Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: The Elder Scrolls Novel: Infernal City Česky

Přidal Whirt dne 24.01.2011 19:54
#2

Dnes přispívám prvním překladem knihy The Elder Scrolls Novel: Infernal City. Jsou to první stránky, nejprve takové ty formality, jako věnování a poděkování, a pak se hned můžete pustit do čtení PROLOGU, který je takovým úvodem do děje "Pekelného Města". Tak, nejprve začneme...

VĚNOVÁNÍ
Mé dceři,
Dorothy Nellah Joyce Keyes.
Vítej, Nellah.


VĚNOVÁNÍ PŘEKLADATELE
Tento překlad věnuji všem,
co vydržely až ke konci třetí éry,
těm co rádi vzpomínají na svoje začátky
a co prožívaly každý zlom v Tamrielu,
jako zlom ve svém životě.
Nechť vás dračí krev provází :)


PODĚKOVÁNÍ
Nejprve bych rád poděkoval každému z těch, co se připojily k The Elder Scrolls a pracovaly s tak bohatým materiálem. Konkrétně bych chtěl poděkovat lidem jako Kurt Kuhlmann, Bruce Nesmith, Pete Hines a Todd Howard, kteří mi při psaní pomáhaly, přispívaly a radily. Já bych byl jinak líný přehlížet zmínky na webu Císařské Knihovny (Imperial Library), která byla také neocenitelným zdrojem při psaní této knihy.
Jako vždy chci poděkovat svému agentovi, Richardu Curtisovi. Mé díky také patří kamarádce Annaïg Houesnardové za to, že mě byla dobrým společníkem a inspirovala mě svým jménem.
Mimo jiné díky směřuji také mé editorce, redakčnímu asistentovi Miku Braffovi, redaktorovi Petrovi Weissmanovi, vedoucímu výroby Erinovi Bekowiesemu, produkční editorce Shoně McCarthy, marketingovému manažeru Ali T. Kokmenovi, publicistovi Davidu Moenchovi a samozřejmě vydavateli Scottu Shannonu. Za nádherný obrázek na obálce díky patří ilustrátorovi Pavlu Youllovi a designéru Dreu Pennington-McNeilu.

PODĚKOVÁNÍ PŘEKLADATELE
Stejně jako autor knihy obdivuji ty, co se pustily do tak úžasného díla, jako jsou Staré Svitky. Chci jim poděkovat, protože takový svět nevznikne každý den a praví se že hra může být uměleckým dílem, když nese nějakou myšlenku, ponaučení nebo kousek z lidských umění. Elder Scrolls tohle všechno podle mě mají, a za to bych jim chtěl opravdu poděkovat.
Další komu bych chtěl poděkovat, je autor knihy Greg Keyes, který dokázal už v prvních částech knihy udělat na čtenáře veliký dojem a dokázal čtenáři dobarvit svět Tamrielu, tak jak to ani hra nedokáže. Ve spojitosti s tímto chci též poděkovat těm co na něj dohlížely a dokázaly zajistit komplexnost knihy v rámci jejího světa.
Poslední komu chci poděkovat je online obchod www.reading.cz, na kterém se jako na jediném českém knižním webu dalo sehnat toto mistrovské dílo. Amatérský překladatel této knihy Ivan Štrobl alias "Whirt".

PROLOG
Když Iffech pocítil, že se moře zachvělo, věděl. Vítr již klesal jako smrt z nebes, a on lapal po dechu, protože podlehl síle mrtvých vln, dech je poslední co uslyší jeho námořnický uši. Obloha to vždy věděla první; moře bylo obávané, pomalu obcházelo kolem.
Moře se otřáslo znovu, ale spíše se zdálo, že je pod kýlem něco táhne. Nahoře, ve strážním koši Keem křičel a házelo to s ním, jako s kotětem. Iffech ho zpozoroval kymácet se ze strany na stranu a téměř nemožně se sám dokázal chytit ráhnoví svými Cathay-Rathovskými drápy.
„U Stendarra!“ Zaklela Grayne v jejím Jižansko-Nibenské přízvuku. „Co to bylo? Tsunami?“ Její ochablé lidské oči v šeru jen mžourali.
„Ne,“ zamumlal Iffech. „Byl jsem mimo Letoostrovy (Summerset Isles), když se je moře pokusilo pohltit, a cítil jsem pod námi jednoho proplout. A dalšího, když jsem byl mladší, mimo pobřeží Jitřnivánku (Morrowindu). V hluboké vodě moc nepocítíš. Tohle je hluboká voda, kdyby se blížilo tsunami, nic nepoznáš.“
„Tak co to bylo?“ Shrnula si Grayne svoje stříbrnošedé vlasy z oslepených očí.
Iffech škubl rameny v pokusu napodobit lidské pokrčení a přejel si drápy svoji srst na předloktí. Vzduch byl stále ještě nasládlý, jako hnijící ovoce.
„Vidíš něco, Keeme?“ Zvolal nahoru
„Málem svoji vlastní smrt“ zakřičel NeQuin-Alianský kocour, jeho hlas zněl skřiplavě a dutě, jako by loď byla v krabici. Mrštně svoje štíhlé tělo stáhl zpět do strážního koše. „Na moři nic není,“ pokračoval po chvíli.
„Pak tedy v hlubině,“ řekla Greyne nervózně.
Iffech zavrtěl hlavou. „Vítr,“ řekl… A potom to zahlédl, na jihu, náhlá temnota, práskající zelené blesky a nakonec uviděl tvar, který se s neuvěřitelným hřměním vzdmul z moře v, jakousi existenci. „Držte se!“ zakřičel.
V tu chvíli přišel úder hromu, čtyřicetkrát hlasitější a s takovým úderem větru, že praskl hlavní stožár, přičemž chudák Keem měl v tu chvíli k smrti nejblíž. Poté se ta krutá chvíle ještě jednou opakovala, až na to uši trhající hřmění.
„U všech bohů, co to může být?“ sotva Iffech zaslechl Grayne se zeptat.
„Moře se nestará,“ odvětil Iffech, pozorující tu temnou masu směřující k nim. Rozhlédl se po své lodi. Všechny stožáry byly rozbity, a zdálo se, že téměř polovina posádky již přepadla přes palubu.
„O co se nestará?“
„Nenajde se mnoho Khajiitů, co se nechají vzít k moři,“ řekl. „Budou to trpět jen kvůli obchodům, prodávat pořád dokola skoomu, ale je jen málo těch, kteří ho upřímně milují. Já ho miluji od doby, co jsem začal mňoukat. A miluji ho, protože se nestará co si bohové, nebo daedry myslí. Je to jiný svět, se svými vlastními pravidly.“
„O čem to mluvíš?“ (Okolo čeho chodíš?)
„Nejsem si jistý,“ přiznal. „Já o tom nepřemýšlím, já to cítím. Ale nemyslete si, že to není pocit, jako…“ Nedokončil větu… Nepotřeboval to.
Grayne zírala směrem k té věci.
„Teď to vidím.“ vzkřikla.
„Ano.“
„Jednou jsem viděla otevírat se brány Oblivionu,“ řekla. „Tehdy, když můj otec pracoval v Leyawiinu. Viděla jsem věci, které jsou tomuto podobné. Ale Martinova oběť pravila, že se to nemůže opakovat. Navíc, tohle jako brána nevypadá.“
Tvar nepřipomínal bouřkový mrak, uvědomil si Iffech. Vypadalo to spíše jako tlustý zvon natočený k zemi.
Jiný vítr začal vát vzhůru, a v něm něco neuvěřitelně zkaženého.
„Není podstatné, co to je,“ ozval se Iffech. „Ne pro nás.“
O pár okamžiků později již nebylo.

PS.: Přidal jsem uzavření první části prologu (nějak se sem nezkopírovala)...

Upravil/a Whirt dne 24.01.2011 22:45