The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Mopidu dne 16.07.2012 15:35

Tak po pár dnech znova píšu, pardon ale dva dny jsem byla mimo domov a ten zbytek... ...no to jsem prostě zapoměla :D
Pokud se vám díl líbil tak ho nezapomeňte ohodnotit zeleným čudlítkem, pokud se vám díl nelíbil tak zmáčkněte červené čudlítko, nebo klidně naopak, je mi to šumák, alespoň vím kolik lidí to čte
______________________________________________________________________

Naštěstí Whiterun není daleko od Riverwoodu, mapa ukazovala jen pár kilásků. Když uviděli na obzoru věže Dragonsearche a hradby Whiterunu. Za chvíli již obcházeli farmy k Whiterunu přilehlé a na jedné z nich ležel mrtvý obr.
"Wouha, obr!" přiskočil k němu Barbas a začal ho obcházet ze všech stran
"No a?" otočila se k němu Anria
"Není to divný?" vyskočil Barbas obrovi na břicho a podíval se mu do ksichtu
"Oni si to uklidí sami, teď pojď"
"Whiterun je prý hezké město, plné kanálů s vodou a zdobí ho chrám Dragonsearch." vrátil se ke skupině a přesměroval konverzaci
"Já tam byl, tak slavný to není" ozval se K'Raik
Kolem města protékala řeka a z různých vývodů překvapivě čisté kanalizace do ní vtékala další voda. Došli až k průchodu mezi hradby který strážilo pár stráží, přešli padací most a přímo před nimi se vztyčila brána.
"Co jste zač?" zeptal se Strážný u brány
"My jsme lovci, tohle je náš lovecký pes." zalhal K'Raik
Kdyby bylo strážným vidět do obličeje, jistě by pozvedl jedno obočí
"Můžete to nějak dokázat?"
K'Raik vytáhl mamutí kly a choboty
"Jdeme to prodat do města."
"Dobrá, ale žádný výtržnosti!" pootevřel jim strážný bránu a když jí procházeli ještě dodal "Mimochodem pěkný luk"

Ve městě byl Barbas jak utržený ze řetězu, poskakoval sem a tam, skákal do vody, a čmuchal kolem loveckého stánku s masem.
"Koupíš mi maso?"
"Ne" řekla mu na to Anria
"Koupíš mi maso?"
"Ne"
"Koupíš mi maso? Koupíš mi maso? Koupíš mi maso?"
"Ne, ne a ne!" zařvala na něj Anria a lidi se na ni otočili jako by byla nějakej cvok co si povídá se psem.
"Poslyš, ty budeš mlčet ať nejsme nápadní, to poslední na co mám čas je vysvětlovat proč můj pes mluví" sykla na něj Anria skrze zuby
"Tak fajn, totiž HAF." mrkl na ni Barbas
"Když ti koupíme to maso, počkáš poslušně tady? Zeptal se K'Raik
"HAF HAF!" zajiskřilo Barbasovi v očích a K'Raik mu koupil obrovskou kýtu.
Barbas si sedl do stínu a začal ji okusovat, Anria a K'Raik se vydali na Dragonsearch. Byl to opravdu honosný palác, alespoň tedy na Skyrimské poměry a Nordskou architekturu byl opravdu pěkný. Vešli dovnitř, nikdo si jich nevšiml, Jarl ani neseděl na svém trůnu, tak zamířili za kouzelníkem a zeptali se na Dalla
"Jó tenhle, těsně jste se minuli"

Přidal Mopidu dne 16.07.2012 16:47

Mám co dohánět, tak jich dneska bude několik, tady je druhý. Najeďte kurzorem myši na jeden z puntíků vpravo nahoře a zmáčkněte levé tlačítko myši (pravým vám to nepude.... .....no možná...... .....můžete to zkusit pravým tlačiltkem a můžete napsat jestli to funguje i pravým :D)
______________________________________________________________________

"Cože?" vyhrkla Anria
"Neříkal něco?" zeptal se K'Raik
"Ne, jen si koupil Neviditelnost a ptal se po nějakým kouzlu s růžovým králíčkama"
Anria se picla do čela.
"Dobrá, naschledanou" řekla a zamířila ke dveřím. K'Raik se také rozloučil a zamířil za ní.
"Kam jdeš?"
"Ještě se na něco zeptat, a jestli to nevijde tak na vrcholek Throat of World" vylezla Anria ven do města a zamířila k náměstí se stánky.
"Počkat?" zastavil ji K'Raik
"Co je?"
"Neseděl tady Barbas?" ukázal na místo ve stínu.
"Jo. Někde tu bude." řekla Anria a zamířila do hospody s vývěšním štítem U Kobyly a Praporce. Rozrazila dveře a uviděla Barbase jak sedí na zemi a vedle něj seděl Bretonec s rozcuchanými tmavými vlasy a s flaškou medoviny v ruce.
"Dalle! Sákra my jsme tě hledali snad všude!" ulevilo se Anrie a Dall se zvedl ze země.
"Nazdár, jak se daří." zasmál se a přišel až k nim.
"No vlastně celkem dobře, ale odbočujem od tématu, musíš s náma."
"Jo, klíďo, kam pudem?"
"Potřebujem někoho vlivnýho aby přesvědčil legii aby se k nám přidala, dlouhej příběh"
"Vlivnýho? A já jsem jako vlivná osoba?"
"Jen se nedělej Drakorozenej, my víme co jsi" zasmála se Anria a K'Raik vesele kývl.
"Jo, ale neřvěte to, nemusí to všichni vědět."
"Tak to máme problém..." řekl K'Raik "řekl už Barbas něco?"
"Jo, ale většina lidí se kterýma mluvil jsou opilí... Momentíček, vy znáte Barbase?"
"Jo, jo známe a jestli si chceš tu drakorozenost nechat pro sebe tak bys ho měl rychle zastavit, my mu to řekli" podrbal se nervózně K'Raik za uchem.
"Ups..." otočil se Dall směrem k Barbasovi "Barbasi!" zavolal a hvízdl "Musíme jít!"
Barbas opustil hlouček lidí a zamířil k Dallovi.
"Hele lidi, našel jsem Dalla!" hopsl vesele k Anrie.
"Jeden problém vyřešen, jdem vyřešit ten váš" dopil Dall flašku a otřel si pusu o rukáv "Tak na co čekáme?"

Cestou Dallovi vysvětlili co se stalo a proč ho hledají
"Momentíček, Škutová? Babča je tady ve Skyrimu?"
"Ty ji znáš?" zeptala se Anria
"No jasně, to je moje trošku šílenější babička"
"Trošku?" zasmála se Anria "A copak ty jsi po ní podědil?"
"Divnej nos." a měl pravdu, byl trochu křivý
"Já myslela po psychické stránce" zazubila se Anria
"Možná že kdyby ho někdo do toho nosu praštil, tak by se mohl narovnat" prohodil K'Raik
"Možná že kdyby mě někdo praštil, tak by se probudil s oholenou hlavou"
"A co teď bude se mnou" zeptal se najednou Barbas
"S tebou? Teď už můžeš jít" řekl suše K'Raik
"Ale já nechci..."
"Barbasi, my tě ubytujem u nich doma..." ukázal Dall na Anriu a K'Raika "...a až dokončíme svůj úkol tak ti pomůžeme, dobrá?"
Anria a K'Raik se už už pokoušeli něco namítnout, ale na nic lepšího nepřišli.
"Tak fajn! Nepřidáme do kroku?" zrychlil Barbas že mu ti tři sotva stačili.

Přidal Mopidu dne 20.07.2012 11:27

Sákryš já na to tu furt zapomínám :D tak fajn, musím dohnat dalších pár dní. Byla bychráda za hodnocení, popřípadě koment a možnou kritiku.
______________________________________________________________________

Prošli Riverwoodem až k Barbasovým patníkům, tam se Dall zastavil.
"Znáte tyhle věcičky?" ukázal na jeden z patníků
Anria a K'Raik zavrtěli hlavou, Barbas si radši patník nechal pro sebe.
"Tohle jsou strážné kameny, můžou vás něco naučit."
"Bezva... Jak to funguje?" zeptala se Anria
"Normálně tady na to šáhnete a začne to svítit. Tohle je šutr zloděje, tohle šutr mága a tohle bojovníka." popsal jim kameny zleva doprava
"A co to dělá?" prohlédl si kameny K'Raik
"Budeš se pak rychleji učit určité věci souvisejcí s tím kamenem."
"Fajn, jdem to zkusit." vyšla Anria na kamenný podstavec na kterém kameny stály, obešla Barbasovu loužičku a sáhla na kámen zloděje. Nic.
"Nic se neděje." řekla Dallovi
"Počkej si"
Dall měl pravdu. V díře co byla v kameni začalo svítit mdlé světlo které svítilo čím dál víc a najednou vystřelil paprsek do oblak.
"Huuustyyy" řekl potichu Barbas a Anria se k nim vrátila. Pak se stalo úplně to samý ještě jednou, tentokrát s K'Eaikem a když to bylo vše za nimi, otočili se a uviděli řeku.
"Tohle přeplavat." ukázala Anria
"S tímhle vodopádem za humny? No proč ne, ale mám lepší nápad" Dall napřáhl ruku a ledovým kouzlem zmrazil vodu. "Bacha, trochu to klouže" upozornil a přešel na druhou stranu. Anria přešla taky a led začal tát. Dall tedy zakouzlil ještě jednou a prošel i K'Raik s Barbasem.
"Tak tohle bylo o hodně pohodlnější než plavat." poznamenal Barbas a sledoval jak se led zase taví a odlupují se malé kousíčky.

Prošli tmavými dveřmi a Dall s Barbasem se octli poprvé ve svatyni Dark Brotherhood.
"Čekal jsem to tu... ...vlastně stejný." pokrčil rameny Dall a podíval se na výzdobu černých ruk na červeném poli.
"Fajn, jdem do Rickova kanclu. Tudy." ukázal K'Raik směrem dopředu.

Kupodivu v kanceláři tentokrát Rick nebyl, nebyl ani ve svém pokoji. Zamířili tedy do jídelny a uviděli ho sedět u stolu a jíst brambory.
"Máme drakorozeného!" zavolala Anria. Rick zvedl oči od jídla a polkl.
"Opravdu? Jen pro jistotu, může to nějak dokázat?"
"No můžu" ozval se Dall. "Ale nebyl by cvičný cíl?"
"Ve velké síni jsou nějací cvičební panáci" poznamenal K'Raik "Pojďme"

Přidal Mopidu dne 25.07.2012 21:40

#18

Olá, dáme si chvilku pauzu od Anriiných dobrodružství a uděláme si trojčástný speciál o Ba... ...Wait for it... ...rbasovi! O Barbasovi!!! :D Zejtra odjíždím na čtyři dny, ale alespoň ten Speciál dopíšu a tak si zatím musíte vystačit s tímhle. Speciál bude mít 3 části a tady je ta první :)

____________________________________________________________________________________________________

Mopidu uvádí speciál Báje o Stínovém Assassinovi
BARBASOVO EPICKÉ DOBRODRUŽTVÍ: část 1. Ze 3.
Upozornění: sféra Oblivionu, důvod vykázání, Lewis a téměř všechny dobrodružství jsou smyšlené

Nažďár, jmenuju se Barbas. Možná jste mě někdy potkali, možná že jste se mnou někdy mluvili, ale možná že mě taky neznáte (nebo alespoň předstíráte že mě neznáte, LEWISI já vím že to čteš!), ale tak jako tak já nejsem pes. Nejsem pes, ani kočka, ani kočkopes, ani psočka, to by jste to do mě neřekli, ale já jsem daedra. Byl jsem vykázán z důvodu mé naprosto jedinečné a originální osobnosti, totiž že jsem blboun (páníčkova slova). Vyhnal mě vlastní páníček, Clavicus Vile: Daedrický princ síly a já Vám povím, co jsem dělal ještě než jsem potkal toho Bretonce. Všechno to začalo jednoho krásného Oblivionského dne:

„Barbasi! K noze!“ zavolal na mě páníček dosti rozzlobeným hlasem. Poslušně jsem přicupital až k němu a posadil se vedle něho. Copak mi asi Chce?
„Barbasi, ty blboune (Barbasova poznámka: Aha! Já vám říkal že jsou to jeho slova), co má tohle znamenat?!“ ukázal prstem dolů z dlouhého točitého schodiště, a že bylo opravdu dlouhé, a úplně dole ležely tři mrtvé dremory zakryté kobercem.
„Můžeš mi vysvětlit, co jsi udělal?“ zařval na mě páníček, až jsem se lekl, a tak, jakožto správný pes, jsem všechno vyklopil.
„Včera ty dremory přišli ke dveřím a ptaly se jestli můžou dál. Vy jste byl zrovna někde nikde a tak jsem je pustil dovnitř a ptaly se kde je vaše sedátko a tak jsem řekl ať jdou za mnou a ukazoval jsem jim cestu. Vyšli jsme spoustu schodišť, ale já jsem byl o krapet rychláčtější a tak jsem se vždycky na chvíly zastavil a počkal na ně. No a když jsem vyšel tohle schodiště, tak jsem se zase zastavil a otočil se, abych viděl kde už jsou a zrovinka když jsem se otáčel jsem pozadím narazil do první dremory a ta se začala kutálet ze schodů a postupně ssebou nabrala ostatní dremory a na konci schodiště… …no… …tak nějak… …chcípli.“ Vysoukal jsem ze sebe a kdyby psi mohli brečet, tak už dávno bulím jak právě narozený mimino. „Bál jsem se Vás a tak jsem jen poposunul rožek koberce aby alespoň zčásti nešly vidět, navíc vy schody stejně moc nepoužíváte, a schoval jsem se.“ To už jsem byl psychycky na dně a čekal jsem co mi na to páníček odpoví.
„Barbasi, ty blboune (Barbasova poznámka: Vidíte? Vidíš Lewisi?!), ty dremory mi šly vyčistit skvrnu od džusu z mého trůnu!“ chytil se za kebuli páníček. „A taky šly znovu slepit klec pro rarachy!“ To už jsem ucítil za mým uchem první ránu. „A pochytat ty rarachy!“ další rána „A znovu zasklít okna!“ (Barbasova poznámka: a hádejte co následovalo? Další rána!) „A víš ty jak špatňe se z koberce čistí skvrny od krve? A tohle byly jediné uklízecí dremory!“ při poslední ráně jsem se už svalil k zemi, ale ocasem vrtěti jsem nepřestal. „Víš co? Napáchal jsi toho víc než dost. Holt tě vykážu a basta.“
Kolem mě se objevila nějaká fialová šmouha a začala mě nasávat dovnitř. Vší silou jsem se drápami zaryl do koberce, ale páníček řekl „Barbasi, nenič už víc ten koberec!“ a tak jsem se jako správný pes pustil a nechal ten flek aby mě vcucl.

Probral jsem se někde v jeskyn, kde stála socha mého páníčka Clavicuse Vila a mě po jeho boku. Podíval jsem se na svoje pracky a s hrůzou jsem zjistil že jsou průhledné. „Teď zkusíš jaké to je vést smrtelnický život!“ ozva se ze sochy páníčkův hlas. „Adios Barbasi, konečně tě nebudu mít na krku.“ Moje tlapky se začaly zhmotňovat, ale moje socha se zase začala zprůhledňovat a když jsem už měl i drápky, moje socha zmizela úplně. (Barbasova poznámka: A že mi to na té soše seklo) Vylezl jsem z té tmavé jeskyně, polštářky na tlapkách mi zchladil sníh, do tváře mě šlehl studený vítr a v očích jsem poprvé uviděl žhnoucí Severské slunce. No ať mě bací obřisko jestli to nebyl Skyrim.

Tak bych vám rád pověděl, co jsem zjistil o Skyrimu: počasí je tam HNUSNÝ, obzvlášť až tam na severu, kde trollové pořádají dýchánek s lidským (nebo psím) masem každý den, lidi jsou na mě HNUSNÝ (Barbasova poznámka: Ano, myslím tebe Lewisi!), jídlo je tam HNUSNÝ (Barbasova poznámka: Ale maso ujde) a vůbec nejhorší jsou ty děti. Radši mě ignorujte a nevšímejte si mě, nebo mě nakopněte někam, ale neposílejte za mnou bandu dětí. Hned první den mi začal chybět Oblivion a lávová jezírka strejdy Merhuna, ale co nadělám, ukážu páníčkovi že jsem pořádný pes.

Když začalo slunce zapadat, potkal jsem prvního živáčka. Byl divnej, trochu moc kočičí na můj vkus a jmenoval se M’aiq. Zeptal jsem se, kde to vlastně jsem a on vytáhl nějaké měřidlo a řekl mi přesné souřadnice. M’aiq se mi začínal líbit. Zná spoustu zajímavých věcí a na všechno má ještě lepší názor. Nakonec jsme si sedli do trávy (Barbasova poznámka: Do HNUSNÉ Skyrimské trávy) a povídali jsme si a to mě podržte, jmenuje se M’aiq, jeho táta byl M’aiq a táta jeho táty byl taky M’aiq! A to měřidlo má po svém tátovi. Nakonec jsme v té trávě i usnuli a když jsem se ráno probudil, M’aiq už snídal. Dostal jsem od něj kus koního masa a ukázal mi kudy je nějaké město, tuším Roftin nebo tak nějak. Tak jsem se s M’aiqem rozloučil, poděkoval za koně a vyrazil po HNUSNĚ dlážděné cestě.

Upravil/a Mopidu dne 25.07.2012 21:40