Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Amonius - aneb povídka na přání

Přidal Ligos dne 20.02.2014 06:40
#714

V minulé kapitole: Amonius s Karinou se ve svatyni Ald-Sotha setkají s Bartolomějem. Zdá se, že všichni mají opět volnou ruku a jejich mise může pokračovat dále. Amonia však ještě čeká vysvětlování, ohledně jeho spolupráce s Mehrunes Dagonem, ale to není nic, co by nezvládl...


XXXVII.


Ruiny Ald – Sothy nechali za zády a vydali se do Pelagiadu.
Slunce pomalu, ale jistě zapadalo za obzor a tak se rozhodli přenocovat v krčmě. V té, ve které je Efram zatkl.
Jakmile je tamní hostinský spatřil vcházet, začal přemýšlet. Netrvalo mu dlouho, než si vzpomněl, odkud tyto lidi zná.
„Je mi líto, vážení,“ volal na ně zpoza pultu. „Nemáme už volné pokoje.“
Bartoloměj se rozhlédl po lokále. Nikde ani živáčka, dokonce ani vojáci z Pelagiadské pevnosti tu nebyli. „Opravdu?“ optal se pak nevěřícně.
„Opravdu,“ odsekl krčmář. Znovu pohlédl na příchozí a zamračil se.
Jako by se v něm na okamžik hnulo svědomí, řekl: „Heleďte se lidičky, nechci už žádný oplétačky s Chrámem. Jestli chcete něco k jídlu, posloužím rád. Ale pak se ztratíte, jo?“
„Platí,“ kývl Bartoloměj a usadil se ke stolu. Amonius s Karinou si přisedli.
„Mám tady ještě zbytek guláše z vodního ohaře, nebo zeleninové ragú s kwamími vejci.“
„Guláš a džbánek piva,“ poručil Bartoloměj. Amonius si dal také guláš a Karina zkusila ragú.
Při jídle se Amonius jal vysvětlovat, jak to bylo s Mehrunes Dagonem. Lhal, jako když tiskne, popíral a zapíral a zdálo se, že Karina mu zcela nevěří. Neříkala však nic. Zato Bartoloměj se tvářil spokojeně. „Věděl jsem, že ty by sis s daedrickými knížaty jen tak nezačínal. Když tedy vynecháme Sheogoratha. A teď mi povězte, jak bylo na Šílených ostrovech? Vždyť kterým smrtelníkům se tam podaří vstoupit se zdravým rozumem? Ba co víc, se zdravým rozumem i vyváznout?“
A tak se pustili do vyprávění a večer příjemně ubíhal.
Bartoloměj poslouchal se zatajeným dechem a i hostinský, ač stál poměrně daleko, každou chvíli nevěřícně kroutil hlavou nad jejich vyprávěním. A když Amonius s Karinou dopovídali, přispěchal, aby sklidil ze stolu a naúčtoval útratu.
„Děkuji za návštěvu, panstvo!“ říkal, když si přepočítával septimy. „A pokud budete chtít Pelagiad někdy příště znovu navštívit, hledejte krčmu U Raracha!“
„U Raracha?“ podivil se Amonius.
„Ano, už jsem nechal udělat nový vývěsní štít. Mám tu totiž novou pracovní sílu, víte? Je to učiněný div! Chcete se podívat?“
„Proč ne?“ pokrčil rameny Amonius.
Hostinský je zavedl ke kuchyni. „Ten rošťák už asi spí, tak potichu, prosím!“
Pomalu otevřel dveře a snažil se, aby nevrzaly. Mlčky ukázal prstem na podlahu. V proutěném koši nedaleko dohasínající pece, spal zachumlaný v potrhaném hadru rarach a tiše pochrupoval.
I když byl větší, než když ho viděli posledně, nebylo pochyb.
„Krík?“ Amonius nevěřícně zíral na spokojeného raráška.
„Ty ho znáš?“ divil se hospodský.
„To je Krík! Zůstal tady, když nás Efram odváděl do Vivecu,“ vysvětloval Amonius.
„Připojil se ke mně v pustinách.“
Majiteli hospody se zkřivila tvář. Podrbal se na hlavě a procedil skrz zuby: „Ehm… A jak mám vědět, že říkáš pravdu? Víš, ten rarach mi sem přitáhl dost lidí a…“
V tom se Krík probudil. Protáhl pracky, postavil se a mžoural očima po kuchyni.
Pohlédl ke dveřím. „Íík?“ říkal udiveným tónem. Pak se rozběhl ke dveřím.
Amonius rozpřáhl paže. Myslel si, že Krík běží za ním. To se ovšem pletl, rarášek si to totiž zamířil přímo ke Karině. Vyskočil a zachytil se jí kolem krku. Začal jí olizovat obličej.
„Ha, ha, nech toho! To lechtá!“
„Ííík!“
„Mno, zdá se, že vás opravdu zná,“ musel uznat krčmář. „To je opravdu zapeklitá situace. Jak jsem říkal, je to celkem užitečný pomocník. To byste nevěřili, jak rychle umí mejt nádobí! Pravda, sice pár talířů rozbil, ale i tak…“
Krík začenichal a jakoby vycítil nebezpečí, vytrhl se Karině z náručí a utíkal se schovat za pec.
„Co se děje?“ nechápal majitel hospody.
V tom se rozrazily dveře. Průvan chladného nočního vzduchu sebou do místnosti přivál i prapodivnou směsici vůní sušených bylin a štiplavého kouře.
Amonius ten specifický zápach znal. Cítil ho již několikrát a ihned věděl, s kým si ho spojit.
Bartoloměj se také zatvářil znepokojeně. Amonius si všiml, že kolem pěsti jeho mistra začínají poblikávat drobné jiskřičky. Očekával nepříjemnosti.
Trvalo to jen pár prchavých vteřin, napětí by se však dalo krájet. Všichni přítomní stáli jako přibití a hleděli ke vchodu.
Konečně se objevila postava…



http://pixeljudge.com/file/morro15_1.jpg
___________________________________________

Otázka: Kdopak že to vkročí do dveří?

A) Sám čaroděj Rendax
B) Najatí Rendaxovi poskoci, s nekalými úmysly
C) Milus, kterému se nějakým způsobem podařilo uprchnout z otroctví

Upravil/a Ligos dne 20.02.2014 06:50