#48
Po delší době jsem dopsal pokračování mého příběhu. Tak snad nebyl úplně zapomenut a bude se nadále líbit..
-Jo a hlavně příběh hodnoťte, hodnoťte a hodnoťte, abych věděl jestli se líbí a mám pokračovat! (RPG1)
____________________________________________________________________________________________________
Tulák
část 2.
Tulák a Stín s lukem se snadno vyhnuli ospalému strážci a starci, který se vracel opitý domů. Jako obvykle si dávali velký pozor a kryli se za zdmi budov. Zpoza jednoho rohu poblíž východu z města oba vystrčily hlavy. U brány stál další ze strážců a řval na toho ospalého, který mířil do hostince. ,,Dělej, ty kreténe!" Když chlapec zahlédl jeho zrudlý obličej poznal o koho se jedná. Byl to ten, který ho surově chytil a odvlekl do sirotčince.
,,Ten sráč!" vykřikl a Stín ho strhl za roh k zemi.
,,Zase blázníš? Kdo je to?" Podal mu ruku a pomohl mu na nohy.
,,Norman. To je ten sráč, kterej mě obvinil ze zlodějny a sebral tátův amulet!"
,,Sakra, ale nemůžeš takhle vybouchnout. Už jsem ti to říkal. Jednou mu nachčiješ do jídla, ale teď jdem vyzkoušet tvůj novej luk!"
,,Jo, jasně a promiň" vzdychl uraženě chlapec.
,,My dva si nemáme co odpouštět, Tuláku" řekl a znovu se povídal za roh.
Norman na stráži si pro sebe něco mumlal a nervózně podupával nohou.
,,Přes něj se rozhodně nedostaneme.." zašeptal Stín na chlapce.
,,Když mi už dáš do ruky ten luk, tak bych ho moh zastřelit.." s vtipem, ale vážně pronesl.
,,Ha. A proto ho mám zatím já. Musíš mě to, ale taky naučit, když jsem ti ho pomoh obstarat. Jasný?"
,,Stíne o to se neboj," tiše se zasmál.
Ten druhý strážce se už vracel a nesl dva džbány s pivem. Stejně jako Norman neměl helmu, ale tohohle nepoznával. Měl dlouhé, kudrnaté, hnědé vlasy a vypadal mladě. Nejspíš to byl nováček. Z blízkosti se na Normana usmál, ale ten mu úsměv neopětoval. Skoro mu vyrval džbán z ruky a bez pozdravu začal nasávat. Druhý se k němu v zápětí přidal také.
,,No možná je nebudeš muset ani střílet, Tuláku. Počkáme tady a doufejme, že se ožerou jak Kolčaváci."
Sledovali je a čekali. Po půlhodině uznali, že vyčkávat na opíjící se strážné, bude na delší dobu.
,,Hele, co kdyby jsme zatím..." zrázu navrhoval aktivní Stín, ale chlapec ho přerušil.
,,Stíne! Co zas plánuješ?" znervózněl.
,,No mezitím, co se tihle dva budou nalejvat by jsme mohli ten luk vyzkoušet na cvičišti."
,,Myslíš to vážně? Někdo nás tam uvidí!"
,,Ále. Snad se teď nebojíš? Podívej se na tohle město! Je k smíchu! Grelod si nás ani neuhlídá a podívej na ty stráže! Vůbec nevím, proč se před něma kryju, když do týdne sirotčinec můžu opustit!"
,,Stíne, říkals mi, že mám zachovat klid. Co to do tebe vjelo?"
,,Brzo už z tohohle města vypadnu a..." na krátkou chvíli se odmlčel a pokračoval ,,Nejdřív mě, ale nauč střílet! Bude se mi to hodit a vzpomenu si na tebe po každý, když zastřelím.. třeba zajíce."
Chlapec nevěděl, co na to má říct. Nikdy se nestalo, že by ho o něco tak moc prosil. Už tolikrát pro něj Stín něco udělal, že by mu dluh mohl splatit. Ale kdyby ho teď odmítl mohlo by to znamenat konec jejich přátelství a po jeho odchodu by ho nemusel už nikdy vidět.
,,Ach.. Tak jo," nejistě souhlasil a Stín na něj opět vycenil bílé zuby.