Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Osudy dobrého legionáře Pelargia

Přidal Parrot dne 02.09.2013 20:43
#30

14. stránka
II. Kapitola – část 2.

„Za slávu Říše!“ Vykřiklo naráz asi 150 legionářů shromážděných na dvoře Chmurného hradu.

Rozkaz zněl jasně. Najít Ulfrika, zlikvidovat jeho osobní armádu rozlezlou po celém Haafingaru a potlačit sebemenší odpor vůči Císařství. Doba je strašlivá a je nutné udržet Skyrim pod vládou císaře Tita Meda II. i za cenu násilí. Účel světí prostředky, jak se říká.

Všichni, až na malou skupinku natlačenou u zdi, se dali do pohybu. Masa vojáků utvořila dvojstup a odpochodovala směrem k bráně. Legát Fasendil, elf a přímý nadřízený Pelargiovy družiny počkal, až zmizí poslední opozdilec a otočil se ke své kohortě. Celkem si užíval jejich nechápavé a vyděšené pohledy.

„Pánové, tohle bude vaše první mise“ Spustil elf na své vojáky. „Tak koukejte, ať to nezakzíte. Tam venku to bude o život. Byl jsem ráno na velitelství v Dračím mostě a musím vám říct, že situace je hodně špatná. Tamní lůza veřejně protestuje proti novým daňovým reformám a kvůli tomu svému Talosovi. Vypadá to, že Ulfrikovi stoupenci poštvávají lid proti nám. Daří se jim. Před hodinou dokonce skupina dřevorubců a farmářů zaútočila na hlídku v bažinách. Všech 7 legionářů bylo rozsekáno na maděru. Může se vám stát, že se zapletete do nějaké...ehm... podobné situace.“

Všichni se tvářili vyděšeně. Nikdo však ani nepípl.

„Ať se stane tak, či onak pamatujte, že jakékoli milosrdenství vás může stát život.“ Dodal ještě Fasendiil nebohým vojákům. „Tak a teď pohyb. Půjdeme do Dračího mostu, kde vám řeknu, co dělat. Do té doby držte jazyk za zuby a tvařte se vážně a hrdě. Občané ve vás musí vidět oporu. Jdeme!“
Pelargius nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. Další masakr na obzoru. Tohle ho bude stát život.

Jak tak pochodovali ulicemi směrem k bráně, sbíhalo se čím dál víc měšťanů. Obyvatelé Samoty vojákům mávali, jemně po nich házeli květiny a křičeli „Stendarr s vámi“ „Za Říši“ „Děkujeme vám“

Pelargia to dojmulo. Moc dobře věděl, že tito lidé jsou na nich přímo závislí.
Není to tak dávno, co Ulfrikův posel veřejně oznámil, že praví synové a dcery Skyrimu musí okamžitě opustit město, jinak se na ně bude pohlížet jako na zrádce a nepřátele. Chvíli poté zmizelo asi 3000 lidí. Tito však ne. Ať už to bylo kvůli rodině, nemoci, či díky opravdové loajalitě, stále věděli, že pokud Ulfrikova početná vzbouřenecká armáda zničí legii a obsadí město, nemají žádnou šanci. Legie byla její skutečnou záchranou.
Jak se tak na ně Pelargius smutně usmíval, přemýšlel, zda-li jejich tváře ještě vůbec někdy uvidí.

Před bránou se Fasendiilova družina srazila s upoceným a rudým legionářem. Zasalutoval a řekl.
„Prefekt Arminius ze západní hlásky žádá o pomoc. Odrazil asi tucet vzbouřenců, ale další vlnu by už nedal. Ztratil 5 dobrých chlapů a nutně potřebuje posily.“
„Západní hláska je ale poměrně daleko odsud.“ Odvětil legát Fasendiil. „Jdi ke stájím a vyhledej jezdce. Budou tam dříve než my. Proč ale nepovolá Thalmorské? Jsou jen půl míle od něj. “
„Prefekt elfům nevěří, legáte. A já s ním…“
Fasendil se dlouze zadíval na vojáka. „Ty s ním co?“
„Nic pane. Ehm, za slávu Říše!“ Voják znovu zasalutoval, zamračil se na ostatní a vydal se do města.

„Proč jim nepomůžeme?“ Tázal se Hadvar. „Za pár hodin bychom tam určitě byli.“
„Protože jsem to řekl.“ Odvětil tiše Legát. „Ještě jste pořád zelenáči a já vás nechci nechat zabít“
Hadvar si odfrkl a už už mu chtěl říct něco peprného, naštěstí ho Pel kopnul tak silně, že to nestihl.

Cesta trvala asi půl hodiny. Nic zvláštního se nedělo, občas kolem nich projel nějaký jezdec, občas byl v lesích slyšet svolávací roh. Jinak žádné známky rebelů. Pelargiovi skoro až přišlo, že legáti jenom přehání. Nikde neviděl žádné roje a armády vzbouřenců.

Co ho ale málem posadilo, byla vesnice Dračí most. Ulicemi pochodovali legionáři s pochodněmi, nějaký prefekt vyřvával zákony a na dřevěných lampách viseli lidé s prostřelenou hrudí. Všude to páchlo krví, v provizorních klecích klečeli špinaví lidé prosící o milost a na náměstí stálo v řadě pět legionářů, v ruce luk a očekávajíc příkaz. Pelargius si povšiml, že před nimi u zdi stojí stejné množství lidí, dva z nich na sobě modrou zbroj. Ještě než Pelovi došlo, co se tam chystá, prefekt mávnul rukou a během vteřiny mělo všech pět vězňů šíp v hlavě, či krku. Jeden ještě žil, držíce si rukou hrdlo a sípavě kašlal krev na všechny strany. Pak k němu přišel prefekt a podřízl ho jako podsvinče. Krvavé mrtvoly pak odnesli na hromadu. Bylo jich tam strašně moc. Pelovi se z toho udělalo špatně.

Došli k centrále Penitus Oculatus, kterou okupoval jakýsi úředník očekávaje zprávu od prefekta.
Vevnitř byl stůl a na něm obrovský stoh papíru. V rohu stál prefekt, který vedl popravu.

„Dalších 5, kvestore. Klece jsou již plné. Nemáme kam dát uprchlíky ze Samoty. To je zatím vše.“
„Ách, to už dnes bude sto dvacet.“ Zamlaskal kvestor a začal něco psát na list pergamenu. „Pošlete do Sovngardu další. V klecích zůstanou přednostně ženy a děti. Ženy si pak mohou vzít legionáři jako odměnu, jestli víš, jak to myslím“
„Řekl bych, že to bude nejlepší odměna.“ Dodal s úsměvem prefekt, nasadil si přilbu a vyšel ven.
„Další“ Zvolal automaticky kvestor a ani nezdvihl oči od psaní.
„Legát Fasendil a jeho kohorta k službám, kvestore!“ Zasalutoval elf.
„No konečně posily. Potřebujeme… já vlastně ani nevím co. Zeptejte se toho… no jak přišel.“
„Ehm, ale…“ Dodal nechápavě Fasendil.
„Odchod, mám tu nějakou práci!“ Zařval kvestor a stále sledoval své psaní.

„Blbec“ řekl Fasendil na odchodu ze dveří. „Hej, prefekte!“
Fasendil se hnal za prefektem, který si zrovna otvíral láhev medoviny. Nám pokynul, že máme pohov a dal se s ním do řečí. Pelargius se zadíval na ty hrozné klece, kde křičeli ženy, že nic neprovedli, ať je pustí.
Přišli k nim dva legionáři.

„Tuhle?" Zeptal se jeden z nich.
„Tuhle!" Řekl ten druhý, otevřel klec, vyndal jednu sotva patnáctiletou dívku a chytil ji za ruce.
„Díky bohům! Já to věděla, že přijdete na moji nevinnu!" Zvolala vesele hnědovlasá dívenka.
„Jo, my tě tý nevinnosti zbavíme, hehe!" odvětil voják a nebohou, zmatenou holku odvedli kamsi za budovu.
Náhle byl slyšet křik.

Pelargius se ani nechtěl domýšlet, co za budovou Penitus Oculatus musí odehrávat.
„Ach jo, to zas bude den" řekl Pel a sundal si přilbu. Tohle bude na dlouho.

...pokračování příště...