---

Chtěl jsem udělat novou aknteru, jenže když jsem smazal starou už jsem další nemohl založit.. Asi se to nevyřeší, tak tu mou otázku alespoň položím: "Máte nějakou oblíbenou postavu z mého příběhu? A jakou?"
Teď už vás nechám číst..
______________________________________________________________________________________________

Tulák
část 3.

Když odcházeli, tak se unavený strážný opět vracel do hostince. Riften už dávno spal a až na pár pobudů byli jeho ulice prázdné. Nebyl problém se dostat na cvičiště, ale přesto měl Tulák obavy. Jen je nedával najevo. Přece si nenachá zkazit pověst.
,,Neznám nikoho, kdo by sem za stmívání šel. Tak buď vklidu," uklidňoval Stín mladšího kamaráda.
,,Kdo říká, že nejsem? Já nic neříkám," mávl rukama.
,,Klepeš se." krátce odpověděl a přistoupil k cvičné figuríně.
Na jeho klidné řeči jen zavrtěl hlavou, ale to Stín neviděl.
,,Tak jo. Jsem připravenej se učit, jen mi řekni jak na to," sebevědomě prohlásil a změřil si terč pohledem.
,,Když učil táta mě, tak mi říkal ať na to nepospíchám. Nenaučím tě to dneska, ale budu se o to snažit," vysvětloval svému prvnímu a staršímu žákovi.

Učil ho to tak, jako jeho otec před pěti lety. Pocit, že může někomu dávat lekce ve střelbě, mu dělal dobře a posílil ho zdravím sebevědomím. I obavy ustoupily stranou. Stínovi to nejdříve moc nešlo, a tak byl Tulák rád, že může stále s něčím pomoci.

Byli tam několik hodin, už téměř nebylo vidět, ale Stín trval na tom, že dnes to ještě nevzdají.
,,Teď.. Teď, koukej..," napínal tětivu a zadíval se na cíl. Uvolnil ruku a šíp prosvištěl tak rychle, že si Tulák ani neuvědomil, že už je v cíli. ,,Jo! Zásah!" radoval se když viděl první šíp v hrudi figuríny.
,,Páni. Super! To se ti povedlo," upřímně gratuloval a byl rád, že mohl přítele něco naučit.
,,Díky," s mírným úsměvem se podíval na menšího kamaráda. ,,Věděl jsem, že mě to naučíš."
Nechtěně přivedl chlapce do rozpaků. Odpověděl mu jen ,,Jsme kámoši, nemáš zač."
,,Jo to jsme a nejlepší!" vykřikl Stín a plácl Tuláka přes rameno.
Nastala chvilka trapna a oba se nakonec zasmáli.
,,Tak jo. Já si ještě párkrát střelím a pak se vrátíme domů. Dobře?" zeptal se svého učitele.
,,Jasně, Stíne," sedl doprostřed cvičiště a díval se na střelce. Občas se podíval projistotu i do uličky, aby je nikdo nepřekvapil.

Šlo mu to dobře. Líp než by si Tulák pomyslel. Snad to bylo tím, že když se to učil on, tak byl dvakrát mladší.
Nechával vzduchem svištět jeden šíp za druhým a ten se zabodával do těla figurýny. Chlapec začínal na svého přítele téměř žárlit, ale věděl, že on byl ten díky kterému to umí.
Po půlhodince se z terče stával pomalu ježek. Tulák se na to už nemohl dívat.
,,Tak jo. Pro dnešek by to už stačilo. Taky bych si chtěl vystřelit," odhodlal se a vyzval Stína aby mu luk vrátil.
,,Nojó, promiň! Já málem zapomněl! Tady máš." Konečně nastal čas ukázat, jak střílí profesionálové, pomyslel si chlapec.
Převzal ebenitový luk a zamířil na stejné místo, kde předtím stál Stín. Pak udělal pár kroků vzad, aby to neměl tak jednoduché. Ještě o další tři kroky a zastavil se. Připravil se a ani se neujistil, jestli se na něj Stín dívá. Zapomněl na okolní svět a soustředil se pouze na to, aby šíp, který právě umisťuje zasáhl červenou barvou namalované srdce. Zhluboka se rozdýchával, protože jeho zásah musel být přesný. Natahoval k sobě tětivu a připravoval se na výstřel. Dokázal vidět pouze to červené srdce, místo kam se musí trefit.

,,CO TO TAM...?!!" zařval někdo.
Chlapec dostal šok. Rychle se otočil. Neuvědomil si, že právě vyslal šíp na nic netušícího muže.
Překvapený strážný vytřeštil oči a chytl se za břicho. V křečích se předkonil a upadl na kolena.
,,Bože! Rychle zdrhej Tuláku!" řval na ztuhlého chlapce s beznadějným výrazem.