---

Tak se zpožděním píšu další část. Tahle část se mi napsala sama, takže fakt nevím jak se vám bude zdát. No koneckonců příběh se mi vymýšlel doteď dobře (podle reakcí) tak snad teď nezklame. Předem se omlouvám jestli se dotknu nějakých církevních hodnostářů či lidí kterým se Adoring Fan v Oblivionu líbil. Prosím kamenujte mě pouze měkkými kameny, děkuji :).


Kapitola 5 - To nedává smysl

Bylo to opravdu k smíchu. Fanfa spadl na starou silnici a začal se kutálet dolů do Brumy. Bylo to jako ta hra co jsme hráli jako děti - mladší ji říkali Válení sudů, my starší (kteří jsme ji obměnili na velmi nebezpečnou) jsme jí říkali Válení Církevních hodnostářů. Nedivil bych se kdyby se dokutálel až do Brumy. A Vycpávka byl ještě legračnější. Nedopadl na silnici a přeskakoval všemožné kameny jako skokánky, a protože ho jeho brnění ochránilo a byl ještě živý bylo pořád slyšet "Uuhh", "Auhh" a "Eh". Moji společníci na mě byli naštvaní, prý to měl být smutný moment. Po půl hodině stání (které jsem se smál taky - upřímně, proč stát půl hodiny, protože mrtvola vašeho kámoše válí sudy?) si všimli mitrilové brašny.

Otevřeli jsme ji a našli jsme něco co vůbec nesouviselo s epickými dobrodružstvými které Šampion Cyrodiilu zažil. Byla tam hromada zakletého ledu který měl udržet v původním stavu hlavu mladého lesního elfa se stupidním účesem zlatých vlasů a s legračním obličejem. U ní ležel vzkaz: -- Adoring Fan *), největší noční můra Šampiona. Neměl ho srát. Zde jsou zaznamenány jeho poslední slova: "By Azura, by Azura!" --
Fakt nevím co to mělo znamenat. Asi znamení Bohů, jelikož si pak Gover vzpomněl na příběh kde Šampión hledal nějaký amulet v Bledém Průsmyku. A Gover prý Bledý Průsmyk našel. Mitrilový batoh jsme zase zakopali a vyšli jsme na východ k nějaký dračí skále. V noci se mi zdálo o mléku.

*) podobnost se jménem nakladatele (Doring Fan) je čistě náhodná, Adoring Fan totiž znamená v nářečí Třetí Éry něco jako Zbožnující Fanoušek - poznámka překladatele