---

Den 10
Vzbudil jsem se ve vězení. V nějaké špinavé cele. Oni mě zatkli – vždyť jsem neudělal nic špatného, ba naopak. Ona zradila svůj národ, svou zemi. Vždyť Nordi by to měli chápat.

Musím se odsud dostat. Vypadnout z tohoto špinavého a nechápajícího města, kde ani nemají smysl pro čest.

Má cela byla malá, ponurá místnůstka. Mříže místo dveří, místo záchodu další mříže nad dírou vedoucí do stok. Jako bonus jsem do cely dostal mrtvolu nějakého chudáka, který zde zemřel a stráže byli tak líní, aby ho odnesli.

Při prohledávání cely jsem nic nenašel. Až když jsem se vydal na záchod (no, mříž), tak se stalo něco neuvěřitelného a zároveň nechutného (né to…). Jakmile jsem si stoupl na mříže, propadl jsem se jimi přímo do stoky. Strašně to tam páchlo (ano to….), ale na druhou stranu jsem alespoň byl volný – za předpokladu, že najdu cestu ven.

Asi po hodině bloudění jsem narazil na menší díru, která vedla do zbrojnice. Díra byla za nějakými bednami, takže si jí stráže nevšimli. Ve skladišti jsem našel svoje vybavení plus lepší (plátové) rukavice, boty, a brnění.

Po další hodině jsem konečně našel východ. Stoka mě zavedla z Bílého Průsmyku. Sice tam byly mříže, ale byly rezavé takže, nebyl problém je zlikvidovat.

Podle slunce jsem poznal, že je něco po poledni, času mám dost. Musím od tohoto zpropadeného města pryč. Ale kam půjdu? To je jedno, hlavně daleko. Nakonec jsem se vydal na západ. Nevracím se do Hammerfellu, ale alespoň chci být blíže domovu.

Cestou jsem hodně přemýšlel. Ne o tom, co jsem udělal, ale o tom co udělala ona. Jak toho vůbec někdo může být schopný? Zradit svoji zemi… Proč? Kvůli penězům? Slávě? Moci?! To ji její rodina nevychovala, aby ctila svůj původ a zemi? Já jsem vyrůstal bez rodiny, a přes to vím, že mám vždy vzhlížet ke své zemi. Možná ji nějaká z frakcí něco v dětství provedla, ale ať už to bylo cokoliv, není to nic v porovnání s tím, co nám udělali Thalmoři!

Dále už se tím nezatěžoval a pokračoval jsem dále na západ. Krajina se pozvolna měnit, místo planin s nějakým tím stromem, se začaly objevovat hory.Cestou jsem moc problémů neměl. Až v jedné soutěsce, něco mi tam hned nesedělo, všude takové ticho a klid. Pak se to stalo tak rychle. Ze všech stran na mě vyskákali lidi oblečení do velice zvláštních obleků – jejich brnění bylo tvořeno převážně z kůže, peří a parohů. Někteří z nich dokonce vypadali jako jeleni. Ovšem jejich ujeté brnění jim moc nepomohlo. Všichni padli k zemi mrtví. Nejen, že mě zdrželi, ale ještě u sebe neměli vůbec nic užitečného.

Už se začínalo stmívat, když jsem jí uviděl – HOSPODU! U cesty, uprostřed divočiny, nejspíše se zde zastavují obchodníci. Uvnitř nikdo moc nebyl, jenom hostinská a služebná. Pronajal jsem si pokoj, který údajně využil Tiber Septim, když dobíjel Skyrim. No podle mě to byl jen obyčejný pokoj s trošku větší postelí.

K večeři jsem si dal jelení vývar, pivo a šel jsem spát. Když jsem usínal, jako bych slyšel nějaké divné zvuky.

P.S.: Moc se vám omlouvám, že díly nejsou tak často a ani moc dlouhé, ale mám teď na práci opravdu hodně jiných věci. Takže doufám, že to pochopíte, teda jestli to někdo čte :D