Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Tak další denník. Koniaashův.

Přidal koniaash dne 02.04.2012 22:04
#11

Pokračoval jsem po cestě z hor dolů, na pláně. Odpoled jsem si již mohl okolí města prohlédnout zblízka. V podstatě se potvrdilo to, co jsem již viděl z výšky. Po cestách lidé hnali všemožný dobytek, pracovali okolo domů, opravovali to, co zima poškodila, připravovali pole na jarní setí. Celý kraj se činorodě probouzel ze zimního odpočinku. Křikl jsem na formana, jedoucího na voze směrem k městu.
" Chlape, svezeš mě?" Muž si mě změřil a pak kývl. Povoz nejel zvlášť rychle, takže jsem ho dohnal nepříliš rychlým klusem.
" Skoč si na kozlík vojáku. " houkl strejc. Byl to postarší kníratý nord s pořádným pupkem a nosem tak červeným, že musel v noci svítit. " Z daleka?"
" Z Jihu. " odpověděl jsem stručně a začal se hrabat v torně. Mezitím jsem pokračoval v konverzaci " Jedete do města?"
" Ne jen do medovaru, ale to už je co by kamenem dohodil. " řekl a v hrdle mu zaklokotala medovina, co se mi konečně podařila vydolovat z torny. " Á, to není naše. Domácí. Ostrá." ocenil pupkáč a uhryzl si z klobásy, kterou sem mu podal také já. Tak jsme tak drkotali po špatné skyrimské cestě na voze taženém apatickými kobylami, ale byla to rozhodně lepší cesta na voze, než ta s čestnou imperiální eskortou.
Díky tomu, že jsem si sehnal odvoz, dorazil jsem k městu dříve. O to víc mě překvapilo, že brány byly zavřené a stráže hlídkovaly na ochozech, ač slunce se teprve sklánělo k ozoru.
" Stůj, co jsi zač?" zařval na mě strážník z ochozu věže nad branou.
" Khajiitská královna krásy, tos nepoznal? Chci do města. "
" Ty seš tak vtipnej, že mám chuť ti ukázat taky jeden vtípek. Jmenuje se šíp do koulí. Je bezvadnej, vždycky nás tu všechny rozesměje. Město je zavřený, odpal. "
" Hele, nesu vzkaz z Vorařova pro jarla a myslím si, že bude nasranej jak velbloud, když uvidí dvě cihly, jestli se opozdím. "
" Dobře. Otevřu, ale chraň tě vůle bohů, jestli to bude nějaká blbost. To tě pak v base příjdu navštívit a vezmu si s sebou opravdu těžkej obušek. Jo, co je to velbloud?"
" Jezděj na tom redguardi. Je to takový velký hrbatý prase. Už dělej." Doufal jsem že se někdy před nějakým redguardem zmíní o velbloudovi jako o praseti. Ti hoši bývají na posměch svým podivným zvířatům dost hákliví. Za chvilku vrzla malá branka v pravém křídle dveři. Strážný, který mě pustil měl ve tváři výraz člověka sužovaného věčnou bolestí zubů a navíc úpornou zácpou.
" Jarl sedí v Dračí síni. Prostě pořát do kopce. To bys moh bez mapy zvládnout i ty." Neshledal jsem ho hodným odpovědi a zamířil ulicí někam, kde jsem odhadoval náměstí. Město bylo opravdu velké. Nepodobalo se ale městům na jihu s jejich na sebe namačkanými domy a úzkými uličkami. Nordi stavěli tak, jak byli zvyklí a tak město vyrůstalo jako hodně velký opevněný dvorec, kde mají jednotlivá stavení kolem sebe dost prostoru. Domy byly většinou ze dřeva, většinou zdobené umnou dřevořezbou. Oblíbené byly obzvláště dračí hlavy na nákončí trámů a spletitá ornametika na plochách. Leckde byl ovšem použit i kámen. Ulice byly dlážděné, což nebylo zdaleka běžné ani ve všech čtvrtích obrovského Imperial City ( * sorry za tento Anglismus, když všude mám čechismy, ale příjde mi to mnohem nenásilnější* pozn. aut. ). takže moje cvočky podbité boty vesele cvakaly ulicí kolem kovárny do kopce k náměstí.
Náměstí bylo okrouhlé se studnou uprostřed, kde se zajisté každého rána scházely všechny zdejší klevetnice. Také sloužilo jako trh. V rychlosti jsem si stihl všimnout dvou kamenných obchodů, několika stánků ale hlavně, cíle všech vojáků, dobrodruhů, cestovatelů a vůbec podobných existencí- hospody. Tahle se jmenovala U kobyly a praporce, byla postavena ve zdejším slohu a já si byl jistý, že se s jejím interiérem později velice důvěrně seznámím.
Ovšem nejprve povinnost až pak zábava. tak jsem odtrhl zamilovaný zrak od vyřezávaných dveří zvoucích k otevření a vyrazil po kamenném schodišti vzhůru. Město evidentně stále mělo čím překvapit. Uprostřed kruhu stružek, v nichž zurčela voda stál obrovský starý uschlý strom. Na trhu jsem ještě svou zvědavost ještě dokázal překonat, ale tady už jsem se musel zeptat. Rozhodl jsem se zastavit nejbližšího kolemjdoucího. Nepohrdl bych nikým, ale když tou osobou mohla být třeba támhleta sympatická zrzka, proč ne?
" Ehm, slečno," oslovil jsem ji. Ano, vím, že nejsem zrovna skvělej řečník, alůe člověk se při mém povolání s mnoha slušnými ženskými nepodká, víme?
" Ano? " zeptala se mě Zrzka se zájmem.
" Zajímá mě ten strom. Nikdy jsem nic takového neviděl. "
" To je zlatý list. Velice starý strom, prý potomek samotného praotce stromů. Ale jestli měl opravdu zlaté listy nevím. Uschl dávno před tím, než jsem se narodila. Jestli chcete vědět víc, zeptejte se Daniky. Je to kněžka Kynareth, určitě ví o tom stromě mnnohem víc. A co vy, vás jsem tu ještě neviděla. Nový? "
" Ano, dorazil jsem z Cyrodiilu. Ale teď..." ale dívka mě nenechala domluvit.
" Hned jsem si říkala že nejste odsud. To ty vlasy a oči. Na norda moc tmavé. Vždycky mě zajímala cizina. chtěla bych být obchodnicí. Fascinuje mě, co ti musí všechno na cestách vidět. " usmála se a já věděl, že si představuje cizinu jako bájné kraje plné krás a bohatství. Já věděl svoje, ale nehodlal jsem jí její představu ničit.
" Rád vám někdy povyprávím, co jsem kde viděl, ale teď musím s naléhavou zprávou k Jarlovi."
" Jsem Ysolda. Můžete mě podkat na trhu. Učím se a pozoruju, chápete?"
" Já se jmenuju Koniaash. Budu se těšit na další setkání." pozdravil jsem jí úklonou hlavy, jak jsem to vidíval u bohatých šlechticů na ulicích a vyrazil dál. Minul jsem podivnou budovu připomínající seveřanskou loď obrácenou kýlem vzhůru, dokonce i se štíty na bocích, ale to už jsem stanul proti majestátnímu schodiši. Po obou stranách schodů proudila čirá perlící voda. Výškové rozdílly překonávaly vodopády, po rovině tekla v kameni vysekanými koryty. Pramen musel vyvěrat někde nahoře a tyto strouhy zásobovaly celé město jako akvadukt. Když jsem vystoupil po schodech, stál jsem pár kroků od obrovské stavby vlastní citadely. Opět byla postavena v místním stylu, ale v mnohem větším měřítku. Vypadala velkolepě.
Rozvinul jsem svůj bílý kožešinový plášť, co nejlépe ho upravil, přičísl si vlasy a s hlubokým výdechem jsem zatlačil na dvojkřídlé dveře Dračí síně. Tak, teď se setkám s vládcem toho všeho.