---

Po úspěchu Alduinova syna tu mám takovou upoutávku, jak by mohla možno vypadat má další povídka :P
Jednalo by se o dost drsnou a vulgární věc o podsvětí světa Nirnu, částečně parodující Skyrim, odehrávajíc se paraelně vedle Příběhu Alduinova syna, přičemž se možná vysvětlí pár neobjasněných informací.
Nemám v plánu to psát teď pravidelně, ale tohle je první kapitola a zároveň "Trailer" jak to asi bude vypadat, pokud v tom teda budu pokračovat.
(dělám teď na několika projektech a k tomu budeme s kámoškou příští rok vydávat vlastní mangu, takže nemám až tolik času, k tomu studuju na gymplu :D)

************************************

Kapitola jedna:
Dobrý kšeft

„To je jako všechno?“ Obořil se mohutný barbar v otrhaném tílku a kožených kalhotách, obut do loveckých bot na Khajiita, který před něj složil poslední bednu.
Praštil obrovitou pěstí do jedné z beden, až lahvičky uvnitř zacinkaly.
„Dereme se tu před půlku Tamrielu, bojujeme s upíry, bandity, čaroději, někdy upířími banditskými čaroději, dostáváme šípy do kolena, proto, abychom DOSTALI POS*ANÝCH DESET beden SCOOMY?!! To nám nevystačí ani na náklady na převoz…“
Vedle barbara se objevil obrovitý ork v lehké zbroji. Na hlavě měl mohawk a přes oko jizvu. Posádka lodi se nacházela v jednom z Elsweyrských přístavů, bylo tu vedro jako v peci. Dokonce i ta drobná redguardka, klábosící zrovna o něčem s agroniánským kormidelníkem se potila a nadávala jaké tu je horko. Pro Kajiity by jejich domovina měla být peklem, mít totiž v tomhle vedru ještě srst by barbara Argose bylo, jako vařit se zaživa, avšak, kočičky to očividně zvládaly bez problémů.
„CO se děje? VYJEBÁVAJÍ S NÁMA GROGU!!!“ Dal si ruku na čelo.
„Vyřiď kapitánovi, že tahle zásilka se nevyplatí, tahle scooma nikam nepojede.“ Prohrábl si své dlouhé černé vlasy.
„Vy asi moc události posledních let nesledujece co?“ Zazubil se kočičák. Ten jejich nemizící drzý úsměv. Ork i barbar na něj obrátili pozornost.
„Výborně, posloucháte. Asi vám uniklo, že po „Velké válce“ Thalmor dělá zátahy a průzkumy v soukromí nás poctivých občanů víc, než je zdrávo. Ceny cukříku tudíž rostou, protože je těžší skrývat naše plantáže před justicionáři. A aby to nebylo málo, taktéž musíme cukřít převážet na vlastní náklady tajně do varů. Jenže, když je výroba cukříků nákladnější, jeho ceny rostou. A scooma není cukrátko. Nelze s tím jen tak přestat… Přísahám vám pánové…“ Kočičák poklepal na jednu v beden.
„TOHLE je dvakrát přepálená scooma. Její míň, ale je to jedno z nejlepších svinstev, co se dá sehnat. Za TOHLE vám feťáci celého Tamrielu urvou ruce. Udělají cokoliv, aby se k tomu dostali. Nebude problém ji prodat za pětinásobek… Ne-li desetinásobek, než za kolik ji kupujete ode mne. Proti téhle sračce je zlato obyčejné bahno!!! Buďte rádi že na vás mám čas, v pořadí je totiž deset žadatelů o tuhle drogu. Vás jsem dal jako první do pořadí proto, že jste mými stálými zákazníky a doručujete mi pravidelně zásoby kradeného zboží.“
Mohutný ork a barbar se na sebe podívali. Kapitána nezajímalo, co nakupují. On měl na starost navigaci, řízení a pořádek na lodi. Vše mimo moře měl na starost jeho důstojník barbar Argos. Ovšem kapitán očekával, že když svěří tuto povinnost Argosovi, neudělá chybu. Očekával, že budou z toho zisky. Pokud prodělají, dostane padáka.
„Přísahám kočičko…“ Zavrčel barbar, když sáhl do kapsy kalhot pro měšec.
„Jestli na téhle sračce proděláme… Najdu si tě kdekoliv. Je ti jasné, že na tomhle závisí moje místo mezi posádkou Plamenné Želvy? Kapitán mne za špatný kšeft degraduje na čističe hajzlů. Nebo vykopne v prvním přístavu.“ Khajiit jen natáhl s úsměvem pracku a přebral si měšec se zlatem. Chvíli počítal a poté se uklonil.
„S vámi radost obchodovat, uvidíte, neprohloupili jste. Jestli budete spokojeni, příště vám prodám dvojnásobek!!!“
Grog se otočil na partu znuděných námořníků hrající karty na molu.
„Hej, vy!!!“ Ukázal na bedny.
„Naložte to na naši loď, pokud chce ještě někdo jít chlastat, nebo si užít s běhnama, máte poslední možnost, za hodinu vyplouváme!!!“
Sám Argos do svých mohutných zjizvených paží uchopil bednu. S cinkáním se vydal po můstku do logi. Na zábradlí seděla drobounká mladá redguardka se šátkem na hlavě.
„Dobrý kšeft?“ Zeptala se.
„Byl by ještě lepší kdybys pohla zadkem a pomohla nám to naložit. Kde je kapitán?“
„Víš, že já nejsem na manuální práci hehe. Kapitán? Myslím, že zrovna shání informace o přístavech. Kde půjde něco prodat a kde naše zadky zavřou do šatlavy.“
Argos, asi čtyřicetiletý muž s lehkým strništěm vstoupil do dusného skladiště a odložil první bednu. Dar-ža. Prokleté místo, pro piráty jako on však zlatý důl. Hotový ráj na zemi. Svobodné město, které se těšilo rozsáhlé autonomie od Elsweyru, prakticky se mu zodpovídalo jen minimálně a to armádou a zahraniční politikou. Thalmor taktéž do vnitřních záležitostí moc nezasahoval, protože Dar-ža, tento městský stát, mu poskytoval díky své politice přísun zlata z daní.
Peníze nepáchnou, odkud ty prachy pochází, to už ušáky nezajímalo. Dokud platí daně, nikdo se nebude na nic ptát.
Právě proto tenhle slunečný přístav v zátoce byl rájem pro piráty. Zde se pralo kradené zboží a prodávalo dál jako legální. Zde se shromaždovali grázlové, shánějící práci v kriminálním živlu. Právě odtud pochází většina Scoomy.
Pro někoho kdo ovšem v kšeftech neumí chodit, byla návštěva přístavu sebevraždou. Moudrý návštěvník se od přístavu držel dále a pohyboval se jen v bezpečných čtvrtích města, kde vládla stráž.
Pokud totiž překročil hranici, ocitl se ve světě, kde vládne jediné právo.
Právo silnějšího.

O hodinu později byla posádka připravena k vyplutí. Část námořníků se odebrala k veslům, zatímco zbytek odpočívat. Argos, aby se neukousal nudou, brousil u brousku ostatním zbraně. Nakráčel k němu kapitán.
Postarší temný elf, oděn do čarodějného roucha, které symbolizovalo jeho tehdejší příslušnost k nějaké z univerzit se zadíval na jiskry létající od broušené zbraně.
„Takže… Co zboží?“ Podíval se na Argose.
„Nakoupili jsme nějakou dvakrát přepálenou scoomu. Ten kočičák tvrdí že nám to vydělá hafo peněz. Ale neprodal nám toho moc… Ikdyž… Podle přepočtů, minimální zisk by byl, jako kdybychom s dvojnásobnou dávkou scoomy jeli pětkrát. Doufám, že nelže. Kvůli tomu jsem nemohl koupit polovinu zboží, které jsme plánovali.“ Kapitán se posadil na sud.
„Už jsem o té sračce slyšel. Dealeři a feťáci se po tom shání jako diví. Avšak, do Bravilu bych s tím nejezdil…“ Pokrčil elf obočí. Barbar zvedl hlavu.
„A kam teda? Bravil byl vždy naším zlatým dolem. To snad se chystáme zfetovat Imperial City?“ Odložil nabroušený meč vedle sebe. Elf zavrtěl hlavou.
„Nejvíc feťáků najdeš na nejzoufalejších místech. Ne, Bravil by byl ztráta času. Ztráta příležitosti. Jestli je tohle to nejlepší svinstvo co se dá sehnat… Prodáme ho na místě, kde nám za něj urvou ruce. Tam, kde jsou lidi tak v p*deli, ale zároveň mají dost peněz. A hlavně tam je hodně, hoooodně závisláků…“ Kapitán vstal.
„Řeknu Gri-dražovi, aby nabral směr na ono místo… Teple se oblečte pánové, bude nám chvilku zima. Jestli se vše vydaří, za pár týdnů si nadutí prachama budeme užívat s kozatýma nordkama v nejbližším bordelu!!! Plujeme do Skyrimu!!!“ Elf poplácal orka, který zrovna vytahoval kotvu po rameni.
„Budeš doma o trochu dřív. Do konce služby ti stejně zbývá už jen půlrok. Uvidíš zase svou pevnost Grogu. Vyplatím tě dopředu plus něco navíc. Byl jsi dobrým námořníkem, ale tvá pevnost se bez chlapiska jako ty určitě neobejde. Ten zbytek ti odpustím a proplatím, zasloužíš si to.“ Mrkl na něj dunner.
Ork přikývl.
„Byla mi čest patřit k posádce Plamenné Želvy kapitáne!!“