---

Soráč že jsem nějakou dobu nepsal, řekl bych že vám dost dlužím :D
Pozn. Pokud je tu někdo nadaný, nechtěli byste udělat podle toho příběhu mod? Taky by se šikly nějaké ilustrace, pokud teda má někdo zájem kreslit.
Pzn.2: Nemá někdo z ostatních pisatelů zájem o to udělat takový malý crossover?

Část sedmá: Chcíplá nevěsta od Marii de Chanteur

"P.... Promiňte, netančím..." Díky bohům, že jsem měl na hlavě tu přilbu, jinak by viděla, že se červenám. Mrkla na mne.
"Nejvyšší čas se to naučit ne?" Z ničeho nic mne chytila a já upustil štít. Vtáhla mne do davu tanečníků, zatímco se ostatní stráže, dokonce i kapitán, začali smát. Jestli jsem v něčem dobrý, tanec to rozhodně není. Ta holka měla navíc rozhodně více síly, než se na první pohled mohlo zdát. Vedla každý můj krok, měla se mnou opravdu trpělivost. Až jsem zapomínal, proč tu vlastně jsem.
Když mne to začalo bavit, ucítil jsem něčí ruku na rameni. Otočil jsem hlavu a spatřil Tulia.
"Už ses dost pobavil koukám. Vezmi tady slečnu na její ubikaci. A žádné flirtování! Uvědom si, kde je ve společnosti tvoje místo..." Dědek mi trhl za rameno a nakopnul mne. Měl jsem sto chutí na něj zařvat, probodnout mu srdce, cokoliv, ale nepřišlo mi to jako zrovna dobrý nápad. Dívka se však jen usmála, pokud tedy vynechám ten chladný pohled na Tulia a vzala mne za ruku, jakmile dědek odvrátil pozornost.
Po cestě do pevnosti jsem prošel kolem Adrama a zašeptal: "Ať se stane cokoliv, nečekejte na mě. Řekněte Marii že vás najdu. Mám tu ještě práci."
Nord vypadal, že by rád věděl o jakou to "práci" se vlastně jedná, ale musel jsem držet krok.

"Promiňte madam, ale nevím kde máte ubikaci, přeložili mne sem teprve nedávno..." Snažil jsem se vymyslet co nejdůvěryhodnější lež, ale dívka jen pokrčila rameny.
"Budeme hledat spolu. A jinak, můžeš mi tykat. A jmenuji se Laura." Laura... Překrásné jméno, ale nepřipomínalo mi to jméno sedcí k jakékoliv rase v Tamrielu. Nordka rozhodně není, dle toho jak mne držela a jak jsem cítil její ruce šlo poznat, že sílu má, ale ta byla získána poctivým tréninkem. Nordky... Ty jsou drsné od přírody. Typoval bych bretonku nebo imperiálku. Nebo možná Redguardku, která zázrakem vybledla?
Prošli jsme několik chodeb a čas si krátili povídáním. Nikdy jsem na řeči moc nebyl, ale s ní jsem najednou měl pořád o čem mluvit a zajímalo mne každé slovo, třebaže jsme mluvili o obyčejných věcech a navzájem se toho o sobě moc nedozvěděli.
Dorazili jsme na konec chodby, který tvořila čtvercová místost, že které vedlo hned několik dalších chodeb. Uprostřed, na kůžemi potažené zemi, byl stůl, u kterého sedělo několik vojáků. Většinou císařští legionáři, byl ale mezi nimi i bojový mág a... Legát. Byl to onen redguard, druhý drakorozený, jenž mi hodlal podříznout u oné stěny moci krk. Měl jsem se co ovládat, abych zůstal chladným. Ani ne kvůli své osobní mstě, ale kvůli mapě, která by se Adramovi hodila. Neměl jsem však zapotřebí rozdmýchávat bitky. Drakorozený blb to udělal za mne.
"Zdravím pane, prosím vás, nevíte kde najdeme ubikace pro hosty? Posílá mne generál Tulius." Redguard se otočil na židli. Celou dobu mi bránil v pohledu na stůl, ale teď když ho odkryl, spatřil jsem mnoho prázdných lahví od medoviny. Chlast, hazard a parta agresivních pošuků. Vypadá to na zajímavý vývoj situace.
"Spletla jste si budovu "slečinko" zavrčel redguard a vstal od stolu. "...a kdo vám dal povolení mne otravovat, když zrovna vyhrávám he?" Vyrazil k nám.
"Jenom odpovězte na otázku, nestojím o problémy..." Řekl jsem, zatímco mne začala svědět levá ruka u jílce meče.
"A kdo dal tobě právo buzerovat MĚ? Legáta? Vidíš to? He? Víš s kým to sakra mluvíš?" Redguard chytil dívku za rameno. "Papa vám nevysvětlil, že zde není místo pro sukně slečinko. Ale to nevadí. Hra o chlast a septimy nás už trochu omrzela, co tak si zahrát o to, kdo vás dnes v noci zaučí, jak se chovat ve společnosti chlapa he?"
"S kým to mluvím? Mluvím s pošahaným ožralým debilem, který si neuvědomuje vážnost své situace..." Prokřupal jsem si klouby, legionáři se začali smát. Redguard odstoupil krok dozadu. "Mluvení sál se sebou je znakem šílenství, avšak já ho z tebe už vymlátím ty jeden vidláku! FUS!!!"
Slabší tlaková vlna dívkou trhla, já byl však vůči Thu-um víceméně odolný, tudíž to se mnou trhlo asi tak, jako kdyby mi průměrná nordka na svádění odpověděla fackou. Naštěstí jsem Lauru chytil.
"To není špatný, vůbec ne..." Začal jsem si sundávat přilbu. Všichni v místnosti vstali od stolů a vytasili meče, když jsem odhalil svou pravou tvář.
"Ale vypadá to že pokročilý potkal mistra pěvce. FUS RO DAH!!!" Od mých úst se vyvalila tlaková vlna, Laura naštěstí stála za mnou, takže se jí nic nestalo,ale přede mnou nezůstalo nic na svém místě. Redguard sebou v šoku praštil o zeď, stejně jako jeho kumpáni legionáři, jenom mága zachránilo obrané kouzlo.
"Být tebou tak zdrhám..." Podíval jsem se na bledou dívku, která na mne zírala s nevěřícím výrazem. Zpoza rohu se zatím vyřítilo pár stráží, chystajících se zkontrolovat situaci.
Řekl jsem si, že bude lepší, když ušetřím životy přítomných, většina byla v bezvědomí. Ostatní musím vyřídit bez zabíjení. Normálně bych se tomu nebránil, ale prostě jsem nechtěl před dámou vypadat jako krvežíznivec.
Zatímco jsem čekal, až budu zase schopen zařvat, ohnal se po mě sekerou první voják. Jenom jsem se vytočil v bocích a ostří mi prosvíštělo před obličejem, useklo mi pár vlasů. které spadly na zem a já dotyčného udeřil loktem do spánku. Další mne chtěl probodnout kopím, ale já udělal obloukový kop pravou nohou, čímž jsem zbaň vykryl, na lehé se odrazil a vší silou jsem ho kopl ještě ve vzduchu tou samou nohou do kyrysu. Rána to byla taková, že jsem mu zbroj promáčkl.
Náhle jsem koutlem oka spatřil, jak se mne Laura pokouší kopnout do hlavy. Ohebnější, než se zdála v těch šatech. Už jsem nepochyboval, že patří k Čepelím.
Než jsem však stihl uhnout, zjistil jsem, že rána nebyla směřována na mne, ale na legionáře stojícího za mnou, chystajícího se mne ještě před chvílí zapíchnout. "Díky..."
Dívku náhle obklopily proudy barevné energie, svázaly jí ruce i nohy a vyzvedly ji do vzduchu. Mág.
"Co si o sobě myslíš ty malá děvko, za tohle poznáš to, co jsi ještě nepoznala!!"
Vytrhl jsem meč z pochvy a jediným bonutím jsem mágoci probodl paži. Nejen to. Čepel prošla skrz a probodla i tu druhou. Vytryskla krev a křik naplnil místnost, když mág zjisitl, že jeho ruce jsou nyní mečem spojeny. Padl na kolena.
"Nemyslím si, neopatrných přiblbých mágů jsou všude tuny..." Řekl jsem a kopl ho do hlavy, čímž jsem ho poslal do sladké náruče bezvědomí.
Padla na zem. Přiběhl jsem k ní a zvedl ji. Ona mne však odstrčila. "Kdo vlastně jsi? Co jsi zač?!"
Odstoupil jsem od ní. "Jmenuji se Alex. Neboj, tady mne už znají sakra dobře. Myslím že ti vše řeknou. Ten bordel tady... No, pokud budeš mít problémy, sveď to na mě. Já už jsem stejně jednou nohou na špalku..."
Otočil jsem se ke zdi, na které bylo okno. A pod ním mohuzná prasklina. Sebral jsem všechnu sílu. "FUS RO DAH!!!" Tohle bylo zatím nejsilnější thu-um, které jsem kdy seslal, tak silné, že mne samotbého zpětný ráz povalil na zem. Část kamenné zdi se zbortila a mě se naskytl pohled na vyjevené svatebčany. Jen Grog a Adram věděli o co jde. Nevěsta, sedící na trůnu byla vyjevená a ani si nevšimla temné postavy, která běžena na hradbách nad ní.

"Hele, Adrame.... Co si dáme dneska na večeři? Nakradl jsem toho tady dost."
Postava zatlačila na kámen na hradbách.
"Hm... Vepřivé, hovězí... Uvidíme co zvládneš, co třeba..."
Kámen spadl na trůn, na kterém seděla nevěsta a rozmáčkl ji.
"...tlačenku?"

Poklekl jsem k redguardovi v mdlobách a sebral mu mapu, kterou měl za opaskem. Poté se zvedl a vylezl z otvoru ve zdi. Začal jsem šplhat po vystuplých kamenech až na střechu.
"Stráže, sestřelte ho!!! Špion!!!" Zařval Tulius. Nemusel lučištníky pobízet dvakrát, sotva jsem se vyhoupl přes zeď na hradby, prosvíštělo kolem několik šípů, ale většina narazila do zdi.
Na zdi jsem ale bohužel nebyl sám, naštěstí se mi podařilo odzbrojit nejbližšího lehionáře a pustil jsem se do boje. Tentokrát jsem už milosrdný nebyl.
Běžel jsem stále v před, útoky pouze odrážel, jelikož by mne jinak okamžitě obklíčili. Snad jsem na sebe strhl dostatek pozornosti a dovolil tak Marii, Adramovi a Grogovi utéct.
Stihl jsem si propočítat, v jakých intervalech střelci střílí, proto jsem ve vhodném okamžiku udělal kotrmelec v před. Nade mnou prosvištěly šípy a zabily všechny na hradbách. Tulius asi na mě dvakrát nešetří.
Proběhl jsem kolem mrtvol překvapených legionářů a začal šplhat na nejvyšší věž. Musím v sobě najít dost síly pro přeměnu v draka, není jiná cesta...
Když jsem konečně stál na špičce věže a snažil se soustředit, jeden šťastný střelec mne strefil. Do kolena...
Vyvedlo mne to z rovnováhy a třebaže jsem neměl zrovna v plánu se rozmáznout o zem, sletěl jsem. Dobrá zpráva byla, že jsem padal přímo do řeky, která o něco ztlumí můj pád.
Ta špatná že nemám doprdele ani ponětí, jak hluboká ta řeka je, proto střejně můžu skončit na kaši. Než jsem se pokusil přeměnit v draka, už jsem dopadl do vody. Zpětný ráz hladiny byl bolestivý a plíce se mi okamžitě naplnily vodou. Divoký proud mne unášel pryč od města samota.
Stejně jako mne mdloby a "facka" kterou jsem dostal od hladiny unášely daleko od vědomí.
Co se mnou bylo dalších pár hodin už nevím.

PS: Ne, není tuhej, bude další díl, nebojte.