Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Eziův osud

Přidal Diego dne 03.02.2013 21:00
#73

Není to moc dlouhé, za to se omluvám, tento díl slouží k seznámení s okolím a nepřítelem.
Za komentáře nebo tipy na zlepšení budu rád!;)




...



Kapitola 10 - Mrazivé Rusko


O dva týdny později...

Mrzne

Když jsme s Leonardem dorazily do Ruska, právě tam vládla krutá zima. Ačkoliv mi mrzne obličej, zdejší obyvatelé jsou na tohle počasí zřejmě zvyklí. Jelikož mají kožešinové oblečení, čímž jsou řádně oblečeni na tuhou zimu. Já s Leonardem, jsme vytáhly své nejteplejší oblečení a oblékli se. Vybavil jsem se svými zbraněmi, tak aby nebyly vidět a abych vypadal nenápadně. Dali jsme si šátky přes obličej, přitom nám šly vidět jen oči, a to nejen kvůli zimě, ale hlavně kvůli ukrytí před nepřátely, jelikož mě i jeho znají. Co kdyby tu náhodou byl nějaký templář...

Templáři

Když jsme procházeli ulicemi, potkali jsme několik náznaků, že tu pobývají templáři. Jeden z občanů byl právě okrádán, stráž byla od tohoto činu nadohled, ale přesto nic neudělala. S Leonardem jsme nechápaly. Ubytovaly jsme se za mé peníze v jedné krčmě. On zůstal na pokoji a ubytovával se. Sice jsem mu říkal, že se nezdržíme dlouho, ale prý tu vidí tolik inspirace, že se tu asi zdrží déle. Já jsem si ale nevybalil, protože chci co nejdřív z této zimy pryč.

Ulice poznání

Když jsem vyšel před hospodu, rozhlížím se kolem a co nevidím. Právě ode mě někoho vraždí pár mužů v uniformách, zřejmě templářských. Stráže se k činu tak nějak dobelhaly a nechaly templáře jít, přičemž šlo zpozorovat, že dostaly nějaké "drobné". Uklidily mrtvolu a odešly zpátky na svá stanoviště. "Ubohost..." říkám si. Vešel jsem do jedné zapadlé uličky, kde jsem narazil na naštvaného templáře. Chtěl se se mnou bít, "budiž" řekl jsem si. Stačilo udělat pár chvatů a chlapec byl na kolenou. Začal jsem ho vyslýchat... "Kdo je R. B.?!"
"Ty jsi asi zdaleka, když nevíš kdo tu vládne(zlověstný smích)"

Ezio: "Jak! se! jmenuje! Mluv nebo zemřeš!"

Templář: "Rodrigo Borgia. Máš na něj spadeno? Ha! Dovol se mi se zasmát! Ha! Ha! Ha!... "

Ezio: "Nedělej si ze mě srandu! Jmenuji se Ezio Auditore a Rodrigo zaplatí za popravu mé rodiny!"

Templář: "To si jen myslíš... Bylo na něj spácháno nespočet atentátů a přesto se ani jeden z nich nedostal za brány jeho sídla. Hodně štěstí chlapečku(smích)."

"Árhgh!"
Probodl jsem mu krk skrytou čepelí. Ty jeho pošměšky vůči mě, už stačily.

Vyšel jsem z té uličky a přemýšlel, kde by mohlo být to jeho sídlo. Ano, mohl jsem se "zeptat" toho ničemy kde pobývá, ale naštval mě. Došel jsem až na Moskevské náměstí, sice je malé, ale stálo tam honosné sídlo, takže jde těžko přehlédnout. "To bude ono!" řekl jsem si. "Ten parchant měl pravdu!" zamumlal jsem si. Bylo kolem tolik stráží, že by to dokázalo ovládnout půlku Florencie, a to nepřeháním. Na náměstí také byly trhy, takže lidé všude kolem, pro mě je to ale dobrá zpráva, protože se v davu dá výborně maskovat. Vím, že tam neprojdu ve dne, natož teď když je tam tolik stráží. To bych se totiž nedostal dál než před brány sídla, jak mi ostatně říkal i můj dočasný zajatec. Proto jsem se rozhodl dát aspoň Borgiovi vědět, že jsem zde a chystám se ho zabít.

Vůz


Při obcházení paláce, jsem u hlavní brány spatřil povoz, který očividně vezl něco do sídla. "Vida!" Napadlo mě dát do nákladu malý balíček. Jehož obsahem bude pírko obarvené krví a nůž z našeho řádu. Zabalil jsem to do jednoho z balíků, a šel zpátky za Leonardem. Cestou jsem vymýšlel, jak se dostanu dovnitř, poněvadž po zemi to nepůjde, zcela očividně. Nebo ano?