---

Cheese... FOR EVERYONE!!!

"No tak Ozzy... Pojďme udělat nějakou kravinu!!!" Znuděný daedrický princ seděl na svém trůnu, kolem kterého poskakoval jeho kolega Shreogorath.
"Řekni Hircinovi... Mám tu práci." Daedrický lord, oděn v černém plášti prošívaným zlatem si prohrábl své ježaté vlasy připomínající hřebíky.
"Ale s Hircinem není žádná sranda!!! Vždy při lovu podvádí!!!" Sténal Shreogorath, který před chvílí vyhrál hádku sám proti sobě. Být schizofrenik není asi až tak špatné. Člověk se alespoň necítí osamělý.
"Lov nemá žádná pravidla magore... Od toho je to lov. Jeden je kořist, druhý lovec." Svraštil obočí Ozzy. Shreogorath se zachmuřil.
"S tebou také není žádná zábava!!!"
"Jsem princ cynismu, co ode mne sakra čekáš?"
"Jsi také princ kravin!!! Čekal jsem že je budeš dělat se mnou!!!"
"Při poslední "Srandě" jsme přesvědčili jednoho ožralého elfa ať si založí frakci Thalmor, což po čase vyústilo ve velkou válku a vyvolalo sled nešťastných událostí." Ozzy vstal z trůnu.
"Což samozřejmě dalo za vznik mnoha vtipům černého humoru, což mne učinilo silnějším. Ti smrtelníci jsou podivná stvoření..."
"Říká ten co má jednu smrtelnici za manželku." Zazubil se jeho šílený kolega.
Ozzy se vydal ke dveřím, ale v půlce se zastavil. Shreogorath udeřil na slabou strunu.
"Kdy jí máš v plánu říct, že tvá "rodina" jsou vlastně smrtelníci, kterým si pomohl v nouzi a oni tě přijali mezi sebe? Kdy jí řekneš že tvé pravé jméno není Helias, ale Ozzy? Jak dlouho před ní chceš ty a tví smrtelní kámoši lhát? Jak je možné že cynická daedra najednou projevila soucit?" Shreogorath se zubil čím dál víc.
"Mimochodem, hezky ses vypořádal s tou Thalmorskou hlídkou co pronásledovala to nordské děcko, že bys začínal měknout?" Ozzy svého daedrického kolegu odstrčil.
"To děcko mi bylo u prdele... Prostě se mi líbil justicionářův ohoz, to je celý..." Ukázal na svůj oblek a vydal se pryč, zajistit dostatek cynismu a zla v Tamrielu.

********
„Zapisujte, nalezena Anis, žena neurčitého věku se smrtelnými poraněními, pravděpodobně se stala obětí pokusu o znásilnění, pachatel pravděpodobně Akemo, rektální deformátor…“ Člen městské stráže diktoval na jedné z poboček stráží državy Bílého Průsmyku zprávu o vyšetřování vraždy.
„Já vám nevím, pane. Anisina řiť byla tentokrát ušetřena. Nebyl to náhodou Urg-Pyroman-Zvrhlý Onan? Už jsme dlouho o něm neslyšeli.“ Oponoval písař. Strážný však pokrčil rameny.
„Kdo ví, možná jsou s Akemem, rektálním deformátorem, komplicové. Nicméně, na místě jsme zabavili láhev neznámé kapaliny, která půjde náhle do Dračí síně dvornímu čaroději na rozbor… Je na ní pečeť Elsweyrského přístavního města, nevím přesně kterého…“

Jen o pár metrů dále zastávku míjela parta pirátů, zhrzená ztrátou cenných halucinogenů, navíc vedena neustále vynervovaným Argosem, který s vědomím, že kvůli tomu prasákovi Vivecovi přišli o dobrý kšeft, připomínal chováním orkyně když má své dny.
„Chápu, že ztráta Anis a konec vaší desetihodinové lásky tě zdrtil, ale ONANOVAT JSI KOLEM JEJÍHO PŘÍBYTKU NEMUSEL!!!“ Seřval Viveca vousatý pirát s šátkem.
„Nemohli dojít daleko!!! Prohledáme nejbližší vesnici a tam snad někdo kápne božskou. Neříkejte mi že někoho kdo s sebou vleče tolik lahví scoomy si nikdo nevšimne!!!“
„Taky to mohlo být více lidí a naše lahve už mohou spočívat hezky ve skladišti nějakého alchymisty nebo se na tom sjíždí banditi.“ Zavrčel Argos. V tu chvíli je minula drobounká, asi patnáctiletá Imperiálka. Vypadala roztomile, nemít hnusnou jizvu přes ksicht.
„Hele malá, být tebou se nepotuluji po lesích samotný, může ti tu někdo natrhnout prdel…“ Vivec najednou zapomněl na svou roli perverzního loupeživého piráta a skoro otcovsky se na dívku podíval, ale v tu chvíli ho za jeho číro na hlavě chytil Argos.
„A já ti natrhnu brzo tu tvoji, jestli nebudeš držet hubu a krok!!!“
Parta po dvou hodinách dorazila do Vořanova. Vesnička to byla malebná, krásná a příjemná, člověk by skoro zapomněl na ty zmlácené místní a pobíhajícího hospodského s palcátem, kterému z úst tryskal proud hnědozelených zvratků. Civilové leželi na zemi zlanaření tak, že sotva mohli chodit, ostatní byli zabarikádovaní doma.
„Co to ku*va je?“ Pozvedla obočí drobounká Sumi.
„Možná stopa…“ Řekl Argos. Holohlavý týpek vedle něj už-už vytahoval meč, avšak barbar mu ruku pozastavil.
„Ne, tohle zvládnu sám.“
Hora svalů nakráčela k nebohému blijícímu hospodskému křičícímu cosi o fialových slonech. Ten v tu chvíli zařval že Argos není jeho táta, a ohnal se po něm palcátem, jenže pirát mu zbraň chytil, druhou rukou chytil pod krkem, rozpřáhl se a mrštil s hospodským přímo do okna jeho podniku.
„Co teď?“ Zeptal se Vivec.
„Teď půjdeme na jedno…“

V pajzlu bylo tma a smrad. Argos by přísahal, že cití i moč a neztrávený obsah lidských střev. Když rozkázal plešounovi, bývalému vojenskému mágovi, aby zapálil krb, zjistil příčinu.
Proud zvratků chrlil nyní i z ústr většiny jeho posádky, zatímco Sumi začala pistět jako malá holka a Argos jen nevěřícně zíral. A když Sumi piští, když piští holka, co tráví život s drsnými piráty a ve volném čase podřezává bandity, má k tomu sakra důvod.
Po celé místnosti byli poskládání jeden přes druhého bouřné hávy, legionáři i bandité, tu a tam nějaký civil. Každý měl v zadnici zaražený meč. Na zdi byl čokoládovo-krvavou barvou namalován vzkaz: „Akemo-Rektální-Deformátor byl zde“.