#10
Kapitola tři
Problémy se zákonem
„SKYRIM PATŘÍ NORDŮM!!!“
Než stihl legát otevřit truhlu, zezadu ho probodl šíp. Hrot z něj vyjel přímo mezi prsy. Z úst mu vytryskla krev a zhroutil se na kolena. Jeho dva podřízení vytrhli meče a utíkali pomoci svým kámošům v táboře, jenže jeden z těch volů zakopl o bednu, kterou legát odemkl.
Spadla na zem, otevřela se… A vykutálela se lahvička.
„SCOOMA?“ Uskočil legionář.
„Dokonce dvakrát přepálená!? Chlapi!!! Tohle jsou piráti, rozsekejte je na kusy!!!“
„Vyznáš se v tom nějak dobře…“ Zavrčel barbar Argos a stejně jako zbytek posádky, i on se připravil k boji.
„Chlapi, deset z vás roztklačí loď od břehu, zbytek vyskočí a bude jim držet od těla ty legionáře a… Pošuky v modrých zbrojích!!!“ Ledabyle chytil nordovu ruku s mečem a probodl ho tím svým obouručním.
Legionáři podle všeho napadli skupinu rebelů, která šla poblíž. I když, právě díky těm rebelům to možná budou mít o něco jednodušší.
Námořníci s čvachtáním přistávali ve vodě a začali masakrovat legionáře. Rebelové od nich byli naštěstí ještě vzdáleni, proto je nemuseli řešit.
„To je sranda…“ Chrochtal blahem Grog, když sekerou drtil další a další legionáře. Jenže se řítili další a další. Musela tu být ubytována celá centurie!!!
Adram taky nezůstával pozadu. Mladý bretonec sesílal kouzla a pomáhal posádce bojovat jak jen mohl. Když se na Argose zezadu vrhla obrovitá nordka, Adram vyčaroval vázaný meč, sekl ji přes břicho a když padla na kolena, kopl ji do obličeje a tím ji dorazil.
„Hehe, nejsi až tak špatnej kámo!“ Zazubil se barbar a odrazil další útok.
„Kapitáne, kdybych se náhodou nestihl evakuovat na loď, pošlete ty prachy do mé pevnosti, já si je pak vyzvednu!!!“ Otočil se Grog na temného elfa, které svou očarovanou šavlí odvracel jeden úder za druhým.
„Co chceš jako dělat?“ Nechápal elf.
„Koupit vám trochu času… HUAAARG!!!“ Ork se rozběhl do davu, vyskočil a dobře mířenou ranou sejmul nejbližšího legionáře do hlavy. Moc mu z ní nezbylo.
„Jdu za ním, stejně jste mne tu chtěli vysadit… A z mého doprovodu už nikdo nezůstal…“ Adram vyléčil jednomu námořníkovi zranění.
„Tak tak, dohody se mají plnit. Snaž se ho udržet na živu, je to horká hlava!!!“ Argos podsekl jednomu nepříteli nohu a následně ho připíchl k zemi.
„Srandu“ však posádce zkazilo hlasité „FUS RO DAH!!!“. Nikdo nevěděl, co to bylo ani odkud to pocházelo. Až na Groga a Adrama, kteří se dostali přímo mezi legionáře a rebely. Velitel rebelů, v jakémsi kožichu, sedící na koni zařval a jeho hlas „zabíjel“ lidi.
Nebyli jediní, kdo se nad tím pozastavil. Do této nepříliš šťastné situace se totiž připletl i jakýsi podivný madík, s čírem na hlavě, ke kterému měl ještě copánek. A to nemluvě o těch piercinzích, které měl v obličeji.
Mezi davem legionářů se pokoušela proběhnout osoba v kápi, avšak tu hned omráčil nějaký voják. Stejně tak toho piercingáče někdo přetáhl po hlavě kyjem. Jenže pak se stalo něco ještě divnějšího…
Mladík zařval bolestí. Ale ne jako normální člověk. Adramovi to připadalo… S čím to srovnat… Snad možná tak drak, třebaže žádného nikdy neviděl, ale vždy si to tam představoval. Řev odhodil jednoho z legionářů stranou a hned poté se mladík zhroutil.
Jakýsi císařský čaroděj využil situace a seslal na oba dva, jak orka tam bretonce, kouzlo strnulosti. Těsně předtím než Grog ztratil vědomí, všiml si jak před ním nějaký redguard v prostých šatech uklouzl a praštil se o kámen do hlavy.
U Plamenné Želvy se zatím námořníci stahovali na palubu odplouvající lodi.
„Dojhajzlu kde je Grog?“ Argos odrážel meče legionářů, kteří se vrhali na jeho spolubojovníky. Zatím je držel úspěšně od těla.
„Jeho čas vypršel, jestli tu setrváme o chvíli déle, zemřeme všichni!!! Jestli nepřiběhne do té doby, než se všichni nalodí, má smůlu!!“ Barbar schytal ránu do stehna, zavrčel bolestí a poté rozpůlil hlavu nepřátelskému nordovi.
„Dejte mi deset chlapů a probojuji se k němu!!!“ Odrazil další útok a výpadem probodl útočníka.
„Ani nápad!!“ Řekl kapitán, jenž rovněž svou šavlí popravoval dotěrné nepřátele.
„Mají přesilu!!! Jestli tam vtrhneš, je po tobě!!! A bez tebe jsme ztraceni, jsi důstojník!!! Tvůj život je na to příliš cenný!!!“ Dobná redguardka skopla do vody legionáře, kterému se povedlo vylézt na palubu.
„TAK BUDE TO?!! Všichni co zadržují nepřátele na palubu, jinak tu zůstanete!!!“ Kapitán podkopl nohy poslednímu vojákovi a sekl ho přes hrudník.
„Pojď Argosi, Grogovi už nepomůžeme!!!“ Temný elf skočil na vzdalující se můstek. Jakmile byli všichni námořníci v bezpečí, raněný Argos se rozběhl mělkou vodou k lodi. Skočil na můstek a chytil se kapitánovy ruky. Vytáhl ho do bezpečí.
„Jaké jsou ztráty?“ Podíval se kapitán na Sumi, drobounkou redguardku, která zrovna ošetřovala raněného Norda.
„Minimálně pět mrtvých, Grog nezvěstný, asi osm zraněných…. To co jsem zatím napočítala. Náklad přežil bez poškození. Kam poplujeme teď?“
Kapitán si mnul čelo. Takový průser a to teprve dorazili. Došel ke kormidelníkovi.
„Naber směr Větrný Žleb…“ Agronián překvapením zamrkal.
„To město mají v rukou rebelové, jsou to pokud vím dost velcí rasisté. Agroniáni dokonce ani nesmí do města a musí přebývat v docích. A pokud vím, dost z nich si tam krátí čas fetem. Pokud se poštěstí, naučíme pár zlozvykům i místní stráže. Sumi, sepiš seznam padlých, jejich majetek a podíl pošleme rodinám na zpáteční cestě. Ti, kteří žádnou neměli, jejich majetek bude rozdělen mezi posádku. Já se teď jdu podívat, zda nemáme nějakou vhodnou falešnou vlajku, pod kterou by nás pustili do přístavu. Argosi, mrkni se nám do skladu co bychom mohli vystavit jako zástěrku, až budeme prodávat fet Agroniánům. Ostatní, kteří zrovna nemají službu, rozchod!!“