#53
„A co s nimi teď bude?“ zeptal se opatrně Armun Bolyena, když šli od doků směrem do středu města. „Snad se o ně nebojíš? Je to jen banda zlodějů. Žádný párání s nimi na špalek a useknout. „ tato myšlenka se Bolyenovi velmi zamlouvala. Líbila se mu ta představa bohatství, co dostane, když se zbaví cechu zlodějů.
„Ty jsi přeci taky zloděj.“ Opatrně podotkl Armun, když se vzpamatoval z té představy o popravě. Bolyen na něj vrhl ledový pohled. „Já nejsem žádný zloděj! Ještě jednou mě označíš jako zloděje a na tom špalku, bude i tvoje hlava!“ Armun se lekl, když na něj Bolyen začal křičet. I zpod kapie byl vidět jeho rudý obličej. Pomalu se uklidnil, povzdechl a zrychlil na kroku.
Poprava se měla konat ve Wenstly, pozvánky viseli, přibyté všude, kde se to dalo. Trhovci pomáhali s šířením zpráv, takže na popravě nebudou pouze obyvatelé Wenstly. Poprava se konala za tři dny. Pro tyto dny byly trhy zrušeny. Poprava musela mít ohlas, takže se konala ve středu města. Bolyen tu popravu všechnu konal.
„…A moje židle bude támhle.“ Slyšel Armun, když na požádání Bolyena přišel na náměstí. Stáli tam dva muži, kteří organizovali přípravy na popravu, Bolyen a Rudla.
„A tady jsi, už sem tě čekal.“ Řekl Bolyen, když uviděl přicházet Armuna. „Omluvte mě na chvilku prosím“ řekl zdvořile a začal se věnovat Armunovi.
„Chci, aby ses účastnil popravy. Ale ne jen tak někde v davu. Budeš vedle mě, aby si vynikal. Ti ubožáci si té oblíbili, takže chci, aby je to co nejvíc bolelo.“ Usmál se zlověstně Bolyen. „Uvidí tu zradu, co jsi jim provedl. Bude je to bolet, ale hlavně Allys.“ Armun byl zahleděn daleko v hrůzných představách. Ale při poslední větě se z nich rychle dostal. „Počkat, proč hlavně Allys?“ ale Bolyen už opět projednával, co kde bude. „proč hlavně Allys?“ ale Bolyen už byl zahrnut v přípravách.
Armun zalitoval toho, co udělal. K Bolyenovi s přidal jenom kvůli tomu, aby ho nezabil. Cech zlodějů si velmi oblíbil, a nechtěl ho ztratit. Oni to pochopí. Řekl si Armun a na několik vteřin byl v klidu. Ale co když ne? Ihned vběhla tato možnost Armunovi do hlavy. Co když to přežijí, ale budou ho nenávidět. Teď začal litovat toho, co udělal. Hlavou mu najedou, běhalo tisíce možností, jak se dostat se svízelné situace tam u doků, ale kde byli, když je potřeboval. Když stál na skále, a sledoval, jak jeho blízké kamarády vedou do vězení, zabolelo ho v srdci. Allys ho spatřila, ale ne jeho smutný výraz ve tváři. Ani si neuvědomil, že když se koukal na Allys, bolelo ho to nejvíc. Celý tento cyklus myšlenek, sprovodila jiná otázka: „Proč hlavně Allys?“
Když se probral z myšlenek, spatřil Rudlu, jak na něj kouká, ale nic neříkal. Jen jak se Armun pohnul, Rudla s sebou cukl a šel do bezpečí-k Bolyenovi. Zamotané myšlenky mu nedali chvilku spánku. Dny ubíhali pomalu, jako kdyby to byli roky, ale jednou ten den přijde.
„Co s námi bude?“ otázal se jeden z členů cechu. Otázka byla mířena na Wareta,který seděl opřený o kamennou zeď v cele naproti. Osmnáct členů cechu bylo rozděleno do šesti cel, kde byli po třech. Kdyby je dali všechny pohromadě, riskovali by, že by společnýma silami utekli, a kdyby je dali po jednom, neměli by místo. Celu tvořila dvě patra. V jednom byli základní věci, hlavní strážník, hlásili se případy a všechno podobné. A další patro byla velká místnost s truhlami vězňů a velkou chodbou s celami. „Tady přežijeme několik dní, a pak na popravu.“ Řekl s kamenným výrazem Waret.
„Stále nemohu uvěřit, jak nám to mohl udělat. A mam strach o Bolyena, dlouho už se neozval.“ Waret mluvil k sobě, přesto očekával odpovědi dalších dvou mužů.
„Byl to nováček, co uměl krást, ale chtěl víc, prostý život zloděje mu nestačil. A co se týče Bolyena, o toho se neboj, ten to zvládne.“ Řekl člen cechu. Snažil se mluvit normálně, když byl rozrušený z popravy. „Jak myslíš, že přišli na tu past? Zeptal se druhý člen, co byl s nimi v cele. „Bolyen podal správu o lodi, jak se o tom dozvěděl Armun? Dřív se to dozvědět nemohl, když šel pro mapy, tak by si ho Allys všimla, kdyby něco dělal, a pošta by nestačila dojít.“ Jen co dopověděl svou myšlenku, opět složil hlavu do rukou.
Tato domněnka probudila ve Waretovi pochybnosti. Jak to mohl Armun zvládnout. A co teď dělá Bolyen. Waret v Armuna věřil, a nezdá se mu, že by jen tak zradil. Věděl že, pro Armuna je zlodějina skoro všechno. Waret měl nad čím přemýšlet, alespoň zabíjel čas v cele, do té doby, než kat zabije jeho.
Doufam, že nevadí nudnější kapitola, ale všechy nemůžou být s akcí ;)
Jestli se líbí, kvalitní příspěvek nbeo koment.