Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Osudy dobrého legionáře Pelargia

Přidal Parrot dne 09.07.2012 10:55
#1

Zdravím. Všiml jsem si ( asi půl roku :D ), že tu píšete různé příhody, veselé, či tragické. No a když mi asi pátý člověk napsal PM, ať taky něco napíšu, tak jsem se rozhodl, že ano.

Většina z vás začíná tak, jak začíná Skyrim. Já tedy začnu, když skončila Velká válka.
Prakticky každého hlavní postava je nějaký chudák, voják, bandita, tulák, apod. V tom případě já budu mít rovnou rozmazleného syna hraběte :D
Když se vám to bude líbit a budete chtít pokračování, dejte mi "kvalitní příspěvěk".
Pokud jste to četli, tak to prosím ohodnoťte, nebo napište komentář, ať vím, jestli má vůbec smysl pokračovat. Díky :D

PS : Na chyby nehleďte. Všechno se dá opravit, všechno se dá přepsat...

PS2 pro adminy : Prosímvás, občas se může stát, že se v mém příběhu objeví sprosté slovo nebo nějaká sprosťárna.

_______________________________________________________________________________________________
1.stránka

Osudy dobrého legionáře Pelargia


Prolog

Velká válka byla strašlivá. Ačkoli se většinou Chorrolu vyhnula, její ozvěny budou městem doznívat ještě celá století. Pokud tedy nepříjde znova v ještě strašlivější podobě.
Muži odcházeli do války s hrdostí a pýchou, že mohou sloužit Říši, ale vraceli se ( pokud se vůbec vraceli ) deprimovaní a zničení. Bylo jim úplně jedno, jestli ještě nějaká Říše je, hlavně že se mohli vrátit domů ke svým rodinám. Včetně mého otce.

Můj otec byl hrdina. Hrdina v pravém slova smyslu. Přezdívali ho "Rytíř modrého stromu" nebo taky "Ochránce".
On byl první, kdo odpověděl Císaři.
On byl první, kdo bojoval na jihu s armádou Aldmerských vojáků.
On byl první, kdo přišel na pomoc Císařskému Městu.
A on byl poslední, kdo ho opustil.
Když se Císařské Město znovu dobývalo, on byl v první línii a povzbuzoval Legii.
A ta ho milovala a respektovala. Později byl jmenován členem rady a dostal nějaké ty "frčky" za zásluhy. Každý k němu vzhlížel jako k vůdci. Byl respektován dokonce i zajatými Aldmerskými velitely.

A co jsem dělal za války já ? Schovával jsem se !
Vždy, když se objevila poblíž Chorrolu skupina Aldmerských vojáků, byl jsem první, kdo se ukrýval v podzemí. Miloval jsem život, tak proč ho zahazovat ? Kvůli slávě ? Kvůli respektu ? Kvůli povinnostem k Říši ? Pche ! Raději jsem se odstěhoval do sklepení se svými děvkami a knihami. Byl jsem tehdy ještě mlád. A svého mládí jsem se velice nerad vzdával.

Tohle se samozřejmě nelíbilo mému otci. Jen jsem ho ponižoval svoji přítomností. On byl velevážený hrdina a já srab, schovávající se pod matčinou sukní ( obrazně řečeno, má matka, hraběnka Anna, je mrtvá ).
A tak mi splašil velmistra šermíře až z Hammerfallu ! No a já ho poslal zase zpět.
Sehnal mi slavného Bosmerského lovce, aby mě vzal s sebou na lov. A já jsem ho po dlouhém přemlouvání nasměroval rovnou do bordelu, kde jsme strávili noc plnou...lovu...
Koupil mi nejlepšího a nejdražšího koně z Leyawiinu, a tak jsem ho prodal a koupil jsem si asi půlku knihovny z Magické Univerzity.
Ať dělal můj otec cokoli, téměř vždycky jsem na tom vydělal.

No a jednoho ne přílíš krásného rána se můj otec, lidově řečeno, nasral. Nachytal mě totiž v posteli s jednou silnou Legátkou, která mě měla učit se štítem. Moc se ji to nepovedlo, že ? To už bylo příliš i na něj. Byl to velice trpělivý člověk, ale teď už to prostě nedal.

A tak mě poslal daleko na sever, do země Skyrimu, kde mě prý naučí bojovat a pomohou mi stát se mužem. Napsal dopis Legátovi Fasendilovi, aby mě vzal do legie, a aby na mě vůbec nebral ohledy.
Poté mě naložil do karavany a poslal mě vstříc osudu. Do Skyrimu. Podle toho, co jsem četl, to bylo velice drsné místo. Na knihy tam shlížejí s nenávistí a místní Nordky jsou prý hnusné a chlupaté. Ach jo...


Jmenuji se Pelargius. Syn hraběte z Chorrolu. A toto je můj příběh.

_______________________________________________________________________________________________

Upravil/a Parrot dne 14.07.2012 16:03