---

Pokrčila rameny. „Před lety sem přišel chasník, několik měsíců po krizi Oblivionu. Byl čímsi nakažený a potřeboval nějaké věci, ale neměl peníze na zaplacení. Ale měl tohle. Tvrdil, že to on sám vzal z pevnosti v Oblivionu. Po tom tu bylo hodně takových; měli jsme velký nával Srdcí daeder, Solí prázdnoty a podobně.“
„Ale on neřekl, co to je?“
Zavrtěla hlavou. „Bylo mi ho líto, to je všechno. Myslím, že to nic není.“
„A nikdy si to neotevřela, abys to zjistila?“
Hecua se odmlčela. „No, ne, jak můžeš vidět, papír je netknutý.“
„Smím?“
„Nevidím důvod, proč by ne.“
Annaïg roztrhla nehtem na palci papír a rvala zátku. Byla natěsno, ale správný vrut to dostal ven.
Ten pocit na zátylku zesílil a stal se chutí, vůní, jasnou jako sluneční paprsky, ale studenou, jako eukalyptus nebo máta.
„To je ono,“ řekla, jak cítila to všechno smíchané dohromady
„Co? Ty víš, co to je?“
„Ne. Ale něco potřebuju.“
„Annaïg“
„Budu opatrná, tetko Hec. Provedu na tom nějaké účinkové testy.“
„Tyhle testy nejsou dosud ozkoušené. Postrádají určité potřeby.“ *
„Řekla jsem, že budu opatrná.“
„Hmf,“ odpověděla pochybovačně stará žena.

*Nedává mi to smysl a tak jsem to s nějakou nízkou přesností přeložil a přidal si pár slov. Původ věta: "They miss things."

PS.: Toto je konec první části - čtvrté části - první kapitoly.