Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Příběh tajemného tuláka

Přidal Lord Rade dne 10.07.2012 00:33
#15

Kdo se bojí, nesmí do lesa
část 1.

Lovcův syn nedočkavě vyhlížel otce, který stále nepřicházel. Nebylo to pro něj nic zvláštního, přeci ho jen dobře znal a věděl, že se čas od času někde zdrží. Tedy po většinou skoro pořád. Hlavně teď, když už byl prohlášen téměř za dospělého. I přesto by s otcem chtěl trávit víc času. Několikrát se mu snažil naznačit, že by se chtěl přestěhovat někam víc mezi lidi, třeba do jedné z těch vsí, kam ho občas brával. Ale on ho vždy odbil s tím, že na to nemají peníze a tady je to přeci, tak krásné. Rád by uměl číst, alespoň by se tím na dlouhé chvíle zabavil. Ovšem ho to neměl kdo naučit. Rád by tu měl nějaké přátele se kterými by si mohl celý den hrát, ale žádní tu nebyli. Teď mu to vše začalo terpve docházet a trápil se tím. Umí už
docela dobře střílet z luku, kromě otce se však není komu chlubit. Hraje na buben, který mu přitáhl v domění, že se na něm vyřádí, když tu s ním nebude. Vyjma jeho, komu zahraje? Zvykl si na tu samotu, jenže si to nerad připouštěl. Často proto snil. O své budoucnosti. Chtěl být někým významným, slavným, chtěl toho dokázat tolik, kolik osmileté dítě může chtít.

Ležel na špinavé děravé dece na vlhkém trávníku a díval se na zapadající Slunce. Vedle sebe měl položený svůj darovaný luk, bez kterého se teď ani nehl a říkal si jak tu bez něj mohl doteď žít. Prsty přejel po jeho dřevěném těle, jako by ho chtěl pohladit. V tu chvíli ho napadlo, že by si s ním ještě rád zastřílel a rovnou by tím otce mohl překvapit. Ovšem střílení do terče měl už dost. Bylo na čase, aby už zasáhl pravý živý cíl.

Pomyslel si, že bude mít určitě velkou radost až uvidí první synův úlovek. A tahle představa ho natolik přesvědčila, že okamžitě uchopil luk a došel si pro zbylé šípy. Chtěl to stihnout do setmění a tak si pospíšil. ,,Právě, začíná můj první lov," řekl s hlubokým výdechem sám sobě a tak trochu i okolní přírodě. Vykročil do hlubokého lesa, tím směrem, kterým šel poprvé s otcem.
Křupaly pod ním suché větvičky, slýchával zpěv ptactva a okem možná zahlédl veverku, ale žádné lovitelné zvíře ještě neviděl. Když konečně dorazil na známé místo, uvelebil se přesně tam, kde předtím číhal jeho otec. Ve chvílích, kdy tam jen klečel a pozoroval okolí všemi směry o tomto nápadu začal trochu pochybovat. Počítal čas, který mu zbývá do setmění. Byl možná trochu nervózní, ale jeho nadšení přemohlo i strach. ,,Ty ještě budeš koukat, tati," řekl si tiše chlapec a stiskl pevně luk. Pomalu se dostával do spánku a potřásáním hlavy se probouzel.

Když se před ním objevil malý zajíc, hned se vzpamatoval. ,,Jo! Konečně," zaradoval se tiše. Zdvihl jeden šíp ze země a umístil ho k luku. Napnul pomalu tětivu a mířil na jeho hřbet. ,,Tak, Stůj!" začal se rozčilovat, ale vypadalo to spíš, jako by ho prosil. Zajíc se, ale nemínil zastavit. Přesto náhle vystřelil a jeho šípu chybělo mnoho k tomu, aby cíl trefil. Zabodl se do země pár metrů od něj a akorát se začal chovat ještě zbrkleji. ,,Ne!" Sám se uklidnil, připravil si další šíp a čekal až se zastaví. Nastala vhodná příležitost a on znovu zamířil a vystřelil. Opět nic. Zajíc se mu jen vysmál oběhl malé kolečko a dal se na útěk. ,,Parchante!" zařval a rozeběhl se za ním. Ani si v tom návalu adrenalinu neuvědomil, že tam zahodil svůj luk. ,,Stůj! Já tě stejně chytím!" křičel za běhu. Ale jeho kořist se mu nedala. Pronásledoval ho lesem několik desítek metrů daleko než zjistil, že to nemá cenu. ,,Já si tě stejně jednou najdu!" zavolal na něj naposled a opřel se o starý strom, aby si odpočinul.

Brzy si uvědomil, že zajíc není jediné co stratil. ,,Sakra- Ten luk!" Okamžitě po něm začal pátrat. Prolezl, každý kout v okolí, ale vůbec ho nemohl najít. Už se stmívalo a stále bylo hůř vidět, takže jeho šance se každý moment snižovali. Začínal panikařit a nevěděl, kde mu hlava stojí. ,,Co když je táta už doma a nemůže mě najít?" obával se chlapec. Rozeběhl se raději nazpět domů, aby otec nic nezjistil a na hledání svého luku raději urychleně zapomněl s tím, že si pro něj přijde jindy. V tom všem zmatku brzy zjistil, že ani to nebude tak snadné. Nevěděl ani, kde je on sám. ,,Tati!" zvolal do temného okolí, jako by na to, co myslel předtím už zapomněl. Nazpátek mu však přišla odpověď, kterou by si ani ve zlém snu nepřál. Vlčí vytí. Strachem se pomočil a padl na zem, kde se schoulil do klubíčka.



Původní nepředělaný text

Upravil/a Lord Rade dne 20.03.2013 21:47