---

______________________________________


Kapitola 3

Následující roky uběhly jako voda. A bylo to bezpochyby jedno z nejlepších období mého života.
Jak mi řekl Tolfdir, první dva a půl roku jsem strávil teoretickou výukou s ostatními studenty. Poprvé v životě jsem trávil čas se svými vrstevníky a našel si přátele. Dokonce jsem poznal i první lásku. Bjorn mi pravidelně psal a líčil mi co se děje ve Falkreathu. Já mu zase psal o svém životě a zážitcích z univerzity.
Pak, když mi bylo skoro devatenáct, moje teoretická výuka skončila. Podstoupil jsem různé testy a zkoušky snad se všemi mistry univerzity aby zjistili moje primární školy magie. Testy zabrali několik dnů, protože byly velice vyčerpávající a ja musel vždy znovu nabrat síly.
Otec byl mistrem ve všech školách. Já jsem projevoval největší nadání pro vyvolávání, ničení a obnovu. Iluze a proměny mi dělaly malé potíže, sesílání kouzel z těchto škol mi už nešlo tak lehce jako z ostatních.

Co se magie ničení týče, zdálo se že nejlépe ovládám element vzduch a vodu. Ovládat magii země mi šlo jen těžkopádně a o ohni ani nemluvím. Oheň je nejnepodmanivější živel a já byl rád, když se mi podařilo ho ovládnout aspoň k zapálení svíčky.

S elementy částečně souvisela magie vyvolávání. Tato škola magie zahrnuje vyvolávání ztělesnění elementů z jejich vlastní sféry, takzvané atronachy. Dále kouzla nekromancie, kterými všichni mistři univerzity opovrhují, přivoláváni daeder ze sfér oblivionu a vytváření přízračných předmětů, což jsou jakési magické kopie věcí z našeho světa, tvořeny čistou energií. Nejčastěji se jednalo o zbraně, které mágovi pomohli v boji. Čas, po který takový předmět vydržel existovat, záviselo na síle mága.
Pro mě bylo nejlákavější provolávat atronachy. Bez větších problémů se mi hned napoprvé podařilo vyvolat malého atronacha vzduchu. Jeho spojení s naším světem bylo velice slabé, stejně jako moje kouzlo, byl proto opravdu malý a brzy zmizel. Stejně mě tento úspěch velice potěšil. Atronacha vody jsem vyvolal na třetí pokus, zemního se mi vyvolat nepodařilo a atronacha ohně jsem na radu mistrů ani vyvolávat nezkoušel.

Magie obnovy mi šla téměř sama. Bez potíží jsem zvládl základní léčivá kouzla, malé magické ochrany a dokonce i slabou verzi odvracení nemrtvých. Pochybuji sice že by moje slabé kouzlo na nějakého nemrtvého opravdu zabralo, ale to je vedlejší.

Na magii proměn a iluzí jsem zkrátka neměl vlohy. Z proměn se mi nepovedlo ani nejjednodušší kouzlo a když jsem zkoušel iluze, nevím jak, ale stalo se že jsem najednou viděl vše jen v odstínech modré. Kouzlo bylo naštěstí slabé a dlouho nevydrželo. Každopádně mistři mi doporučili se o ovládnutí těchto dvou škol nesnažit a já s jejich doporučením rád souhlasil.

Následující roky byli na studium náročnější, ale nemálo zajímavé. V sesílání kouzel jsem se stával jistější, silnější a rychlejší. Mé vnitřní síly neustále rostly.
O alchimii jsem neprojevoval velký zájem, zato očarování, to mě jednak bavilo a jednak mi i docela šlo.
Avšak studium nebylo jen radostné. Pět let po tom co jsem přišel do univerzity, přišel dopis z Falkreathu, psaný jarlovým majordomem Alektiem, v němž mi oznamoval, že Bjorn a jeho bratr Fundar padli v boji proti organizované skupině banditů terorizující zemi jarla Beregara. V dopise dále stálo, že jarl zabezpečí Bjornovu ženu Ingrid a jejich dvě děti, aby netrpěli nouzí. Fundar byl starý mládenec.
Dlouho jsem truchlil pro svého přítele Bjorna, čímž načas utrpělo moje studium.

Když jsem studoval sedmým rokem, přišla z Falkreathu zpráva, že jarl Beregar zemřel. Toho velkého a mocného válečníka skolila nějaká hloupá exotická nemoc. Na jeho místo usedl nějaký Farius, pro mě zcela neznámé jméno.
Asi měsíc po této zprávě mi přišel z Falkreathu první dopis od doby, co Bjorn zemřel. Divil jsem se, kdo mi tak může psát a hned jsem koukl na podpis na konci dopisu. Varius, stálo tam. Zamyslel jsem se a chvíli mi trvalo, než jsem jménu přiřadil obličej. Varius byl správce vinného sklepa jarla Beregara. Navzdory nordské oblibě v medovině, jarl Beregar našel zalíbení ve víně a tak měl v paláci soukromý vinný sklep plný toho nejlepšího vína. A Varius byl jeho správce, starší muž původem ze Cyrodiilu, pamatuji si, že mě několikrát v dětství dal výprask, když jsem se do sklepa dobýval a chtěl se podívat dovnitř. Co by mi zrovna on asi tak mohl chtít? Začal jsem číst dopis:

Raegare synu Roffa,

nevím jestli si na mě po letech vzpomeneš, ale píšu ti, protože nevím komu tady ve Falkreathu ještě můžu věřit a myslím, že by o mém podezření měl vědět ještě někdo.
Raegare, věřím, že náš jarl Beregar byl zavražděn....

______________________________________