---

Gronel však zakopl a spadl hlavou přímo na kámen. Nejdřív vypadal, že jenom omdlel, ale když se Hrun pokusil nahmatat tep, nic neucítil. Několik minut se ještě snažil kamaráda oživit, marně. Po několika neúspěšných pokusech už totiž slyšel směrem od města blížící se zlověstný řev. Rozum a instinkt mu říkal "uteč a hned", ale agónie a žal ze ztráty přítele ho přiměla stát a bojovat. Řev se blížil čim dál víc a on už stál připravený s mečem nad hlavou. Když už byl řev tak blízko, že byl skoro nesnesitelný a dusot desítek nohou zněl jak bubny, jeden z keřů v Hrunově blízkosti se pohnul.