Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Thief Loď

Přidal Skritecek dne 18.06.2012 16:29
#13

„Je půl osmé“ řekla Allys Armunovi, který přicházel, jak se s Allys domluvili. Všichni zloději, tedy aspoň tady, měli vypracované smysly, takže když je tu nováček, který se neumí pohybovat tiše, zpozorují ho i poznají ihned. „No řekla si ráno, tak jsem tu ráno.“ Allys se zvedla od práce a koukala se na Armuna opřená o stůl. „Zvykej si, u nás je ráno kolem šesti hodin, nevěděl si o tom, ale pro příště ať je to včas. A kde máš vlastně zbroj?“ a zas si všímala papíru na stole.
„Morana mi jí nedala, prý je tu moc nováčků, a něco o tom, že to kazí pověst cechu, a stojí to moc peněz.“
„Tak to se Moraně vůbec nedivím, stavíme se pro základní železnou dýku, a vydáme se na cestu.“

„Tak jsem tady.“ Prohodila Allys, když slézala z koně, na kterém jela do opatství na severu v horách. Celou cestu Armun skuhral, jestli nemůže jet taky na koni, ale odpověď byla jen vždy „zvykej si“.
„Toto je Mehrunské opatství. Bývají tu jen sluhové a tak tři, čtyři stráže. Úkol je prostý, vloupej se tam, jak chceš, dojdi do druhého patra a ukradni nějakou cennost. Uvidí se zde taktika, pohyb, a vyháčkování, a při komplikaci i zručnost. Tady máš dýku, meč a šperháky, hodně štěstí.“
„A co ty? Ty mi nepomůžeš?“ tázal se Armun, když byl zaskočen takto obtížným úkolem.“
„Od čeho myslíš, že je to zkouška? Nestěžuj si a padej, čekám tady.“
Opatství bylo obehnáno vysokými hradbami, ze předu byla obrovská vrata. Na nádvoří byla budova a kolem opět hradby na vnitřní nádvoří. A za ním hlavní budova i s cílem. Armun si zastrčil meče, a vydal se k první bráně, u kterých hned čekali stráže. Armun si pomyslel, co říkala Allys, tři čtyři stráže. „To bude jen na začátku, pomyslel si a šel se s tím vypořádat. S mečem moc neuměl, takže musel něco vymyslet. Schoval se za strom a za vedlejší keř hodil kámen. Jeden ze stráží se šel podívat, co to bylo. Jakmile se otočil Armun se za ním vydal a podřízl ho. Chvíli koukal na mrtvolu, a zaplavovali ho smíšené pocity, které pociťoval skoro každá, s první vraždy. Z myšlenek ho vyhnali kroky dalšího strážného. Schoval se za strom a čekal, jak se to vyvine. Jakmile uviděl mrtvolu, vytasil meč a porozhlížel se kolem. Když se díval dolů pod skály, jestli se tam někdo neukrývá, Armun vyběhl a shodil ho ze skály. Strážný padal dlouho a narážel na ostré kameny. „Promiň“ řekl Armun polohlasem do mlhy pod horou.
Jakmile vyšel na nádvoří, uviděl se procházet další stráže. Dva procházeli nádvoří a další dva čekali u vchodu k budově. Chtělo by to luk, který ale neměl. Ale najednou si na něco vzpomněl, vrátil se zpět k strážnému a vyndal mu z ruky meč, lepší než měl on, a z ramen mu sejmul luk. Vrátil se zpět a do tětivy vložil šíp, natáhl a vystřelil. Šíp našel svůj cíl v hrudníku strážného, co procházel nádvoří. Dva co hlídali vchod, vyndali luky, a jeden z nich meč. Armun se schoval za sloup, který podepíral ozdobné oblouky nad vchody. Strážný se mečem, byl na druhé straně, takže Armun znovu vystřelil. Zasáhl strážného s lukem do ruky. Ihned po tom mu vedle hlavy, proletěl šíp. Poté opět nabil luk, a vystřelil, tentokrát mimo. Strážný se lekl, a tím získal Armun čas. Opět vystřelil, tentokrát zasáhl hrudník. Ale neměl čas se radovat, strážný s mečem, se řítil proti němu. Armun sejmul meč s dýkou a začal se bránit. Strážný provedl šikmí sek shora. Armun se vyhnul, a udeřil s boku, ale rána byla zablokovaná. Poté Armun provedl sek shora, ale strážný ho bránil, teď oba drželi meč velmi pevně a přetlačovali se, Armun povolil, udělal krok stranou a dýku zabodl strážnému do boku. Prošacoval strážným kapsy a našel klíč od budovy, která vedla na vnitřní nádvoří.
Budovy byla pouze chodba s vedlejšími pokoji. Proplížil se po schodech a nahlédl do vedlejších místností, nikdo tam nebyl. Vyšel na vnitřní nádvoří a tam spatřil opět stráže. Schody do hlavní budovy byly vyzdobeny, takže se rozdvojovaly do trojúhelníku. Dva stráže opět byli u vchodu, a tentokrát, žádný na nádvoří. Armun se proplížil podél odvrácené zdi a počkal za křovím. Jeden ze strážných, který byl u dveří se šel podívat na druhý konec nádvoří. Armun ihned proklouzl ke dveřím. Chtěl otevřít dveře, ale nešlo to. Ke každým dveřím byl jiný klíč. Ohlédl se a spatřil v zadní kapse strážného klíč. Zkusil po něm šáhnout. Úspěšně ho vytáhl, ale ke konci zavadil o nohu, ale strážný se jen poškrabal a dál to neřešil. Armun si oddechl a šel, odemknou dveře. Vklouzl dovnitř a zavřel za sebou. Viděl chodbu vedoucí na hlavní schodiště. Všude byly stráže, které hlídali vchody a procházeli se po chodbách. „tři nebo čtyři, no jasně.“ Prohodil Armun potich k sobě a šel na věc.
Allys stála u koně a prohlížela si svou milovanou dýku. Když si zprohlížela dýku, začala se procházet. Najednou něco zahlídla v druhém patře, byli to sice jen stíny, ale rozeznala panovníka, který pobýval právě zde na mehrunském opatství. A nejhorší na tom bylo, že za ním viděla asi šest strážných. Ihned se začala koukat po Armunovi, viděla, jak zalézá do budovy. Allys vytáhl svůj meč, poplácala koníka a vydala se pomoc Amrunovi, a doufala, že to stihne.
Armun vyčkal, až stráž bude zády a vklouzl do postraní uličky. V hlavní místnosti být nemohl, protože tam bylo moc stráží. Před ním se tyčily, kruhové, postraní schody nahoru, které ale byli hlídané. Armun se proplížil kolem sloupu do předsíně na levé straně. Vše bylo postaveno, tak že na Armuna stráže neviděli. Armun se porozhlídl a zahlédl nad sebou patro, protože v druhém patře nebyla tato předsíň, ani nic jiného, byla nad ním díra. Armun posunul bednu ke zdi a na ni ztíží, položil sud. K tomu přisunul židli a vyskočil na sud, a to vše bezslyšně. Vyskočil a chytil se římsy druhého patra. Přitáhl se a položil nohu na zábradlí. Poté překročil zábradlí a koukal, kde jsou nějaké stráže. Armun se nacházel na chodbě druhého patra. Vprostřed byla hlavní místnost. Armun šel kolem zdi a spatřil dveře. Rozhlídl se a začal je háčkovat. Měl tři šperháky. První se mu zlomil skoro hned. Druhým trénoval, jak to chodí, do té doby než se mu zlomil. Třetím pak po dlouhém trápení dveře otevřel. Nacházel se ve správcovi místnosti. Prošacoval tam šuplíky, ale nic nenašel, ale když šel ven, všiml si v míse rubínů, všechny si je dal do kapsy a vyšel na hlavní chodbu. Zavřel a pokračoval ven. Zpátky už by to nešlo, protože by si ho všimli, takže nevěděl kudy. S rozmýšlením mu pomohla stráž, co šla po vedlejším schodišti. Armun se porozhlédl a spatřil jedině okno, otevřel ho a doufal, že tam bude něco, do čeho by se dalo skočit. Dole byla hustá tráva. Vyskočil z okna, ale dopadl velkou ranou, takže ihned vyskočil na nohy, a schoval se před vykukujícím strážným. Plazil se dolů po kamenech, a na vnitřním nádvoří spatřil Allys. „Hej, pss, tady jsem.“
Allys sebou leknutím škubla. „A, díky bohu, že si na živu, netušila jsem, že je tady panovník. Pojď, Budeme to řešit až v cechu, a gratuluju k přežití.“
Delší kus před opatstvím se zastavili. „Tak jsi to zvládnul, gratuluju, že nic nemáš, nevadí, ještě že si přežil.“
„Omyl Allys.“ A vyndal z kapsy cenné kameny.
„Z tebe něco bude.“ Usmála se Allys. „Pojď, sedni si,“ A ukázala na koně.
„Ne díky, musím si zvykat.“ A usmál se široce na Allys.
Když vešli do cechu, ihned narazili naWareta, který netrpělivé čekal na jejich příchod.
„Díky bohu žijete, v Northwindu jsem se všiml, že opatství navštívil panovník a koná se ta řádná hostina, stihli set to jen tak tak, před příchodem hostů. Omluvám se že jsem si nevšiml dřív.“
„To je dobrý, hlavně že žijeme“ řekl Armun bezstarostně.

Když se Armun procházel po městě, spatřil kováře, jak něco vyjednává, s překupníkem. Poté co překupník odešel, kovář se tvářil naštvaně a sedl si na lavičku.
„Děje se něco“ zeptal se Armun kováře.
„Ale ty černé kameny, jsou čím dál tím dražší. Dva tisíce zlatých chtějí za pět černých kamenů. Je z nich kvalitní čepel.“
Armun se koukl do kapsy, kde stále měl drahé kameny. S Waretem úlovek zatím neřešili. Koukl se na kameny a spatřil čtyři černé kameny.
„Já tady mám nějaké černé kameny.“
„A jsou na prodej? Kolik za ně chcete?“ nadšeně se zvedl kovář ze židle a začal vyjednávat.
„Říkal si, že se z nich dělají čepele, kolik je jich potřeba na jednu čepel meče?“
„No na kvalitní dva a na horší tak jeden nebo půl.“
„Šlo by to takhle? Já ti dám čtyři černé kameny, z dvou mi uděláš meč a zbytek ti dám.“
„Beru“ nadšeně řekl kovář, a převzal kameny od Armuna. „Zorde! Pojď sem, máme tady zakázku.“

Další den už Armun přišel s mečem do cechu.
„Warete!“ zvolal Armun, když ho viděl procházet opodál. „Mám tady úlovek ze včerejší zkoušky, ale doufám, že nevadí, že jsem spotřeboval čtyři černé kameny.“
„Takže ty jsi zvládl ukrást kameny, když se tam konala hostina? Z tebe něco bude. Vše si nech, úlovky ze zkoušek necháváme. A mimochodem, zajdi si pro zbroj, jo a hezký meč.“
Morana stála u šatníku a probírala se zbrojí. „Už jsem tě očekávala, tady máš zbroj, tady dýku, meč asi už nepotřebuješ, a támhle si ji můžeš nasadit, támhle máš truhlu s postelí.
Armun převzal zbroj, a zas byl udiven, jak se Morana dozvěděla o meči.
„Jo a vítej v cechu.“



Edit: upravena 1. a 2. část příbehu. 1. popis Armuna, 2. popis Lomena. opis Armuna při vchodu do krčmy, a popis Lomena při vchdou do cechu.
(Jsem si až teď uvědomil, že jsem je nepopsal)

Upravil/a Skritecek dne 25.06.2012 15:27