---

Po jednodenní odmlce znovu přispívám jednu stránku a tak jsme se z nuly pohnuly na krásné číslo 10 (bohužel dohromady s popisem :)):

„No tak, Glime,“ řekla Annaïg, hodila sebou do velkého koženého křesla jejího otce a sevřela si ruce za krkem. „To nemůžeme projít.“
„Oh, a já si myslím, že by to mohlo být bezpečné, že můžeme,“ odpověděl Hloupý(Mere)-Glim. Povaloval se na nízkém, proutky propleteném lehátku a jednu ruku přehodil tak, že se zastavila za koncem stolečku na cypřiš, který podpírala soška skrčeného Khajiitského bojovníka.
Argonian byl čistou siluetou, protože za ním bílé závěsy zakrývaly pevné výklenkové okno, které bylo namočeno v slunečním světle.
„Jsou tu věci, co můžeme dělat místo toho.“ Odškrtnul si na stole lesklým černým drápem.
„Zůstaň tady, ve vile tvého otce a pij jeho víno.“ druhý dráp poklesl. „Vem některé z vín dolů do přístavu a pij tam.“ Třetí. „Jednoho se napij tady a druhého zas v přístavišti…“
„Glime, jak dlouho to bude, co jsme něco riskovaly?“
Ještěrčí pohled přešel přes její obličej.
„Pokud si tím rizikem myslela nějaké vyčerpávající nebo nebezpečné cesty, není to tak dlouho. V každém případě, ne dost dlouho.“ Zakroutil prsty na rukách jako by se z nich snažil setřást něco lepkavého, nezvyklé Lilmothianské vyjádření rozčilení.
Membrány mezi prsty zářily průsvitnou zelenou. „Budeš to číst znovu?“
Řekl to tak, že to znělo jako obvinění, jako by „čtení“ byla jiná cesta odkazovat, řekněme, na vraždu dítěte.
„Trošku,“ přiznala. „Co jiného mám dělat? Je tu taková nuda. Nikdy se nic nestane.“
„Ne kvůli tvému snažení,“ opáčil Hlupák-Glim. „Během tvého posledního malého dobrodružství jsme byli téměř zatčeni.“
„Ano, a necítíš se plný života?“ řekla.
„Nepotřebuji se cítit „plný života““ odpověděl Argonian „Jsem naživu. Já se raději držím.“ (Which state, I prefer to retain )