---

V poledne zastavili u potoka poblíž rozvalin Sardavar Lees, aby se mohli koně napít. Attrebus využil příležitosti, našel si tiché místo a vytáhl z batohu malého ptáčka.
Uvnitře spatřil ruce Annaïg, jak hňácá nějaké těsto. Za ní bylo pár do ruda rozpálených ploten, kolem kterých se hemžilo několik pekelně vypadajcích bytostí. Věděl že přes den spolu nemohou mluvit, ale potřeboval alespoň vidět, že je naživu. Jeho otec měl pravdu, celá tahle výprava je mimo jiné i kvůli Annaïg. Poslala mu Vrčku, protože mu věřila. Věděla, že odpoví a něco udělá a on jí nehodlal zklamat, i když kvůli tomu musel vystoupit proti svému otci. Dnes večer pro ní bude mít dobrou zprávu.
O hodinu později Trebb stále přemýšlel nad Annaïg, když se ozvalo podivné zadunění a polovina jeho mužů vzplanula. Chvíli se nebyl schopen pohnout a jen vyjeveně zíral na Erese a Klau jak zuřivě mávají kolem sebe ve snaze uhasit plameny, které je zachvátily. Viděl Gulana, který nehořel a snažil se pomoct uhasit Pashe. Krajinou se rozléhal nelidský řev hořících vojáků.
Když se Trebb konečně vzpamatoval a došlo mu, že byli přepadeni, vzduchem již létaly mraky šípů. Tasil meč a rozhlédl se po nepřátelích. Radhasa stále stála vedle něj s vytaseným mečem a zvláštně radostným výrazem.
Poslední co Trebb viděl, byla její čepel letící na jeho hlavu.