---

Strach a smrt ožívá

,,Jarl nebude ráda až se dozví, že jsi znovu utekl," řekl zlomyslně Norman. ,,Vidím, že si Grelod dokonce najala tyhle pobudy, aby z toho sama neměla trable. Chytré."
,,Nech mě být!" řekl hlasitě a rozčíleně Tulák.
,,Musím říct, že mě tvá drzost už unavuje. Napáchal jsi tolik škody- a čekáš, že tě jen tak nechám být?!" vrátil s řevem odpověď Norman.
,,Normane, poslyš... Neříká se mi to lehce, ale já se o toho chlapce prozatím postarám," přihlásil se nechápavě do konverzace Magnus, aby se chlapce zastal.
,,Počkej... Vážně si myslíš, že ho chci znovu odvést zpět do sirotčince? Ne. To vážně nechci. Svou šanci dostal a teď je čas aby konečně zaplatil."
,,Nevím, co mi tím chceš říct," zabručel se zaťatýmy zuby Magnus.
,,Myslím, že víš. Ten kluk zemře," usmál se na něj Norman.
,,Jeblo ti? Je to jen dítě! Nenechám tě ho -"
,,Nebudu se s tebou vybavovat. Kdybys byl v mé kůži jistě bys udělal to samé. Teď už k***a ustup, nebo skončíš stejně."
,,Běž!" rozkázal chlapci Magnus, aniž by spustil oči z Normana. Postavil se do bojové pozice.

Tulák se okamžitě rozeběhl aniž by ještě věděl kam. Hlavně, že to bylo na opačnou stranu od strážných a hostince, který nimi byl také celý naplněn. Utíkal o život seč mu síly stačily. Neměl vůbec prostor na to myslet, co se teď stane s Magnusem.

,,Tak na, co čekáte!" zařval Norman na své dva podřízené. Ti hned uposlechli rozkaz a vyběhli za ním. Zůstal tam tak stát sám, proti Magnusovi.

Magnus měl připravené své pěsti podél těla a díval se na Normana s výrazem jako nějaké dravé zvíře.
Norman se zasmál. ,,Stálo ti to za to?" zajímal se pobaveně.
,,Jsi zrůda, Normane a nezasloužíš si žít."
,,To byly tvá poslední slova?" zeptal se arogantně Norman a přiložil ruku k pochvě s mečem.
Magnus se podíval koutkem oka, na dýku na zemi. A oběma ležícím pobudům v duchu poděkoval.
,,Jo. Myslím, že jsem to vystihl dost přesně," sotva to Magnus dořekl skočil po dýce.
Norman okamžitě zareagoval a vytáhl prudce svůj meč. Nastal souboj na život a na smrt.

Chvíli tam proti sobě jen stáli a vyčkávali na to, kdo zatočí jako první. Bylo jasné, kdo je v nevýhodě, protože Magnus měl kvůli chybějícímu oku špatné prostorovné vnímání a jeho zbraň byla třikrát kratší než ta Normanova. Jako první se odhodlal vést útok Norman a mířil na krk ze strany, kde měl Magnus pásku přes oko. Jeho úderu se jen tak tak vyhl tím, že se skrčil. Když měl Norman nechráněné břicho, využil situace a bodl ho do boku. Norman zaúpěl, ale zranění nebylo dostatečné k tomu, aby ho vyřadilo z boje. Ještě pokrčeného Magnuse kolenem kopnul do brady takovou silou, že z něj hned vystříkla krev a povalil se na záda. Strážný znovu napřáhl své ostří a chystal se ležícího soupeře popravit. Magnus vyvalil zdravé oko a svištějícímu meči se odvalil z dosahu. Ostří ho jen mírně řízlo do zad. Zapřel se rukama do země a pomohl si vstát. To už byl Norman znovu připravený a vedl proti němu sérii útoků. Pohybem ruky z leva do prava se mu pokusil rozpárat břicho, ale Magnus odskočil. Po té hned pokračoval z opačné strany a mířil o něco víš, ale to také minul. Na konec na něj jen mířil čepelí a nabíral dech. To samé dělal i Magnus.

,Nechte mě být!" křičel Tulák aniž by se otočil na své pronásledovatele. Vběhl do jedné z postraních uliček Riftenu, kterou znal a když byli strážní ještě za rohem stačil se chovat mezi poskládané dřevěné bedny před jedním obchodem. Když okolo něj bez povšimnutí proběhli spadl mu kámen ze srdce, ale věděl že ještě nemá vyhráno.

Vrátil se zpět a rozlížel se zpoza rohu. Nikoho neviděl a tak vyběhl ven. Běžel k místu o kterém si myslel, že mu dokáže zajistit bezpečí.

Nacházel se před Chrámem bohyně Mary. Vstoupil dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Rozhlédl se po místnosti a přímo na samém konci řad lavic se nacházela pozlacená ženská socha. Vypadala smutně. Stála tam s mírně rozpařenýma rukama, oblečená v nějakém rouchu a vzhlížela k nebesům. Z očí ji tekly slzy a Tulákovy tak připadalo, že kvůli něčemu Truchlí.
,,Co tu v tuhle hodinu pohledáváš, dítě?" ozval se odněkud výrazný ženský hlas.
Tulák se lekl a otočil se za hlasem. Stála tam starší kněžka s knížkou v ruce.
,,Potřebuju se tu schovat. Chtějí mě zabít," řekl narovinu chlapec.
,,Bohové. Kdo tě chce zabít?" zeptala se s oči vsloup nevěřícně žena.
,,Norman a ostatní strážní!"
,,Prosím? Proč by to dělali?"
,,Musíte mi věřit! Oni mě zabijí!"
,,Chlapče. Nejprve se uklidni. Nikdo tě nechce-"
Než to stačila kněžka doříct, vyrušilo ji hlasité klepání do dveří, jako by je chtěl někdo vyrazit.
,,Tak jo. Raději tu zůstaň," řekla nakonec trochu vyděšeně žena.
Chytla chlapce za rameno a kamsi ho táhla. Vstoupila s ním do blízkých dveří a dál šli po schodech dolů. Tam se nacházel další pár dveří. V tom se znovu ozvalo klepání a hned potom dveře zavrzali a zabouchli se.
,,Asi se ti ten pohled nebude líbit, ale pokud je to, co říkáš pravda, tak je to pro tebe jediná možnost."
Bez toho aniž by Tulák věděl do čeho jde, kýval hlavou.
,,Tak jo," končila rozhovor kněžka a chytla za kruh u dveří a otevřela je. ,,Jdi dovnitř. Já si s nimi jdu promluvit."

Ihned, co tulák vstoupil dovnitř zabouchla za ním dveře. Ocitl se tak v temné místnosti bez oken, kterou osvětlovalo jen několik svícnů. Cítil tu podivný dráždivý pach, před kterým si musel zakrýt obličej. Nevěděl jestli se klepe strachem, nebo nervozitou. I když to dělal nerad, tak chtěl vědět, co tak zapáchajícího se tu s ním nachází a začal se okolo sebe rozhlížet.

Opatrně našlapoval po místnosti a díval se okolo sebe. To, co ale za chvíli spatřil jím otřáslo. Uprostřed místnosti byl dřevěný stůl s nějakým nářadím a na něm někdo ležel. Bylo to nahé chlapecké tělo a mělo sešité břicho.

Podíval se mu do bledého obličeje a v tu dobu přestal dýchat. Byl to Stín.

____________________________________________________________________________________________________

Snad se vám oživení mého příběhu líbilo a v každém případě - zanechte komentář. (RPG1)