---

Za úterý jedna stránka:

V tu chvíli si byla Annaïg naprosto jistá, že to, co cítila je strach. Čirý, děsivý, zvířecí strach.
„Mimochodem“ řekl dál Khajiit a ztišil svůj hlas. „Kdo jsou ti dva na trámoví?“
Muž vzhlédl vzhůru. „Xhuth! Pokud vím,“ řekl. „Nikdo z mých.“
„V to jsem doufal. Poslal jsem Patche a Flitchse zabít je.“
„Oh, kaoc,“ sykla Annaïg, „Běž, Glime“
Jak stála, něco v její blízkosti prosvištělo vzduchem a z hrdla se jí vyrval výkřik.
„Věděl jsem to,“ obořil se Glim.
„Jen běž, musíme se dostat na střechu.“
Utíkaly přes trámy, a někdo za nimi vykřikl. Slyšela jejich kroky teď, proč ne tedy předtím? Nějaký druh okouzlení?
„Tam.“ Zakřičel Glim. Viděla to; část střechy se propadla a opírala se o trámy, vytvářejíc rampu. Vydrápaly se nahoru. Něco žhavého a vlhkého se Glim snažil vytáhnout z hrudníku, a ona hystericky přemýšlela, jestli šíp netrefil ji, jestli nemá vnitřní krvácení.
Ale oni se také dostali na střechu.
Padesát kroků od nich.
Vytáhla dvě lahvičky a jednu podala Hlupáku-Glimovi.
„Vypij to a skoč,“ řekla.
„Cože? Co to je?“
„Tím si nejsem jistá. Údajně bychom měly létat.“
„Údajně? Kde jsi to vzala?“
„Proč, je to důležité?“