Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Hrozba III.
scorpioncz
Ztuha se posadím a rozhlédnu pečlivěji okolo sebe. Dlaní se dotknu dlažby a fascinován pohlédnu na zvláštní nemrtvé, kteří se zatím nerozhodli nás nijak ohrožovat. Také pohlédnu na duše, protože jsem ducha ještě před tím neviděl, i tím budu fascinován. Nakonec však obrátím pozornost ke zvláštní postavě, co nás prohlíží. Připravím si ohnivý dotek, kdyby se pokusil o něco více než jen mírumilovné tlachání."Ta vzdálenost stačí, už nechoď blíže, pokud jsi ještě schopný mi rozumět. Je mi to líto kamaráde, ale budeš to muset vrátit. Tahleta živá, by mě asi ukamenovala, kdyby se jí něco ztratilo. Mimochodem kdo jsi? Pamatuješ si to ještě?"
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Sarako
,,To je mi líto." pronesu, předvedu v obličeji výraz, jako bych ztratil někoho, koho jsem znal delší dobu, a poté se zeptám: ,,A Carina LaRouche, nevíte, ve kterém domě bydlí? Mám jí něco předat."
 
Aurelius
→ Tah 556.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Fascinován jsi se rozhlédl. Kamenná stavba z černého kamenu se tyčila nad vámi v podobě zříceniny. Mohla být nesmírně stará a kdysi dávno představovat vznešenou a úžasnou stavbu. Zbylá krajina, kam jsi dohlédl však působila pustě, několik málo mrtvých rostlin, které dokázaly žít v nehostinném prostřední jinak bílé kosti a poletující duše volající nesrozumitelná slova. Tvé další prohlížení si okolí vyrušila přítomnost nemrtvého. Vykřikl jsi na něj a připravil si na obranu ohnivý dotek.

Nemrtvého tvá slova zaskočila. Zastavil se. Sevřel náhrdelník a vycenil zuby. Zachrčel a hlasitě oddechoval. Setrval v tomto stavu notnou chvíli jako by zvažoval, co bude nejlepší, pokračovat ve svém úmyslu nebo se zachovat jinak.

„MOJE!“ křikl následně a vycenil zuby, „Blyštivé a překrásné. MOJE! Blyštivé.“ zopakoval nevraživě a podíval se na pohupující se náhrdelník, poté koukl zpět na tebe, znovu vycenil zuby. „Chápeš?“ zamrkal zdravým okem, „Blyštivé je moje. MOJE! Ona to už nepotřebuje. Nikdo tady nepotřebuje nic blyštivého! NIKDO!“ usmál se a znovu mrkl zdravým okem v doprovodu vycenění zubů, „Je to moje, protože všechno blyštivé patří mně. On mi to slíbil. Řekl…“ sklopil kápě, aby se mohl podrbat na holé hlavě, „Řekl Blyšťáku blyštivé věci jsou tvoje pokud budeš mýma očima a ušima. A já jsem jeho ušima a očima chápeš? Takže je to moje, protože ona to nepotřebuje!“ stál si za svým nemrtvý a několikrát poskočil na místě a rozmáchl se rukama.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Žena se zatvářila soucitně a smutně přikývla.
„To bohužel nevím úplně přesně, ale její manžel byl velmi bohatý a vlastnil honosnou vilu. Otázka je jestli bude po nepokojích stále stejně honosná.“ pokrčila rameny, „Ale máte štěstí.“ dodala následně, „Sice bych vám to neměla říkat, protože existuje něco jako obchodní tajemství, ale když jí něco máte doručit tak to nejspíš nebude úplně vadit.“ zamyslela se jakoby si ještě nechávala čas pro zvážení rizik, „Asi před půl hodinou…“ naklonila se k tobě přes pult, „Se tu objevila, rezervovala si jeden ze soukromých pokojů a mám pocit, že se ihned ubytovala a doteď neodešla. Leda by použila nějakou magii, ale kdoví.“ pokrčila rameny, „Každopádně ji najdete v soukromém křídle našeho podniku. Pokoj číslo tři. Tomu hlídači, který vás nejspíš cestou zastaví řeknete, že vás poslala Ita a on vás nechá projít.“ zakončila, „Ale prosím. LaRouchové neříkejte, že jsem vám prozradila kde ji najít. Nechci přijít o práci… A teď mě omluvte. Musím obsloužit toho pána támhle.“ zakončila váš rozhovor a odebrala se obsloužit netrpělivého muže, který po ní pokukoval už delší dobu. Ihned jí předložil objednávku a Ita začala čepovat jedno pivo za druhým.

„Proč by si LaRouchová rezervovala pokoj v nevěstinci?“ zatvářil se překvapeně Finn, když odcházel od baru. „Obzvlášť jestli vlastní ‚honosnou vilu‘ jak tvrdí ta ženská.“
„Netuším, ale buďte obezřetní.“ odpověděl mág, „Já zůstanu zde. Někde se posadím, objednám si něco k pití a budu dávat pozor. S trochou štěstí se mi podaří zaslechnout něco užitečného.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
scorpioncz
"Fajn fajn uklidni se. Vyřídíš si to s ní potom, až se probere." Zvednu se na nohy a pohlédnu ještě jednou k obloze, kde se nachází zvláštní vír. Zkontroluju všechny svoje věci, jestli mi nějaké nezmizeli stejně, jako amulet spící. "Takže ještě jednou, pamatuješ si, kdo jsi? A kdo ti řekl, abys byl jeho ušima? Nějaká duše? Někdo jako ty?"

Položím znovu otázku a pomalu se přesunu stále v bezpečné vzdálenosti s připraveným obranným kouzlem k moji velmi nápomocné ležící společnici, která mě sem dostala. Potom jí zkontroluji, jestli kromě vyčerpání neutrpěla nějaké jiné zranění a popřípadně se jí pokusím probudit. Nejprve bych začal klasickým zatřásnutím, a případně ji trochu pokropil vodou. Pokud nic nezabere, zkusíme slabé léčivé kouzlo, protože přeci jen trocha magie někde, kde vyloženě magie chybí by ji mohla probrat.

http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Sarako
,,Carina je prospěchářka, stojí na straně toho, u koho má větší užitek." odvětím polohlasně Finnovi a zamířím s ním do soukromého křídla. K hlídači, který by se nám pokoušel postavit do cesty, pronesu: ,,Posílá nás Ita." aniž bych ho pustil ke slovu, a dál budeme pokračovat k pokoji číslo tři. Jakmile k pokoji dorazíme, zaklepu na dveře.
 
Aurelius
→ Tah 557.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Tvá slova podivného nemrtvého nakrátko uklidnila. Přestal ti věnovat svoji pozornost a pohrával si s ukradeným náhrdelníkem. Zkontroloval jsi své vybavení, nezdá se, že by ti něco chybělo. Promlouval jsi k němu, působil jako by nevnímal a veškerou svoji pozornost věnoval blyštivému předmětu, který ho zcela uhranul.

„Blyšťák! Blyšťák jsem.“ zopakoval nevrle své jméno nemrtvý jako by chtěl naznačit, že ho tvé neustálé otázky unavují. „Ne.“ zakroutil hlavou, „On není jako já. Já jsem Blyšťák…“ podíval se na tebe uraženě jakoby mezi ním a jeho ‚pánem‘ byl neskutečně velký rozdíl, který je patrný už na první pohled. Položil kostnatou ruku na hruď. Mezitím jsi se přesunul opatrně k ležící altmerce. „On není jako já ani jako ostatní duše. On je výjimečný, zocelený bojem, nenávistí a touhou po pomstě.“ promlouval k tobě nemrtvý fascinovaným tónem hlasu, slova odříkal jako básničku jako by nebyla z jeho úst.

Mezitím sis dřepl k omráčené, urychleně ji překontroloval a ujistil se, že její bezvědomý a krvácení z nosu skutečně souvisí s vyčerpáním.

„Blyšťák je jen bezvýznamný… bezvýznamný hříšník poslaný sem, odkázán sloužit jiným a mocnějším.“ zesmutněl nemrtvý a sklopil hlavu, „Ale nebojte.“ změnil se tón hlasu opět na nepříjemný až nepřátelský, „Setkáte se s ním.“ otočil se k tobě se škodolibým výrazem ve tváři.

Snažil ses altmerku probudit poplácáním po tváři, zatřepáním, ale většina tvých pokusů selhala včetně polití tváře vodou nepomohlo. Rozhodl jsi se vyzkoušet kouzlo. Přiložil svoji ruku na její hruď a seslal slabé léčivé kouzlo – tvá ruka se rozzářila a kouzlo začalo působit, udržoval jsi ho chvíli, ale jakmile jsi usoudil, že nepřináší žádné výsledky přerušil si ho.

„Přijde si pro vás. Ví o vás. Řekl jsem mu o vás.“ zašklebil se Blyšťák, který sledoval, jak se snažíš probudit svoji společnici. Poposkočil a zatleskal. Náhle jako by se cosi stalo. Ztuhl a jeho tvář se náhle změnila v přátelskou, pousmál se jako by z něho veškerá zloba zmizela. Doběhl k tobě, věnoval ti soucitný pohled, sklopil zrak na Elanyi. Došlo mu, že tvé snahy o její probuzení zjevně nevyšly. Chytl ji za ruku a lehce pozvedl. Přičichl. „Teď je mrtvá?“ zeptal se soucitně a zamrkal modrým okem, „Mohu ji sníst? Hezky voní a je zachovalá… Tak mohu?“ vycenil zuby a zachrčel.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Dobré vědět.“ přikývl Finn, „Ale stejně to nevysvětluje co dělá v nevěstinci.“ dodal následně, když jste směřovali do soukromého křídla hostince. Hlídač, kterým byl starší přesto bojeschopný nord v lehké kožené zbroji se vám pokusil vstoupit do cesty. Než stihl cokoliv říct poskytl jsi mu informaci, kterou chtěl slyšet. Kývl hlavou a opět se usadil do svého křesla v doprovodu znuděného povzdechnutí.

Prošli jste úzkou chodbou plnou dveří, některé směřovaly do pokojů nebo do jiných místností. Na stěnách vysely obrazy od významných malířů z dávných dob. Nechyběly ani květiny nebo sošky tobě neznámých osob. Jedním z obrazů byl fascinován i stařec, hleděl na něj, zkoumal ho a poté něco vysvětloval mladé půvabné tanečnici, která byla jeho výkladem více než znuděná. Finn se nad obrazem taktéž pozastavil, možná se snažil zaslechnout něco užitečného.
„Nic zajímavého…“ konstatoval, když tě došel. Řazení pokojů od jedničky totiž začínalo až na samotném druhém konci chodby.

Zastavili jste se až u pokoje číslo tři. Chtěl jsi zaklepat, ale Finn ti gestem naznačil ať počkáš. Tiše přiložil ucho ke dveřím a chvilku poslouchal. Poté co se vzdálil od dveří pokrčil rameny.
„Ticho… Asi.“ řekl nejistě a přiložil ruku na jílec meče, postavil se tak, aby v případě otevření dveří byl co nejméně na ráně.
Zaklepal jsi na dveře.

„Dále!“ ozval se téměř okamžitě ženský hlas a dveře se sami od sebe otevřely. Spatřil jsi černovlasou ženu v modrých šatech opřenou o okenní parapet. V jedné ruce držela stříbrný pohárek a v druhé zrovna pomíjelo její kouzlo, kterým očarovala dveře. „Jen pojďte dál. Očekává jsem vás.“ řekla vlídným hlasem a upila z pohárku.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
scorpioncz
"Huš! Jedeš! Žádný takový! Jíst se nebude a mrtvá ještě bohužel pro tebe není." Abych ukázal, že to myslím vážně, tak nechám na dlani proběhnout oheň. Na tváři se mi mihne zlobný výraz, protože tohle nenormálnovství mne docela začíná popuzovat. Až jsem uvnitř sebe zase pocítil tu prastarou zlobu a vztek, který se už notnou dobu neobjevil.

Nakonec se zhluboka nadechnu: "K čemu by ti to bylo? Stejně by tebou maso propadlo, však jsi jen samá kost a orgány nikde." Rozhlédnu se znovu po okolí, tentokrát s důvodem najít nějaké slušné místo v ruinách, kde bych mohl položit altmerku a dalo by se mnohem lépe případně bránit. Pokud něco takového uvidím, tak nejprve místo zkontroluji kouzlem "odhalení mrtvých" a poté, když tam nikdo nebude, tak tam společnici prostě přenesu.

V opačném případě by na nějakého slabšího nemrtvého měla ohnivá střela stačit.

http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Sarako
Vejdu dovnitř a až za mnou vejde i Finn, za pomoci telekineze dveře zavřu a začnu: ,,Carina LaRouche! Taros mi o Vás toho tolik vyprávěl. Neočekával jsem, že Vás najdu na místě jako je tohle. Snad neutrpělo Vaše sídlo během povstání nějaké škody?" přitom budu sledovat její výraz ve tváři, protože nejspíš nejsme ti které zrovna očekávala.
 
SuperHunter
"Budu se snažit, děkuji za varování," pousměji se odejdu.
Budu následovat žebrákovo pokyny pro cestu k velvyslanectví a po cestě se budu snažit co nejméně na sebe přitahovat pozornost, jak jen to v Thalmorské zbroji půjde.

 
Aurelius
→ Tah 558.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Nemrtvý ze sebe vydal skřek, uskočil s úlekem a nevraživě se na tebe podíval. Vycenil zuby a zacvakal jimi. Pak si zmateně sáhl na svůj hrudník, hmatal na něj několikrát jako by nevěřil tvým slovům.
„NEEE!“ zakvílel. „To je léž! Lžeš! Ty lžeš!“ zděšeně si ohmatával hrudník až zapomněl na náhrdelník, který v ruce svíral. Ten mu propadl mezi kostěnými prsty a dopadl na zem. Dopad neslyšel, byl příliš zaměstnán zjištěním, že má děravý hrudník. „NEEE!“ zakvílel znovu a znovu. Duchové přihlížející celému vystoupení jen překvapeně mlčky hleděli.

Během kvílení ses rozhlédl kolem. Hledal jsi nějaké vhodné místo kam přesunout omráčenou altmerku. Zřícenina nabízí mnoho možných úkrytů a zákoutí, ale některé části zříceniny nevypadají zrovna v nejlepším stavu a mohly by se sesypat, pokud by na ně zapůsobila větší síla. S vyloučením všech rizikových míst jsi nalezl dvě potenciální místa. Jedno na pravé straně, stěna zříceniny byla sesypaná, ale umožňovala průchod do místnosti uvnitř zříceniny. Další variantou byl samotný vchod do zříceniny, ale ten byl okupován skupinkou duchů, kteří mlčky přihlíželi dění kolem tebe a nemrtvého.

„NEEE! Ty lžeš! Lžeš…“ znělo z úst zoufalého nemrtvého, který už klečel na kolenou a polovinu obličeje měl v grimase zoufalství. „Blyšťáku! Vzpamatuj se.“ promluvil náhle a uklidnil se. Tón jeho hlasu se opět navrátil do nepřátelské polohy, zašklebil se a pozvedl hlavu. „Ty nám lžeš. Lžeš mi! Lžeš Blyšťákovi! Já nemám děravý žaludek!“ dupl nohou a nahodil nepřátelský výraz směřovaný přímo k tobě. Pak zase uhnul pohledem.

Ignoroval jsi nemrtvého a vyvolal kouzlo „odhalení mrtvých“. Za vchodem do zříceniny se ti rozzářily další mrtvý, a tak jsi se rozhodl odnést omráčenou altmerku k pravé straně. Blyšťák, který se stále ještě hněval a působil jako by uvnitř válčil sám se sebou si vůbec nevšiml, že se přesunul jinam.
Opatrně jsi prolezl otvorem ve stěně a stanul v menší potemnělé místnosti. Poničené kamenný zatarasily vchod do dalších místností, ale s použití trochy magie nebude problém je odstranit. Také sis všiml několika zničených váz, nádob a ostatků v podobě kostí. Opatrně jsi položil Elanyi na zem.

Blyšťák rozzuřeně skákal na místě. Rozzuřeně se zastavil zařval do dálky a zabubnoval zatnutými pěstmi o svůj hrudník. Bubnoval tak dlouho dokud se neozvalo lupnutí a v jeho rukou neskončilo jedno z žeber. Zděšeně si prohlížel ulomené žebro a při té příležitosti zjistil, že jsi mu zmizel z očí.
„KDE JE?! Kde si?!“ zvolal nahlas a rozhlížel se všude možně. Duchové mu věnovali pozornost jen do chvíle, než na ně vycenil zuby a vydal skřek. „OKRADL NÁS!“ zvolal následně, když zjistil, že nemá v ruce náhrdelník nýbrž své žebro. „Okradl mě! On mě okradl?! Kde to je?“ začal hledat náhrdelník, „Kde je blýskavá věcička? Kde to je?!“ řval a možná by v řevu i pokračoval, ale cosi ho vyděsilo. Trhl sebou a zavětřil.

Zdá se ti jako bys zaslechl zvuk připomínající dusot koní. Z místě, ve kterém jsi schovaný je velmi dobře vidět na prostranství na němž se nachází Blyšťák i do dálky, ale v dálce nic nevidíš. Taktéž ti přijde, že sebou Elaynie lehce cukla a pohnula se jí ruka.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Vešel jsi, Finn tě následoval. Pomocí telekineze jsi zavřel dveře a podíval se na LaRouchovou. Pokoj, ve kterém jste se ocitly nebyl nikterak velký, většinu místa zabírala manželská postel s nebesy, velká šatní skříň s vyřezanou kresbou na levých i pravých dveří. Menší nižší kulatý stolek s pohodlnými křesly. Na němž byla položená otevřená láhev s velmi kvalitním vínem a dva prázdní pohárky. Stěny byly ozdobené trojicí různě velkých obrazů, které zobrazovaly malby krajiny.

Carina LaRouchová vyslechla tvá slova, nenechala se vyvést z míry, a tak nebylo poznat, jestli váš příchod skutečně očekávala nebo očekávala někoho jiného. Teprve až, když jsi zmínil Tarosov jméno se emoce v její tváři rozproudily.
„Taros?“ zopakovala jméno mága a přišla blíže k vám. Byla to černovlasá žena, která měla svá mladá léta už dávno za sebou. Přesto si však udržovala relativně půvabný vzhled s minimem vrásek. (graf. vzhled - zde) Její chůze byla ladná jako by celá léta trénovala od nejlepších dvorních dam. „Určitě vám také řekl, že jsme se nerozešli zrovna v dobrém. Takže buďte prosím struční, protože trpělivostí jsem zrovna nikdy dvakrát neoplývala.“ pokračovala podrážděným tónem a upila trochu vína. „O moje sídlo si nedělejte starosti. Je v pořádku.“ dodala následně.

Poté se podívala na Finna, který zůstal stát před dveřmi, prohlížel si malby a ruku měl stále přiloženou na jílci meče. Jeho chování jí nejspíš pobavilo, protože se jen pousmála a znovu se napila vína. Když se však podívala na tebe navrátila zpět vážnou tvář.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Poděkovala jsi žebrákovi a vydala se podle jeho rad k sídlu velvyslanectví Thalmoru. Cesta ti utíkala rychle, míjela jsi občany, bdící i legionářské hlídky. Město za hradbami žilo, někde více a někde méně. Během své cesty jsi narazila na ulice, které vypadaly opuštěně, okna byla zatlučená a na dveřích vysela oznámení opatřená pečetí náležící nějaké Císařské společnosti. Nevěnovala jsi jim takovou pozornost, abys dokázala zjistit o jakou společnost jde. Tyto opuštěné ulice střežila vždy speciální hlídka legionářů v doprovodu jednoho nebo dvou bdících.

Občané, kolem které jsi míjela se vesměs starali o své, ale někteří na tebe nevraživě hleděli, jiní se usmívali a kývali na pozdrav. Došla jsi až k sídlu velvyslanectví. Vlajky Aldmerského spolku a samotného Thalmoru se tyčily do dálky a stráž postávala před dveřmi do sídla. Jiní se nacházeli na pozemku kolem velvyslanectví, který byl obehnaný kamenným plotem.

Před samotným sídlem byl klid. Občané města se budově zjevně vyhýbají a zbytečně neprovokují příslušníky Spolku. Legionářských hlídek je zde také pomálu. Spatřila jsi jediného, který asistoval nějaké stařence s výběrem zeleniny u kamenného obchodu, který se nacházel přes ulici.

Došla jsi až k bráně a vešla na pozemek velvyslanectví. Přítomní válečníci tě ihned kývnutím hlavy pozdravili a pokračovali ve své činnosti. Trojice seděla za stolem a dopřávala si něco málo k snědku. Jiná skupinka se trénovala u dřevěných panáků. Dveře do sídla byly otevřené, dvojice válečníků stojící před dveřmi nepůsobila, že by ti měla v plánu bránit ve vstupu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 24.08.2019 01:38
 
scorpioncz
"Tady jsem ty blázne. Neokradl jsem tě a rychle pojď sem! Jestlis to blyštivé někde ztratil, určitě to je tady." Rychle na něj křiknu ve snaze dostat ho do zákrytu, aby zbytečně neupozorňoval ty, kteří se pravděpodobně blíží ... ať to je cokoliv.

Nyní si připravím kouzlo ohnivé koule, abych případné nechtěné návštěvníky, jenž by vyzařovali opravdu velké známky nepřátelství, přivítal se vším všudy.

http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Sarako
,,Takže k věci: Krom Její Jasnosti Felisi Demnevanni, té jenž mám tu čest sloužit, se o uzdravení hraběte snažila i jistá univerzitní profesorka Mirabelle Sarricová. Byla přítomná při pokusu o zadržení manželů Colových a my bychom jí rádi našli, toť vše. Je tu však jeden háček, Caesar si při vyjednávání uvědomil, že Roberta Cola přestal potřebovat, a nechal mu za jeho dlouholetou výpomoc přede všemi přítomnými srazit hlavu, a na otázku, kde se najdeme paní Colovou tvrdil, že nemá tušení, kde se paní Colová zrovna nachází." zhluboka se nadechnu a po krátké odmlce dodám: ,,Pomozte nám najít profesorku Sarricovou, nebo alespoň paní Colovou. Získáte si tím přízeň Velkého rodu Telvanni, Císařství, i Mágické univerzity. S Caesarem jsem měl předminulou noc možnost mluvit mezi čtyřma očima a s jistotou mohu říci, že to není někdo, kdo by dostával svých slibů."
 
Aurelius
→ Tah 559.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Křikl jsi na Blyšťáka. Zpozorněl a začal se rozhlížet, když tě spatřil vyrazil za tebou, jak nejrychleji mohl. Pohyboval se přikrčeně a v ruce stále svíral své žebro. Prolezl probořeným otvorem do potemnělé místnosti a nevraživě zachrčel. Jeho modré oko tě dlouho pozorovalo. Nakonec, ale mlčky sklopil hlavu a sehnul se ve snaze se co nejlépe schovat před možným nebezpečím.

Zvuk připomínající dusot koní zesílil ještě více. Duch za duchem zmizel v útrobách zříceniny a venku se nikdo v době příjezdu devíti jezdců nenacházel. Koně kopyty cvakali o kamennou podlahu a přitom funěli. Těžké zbroje, které na sobě vlekly zakrývaly jejich z kostí složená těla. Jezdci se rozhlíželi kolem, většina vypadala stejně, nemrtví z části tlející z jiné části už zcela rozpadlý až na kost. Jejich hruď a končetiny chránily prorezlé a poničené zbroje nejrůznějších druhů. Některé byly kroužkové, jiné celé kovové. Ozbrojeni byli rovněž kdečím, co nejspíš nalezli v tomto nehostinném prostřední plném smrti.

V jejich čele stáli dva muži. Jeden z mužů byl mág, holohlavý a ze všech jezdců nejvíce zachovalí. Ozbrojen magickou holí a mečem, navlečený do špinavého potrhaného roucha, které ti vzhledem připomíná roucho tvé společnice, ale léta používání se na něm velmi silně podepsala. Druhý muž, který působil nejlépe vybaveně a nejhonosněji byl podle všeho velitelem všech jezdců. Dlouhý černý plášť na několika místech potrhaný za ním vlál, hruď mu chránila poničená zbroj Čepelí, která měla několik průrazů v oblasti břicha. Zbylé části zbroje na tom nebyly o moc lépe, levá ruka byla kompletní, ale pravá část zbroje na ruce byla silně poničená a nátepník s rukavicí zcela chyběly. Do tváře jsi veliteli jezdců neviděl, protože ji téměř celou zakrývala přilba agentů Čepelí.
„Je tu?“ promluvil chladným tónem k mágovi, který pozvedával hůl vzhůru a občas pobídl koně, aby popojel stranou zatímco ostatní drželi formaci.

„Oni nás najdou... najdou nás.“ zakvílel Blyšťák zděšením a pak si zakryl ústa kostnatou rukou. Opatrně vykoukl a hned zase zalezl. Vyděšeně se na tebe díval a nejspíš přemýšlel, jak z celé situace co nejlépe vyvázne.

„Ne.“ zakroutil hlavou mág.
„Sakra!“ mávl rukou sevřenou v pěst velitel a rozhlédl se ze sedla. „Musíme být blízko. Musíme. Cítím to.“ pronášel velitel chladným hlasem.
„Jsme.“ přikývl souhlasně mág, „Ale stále je o krok před námi.“ a přijel blíže k veliteli, cosi mu tiše řekl. Velitel sklopil hlavu.
„Moment.“ rozkázal v doprovodu gesta a seskočil z koně. Sehnul se k zemi a vzal do ruky blyštivý předmět – náhrdelník. Prohlížel si ho. Převracel ho v ruce a zkoumal.
„Bezcenná cestka.“ namítl mág, který na svého velitele hleděl ze sedla. „S vaším dovolením bych dořekl co jsem vám chtěl říct.“
„Moment.“ zopakoval gesto velitel, „Tohle vůbec není bezcenná cetka. V celé téhle zpropadené sféře existuje jen jedna bytost s chorobnou posedlostí vlastnit něco tak blyštivého jako je toto.“
„S vaším dovolením. Ten idiot se skrývá támhle.“ ukázal směrem k vašemu úkrytu, „Opravdu s ním chcete ztrácet čas?“ povzdechl nahlas mág. Velitel mu neodpověděl. Pouze se podíval směrem, kterým mág ukázal.

„Uuuu... Oni nás najdou. Já umřu... Umřu... On mě zabije.“ mumlal vyděšený Blyšťák, když zaslechl rozmluvu mezi velitelem a mágem. Okusoval si prsty, a přitom kdesi mezi ostatky ztratil své žebro, podobně jako předtím v zápalu hněvu přišel o náhrdelník.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Ano. Znám ji.“ přikývla nevzrušeně, když jsi zmínil jméno profesorky Sarricové a nechala tě domluvil. Většinu času se tvářila zcela lhostejně a nevzrušeně, pouze když jsi zmínil smrt Roberta Cola lehce se pousmála. Upíjela přitom víno z pohárku a střídavě pozorovala tebe i tvého společníka, který mlčel a poslouchal. „Mirabelle byla vždycky naivní husička ať už se jednalo o mužské nebo o její víru ve své magické schopnosti.“ ujala se následně slova, „Ani po letech se na tom nic nezměnilo. Naivní, paranoidní a hloupá.“ dodala následně a upila víno.

„To všechno zní velmi pěkně.“ prolomila dlouhé mlčení, které vzniklo její pauzou a snahou si dolít víno. Finn se nabídl, že to udělá a Carina kývnutím svolila. „Jenže k čemu mi bude vděčnost? Vděčnost Císařství jsem v minulosti poznala nejednou. Magická Univerzita spěje k zániku...“ posadila se pohodlně do křesla, převzala pohárek a děkovně přikývla směrem k Finnovi. „Nebo si snad myslíte, že má Univerzita nějakou větší budoucnost? Obklopena hradbami Imperial City a zrakem Císařských mágů, kteří krouží jako supy a čekají až budou moct převzít kontrolu. Nejsem naivní, abych nesledovala situaci kolem.“ upila trochu vína, „A vděčnost vaší paní... Jakže se vlastně jmenuje?“ přimhouřila oči, „Felisa? Nebo tak nějak jste to říkal. Nepotřebuji vděk ženy, kterou jsem doteď nepotřebovala a ani o ní doteď neslyšela. A žádnou dohodu s Caesarem nemám... takže nemám důvod se nějak obávat, že nedodrží své slovo. Takže.“ odmlčela se, „To bylo asi vše co jsem měla na srdci k vaší nabídce. Myslím, že budu i nadále sedět v téhle místnosti, užívat si klidu a vyčkávat, jak to celé dopadne. Nic nezískám ani nic neztratím a to hlavní – přežiju.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Poděkovala jsi žebrákovi a vydala se podle jeho rad k sídlu velvyslanectví Thalmoru. Cesta ti utíkala rychle, míjela jsi občany, bdící i legionářské hlídky. Město za hradbami žilo, někde více a někde méně. Během své cesty jsi narazila na ulice, které vypadaly opuštěně, okna byla zatlučená a na dveřích vysela oznámení opatřená pečetí náležící nějaké Císařské společnosti. Nevěnovala jsi jim takovou pozornost, abys dokázala zjistit o jakou společnost jde. Tyto opuštěné ulice střežila vždy speciální hlídka legionářů v doprovodu jednoho nebo dvou bdících.

Občané, kolem které jsi míjela se vesměs starali o své, ale někteří na tebe nevraživě hleděli, jiní se usmívali a kývali na pozdrav. Došla jsi až k sídlu velvyslanectví. Vlajky Aldmerského spolku a samotného Thalmoru se tyčily do dálky a stráž postávala před dveřmi do sídla. Jiní se nacházeli na pozemku kolem velvyslanectví, který byl obehnaný kamenným plotem.

Před samotným sídlem byl klid. Občané města se budově zjevně vyhýbají a zbytečně neprovokují příslušníky Spolku. Legionářských hlídek je zde také pomálu. Spatřila jsi jediného, který asistoval nějaké stařence s výběrem zeleniny u kamenného obchodu, který se nacházel přes ulici.

Došla jsi až k bráně a vešla na pozemek velvyslanectví. Přítomní válečníci tě ihned kývnutím hlavy pozdravili a pokračovali ve své činnosti. Trojice seděla za stolem a dopřávala si něco málo k snědku. Jiná skupinka se trénovala u dřevěných panáků. Dveře do sídla byly otevřené, dvojice válečníků stojící před dveřmi nepůsobila, že by ti měla v plánu bránit ve vstupu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 24.08.2019 13:32
 
Sarako
,,Tak jinak: Jaká by byla tedy cena informací vedoucích k nalezení profesorky Sarricové? Zlato, dwemerské artefakty, alchymistické ingredience z Morrowindu, nebo snad nějaká protislužba? Řekněte si cenu." prohodím ve snaze navrhnout Carině něco, o co by měla zájem.
 
scorpioncz
"Když budeš zticha, třeba pojedou pryč." Řeknu smrtelně klidně a potichu Blyšťákovi, aby držel klapačku. Sám budu potichu, abych je nějak nepřivolal a mohl později všechnu vinu za prozrazení hodit případně na toho cáklýho kostlivce, kterýmu bych se pak mohl pomstít. Měl jsem co dělat, abych ovládl vnitřní prokletý hněv a kostlivce nepraštil přes kebuli, což by na nás jistě upozornilo. Rozhodl jsem se čekat s připraveným ohnivým kouzlem, jak se situace vyvine.
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Aurelius
→ Tah 560.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Blyšťák na tebe koukl, vyděšeně na tebe hleděl, a nakonec mlčky přikýval a přestal si kousat konečky prstu, místo toho si zakryl prsty uši. A tiše vyčkával, co bude následovat. Taktéž jsi se připravil, měl jsi na jazyku útočné ohnivé kouzlo pro všechny případy nebezpečí. Venku vládlo ticho. Podkovy koní se občas přihlásily o slovo, ale muži mezi sebou nepromluvili.

„Ne.“ přikývl následně a odtrhl zrak od místa vašeho úkrytu, „Nebudeme ztrácet čas.“ podíval se na mága, „Máme tohle. Blyštivou věc.“ propletl mezi prsty náhrdelník, „To nám stačí. Bytost s tak chorobnou závislostí na cokoliv blyštivého nesnese pocit, že nemůže mít, byť jen jediný blýskavý předmět ve své sbírce, o který zavadilo jeho oko. A také z toho přívěšku cítím silné očarování.“ pozvedl jej před mága, „Majitel ho beztak neopustil dobrovolně a určitě ho také bude chtít zpět. Pak se pro oba stane setkání se mnou nevyhnutelné.“ zaznělo z úst velitele. Mág se podíval na svého velitele a mlčel, ohlédl se směrem k vašemu úkrytu a dlouze se zadíval.

Velitel mezitím vyhodil přívěšek do vzduchu a chytl jej, „Připravte se!“ rozkázal, uschoval náhrdelník pod svým hrudním plátem a vyhoupl se na koně. „Vpřed!“ křikl znovu, pobídl koně a jeho družina se rozjela pryč. Mág odtrhl zrak od vašeho úkrytu, pobídl koně a připojil se k ostatním. Dusot koní postupně odezněl, družina neznámých zmizela kdesi v dálce.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Konečně jste řekl něco rozumného.“ přikývla se spokojeným výrazem, „Jenže. “ zvážněla následně, „Se obávám, že mi nemůžete nabídnout vůbec nic. Vše, co jste vyjmenoval jsem schopna si obstarat skrze své kontakty a spojence sama. Stačí jen zatřepat měšcem na správném místě.“ upila z pohárku a položila ho na stůl.

„Teď tu sedím v hostinci vlastněném Caesarem, jeho vojsko pochoduje ulicemi přístavu i města a jeden z válečníků navlečený ve zbroji jeho věrných mi teď nabízí ať jdu proti němu. Nejsem mu sice vázána žádnou věrností, dohodou a tak dále.“ mávla rukou, „Nemůžu si být vůbec jistá, že ve skutečnosti nejste jen jeho loutka, která vyčkává jak moc prodejná budu a jestli jsem ochotna zvolit si stranu, protože jakmile si zvolím stranu budu se muset smířit s následky, které přijdou poté co se dostaví výsledek. Když se připojím na stranu těch, kteří prohrají riskuji vše – život, bohatství i jméno.“ krátce se odmlčela.
„Můžete si přečíst mé myšlenky, vzpomínky a zjistíte, že nejsme na straně Caesara.“ promluvil Finn a udělal krok vpřed. LaRouchová jen zkřivila tvář.
„To už jsem udělala, když jste mi doléval.“ řekla nevzrušeně a pohodila hlavou, Finnovo počáteční překvapení vystřídal naštvaný výraz neboť nejspíš doufal, že něčemu takovému dokáže zabránit. „Nebyl jste pilný student, ale není divu. Nemáte vlohy na něco podobného.“ zkritizovala ho následně.
„Tak alespoň víte, že nejsme stoupenci Caesara.“
„Ano.“ odvětila lhostejně, „Ano. Asi ano. Také vím kdo je vaším třetím společníkem.“ přikývla nestřídaje svůj lhostejný výraz ve tváři, „Mění to něco? Nemění.“ pohodlněji si poposedla, „Takže se vracíme k úplnému začátku. Nemyslím si, že mi máte co nabídnout na oplátku.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Poděkovala jsi žebrákovi a vydala se podle jeho rad k sídlu velvyslanectví Thalmoru. Cesta ti utíkala rychle, míjela jsi občany, bdící i legionářské hlídky. Město za hradbami žilo, někde více a někde méně. Během své cesty jsi narazila na ulice, které vypadaly opuštěně, okna byla zatlučená a na dveřích vysela oznámení opatřená pečetí náležící nějaké Císařské společnosti. Nevěnovala jsi jim takovou pozornost, abys dokázala zjistit o jakou společnost jde. Tyto opuštěné ulice střežila vždy speciální hlídka legionářů v doprovodu jednoho nebo dvou bdících.

Občané, kolem které jsi míjela se vesměs starali o své, ale někteří na tebe nevraživě hleděli, jiní se usmívali a kývali na pozdrav. Došla jsi až k sídlu velvyslanectví. Vlajky Aldmerského spolku a samotného Thalmoru se tyčily do dálky a stráž postávala před dveřmi do sídla. Jiní se nacházeli na pozemku kolem velvyslanectví, který byl obehnaný kamenným plotem.

Před samotným sídlem byl klid. Občané města se budově zjevně vyhýbají a zbytečně neprovokují příslušníky Spolku. Legionářských hlídek je zde také pomálu. Spatřila jsi jediného, který asistoval nějaké stařence s výběrem zeleniny u kamenného obchodu, který se nacházel přes ulici.

Došla jsi až k bráně a vešla na pozemek velvyslanectví. Přítomní válečníci tě ihned kývnutím hlavy pozdravili a pokračovali ve své činnosti. Trojice seděla za stolem a dopřávala si něco málo k snědku. Jiná skupinka se trénovala u dřevěných panáků. Dveře do sídla byly otevřené, dvojice válečníků stojící před dveřmi nepůsobila, že by ti měla v plánu bránit ve vstupu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Sarako
,,Jestli se Caesarovi povede odrazit útok legií a zajme přitom někoho z legátů, kvestorů, Leye nebo někoho jiného, kdo se účastnil válečné porady, dopadnete stejně jako starý Colus. Kdyby mi Ley nevyprávěl o tom, jak jste mu svými kouzli pomohla před Caesarovými zabijáky, nepatřila byste k těm prvním, co jsem v Anvilu hodlal navštívit." pronesu s ledovým klidem přitom budu doufat, že se mi Carina do mysli zatím nedostala a dodám: ,,Mohl jsem s touhle informací jít rovnou za Caesarem, jen abych si získal jeho důvěru, dostal se k němu blíž a pak ho v nestřežené chvíli připravil o život, ale neudělal jsem to, protože si příliš vážím toho, co jste pro Lorda Leye Rulla udělala. Oplaťte mi tuhle malou laskavost informacemi o Mirabelle. Ceasar se o Vašem činu dříve či později dozví od svých špehů, takže je ve vašem zájmu, aby nezvítězil. Je to přece otázka Vašeho bohatství i života."
 
scorpioncz
"Vidíš, ani to tak hrozný nebylo ... a jsme naživu. Takže proč si teď nesednout a nepovědět kdo to byl a proč tě chtěli zabít?" Otočím se pomalu na Blyšťáka a tázavě zdvihnu obočí. "Myslím že teď je nejlepší čas začít mluvit kamaráde. Myslel jsem, že Mohyla Duší je pustina, kde se sice potulují nemrtví to ano, ale ne že mají takhle zachovalou mysl. Skoro to vypadá, že tu jsou snad i frakce. Budeš mne do toho muset zasvětit. Takže povídej." Mezitím se podívám na altmerku, zdali projevuje více náznaků toho, že se probudí, než-li jen cukání prsty.
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Aurelius
→ Tah 561.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Blyšťák si oddechl. Uklidnil se a natočil k tobě opět hlavu. Vyslechl si tvá slova, nakrátko sklopil hlavu a zadíval se na ležící altmerku.

„No...“ začal neochotně Blyšťák poté co se usadil na hromádku kostí a jiných ostatků, „Protože on není jako ostatní duše.“ rozmáchl se, „On je výjimečný... Blyšťák to viděl na vlastní oči... Nepamatuje si to přesně.“ podrbal se na lebce a bylo na něm patrné, že se zcela uklidnil, byl mnohem více klidnější než při vašem prvním setkání „Ale ví, že mysl každého postupně naplní prázdnota. Vzpomínky vymizí a zbude prázdno.“ sklopil hlavu, „Ale ten mág... Uhh... Jak se jen? Jak se jen jmenoval?“ bědoval Blyšťák a nakrátko se rozrušil, ale pak se opět uklidnil. „Ten mág ví jak tomu zabránit. Já jsem to viděl na vlastní oči.“ gestem naznačil, „Viděl jsem na vlastní oči a pocítil to. To on mě – Blyšťáka stvořil.“ náhle se, ale jeho tvář zkřivila do ohavné grimasy plné hněvu, „Jenže to zmršil!“ křikl rozčileně a prudce rozmáchl rukou až zalupaly jeho kosti. „Ale je tu ještě jeden mág... Takový černý, vousatý a údajně stejně živí jako vy.“ pokračoval, když se uklidnil. Koukl na tebe a na Elanyii, kterou jsi během jeho vypravování pozoroval. Přišlo ti, že se pozvolna probouzí z bezvědomí, občas se jí trochu zachvěla tvář anebo prsty na ruce „Blyšťák si ho pamatuje. Setkal sem se s ním. Měl blyštivou věc. Tuze krásnou blyštivou věc... kulatou, malou blyštivou věc na prstu. Tady na tomhle.“ ukázal prsten na prsteníček na levé ruce, „Blyštivý... Tak blyštivý a krásný kroužek.“ zasnil se nakrátko. „Chtěl jsem mu ukousnout prst.“ pronesl chladně poté co se vymanil ze zasnění, „Jenže s ním byl někdo další. Zničil mě...“ zesmutněl, „Moji tvář, moje ruce... Moje všechno.“ přivřel modré světélkující oko. „To jeho hledají. Jeho chtějí.“ pokračoval smutně, „A já chci tu blyštivou věc. Až ho najdou, přijdu a ukousnu mu prst a blyštivoučká věcička bude moje.“ usmál se od ucha k uchu a mnul si ruce, „Moje... Moje blyštivoučká.“ náhle zmlkl.

„Ooo... Ona se probouzí.“ zakvílel Blyšťák a opět rozhodil ruce, přesunul se k altmerce. Popadl ji za ruku a vyčkával co se bude dít. Přitom ji sledoval svýma očima. „Také je blyštivá. Blyštivá a zlatavá pleť. Blyšťák si prve nevšiml.“ namítl následně a nakrátko se otočil k tobě, aby tě o tomto poznatku spravil. Uvnitř vašeho úkrytu není tolik světla, aby altmerčina zlatavá pokožka vynikla natolik jak o ní nemrtví básní.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Získat si Caesarovu důvěru není nic snadného. Stejně tak není vůbec snadné se k němu dostat natolik blízko, abyste ho mohl v nestřeženou chvíli zabít. A kdyby se vám to nějakým zázrakem povedlo bude to vaše poslední dobrodružství.“ převzala slovo, „To je si myslím pravý důvod proč jste to neudělal.“ krátce se odmlčela, podívala se do pohárku naplněného vínem, „Navíc smrt Caesara by mohla mít nečekané důsledky. Pokud vezmeme v potaz, jak rozsáhlé obchodní styky má a jak jsou na jeho obchodních dohodách závislé jiné společnosti a města.“ pokračovala pozvolna, „Jeho smrtí byste si nadělal spoustu nepřátel. Proto být na vašem místě nešpiním si tím ruce.“
„Na tom něco bude.“ dal jí zapravdu Finn, který přešlápl z místa na místo.
„On je totiž především velmi schopný obchodník a jen díky němu se dá říct, že město netřelo bídu s nouzí a nějak přežilo vládu rodu Rullů, protože jejich vláda ať už starého Rulla a později jeho nejstaršího syna příliš dobrá nebyla. Nikdy jsem k nim nechovala žádný odpor. Nicméně falešnou propagandu, jak bylo za jejich vlády všechno skvělé si myslím můžeme odpustit. Ani si nedělám iluze, že nejmladší syn bude o mnoho lepší. Ale to bych odbočovala.“ napila se z pohárku.

„Caesar má mnoho špehů a informátorů. To je pravda.“ přikývla, „Má vlivné spojence i na vyšších postech a spojence mimo Cyrodiil. Přiznám se, že bych možná byla nervózní při představě, že se Caesar dozví, že jsem něco takového udělala – zachránila jeho konkurenci před jistou smrtí.“ pousmála se, „Ale asi by ode mě bylo naivní se pak ukrýt v jeho hostinci nemyslíte? Takže co kdybych vám řekla, že to byl Caesar, kdo mě pověřil jejich záchranou?“ podívala se na tebe s vážným výrazem ve tváři. „Klidně se posaďte. Jestli vás to šokovalo.“ nabídla následně a rukou pokynula na volná místa u stolu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Poděkovala jsi žebrákovi a vydala se podle jeho rad k sídlu velvyslanectví Thalmoru. Cesta ti utíkala rychle, míjela jsi občany, bdící i legionářské hlídky. Město za hradbami žilo, někde více a někde méně. Během své cesty jsi narazila na ulice, které vypadaly opuštěně, okna byla zatlučená a na dveřích vysela oznámení opatřená pečetí náležící nějaké Císařské společnosti. Nevěnovala jsi jim takovou pozornost, abys dokázala zjistit o jakou společnost jde. Tyto opuštěné ulice střežila vždy speciální hlídka legionářů v doprovodu jednoho nebo dvou bdících.

Občané, kolem které jsi míjela se vesměs starali o své, ale někteří na tebe nevraživě hleděli, jiní se usmívali a kývali na pozdrav. Došla jsi až k sídlu velvyslanectví. Vlajky Aldmerského spolku a samotného Thalmoru se tyčily do dálky a stráž postávala před dveřmi do sídla. Jiní se nacházeli na pozemku kolem velvyslanectví, který byl obehnaný kamenným plotem.

Před samotným sídlem byl klid. Občané města se budově zjevně vyhýbají a zbytečně neprovokují příslušníky Spolku. Legionářských hlídek je zde také pomálu. Spatřila jsi jediného, který asistoval nějaké stařence s výběrem zeleniny u kamenného obchodu, který se nacházel přes ulici.

Došla jsi až k bráně a vešla na pozemek velvyslanectví. Přítomní válečníci tě ihned kývnutím hlavy pozdravili a pokračovali ve své činnosti. Trojice seděla za stolem a dopřávala si něco málo k snědku. Jiná skupinka se trénovala u dřevěných panáků. Dveře do sídla byly otevřené, dvojice válečníků stojící před dveřmi nepůsobila, že by ti měla v plánu bránit ve vstupu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 28.08.2019 00:39
 
scorpioncz
"Tohle začíná bejt divnější a divnější" Pomyslel jsem si po vyslechnutí odpovědi. "Tak to je super, nějakej další živej tady? To bude nějakej zatracenej nekromant. Mimochodem, nevíš něco o kouzlech, které se tady dají získat? O moci, která tu spočívá?" Zeptám se kostlivého společníka, dokud Ela ještě není při vědomí. "Je to přece tajemná Mohyla duší, na každém rohu se tu mohou skrývat mocné temné artefakty z doby dávno minulé. A vzhledem k tomu, že to tu není volně přístupné, musí se tu všude ledascos povalovat. Můžeme být prvními pořádnými průzkumníky!" Nechám popustit uzdu své fantasii a potom se znovu obrátím na Blyšťu. "Ano, jak vidíš je blyštivá. Ale musíš na ni dávat pozor, když umře, přestane být tak zářivá jako je teď a zešedne. To bychom nechtěli, když je taková nazlátlá že? A když na ní navěsíš další zářivé věci, uvidíš , jak bude blyštit ještě víc, uvidíš."
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze Zdejší kobky 313 23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění Zdejší kobky 4 15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu » Skyrim - Váš svět 30 20.10.2012 23:48
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 811 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 3230 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 2271 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 1934 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 7760 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4229 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 3589 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 3588 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 4307 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist