačkoliv rusky neumím, v duchu jsem věděl že tomu názvu bude rozumět. Jakmile jsem vyslovil větu, "co nebo kde je Kreml?", tak se celá hospoda začala smát. Určitě viděli můj výraz ve tváři a poznaly, že nejsem odtud. Bylo to k nevydržení, držel jsem jazyk za zuby a ani nedutal, jinak by se stalo něco zlého... Smály se pořád, ale pak mi hostinský pokynul, abych s ním šel ven, já tedy vyrazil za ním. Přede dveřmi hospody ukázal na budovu se slovem "Kreml". Ukázal na jeden velký palác, byl ohromný, krásný, ať už vzhledem nebo svou velikostí a barvami. Bylo na něm vidět, že se opravuje, protože zub času zanechá vždy své stopy, na všem...

Kochání


Poděkoval jsem gestikulováním hostinskému a šel k tomu paláci.
Na to, že se nacházíme v Rusku, nebyla až taková zima, což mne udivilo. Leonarda jsem našel tam, kde jsem to čekal. Stál před palácem a kochal se tou krásou... "Ezio! Vidíš tu krásu?"

Ezio: To tedy ano, je to nádhera. Ale proč jsi vyrazil beze mě?
Leonardo: V poznámkách tvého otce, jsem objevil zmínku o tomto paláci a jeho tajemství.

Ezio: Jakém tajemství?
Leonardo: Nebudeš tomu asi chtít věřit, ale tvůj pradědeček tu prý kdysi byl a zanechal nějaké dědictví vašeho řádu v podzemních chodbách tohoto paláce.

Ezio: Můj pradědeček? A jaké dědictví? Kdy to bylo?
Leonardo: Co a kdy není v poznámkách napsané, ale tvůj otec se sem chtěl vydat a dědictví nalézt. Ale už to nestihl...

Ezio: Takže akorát víme, že to je někde v podzemí? Paráda....
Leonardo: Nebuď arogantní Ezio, tohle podzemí ukrývá vaši historii a je tvou povinností ji nalézt. Kdoví, třeba ti to může pomoci v boji proti Borgiovi.

Ezio: Asi máš pravdu Leonardo, budu se tam muset vydat a dostat to dědictví do našich rukou. Jdeš se mnou?
Leonardo: Né, nepůjdu, já se radši než prolézat zatuchlé kobky, budu věnovat tomuto paláci, zvenčí.

Ezio: Vtipné...
Leonardo: Hodně štěstí Ezio...

Ezio: Za chvíly jsem zpátky, zatím sbohem Leonardo...


Prostě zalezu do podzemí...


Vyrazil jsem do paláce, v něm to nebylo až tak nádherné, jako zvečí, všude na stěnách byly opadané malby i omítky. Při procházce palácem jsem zaslech, jak spolu mluví architekti, jeden mluvil rusky a druhý italsky. Tudíž jsem naprosto rozuměl všemu, co říká. Jedna věta mne zaujmula "...jedna z podzemních místností se zřítila, vedlejší je v ohrožení, musíme ji okamžitě opravit..." Po téhle větě poslal italský architekt dva jeho pomocníky dolů k té místnosti. Musel jsem je sledovat, jelikož jinak bych těžko hledal ty místnosti. Při jejich sledování, jsem zalech také jejich rozhovor, ve kterém probíraly jak špatný život oba mají. Zdálo se mi to až směšné...
Dělníci šly přes polozbořené schodiště dolů do podzemí, já je následoval a divil se, s jakou vervou se tady pracuje na opravách. Nikdo si mě nijak zvlášť nevšímal, takže nebyl zatím důvod se skrývat. Kráčel jsem za nimi, přes dlouhou chodbu na jejíž stěnách byli vyobrazeni někdejší vládci. Z chodby vedla jediná cesta dolů a to po žebříku... Slezli po žebříku dolů a poté jej vzaly sebou... "Sakra! Jak se teď dostanu dolů?!" řekl jsem si.