---

Takže tu máme další část, koukám že se to píše samo :)

Kapitola 3 - Chrám Vládce Oblak

Asi za dva dny jsme došli do té vesničky. Jmenuje se "Domy Ozvěn" podle nedaleké jeskyně. Byla větší než jsem čekal - čtyři dřevěné domy. Byly staré asi 40 let. To vím, ve dřevu se trochu vyznám. Všichni jsme šli do Hlavního Domu. Byla tady Goverova rodina a Fanfův brácha. Tady se to zvrtlo. Gover zjistil že se mu narodilo ukňouraný děcko a rozhodl se zůstat. Pak se strhla hádka. Rád bych řekl že jsem se jí nezúčastnil ale není to tak. Naštval jsem se na Totální Bezmozkovou Hromadu Svalů a Fanfa se přidal. Huijja zůstala neutrální (s Fanfovým bratrem v posteli ;)). Hádka začala u toho že Gover nedbá na svoje povinnosti a skončila u toho že ze zelí se nedají vyrábět boty. To není pravda. Já si v pěti letech vyrobil boty ze zelí! Bohužel Goverův táta má slabé nervy a citlivé uši a tak nás poslal do Běloště. Vyhodil i Huijju, která se tak naštvala že jí překazil radovánky, že vytáhla luk a prostřelila mu nohu. Pak jsme byli na doživotí vykázáni. Ne, že by se tam někdo chtěl vracet.

Šli jsme dál na východ, vedl nás Fanfa. Byl zdrcen z toho že byl vykázán ze svého domova. Proč jsme šli pořád na východ nám neřekl, ale nikdo jsme se neptali. Koneckonců šermíř je to dobrý i když používá rovné meče. Šli jsme na dohled od Ayledských ruin Rielle. Poté jsme procházeli Chrámem Vládce Oblak. Kdysi tady měli základnu Čepele. Tady jsme narazili na Bouřné Hávy. Zajímalo by mě co dělali tady, na dohled od Brumy. Naplánovali jsme útok. Fanfa zůstal na místě připraven čelit útoku. Já s Huijjou jsme vyšplhali na střechu. Huijja měla střílet lukem na Hávy a já jsem se vplížil do ruin s úkolem zjistit jestli tam jsou další Hávy (kteří vůbec hávy nenosí - jen nějaké potrhané modré hadry na kroužkovce, která je obalená vycpávkou). Plížit se umím dobře. Odhalil jsem asi 5 Vycpávek (tak jim budu říkat). Prvního jsem uškrtil. Abyste vědeli, mám v tom praxi. V Gilane jsem nebýval zrovna poslušný mladý Khajiit, jestli mi rozumíte. Bylo lehké ho uškrtit, hrabal se v nějakém kamenní. Byl tam balíček. Byl to mitrilový batoh, se znakem Kvatchského Vlka který překrýval Daedrickou runu O. Poznal jsem komu to patřilo! Kvatchský Vlk a runa vyjadřující Zapomnění - to muselo patřit té osobě která zavřela Brány Zapomnění! Byl jsem vzrušen!
Následovaly zoufalé výkřiky, řinčení oceli a... rána do hlavy.