---

Kapitola 11 – Truhlice:
Následující den: Mick byl již odpočatý a proto si šel za Tuliem pro úkol,

Mick: „Tak co pro mě máte generále?“

Tulius: „Pojedeš do Falkreathu, abys zjistil polohu Thalmorkého táboru a pak je zlikvidoval . Protože jejich jednotky sledují přesun našich vojáků z jihu na sever, ale někdy je pobijí do jednoho. Je to důležitý úkol, protože nosí zásoby a také mají některé pozice našich jednotek u Markarthu. Pohni sebou! Ať si do hodiny na cestě, jasný!

Mick: „To je mám vyvraždit sám? Si děláte srandu, ne? Vždyť jen sám Rulindil mi dal zabrat jako prase.“

Tulius: „Špatně si mě pochopil. Půjdeš kolem Skyrimských hranic a navštívíš orkskou pevnost. Řekni jim o nebezpečí, které hrozí Skyrimu a požádej je o pomoc, jinak zemřou i oni. Jsi jejich krev tak Tě budou poslouchat. Pokud nám pomůžou tak se vydejte zabít ty Thalmory. Jestli ne, jsi na to sám, bohužel. A teď už běž!“

Mick: „Nuže dobrá, co mi jiného zbývá.“

Mick vyrazil bránou na koni a jel co nejrychleji, aby zbytečně neztrácel čas.
Po nějaké chvíli Tulius dostal zprávu, že jeho vyslaný posel došel jen k Falkreathu. Dostali ho Thalmoři, kteří tam slídí. Navíc se dozvěděl, že Bouřné hávy zbrojí a sbírají všechny vojáky co mají
a chtějí Markarth. Mezitím přišli Hadvar s Ravesim, kteří byli již přichystaní se vplížit do Thalmorské ambasády.

Hadvar: „My jdem. Máte nějaké poslední rozkazy?“

Tulius: „Hadvare známe se již dlouho, ty víš co máš dělat. Pokud budete v úzkých a nebude cesta úniku, nenechte se od nich mučit a zajistěte si rychlou smrt...vždyť víš jak to myslím. Tak už mazejte vy dva!“ řekl poněkud zdrceně Tulius.

Hadvar: „Ravesi jdem! Zbohem generále.“

A tak se Ti dva vydali splnit úkol, ze kterého již není úniku. Plížily se celou cestu, proto došli na dohled ambasády až za stmívání, což se hodilo. Thalmoři to zřejmě moc nehlídali, jelikož bylo na stráži jen asi 6 vojáků.
Zničeho nic, začalo sněžit a to pořádně, že ani nešlo vidět na dva metry. Hadvar a Ravesi slyšeli jen strašidelné kvílení a nevěděli co to je, jestli vánice nebo něco jiného.....

Oba se navzájem neslyšeli, ale už byli u zdi ambasády a co slyšeli to nečekali. Řev Thalmorů jak umírají.... i přes tu bouři. Ocel jen řinčela, vánice svištěla, ve sněhu viděli jen podivné stopy, ale čí to byly to nevěděli. Bouře se stále zhoršovala a sněhu přibývalo.

Najednou začali létat na ambasádu ohnivé koule, které jistě byly od nějakých mágů, thalmorové metali blesky, ale nevěděli kam mířit, neznámý nepřítel jim neustále unikal.

Hadvar s Ravesim se schovali do malé díry v hrabách, aby je nikdo neviděl, protože nepřítel mohl být všude.
Ohnivé koule najednou přestali létat, když v tom se hned objevila sice jedna, ale velká střela. Srovnala se zemí všechno co jí stálo v cestě, nic moc z ambasády nezbylo. Pár Thalmorů sice bylo jen zraněných, ale hned byli doraženi. Po tom co zařval poslední, se ozval válečný roh, zřejmě. Vánice ustávala ikdyž pomalu, nějaké postavy běžěli do ruin ambasády a vzali něco velkého. Odnesli truhlu a okamžitě mizeli, šlo vidět jen jak mizí stíny a bouře jde za nimi. Po tom co se zdálo, že je klid se šel Hadvar podívat, co se to před nimi odehrálo.

Hadvar: „Konečně je po všem. Podívej, někteří mají podříznutá hrdla, museli je zabít neslyšně a až potom zahájily konečný útok.“

Ravesi: „To je masakr. Nejhorší je, že si vzali tu zatracenou truhlu, pro kterou jsme sem šli.

Hadvar: „Nevíš, kdo to byl? Já totiž nevím.“

Ravesi: „Fakt nevím, ale to co dokáží je neuvěřitelné“

Hadvar: „Pojďme zpět do Samoty to oznámit generálovi Tuliovi.“

Ravesi: „Jo, rychle pryč! Je to tady hnusný.“

Zpět do Samoty běželi, jelikož se jim zdálo že je někdo sleduje.
Ikdyž byli u brány, pořád je zřejmě někdo pozoroval.

Hadvar: „Jestli nás někdo sledoval až sem, tak se umí velice dobře plížit, o tom není pochyb.“

Ravesi: „Honem do bezpečí, už toho mám dost.“



Ps: Uhádnete kdo je ten "Neznámý nepřítel"? Je to lehké.

O víkendu jsem na tom byl s časem špatně, tak se nezlobte.

Pište co se Vám nelíbí a i co se Vám na příběhu líbí, jen abych věděl co zlepšit.*.*