#29
Mopidu děkuji že mě takhle bráníš :) Chell též děkuji
PRO MEW:Je mi líto že se ti to nelíbí. Je to jako Sci-fi. Není to opravdové. Díky za pochopení :)
Tento díl je slabší. Ale i tak příjemnou zábavu :)
7.den → ,,No, asi už si vzpomínám,kdo je ALDUIN!“
,,A Chanelll, proč jsi nešla se sestrou do Bílého Průsmyku?“ zeptala jsem se. ,,Milá Ariyo, kdybych věděla kam má namířeno, šla bych s ním. Ovšem Ireleth utekla z domu. Hledala jsem ji všude a nikde jsem ji nemohla najít.Kde jsi teda byla Ireleth?!“ ,,No, já cestovala po světě. Když jsem utekla z domova, vrátila jsem se do Morrowindu. A asi o 3 dny déle, jsem byla v Cyrodiilu. Prostě jsem cestovala. Až po roce jsem se vrátila do Skyrimu.“ smutně řekla Ireleth. Chanell se zeptala: ,,A teď je ti líto že jsi utekla, viď?“ ,,ANO!“ Pak nás Chanell pozvala k ní domů. Šli jsme přes hlavní bránu města, a viděla někoho, koho rozhodně nemám v lásce. A ještě jeden tvor koho nemám v lásce. A ještě žena…To je Tulius! A legátka Rikke!A…a…a…THALMOR!!! Chtělo se mi zvracet, ale v poslední době jsem toho moc nesnědla takže by nebylo co, vracet. ,,Á stará známá přítelkyně! Jak máš v úmyslu mě ztrapnit tentokrát?!“ Zeptal se Tulius. ,,Dnes nemám na vás náladu takže si dejte odchod. To snad nemůžu chodit po Skyrimu jak se mi zlíbí?!“ ,,Ne , nemůžeš!“ Byla jsem naštvaná. Ale dál jsem šla za Ireleth a Chanell. ,,Promluvíme si až budeš za mřížemi!“ řekl Tulius.
U Chanell to vypadalo moc hezky. Dala nám polévku na zahřátí a celkově byla velmi milá. Večer jsem nezůstala u Chanell , ale šla se ubytovat do hostince u hlavní brány. U mrkajícího kolčáka, se to tam jmenuje. ,,Máme plno.“ řekl hostinský. ,,Jak to?!“ zeptala jsem se. ,,To kvůli Thalmoru,všechno mi tady vypijou, a zabrali mi všechny pokoje.“ ,,A proč si je ten Generál, nepozve k sobě do chmurného hradu?“ Na to už hostinský neodpověděl. Přišel Oldemar, tedy hlavní THALMOR ve SKYRIMU a řekl: ,,Všechnu medovinu co máš, hostinský! A rychle!“ ,,No tak počkejte!Tady už je málo medoviny. A kdyby ještě byla tak rozhodně nebude pro vás! Svojí medovinu již každý vypil, tak padejte, nebo si pijte něco svého!“ zařvala jsem. Oldemar se na mě podíval a bylo mu do smíchu. Však já mu podala poslední medovinu. Onji pevně sevřel a odcházel. Podal ji svým vojákům a už odcházeli, když se Oldemar otočil a rukama chtěl zmrazit hostinského i mě. Já použila obranné kouzlo a on se nestačil divit. ,,Řeknu to Tuliusovi.“ Promluvil Oldemar. ,,A co mu chcete říct? Že jsem se bránila protože jsem nechtěla nechat zmrazit?!“ zeptala jsem se s úsměvem na tváři. Oldemar se zamyslil a pak : ,,K čertu s tebou!“
Hned ráno jsem zašla k Chanell. Ireleth tam seděla na židli u krbu a měla svěšenou hlavu. Chanell semnou nechtěla mluvit. Bála jsem se že jim něco nakecal Oldemar. Nebo jim nějak ublížil! ,, Co se stalo?“ ,,Drak zase útočil!“ řekla Ireleth. ,,Ha, a kde!“ ,,V Bílém Průsmyku. A ten drak , se jmenuje Alduin! No a, Ralof…to nepřežil…Je mi to líto.“ ,,Alduin?! Kdo to je?!“ zeptala jsem se naštvaně, až mi málem vystřelil jazyk z úst.,,Alduin je Akhatosův prvorozený. Tedy nejsilnější z draků.“ Promluvila Chanell. ,,Tak tedy, pojedeme do Bílého Průsmyku!“
(Zadajte nzov:
)Okamžitě jsme povozem vyrazili do Bílého Průsmyku. Jen z dálky to bylo Dračí město. ,,Páni, tak já vás tady vysadím a pojedu nazpátek! Mám lepší práci na práci než se nechat zabít!“ strachy zakřičel muž který řídil vůz. Z města se kouřilo a Alduin si nad ním létal jako by se připravoval hnízdit. Vesnice okolo města hořeli,poslední lidé ještě utíkali z domovů. Našla jsem polomrtvého občana ,,DRAČÍHO MĚSTA“. ,,Jak se jmenuješ?“ zeptala se Ireleth. ,,Brix,jmenuji se Brix.“ Pomocí kouzla jsem ho vyléčila a Chanell mu dala výdrž. Ireleth dala Brixovi dýku,luk a nějaké šípy. ,,Kam máš teď namířeno,chlapče?“ zeptala jsem se. ,,Do Samoty, a mockrát vám děkuji. A vy? Kam jdete vy?“ ,,My jdeme do toho města. Až budeš v Samotě, nezapomeň odemě pozdravovat Generála Tulia. A ještě řekni jarlovy, ať sem někoho pošle protože tohle sami nezvládneme.“ řekla jsem. ,,A od koho že mám Tulia pozdravovat?“ zeptal se Brix. ,,Ariya,on už bude vědět .“ Když jsem obešli město, a náhle jsem se objevili před bránou města, bylo mi těžko od žaludku a strašné horko. Chtěli jsme otevřít bránu, ale byla v plamenech. Náhle můj mozek byl zaplněn dalším nápadem. Já a Chanell jsme použili ledové kouzlo, a tím plameny pohasli. Ireleth pořádne kopla do vrat a ony se rozrazily. Ale jakmile se tak učinilo, za nimi stál pěkně rozzuřený Alduin, asi s nás podle výrazu neměl úmysl uvítat. ,,No, asi už si vzpomínám,kdo je ALDUIN!“