#75
Z problému do problému
část 1.
Venku byla už tma. Jen pár luceren osvětlovalo město a byl to vskutku nádherný pohled. Tulák vykročil od hostince a chystal se vyhledat Stína. „Určitě už je vyléčený, přeci to nebylo nic vážného,“ říkal si a doufal, že už Riften neopustil, aniž by se rozloučili.
Město nebylo velké, takže si mohl dovolit pátrat na vlastní pěst. Nenápadně nahlížel do oken a vyhledával nějaký znak, který by označoval lékařův dům. Asi po třetí se dostal až na konec jedné slepé uličky a už ho to pátrání začalo unavovat. Sedl si na jeden z dřevěných sudů poblíž, aby si mohl srovnat myšlenky v hlavě.
„To mě po*er…“ ozval se něčí překvapený hlas. Tulák se za ním okamžitě otočil.
Stála tam stará otrhaná žena s rozcuchanými vlasy a stejně ohavný zapáchající muž.
„Půjdeš s náma, chlapče,“ zasmála se žena, tak že byli vidět její odporné zuby.
„To nepůjdu. A vůbec, co jste zač?“ namítl Tulák.
Muž, který doprovázel ženu se ale neváhal dohadovat a vytáhl starý naostřený nůž.
„Půjdeš s náma! Rozumíš?!“ zařval muž agresivně a zamířil nožem na chlapce.
„Měl bys sám vědět, proč ta žena ze sirotčince hledá nějakého chlapce tvého vzhledu,“ odpověděla chlapci a pokynula muži, aby se o něj postaral.
Chytl chlapce za rukáv a strhl ho ze sudu. Tulák se bránil a rozdával údery, ale muž byl neoblomný. Přestal se vzpírat teprve, až mu přiložil ke krku nůž a znovu pohrozil.
Tulák se tam za žádnou cenu nechtěl vrátit, ale věděl, že dát přednost smrti by bylo hloupé. Jenže oni ho chtěli mít očividně živého a Grelod mu naháněla větší strach než tihle dva pobudové.
„Pomoc!“ zařval Tulák z plných plic. Muž mu okamžitě zacpal rukou ústa a vedl ho dál do sirotčince přes prázdné tržiště. Nikdo ho tahle nemohl slyšet, protože se všichni ještě bavili v hostinci. Ale někdo ho přece jen slyšel. Byl to Magnus, který se šel po chlapci podívat. Neměl po ruce žádnou zbraň a na to, aby se pro svého starého miláčka vracel domů, neměl čas. Musel zakročit hned.
Dostal se k nim, tak blízko jak jen dokázal a v momentě překvapení se za nimi rozeběhl. Než si únosci všimli, že se na ně řítí devadesátikilové monstrum, tak už agresivního muže strhl k zemi. Mlátil ho do obličeje hlava nehlava. Žena se mu okamžitě chtěla vrhnout na záda, ale Tulák ho varoval. Okamžitě ji sundal jednou ranou do obličeje a ona omdlela. Tulák na něj překvapeně zíral, možná ho trochu šokovalo, že uhodil ženu. Ale věděl, že si to zasloužila.
Magnus se vzpřímil a podíval se na chlapce. „Asi bys mi měl něco vysvětlit…“
„Poslala je Grelod ta žena ze...“
„Já vím, kdo to je. Proč sakra?“
Než mohl Tulák odpovědět, ztuhl opět strachem. Norman a další dva strážní byli za Magnusovy zády. Ten to pochopil a pomalu se za nimi otočil.