---

Hron jak v úžasu stál a nemohl se pohnout. Překrásná žena k němu pomalu kráčela. Zdálo se mu jako by se v té chvíli zastavil čas, jenom němě zíral na zářící postavu. Povolnými ladnými kroky k němu žena došla. Pomalu pozvedla ruku a dotkla se s ní, nejprve Hronova čela a poté jeho ruky nesoucí meč. V tu chvíli se Hronovy v hlavě rodily myšlenky, co se to vlastně děje. Ve zmatku jeho vlastních úvah nemohl myslet na nic jiného než že mu v této chvíli byla devítka více než nakloněna. V úvahách ale nemohl dlouho pokračovat, protože to od čeho se s příchodem ženy tak vzdálil se začalo opět jakoby vracet a nabývat rozměrů. Krásnou ženu už nikde neviděl zato spatřil, že on sám se začíná jakoby rozjasňovat. Opět se mu do srdce zabodl trn vzteku a smutku. Jeho tělo začalo kypět energií. Opět se zuřivě vrhl do útoku proti obludám požírajícím jeho kamaráda. Tentokrát ale jeho meč nalezl svůj cíl a přeťal první obludu vedví s ledovou chladností a nenávistí. Nestvůry překvapené náhlým útokem někoho koho dosud neviděli začali vřískat a útočit. Nastala bitevní vřava která nebrala konce. Ale Hron jakoby chráněn vyšší mocí postupoval bez zranění, to se ale o zrůdách říci nedalo. Křik oblud pomalu slábl až nakonec utichl úplně. Hron zvítězil. K smrti unavený hrdina si klekl a opřel se o svou zbraň. Byl naprosto vysílen. Upadl na krví zbrocenou zem a omdlel.