Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Tak další denník. Koniaashův.

Přidal koniaash dne 02.04.2012 13:27
#6

To rozhodilo i druhého, takže na okamžik stratil koncentraci. Břit Ralofovy sekery prosekl přilbici, jako by to byla jan plátěná čapka a zarazil se do hlavy nebohého vojáka až někam k horní čelisti.
" Héj, zvlád bych je, Žoldáku!" zašklebil se na mě, když jsme otírali svá ostří do plášťů mrtvých legionářů.
" O tom nepochybuju, ale začal jsem se nudit. Jo a jmenuju se Koniaash. Už jsem ti to říkal. " Začal jsem se v rychlosti probírat legionářskými brašnami a váčky. Opět se potvrdilo, že voják tvrdý chleba má. Kromě pár drobných mincí jsem si přilepšil i snubním prstenem. Nešel sundat, ale já mám ostrou dýku.
" Jo. Pro přátele Kony. Už si to řikal. Zasloužil jsem si toho Konyho? " optal se Ralof s úsměvem. Na jeho krví rudé tváři vypadal jaksi nepatřičně.
" Myslím že jo. Ale musíme to prátelství nejdřív řádně zapít, aby to bylo oficiální. Do tý doby Koniaash, jasný?" zařehtal jsem se. Ralof mi byl sympatický a navíc po celou dobu, nepočítaje v to onen drobný incident, bojoval na té zprávné straně. To je na mojí straně. Navíc to byl Nord a něco mi říkalo, a byla to dlouholetá zkušenost, že je dobré být za dobře s někým, kdo zná místní poměry. Moje představy o Skyrimu byly totiž dost kusé. Daly by se shrnout do: No je tam zima a žijou tam Nordi.
" To se neboj, jen co dorazíme k nám do vsi, napijeme se jako samotní Bozi. Ten drak nám na jednu stranu udělal pěknou službičku. Nymyslím si, že po tom co jim obrovská obluda udělala z města spáleniště, budou celí žhaví chytat uprchlý vězně. Myslím, že jsme z toho venku." Přikývl jsem.
" Kam teď, teda po tom co se dostanem do tý vaší vesnice. Je to daleko?"
" Ne, pár mil pohodlnou chůzí a pak pěkně kolem řeky až do Vorařova. Sestra s manželem tam mají pilu, tam se na pár dní uklidíme, budem si hrát na dřevaře, kdyby přecijenom císařští vyslali náhončí, a pak se uvidí. Já mířím do Větrného žlebu, jestli velkokrál Ulfrik přežil, určitě se stáhne do své pevnosti. Je jaro, brzy se začne zase válčit a my potřebujem každýho kdo se umí ohánět železem. Proč by ses nepřidal k nám? Škodnej na tom nebudeš. Imperiálové vysávaj Skyrim už dost dlouho, aby měli pokladnice naplněný až po okraj. Kořist bude bohatá..." zaleskly se mu oči, jako každému Nordovi, který mluví o boji a kořisti.
" Popřemýšlím o tom. " řekl jsem a myslel to naprosto vážně. " Teď musíme hnout kostrou. Eště nás určitě čeká lezení nějakejma zatuchlejma a mokrejma jeskyněma, jestli si dobře pamatuji, co jsi říkal."
" Tak teda kupředu. " řekl Ralof, sňal z držáku na stěně relativně čerstvě vypadající louč a zamířil do tmy.
Cestu jsem čekal horší. Jistě, někde jsme se museli protahovat úzkými škvírami, někde lézt po čtyřech, boty i oblečení jsme měli nasáklé ledovou vodou z tajícího směhu, zurčící nesčetnými potůčky a stružkami po podlaze i stěnách jeskyně. Několikrát jsem si otloukl hlavu o strop, když se mi Ralof ztratil za nějakou odbočkou a já se propadl do tmy, ale kromě opatrného proplížení dopětem medvědice, zatím se ještě probírající ze zimního spánku, jsme větší dobrodružství nezažili.
Když jsme se opět dostali na světlo, prosvítalo slunce pozdního rána mezi vrcholky vzdálených hor i špičkami vysokánských jedlí. Jaro bylo už v plném proudu, ač za kameny a ve stínu stromů ještě tu a tam ležela pomalu, ale jistě odtávající jiskřivá bělost sněhu. Chvíli jsem zůstal stát,vychutnával si svobodu, zvykal oči uvyklé přítmí na ostré světlo a obdivoval okolí.
"Vítej ve Skyrimu, kamaráde." pleskl mě Ralof svou medvědí tlapou do zad.