hRDLA napsal:
Den 3
Takhle pěkně jsem se ještě nevyspal. Jakmile jsem vstal, vyšel jsem z hospody. Muselo být ještě dost brzy ráno, jelikož jsem viděl slunce na obzoru vycházet. Po tom co jsem se nasnídal rozhodl jsem se, že se vypravím do oněch rozvalin na kopci – místní jim říkají Mohyla temných vod, docela by mě zajímalo proč. Cesta do kopce byla opravdu strastiplná a zdlouhavá, docela jsem litoval, že jsem si z Hammerfellu nevzal koně, jenže ten chudák by nejspíše nepřežil zdejší zimu. U vchodu do mohyly se utábořily bandité. Venku byli tři, vevnitř další dva. Nic co bych nezvládl s prstem v nose. Ovšem co je zajímavější, jeden z nich měl lepší železné brnění než já – chrání i ramena, zatímco mé dosavadní ne. S radostí z nového brnění jsem se pustil do hlubin této mohyly. U prvních dveří si říkám, že dávní Nordi asi nebyli tolik inteligentní, když je zabezpečí hádankou, kterou by vyřešilo i vajíčko Argoniana. Byli zde tři otočné sloupy, na každém tři symboly – ryba, orel a had. A nade dveřmi byli tyto symboly nakresleny jak mají jít za sebou, stačilo otočit sloupy podle návodu, zatáhnout za páčku a pokračovat. V další místnosti na mě čekalo nemilé překvapení, nějací nemrtví. Vzhledem k tomu, že bojují jako ožralí Bretonci sem se jim rozhodl říkat chodící cvičné terče. V jedné obzvláště veliké místnosti byl pavučinou smotaný muž, který křičel o pomoc. Ovšem, jakmile jsem se k němu přiblížil tak se na mě ze shora spustil ten nějvětší pavouk, co jsem kdy viděl. Jakmile byl pavouk mrtev, tak sem rozsekal i již zmiňovaného muže, protože není pochyb o tom, že se na mě domluvily. Po ohledání těla jsem našel ZLATÝ spár – juchů – a deník, ze kterého vyplynulo, že to on ukradl zlatý spár obchodníkovy z Vorařova, takže nemusím mít výčitky svědomí, že jsem zabil neviného. Po chvíli jsem narazil na další problém – proč by taky ne? – obrovské dveře s třemi kotouči a otvorem, do kterého přesně pasoval zlatá spár. Kdybych nebyl blbec a rovnou jsem se kouknul na spodek spáru, zjistil bych správnou kombinaci hned a ne metodou pokus-omyl. Za dveřmi byla obrovská místnost s bednou plnou užitečných věcí, hrobkou, která nešla otevřít a divnou zdí ve tvaru ,,U“ na které byli všelijaké klikyháky, kterým jsem nerozuměl. Jakmile jsem se však ke zdi přiblížil, jako by mnou něco prolétlo – tak odporný pocit jsem v životě nezažil. V tom okamžiku se otevřela hrobka a vylezl z ní chodící cvičný cíl. Tento byl ale něco extra, jako by mu vůbec nedocházeli síly, nakonec jsem se staženým ocasem utekl. Na útěku jsem ztratil svůj železný obouruční meč, tak jsem sebral nějaký co ležel u mrtvoly nemrtvého. Cestou do Vorařova se nestalo nic moc zajímavého, jen jsem objevil chajdu nějaké čarodějnice, která se se mnou ovšem nechtěla bavit, tak jsem pokračoval. Bylo odpoledne, když jsem dorazil do vesnice, takže jsem se rozhodl, že si jí trochu projdu než vrátím spár – ten jsem se rozhodl vrátit, protože jsem si řekl, že by mi obchodník mohl dát slevy na různé vybavení. Vorařov není zas tak malá vesnice, je zde mlýn, kovárna, HOSPODA, farma a obytné domy, dokonce zde mají i něco jako hradbu. Začalo se stmívat, takže jsem se přemohl a vrátil jsem spár. Dle očekávání mám nyní slevu, takže jsem si hned koupil železné rukavice (nebudu nosit kožené, když jsem válečník) a prodal jsem věci, které jsem našel v mohyle. Hned poté jsem zamířil do hospody, kde jsem si dal s místní bardem víno, večeři a potom jsem šel spát – již bez barda.

P.S.: Nemohl by mi někdo poslat odkaz na kompletně odhalenou mapu s českými názvy lokací,děkuji předem.