Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: The Elder Scrolls Novel: Infernal City Česky

Přidal Scarcz dne 15.06.2011 20:02
#69

Hlupák-Glim přemýšlel, co se s ním stane poté co zemře. Dřív vždycky věřil, že Argoniani dostávají duši od Histu a když zemřou, tak se jejich duše vrátí zpět a čeká na další převtělení. Tomu pevně věřil, ale jen do doby, než se dostal do neobvyklých situací. Čím víc nad tím přemýšlel, tím méně tomu věřil, i když tomu věřila celá jeho rasa už od pradávna. Před příchodem Císařstvý, Argoniani neznali nic, jako je čas. Nerozlišovali minulost, současnost, nebo budoucnost. To také byla velká překážka, když se chtěl někdo z nich naučit císařskému jazyku. Argoniani vždy nad věcmi raději přemýšleli, než aby je řadili do jedné časové linie.
Pro Argoniany, alespoň tedy pro ty co se stále držely tradic, bylo narození i smrt jeden okamžik. Celý život i celá historie byl jen jeden moment. Odmítaly na věci pohlížet tak omezeným způsobem, jako tomu bylo v Císařstvý.
A Glimova přítomnost na Umbrielu pomalu začala zvyklávat vše, čemu kdy věřil. Kdyby tu zemřel kam by se dostal? Byla by jeho duše pozřena těmi bytostmi, o kterých mluvil Wemreddle? A co se stalo s dušemi ostatních Argonianů, kteří dole zemřeli? Zustanou již na věky pryč, vytržení z věčného koloběhu narození a smrti? A nebo byl celý tento koloběh pouze argonianský způsob vyložení mnohem složitější pravdy?
Po chvíli se rozhodl, že nad tím raději nebude přemýšlet, než ho takovéhle myšlenky dovedou k šílenství. Raději se bude soustředit na to co ví jistě. Přemohly ho podivné bytosti se silnýma krabíma rukama a odtáhly ho pryč od Annaïg sem. Proč, to nevěděl.
Konečně někdo vsotupil do místnosti a vytrhl ho z jeho myšlenek.
Příchozí byl šlachovitý muž, který trochu připomínal Norda svými delšími, bílými vlasy a vousy. Na povrchu kůže mu vystupovaly žíli. Hlavu měl zakulacenou a ramena pokleslá, takže působil trochu mimonirnským* dojmem. Oblečen byl do zelené uniformy, černých kalhot a vesty.
Řekl pár slov, kterým Glim nerozumněl a když Glim neodpovídal, zašátral v kapse své vesty. Vytáhl malou skleněnou lahvičku, podal jí Glimovi a naznačili mu že jí má vypít.
Glim jí přijal a na chvíli se zamyslel nad tím, jaké to je někoho zabít. Doufal ale, že k tomu nebude muset dojít. Chtěli s ním mluvit a to znamená, že ho chtějí živého.
Zaváhal a vypyl tekutinu, která chutnala jako spálená pomerančová kůra.
Neznámý chvíli počkal a pak promluvil. „Teď už mi rozumíš?“
„Ano,“ Odpověděl Glim.
„Půjdu rovnou k věci, máme tu trochu problém s tím co jsi, někoho takového jsem tu ještě neviděl a to tu jsem už pěkně dlouho.“
„Jsem Argonian.“
„To je jen slovo, které jsem nikdy neslyšel.“
„Tak se jmenuje má rasa.“
„Další neznámé slovo.“ Zavrtěl muž hlavou. „Takže je to pravda? Jsi opravdu ze zdola?“
„Ano, pocházím odtud, z Tamrielu.“
„Tamriel, další neznámé slovo. Nicméně, tady není nic jiného než Umbriel.“
„Váš Umbriel je právě v mém světě, v mé rodné zemi Black Marshi.“
„Skutečně? Troufám si říct, že nikoliv, ale o tom se tu teď nebudeme hádat, musíme vymyslet, do které části Umbrielu tě zařadit.“
„Tomu nerozumím.“
„Nejsi první, ani poslední příchozí z venku, ale jsi první svého druhu a tak tě musíme někam zařadit, abychom věděli, kam zařadit ty co přijdou po tobě. Uvidíme kde z tebe bude největší užitek.“
„A co když ze mne nebude žádný užitek?“
„V tom případě si nemůžeme dovolit se tebou zatěžovat. Odříznemé tvé tělo od toho co ho obývá a pošleme ho zpět.“
„Proč mě chcete rovnou zabít? Proč mě prostě nepustíte zpět do Tamrielu.“
„Na to je bohužel tvá duše příliš cená, nemůžeme si dovolit plýtvání. No ale teď mi řekni něco o svém druhu.“
„Nevím co bych vám mohl říct, prostě jsem to co jsem.“
„Jsi nějaký druh daedry?“
Glim údivem otevřel ústa. „Vy víte něco o daedrách? Muž se kterým jsme se bavili daedry neznal.“
„Proč by je také měl znát?“ odpověděl muž. „Dříve tu byli i daedry, ale ty už jsou všecny pryč. Ale zpátky k otázce, jsi daedra?“
„Nejsem.“
„Výborně, tím se to ulehčuje. Tyhle parohy co máš na hlavě, k čemu jsou.“
„To je ozdoba naší rasy, někteří je mají delší než ostatní a je dobré o ně pečovat.“
„A ta blána mezi prsty?“
„Ta slouží k plavání.“
„Plavání?“
„Pohybu ve vodě, mám jí i na nohouch.“
„Ty se dokážeš pohybovat ve vodě?“
„Ano, každou chvíli.“
„I pod vodou?“
„Samozřejmě.“
„Jak dlouho vydržíš pod vodou?“
„Jak dlouho chci, můžu dýchat pod vodou.“
Muž se usmál. „No vidíš, to je zajímavé. Umbriel určitě přijde na to kam tě zařadit. Možná by ses hodil do Jímky, ale teď musíme dokončit náš rozhovor. To co máš na kůži, to je nějaké měřidlo?“
*(něco jako mimozemsky, ale nejsme přeci na zemi.)