Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Osvobození Whiterunu
Podbor
Hezký dílek, DragonOzzy! Myslím, že si asi přečtu víc z tvého umění. :-)
Já zatím přidávám taky ještě jeden článek do skládačky.
 
www.podbi.cz
Podbor
Dřevěný most překlenující vodní příkop kolem u hlavní brány Dračí síně se hemžil ozbrojenci. Většina bojeschopných obránců Whiterunu se tísnila na malém prostoru s tasenými zbraněmi. Jenassa se musela mezi lidskými bojovníky razantně prodrat. Pach nemytých těl a strachu se jí vůbec nezamlouval. Ozbrojené stráže jí ustupovali jen neochotně, nikdo se jí však příliš nevěnoval. Temné elfce jejich nezájem nijak nevadil. Sama jen okrajově vnímala roztěkaný proslov jejich postaršího velitele. Měla důležitý úkol a musela spoléhat na své smysly a ostražitost, aby při něm nezahynula.

Jakmile se dokázala prosmýknout mezi posledními strážci, kteří upírali svůj zrak směrem k městu, vyrazila po schodišti jako vystřelený šíp. Chvatně přeběhla několik prvních schodů, a pak elegantním skokem přeskočila na skálu směřující k Hvězdné kovárně. Bez sebemenšího zaváhání přeskakovala po kamenech a blížila se ke kamenné zdi vystavěné kolem Jorrvaskru. Jen několikrát věnovala rychlý pohled směrem k posvátnému stromu, odkud slyšela zvuky boje. Útočníky nezahlédla, pouze několik strážných utíkalo směrem ke schodišti do pevnosti, další pohyb nezaznamenala.

Bez vyrušení se Jenasse podařilo dosáhnout kamenné zdi, za kterou se rychlým skokem přemístila a ihned se skrčila. Jednodušší část svého úkolu měla za sebou. Chvíli věnovala na srovnání svého dechu a tepu, které byly v důsledku běhu a citelného nebezpečí zrychlené. Pozorně však celou dobu sledovala okolí. Zvuky boje se nesly z větší dálky. Temná elfka měla dobrý výhled až k chrámu, z jehož oken vycházelo světlo. Dění v svatostánku bohyně Kynareth však stopařku nezajímalo ani v nejmenším. Potřebovala proniknout hlouběji do města a najít pozice nepřítele.

Několik dalších okamžiků nehnutě sledovala okolí. Pohyb spatřila pouze kolem chrámu, do kterého vklopýtala dvojice raněných strážných a chvíli po nich se vpuštění hlasitě dožadovala i nějaká žena. Zvuky boje slyšitelné od hlavního schodiště spojujícího horní a spodní část Whiterunu nadobro ustaly. Jenassa již další čas ztrácet nemohla.

Naučeným způsobem si temná elfka zkontrolovala veškeré přezky na zbroji, utáhla toulec se šípy a sňala z ramenou luk. Krátký okamžik věnovala rovněž utažení své kožené obuvi. Po ujištění, že veškerá výstroj sedí přesně a pevně, vyrazila z úkrytu. V nízkém podřepu s lukem v jedné ruce a naostřeným šípem ve druhé vyrazila přes kamenné podloží směrem k posvátnému stromu. Využívala stínů vržených budov a došlapovala naprosto tiše. Od jihozápadu se opět rozezněl třeskot oceli, pozorný elfí sluch zachytil i bolestné výkřiky a vzdálené svištění šípů. Větší pozornost však plížící se Jenassa věnovala zvukům od hlavního schodiště za posvátným stromem. Znatelně slyšela více hlasů, štěkané rozkazy i tlumený rozhovor, na dálku však nedokázala rozeznat jednotlivá slova.

Během několika chvil překonala vytyčenou vzdálenost jako stín a přikrčila se za jedním z kamenných oltářů u mohutného stromu. Nad Whiterunem svítily pouze hvězdy a měsíc. Mraky však zakrývaly oblohu pouze z části, a tak dokázala Jenassa vidět na dobrou vzdálenost. Na schodišti zahlédla temná elfka shluk postav. V spodní části plápolalo zřejmě několik pochodní, které osvětlovaly stojící postavy zespodu a protahovaly jejich stíny směrem k Jenasse. Stopařka rozeznávala zhruba dva tucty vojáků v temných pláštích. Část z nich stála s připravenými zbraněmi směrem k ní a ostražitě sledovala prostor kolem posvátného stromu. Někteří upínaly hlavy v tmavých helmách k pevnosti. Jenassa byla vděčná dostatku temných ukrytů, kterých mohla zatím využít. Za linií připravených útočníků postávala u kamenné zdi skupina dalších válečníků, kteří spolu podle gest i tlumených hlasů rozmlouvali. Temná elfka poznala mohutného válečníka s charakteristickou rohatou helmou a v duchu zaklela. Kolem tohoto impozantního bojovníka postávalo několik dalších známých postav. Jenassa dokázala rozeznat dvojici pobývající v klidnějších dobách často "U Kobyly a praporce". Přítomnost Sinmira ani Uthgerdy tedy temnou elfku nijak nepřekvapila. V debatujícím kruhu postávalo i několik dalších bojovníků, všichni dle ustrojení patřili k Hromovým plášťům.

Temná elfka obhlédla ze svého úkrytu celý prostor kolem zdi a schodiště. Na dláždění spatřila několik krvavých skvrn, většina však zasychala dost daleko od schodiště. Neviděla ani žádná těla pobitých. Pouze o jeden z domů se povalovalo několik těl. I na značnou vzdálenost však Jenassa jasně viděla známky pohybu. Stopařka se pro sebe ušklíbla. Dokázala si o probíhajícím boji udělat jasný obrázek. Pro Jarla to nevypadalo vůbec dobře.
Z krátkého zamyšlení vytrhl Jenassu zvuk mnoha nohou dusajících po schodišti směrem nahoru. Do zorného pole temné elfky vstoupilo s pochodněmi několik dalších mužů a pár žen ve tmavých pláštích. Na první pohled nenesli žádné známky boje. V jejich čele stanul vousatý válečník s medvědí kůží na ramenou a brunátným výrazem.

"Taková drzost!" rozkřičel se z plných plic přicházející válečník tak, že jej i Jenassa poměrně dobře slyšela. "Jorlo! Ty malá děvko! Jak jsi se opovážila neposlechnout můj přímý rozkaz?" osopil se válečník s medvědí kůží na jednu z bojovnic mezi hromovými plášti. Terčem jeho hněvu byla nepříliš vysoká válečnice s velmi odhodlaným výrazem a blonďatou hřívou.

Na příchod rozezleného bojovníka zareagovala i přední linie hromových plášťů. Většina mužů na okamžik polevila v pozornosti. Jenassa nepotřebovala více pobízet. Bleskově vyrazila ze svého úkrytu a v bezpečí temných stínů se rozběhla blíže k pozici hromových plášťů.
 
www.podbi.cz
Podbor
"Odpověz, Ty zkurvená zmije!" zařval Hjornskar přímo do Jorlyny tváře.
Blonďatá válečnice zúžila oči a vyprskla jako rozzuřená kočka, "Seru na Tebe!"

Hjornskar zbrunátněl. "Ty mrcho! Zhebni!" a hmátl po své sekeře.

Jorla se přikrčila a pozvedla meč. Ostatní chvatně uchopili své zbraně.

"Tak dost!" zmrazil všechny rázným rozkazem válečník v rohaté přilbě.

Hjornskar se zastavil v půli kroku, zbraň však nespustil a nenávistný pohled nepřestal upírat na Jorlu. Jeho protivnice rovněž neopustila bojový postoj. Podívala se však směrem k mohutnému válečníkovi.

"Hjornskare, Jorla jednala na můj rozkaz. Sinmir s Uthgerd vyrazili obráncům do zad. Museli jsme jednat." vysvětloval pevným hlasem bojovník v rohaté přilbě. "Není to její chyba."

Hjornskar se zhluboka nadechl a sklonil sekeru. Jorla o chvíli později svěsila meč.

"Dobrá tedy." procedil skrz zuby Hjornskar. "Nicméně, -"

"Nicméně jsi ji urazil, Hjornskare." přerušil velitele Hromových plášťů mohutný válečník a upřel na něj ledový pohled. "Omluv se."

Hjornskarovy tváře nabraly opět rudou barvu. "Nebudeš mi tu rozkazovat! Ani Ty ne, Drakorozený!" ohradil se s jistotu v hlase.

Drakorozený učinil krok vpřed a stanul tváří v tvář Hjornskarovy. Robustně stavěného velitele Hromových plášťů převyšoval o hlavu. "Nerozkazuji Ti. Doporučuji. Nuže?"

Hjornskar se pod pohledem z poza rohaté přilby lehce otřásl. Bezradně těkal pohledem po ostatních. Nikdo z jeho mužů se však neodvážil ani pohnout.

"Dobrá! Příjmi mou omluvu, sestro." pronesl nakonec ledově nabroušeným hlasem.

Drakorozený pokýval souhlasně hlavou a tázavě se zadíval na Jorlu. Blonďatá válečnice roztáhla tvář do úsměvu a lehce pokynula hlavou. "Přijímám Tvá slova, Hjornskare. Pro teď!" dodala důsledně.

Hjornskar nevěnoval válečnici ani krátký pohled a raději se zahleděl směrem k pevnosti.

"Ehm... Ztratili jsme již dost času." Pronesl ke shromážděným. "Galmar se právě probíjí na západním schodišti. A nás čeká poslední boj, musíme prorazit do Dračí síně."

"Jistě." potvrdil Drakorozený. "Bude to velká bitva."

"To nepochybně." přitakal Hjornskar. "Jarlovi věrní budou bránit schodiště a lávku k pevnosti ze všech zbylých sil. A budeme v nevýhodě. Zasypou nás šípy."

"Ano", přitakal opět Drakorozený, "Nemám jinou možnost. Povedu Tvé muže, Hjornskare. Za vítězstvím."

Hjornskar se chystal pronést námitku. Pod tíhou pohledu mohutného válečníka mu však došla slova. Zmohl se pouze na pokývání hlavou. "Ať je po Tvém, u Talose! Musíme však zajistit i vrchní část města."

"Nikdo se nám tu na odpor nepostaví." vložil se do debaty Sinmir. "Několik věrných Impériu uprchlo do chrámu, nebo se už od začátku tísní v Halách mrtvých. Zbabělci!"

"Tím lépe. Nemůžeme však riskovat..." odpověděl Hjornskar. "Je potřeba zajistit chrám, budeme taky potřebovat pomoc pro naše raněné. Jorlo," otočil se poprvé k blonďaté válečnici. "Tvůj úkol bude tento, vem si půltucet bojovníků a vrazte do Chrámu, žádné zabí-"

"Odmítám!" vykřikla blonďatá válečnice. "Chci zaútočit na Dračí síň! Seru na -"

"Zmlkni! Pokoušíš mou trpělivost!" vrátil se ke slovu opět Hjornskar. "Učiníš, jak říkám, nebo teď a tady slož zbraně a táhni do pekel!"

Jorla zkřivila ústa hněvem, ale nepokračovala. Pohledem zapátrala u ostatních pro podporu. Drakorozený ani Sinmir s Uthgerdou jí však své sympatie nenaznačili.

"Dobře." ocenil Jorlino mlčení Hjornskar. "Vrazíte do Chrámu a přesvědčíte kněžky, aby udělaly místo pro naše raněné. Budeme je potřebovat." otočil zrak k Dračí síni tyčící se nad městem.

Jorla rezignovaně kývla na souhlas a beze slov vyrazila ke svým mužům.

Drakorozený se obrátil na Hjornskara. "Je to rozumné? Budeme potřebovat každého dobrého bojovníka."

"Je to můj rozkaz, Drakorozený. Nechtěl bych, aby se naší krasavici něco stalo. Tvou starostí je Dračí síň a její obránci. Víc od Tebe nikdo nežádá." odvětil chladně Hjornskar a otočil se k ostatním hromovým plášťům.

"Hakare, ke mně! Srovnejte se! Pochodujeme na Dračí síň!"

V odpovědi se Hjornskarovi zvedl nadšený sborový ryk.
 
www.podbi.cz
Sh4dowRider
Super Wink pokračuj
 
Podbor
Nadšený povyk Hromových plášťů sledoval ze střechy blízké budovy jeden temný stín. Jenassa vyslechla dost, o dalších úmyslech útočníků nebylo pochyb. Od začátku věděla, že budou dobyvatelé pochodovat na Dračí síň. Větší starosti jí však působila zmínka, kterou zaslechla o chrámu bohyně Kynareth.

Temná elfka opatrně opustila své pozorovatelské stanoviště a tiše se přesunula k okraji střechy blíže k hradbám. Pevně se zachytila mezi krytinou a spustila se k zemi. Doskočila na nohy bez sebemenšího hluku. Za budovou na hlavní cestě k posvátnému stromu zadunělo mnoho kroků. Jenassa musela vsadit na rychlost. Napřímila se a vyrazila směrem ke schodišti vedoucímu k Jorrvasku. Než však stihla nabrat rychlost, zaznamenala u paty schodiště pohyb. Hbitě sebou smýkla do kotoulu a ukryla se za jedním z balvanů. U schodiště stály tři postavy. Jedna mohutná v brnění a dvě drobnější, všichni však ozbrojeni. Oči nejvyšší postavy se zahleděly jejím směrem. Temné elfce se v žádném případě nelíbil jejich pronikavý pohled. Nemohla si však dovolit ztrácet drahocenný čas.

Kontakt pohledů trval jen krátký úder srdce. Pak Jenassa zaznamenala rychlé kývnutí. Nečekala na nic dalšího a rozeběhla se ze svého úkrytu. První z Hromových plášťů právě vstoupili k posvátnému stromu. Temná elfka nabrala rychlost a vyrazila po obvodu rondelu. Mihla se jako černý stín kolem kulovitých sloupů. Útočníci ji však zahlédli. Vyštěklo po ní několik hlasů. Vyzvaly jí, aby zastavila. Jenassa se však ani neohlédla. Spoléhaje na rychlost svých nohou řítila se v zákrytu za sloupy směrem k chrámu. Zaslechla svištění šípů. O okamžik později jich několik zazvonilo na kamenech okolo. Jeden prosvištěl jen kousek za jejími zády. Pokusila se ještě přidat.

Schodiště vedoucí k pevnosti již měla po pravé ruce. U posvátného stromu vnímala pohyb. Válečníci Hromových plášťů se jí rozeběhli v ústrety. Další šípy prosvištěli kolem ní. Tentokrát jich však několik letělo i z opačné strany. Minimálně jeden našel cíl mezi přibližujícími se bojovníky. Zaslechla nepříjemný zvuk hrotu projíždějícího masem doprovázený výkřikem bolesti. Zvedla oči k chrámu. Jeho dveře se pootevíraly. Nějaká postava na ně působila z druhé strany. Jenassa koutkem oka zaznamenala několik sprintujících válečníků. Všimla si jen ostrých mečů, tmavých plášťů a jedné blonďaté hřívy. Šípy svištěly kolem ní. Jeden se zabodl pár coulů od místa, kam došlápla. Od dveří jí dělilo jen několik sáhů. Temná elfka našponovala rozehřáté svaly a odrazila se ke skoku.

Ihned po odrazu jí projela nohou ostrá bolest. Něco ostrého se jí zakouslo do lýtkového svalu. Byla však již ve skoku. I tak ji úder vyvedl z rovnováhy. Bolestivě narazila ramenem do rámu dveří a dopadla před ně. Někdo ji ve stejném okamžiku chytil za natažené ruce a ihned táhl dovnitř.

"Stát!" zakřičel silný hlas. Pak se zablesklo.

Jenassa čekala každou chvílí další nával bolesti. Žádná rána však nepřišla. Silné paže jí vtáhly dovnitř chrámu. Dveře za ní byly se zaduněním zabouchnuty. Několik šípů ještě se ještě s tupým zvukem zabořilo do dřeva. Temná elfka byla otočena na záda. Omámeně mžourala oslněným zrakem kolem sebe. Cítila ruce na tváři a na pažích. Někdo jí sundal botu a začal vyhrnovat kalhoty na poraněném lýtku. Jenassa slyšela křik, ale nerozuměla. Vnímala jen bolest a únavu. Zatmělo se jí před očima a ztratila vědomí.
 
www.podbi.cz
Podbor
Omlouvám se za delší prodlevu, až dneska jsem se dostal k sepsání dalšího dílku, už se pomalu blížím ke konci. :-)
 
www.podbi.cz
Podbor
"Odveďte raněné! Odveďte je hned!" snažila se Danica překřičet hluk v chrámu zatímco utahovala obvaz na lýtku temné elfky.

Ahlam se pokoušela společně s několika lehčeji raněnými vojáky pozvedat ostatní ošetřené a nasměrovat je k Halám mrtvých. Jenssen horlivě diskutoval s Cassiem. Prošedivělý imperiální veterán s levou rukou zavěšenou na zkrvavené pásce energicky máchal taseným mečem směrem k hlavním dveřím chrámu, zatímco akolyta gestikuloval jasně k Halám mrtvých.

Danica přejela pohledem po zakrvácené místnosti svého chrámu. Většinu raněných, kteří byli schopni přesunu, se již podařilo dostat do relativního bezpeční, posledním pomáhala Ahlam. V místnosti zůstalo něco přes tucet umírajících a několik bojeschopných vojáků. Trojice ozbrojených stráží Whiterunu mířila svými zbraněmi k hlavním dveřím, zpoza kterých byly jasně slyšet hlasy oblehatelů. Jenssen mezitím dokončil rozhovor s Cassiem a oba zamířili jiným směrem. Kněžka bohyně Kynareth věnovala smutný pohled těžce raněným pacientům a vyrazila k bývalému legionáři. Veterán Cassius si mezitím svolal zbývající stráže. Dva bojovníci svírali luky, jeden z nich se sečnou ránou v boku bledl s každým okamžikem, jeho tvář byla zalita potem. Další tři bojeschopní muži drželi v zakrvácených rukou meče, jeden z nich, schopný používat ještě obě ruce, nesl i potřísněný štít.

"Nezbývá nám, než je zastavit." promlouval pevným hlasem prošedivělý legionář. "Ti zkurvysyni přes nás nesmí projít, jasné? Pamatujte na naše ženy a děti v Halách mrtvých! A držte zbraně pevně, ať se děje cokoliv!"

Danica položila legionáři ruku na rameno a promluvila k shromážděným, "Bohyně je s námi. Nedá nám padnout." Její hlas nezněl ani z poloviny tak nadějně, jak by si přála.

Bojovníci dali stěží kývnutím najevo, že jí vnímají.

"Otevřete! Ve jménu Tala! Otevřete dveře!" prořízl řízný ženský hlas napjatou atmosféru v chrámu.

Všichni válečníci se okamžitě otočili k drobnému oknu vedle vchodových dveří, odkud hlas vycházel. Jeden z lučištníků namířil svou zbraň vytyčeným směrem, druhý se jen zmateně pootočil. Zbytek mužů zaujal bojové postavení kousek od hlavních dveří.

"Chcípni v pekle, Talovská čubko!" odvětil pevným hlasem Cassius.

"Otevřete Ty zasraný dveře a nikdo nepřijde k úhoně! Potřebujeme pomoc vašich kněžek! Nic jiného!" ozval se opět hlas zvenku.

"To tak, Ty laciná děvko." zašeptal si Cassius spíše pro sebe a pohledem zkontroloval své muže. "Přijď sem, jestli si troufáš!" zvolal ven. "Osobně Tě vyvrhnu jako prase!"

Zvenku odpověděl tlumený hněvivý výkřik. Za ostatními okny chrámu se začaly míhat stíny. Vojáci uvnitř se začali nejistě rozhlížet. Jeden z nich zavrávoral a málem upadl. Po nohavici mu prýštila krev ze samovolně otevřené čerstvé rány.

Danica stojící opodál zakroutila hlavou, unaveně povzdechla a vykročila směrem ke dveřím.

"Zbláznila ses!" vykřikl Cassius a zastoupil kněžce cestu.

"Neopovažuj se!" zpražila ho rázně Danica. "Dost už bylo zabíjení! Jestli chtějí mne, mají mne mít. Pokud to znamená další zachráněný život, pak to není zbytečné. Ustup!"

Cassius se chystal odporovat, nedokázal však vzdorovat pevnému pohledu kněžky, a tak rezignovaně ustoupil.

"Jsem Danica Jasnojará, kněžka bohyně Kynareth." zvolala hlasitě kněžka. "Vstup sem sama a neozbrojena a promluvíme spolu, nebo táhni."

***

Blonďatá válečnice stojící před chrámem si s kyselým výrazem vyslechla odpověď kněžky, zaklela a otočila se ke svým věrným spolubojovníkům.

"Nemusíš tam chodit, Jorlo" promluvil k ní nejstatnější z nich.

"Nemusím, ale půjdu. Heddicku." odvětila Jorla. "Nehodlám tu to celé vypálit."

Odmlčela se krátce a otočila zrak směrem k posvátnému stromu, kolem kterého se chystala k výpadu téměř celá síla Hromových plášťů. Před okamžikem dorazil se svým oddílem i Galmar Kamenná pěst. Jorle se zdálo, že v davu zahlédla i Farkase z Družníků.

"Takže nemám na výběr." dokončila a odepnula od pasu pochvu s mečem. "Buďte připraveni. Zůstaňte u dveří a kryjte mi záda." S těmito slovy vytáhla z boty dlouhou dýku a podala je Heddickovi.

"Nelíbí se mi to, Jorlo... Ale jsme s Tebou." odvětil Heddick a kývl k ostatním válečníkům.

Jorla se na něj usmála a v přátelském gestu jej plácla do ramene. Její tvář opět potemněla, když se ohlédla směrem ke sroceným oddílům Hromových plášťů chystajícím se k výpadu. Pak však její tvář získala opět sebejistý výraz.

"Jsem neozbrojená a připravená vstoupit dovnitř!" zavolala do Chrámu.

***

Vojáci Whiterunu připravení ve svatostánku se tázavě podívali směrem ke kněžce a Cassiovi. Danica souhlasně kývla hlavou a otočil se k vchodovým dveřím. Do sálu mezitím přispěchal i Jenssen a postavil se mezi připravené vojáky. Cassius gestem vybídl válečníky k ostražitosti a zkontroloval jejich postavení, pak společně se štítonošem vykročili k chrámovým dveřím.

Závoru odstranili rychle, před otevřením dveří musel starší legionář druhého bojovníka pobídnout.

Pevné dveře se začaly pomalu otevírat. Před nimi vzpřímeně stále nepříliš vysoká členka Hromových plášťů ve zkrvavené zbroji. Ruce držela zvednuté, ve tváři vepsán odhodlaný výraz. Cassius společně se štítonošem ustoupili zpět k ostatním obráncům.

"Nejsem ozbrojena. Můžu vstoupit?" otázala se jistým hlasem, ačkoliv na ní mířili dva lukostřelci a z očí ji nespouštěl žádný z přichystaných válečníků. Ve stínech za ní se však ukrýval minimálně půltucet dalších postav.

"Vstup a mluv." vybídla válečnici unaveným hlasem kněžka.

Mladá bojovnice kývla lehce směrem k Danice a pevným krokem vkročila na půdu chrámu.Válečníci Whiterunu ji nepřetržitě sledovali, Cassius jí pozoroval z pod svraštěného obočí a neustále držel meč v pohotovosti. Všichni vypadali velmi nervózní.

"Máme raněné, naše bojovníky i obránce města. Jediné co chceme, je jejich ošetření, a to všech bez rozdílu." pronesla Jorla svůj požadavek, aniž by se jí zachvěl hlas. Očima však těkala po všech přítomných.

Všichni obránci byli nějakým způsobem ranění, dva z obránců byli viditelně bledí po ztrátě krve a těžce se potili. Mladší z nich sotva udržel luk v rukou a vrávoral, hrotem svého šípu však dokázal mířit zhruba Jorliným směrem.

Jenssen se ušklíbl a chystal se odseknout, Danica ho však předběhla souhlasným kývnutím. "Hnusí se mi vaše věc. Zmařili jste zbytečně mnoho životů." odpověděla kněžka smutně. "Nebudu ale přihlížet, jak budou mařeny další. Přiveďte raněné, postaráme se o ně. Zaruč se však," získal její hlas opět významnou sílu, ", že zde nedojde k žádnému krveprolévání."

Jorla souhlasně kývla.

"Každý kdo vstoupí do chrámu bohyně Kynareth, bude neozbrojen a pouze já rozhodnu, jak a komu bude nabídnuta pomoc. To jsou mé podmínky."

Jorla opět kývla a chystala se promluvit, když se Whiterunem rozlehl řev mnoha hrdel doprovázený třeskem zbraní a dupotem mnoha nohou. Válečníci Hromových plášťů vyrazili k útoku na Dračí síň.

Obránci Whiterunu v chrámu sebou trhli. Cassius ošklivě zaklel. Bledý lučištník vyjekl, ze zpocených prstů mu vyklouzla tětiva. Založený šíp vyletěl směrem k blonďaté válečnici. Projektil v mžiku překonal vzdálenost několika sáhů aniž by poskytl bojovnici prostor nějak reagovat. Hrot šípu zasáhl Jorlu do levé strany hrudníku a prorazil lehké brnění. Blonďatá válečnice slabě vykřikla a poroučela se k zemi. Danica vykřikla rovněž. Odpověděl jí rozhněvaný řev.

Cassius se vzpamatoval nejrychleji a vyrazil k dveřím chrámu. Nebyl však dost rychlý. Dovnitř chrámu zasvištělo několik šípů, jeden z nich provrtal stehno starého legionáře a srazil jej k zemi, další se zastavil až v hrudníku pobledlého lukostřelce. Na půdu zasvěcenou bohyni Kynareth vtrhli rozběsnění válečníci. Jeden z obránců Whiterunu přiskočil ke kněžce a srazil ji pod sebe k zemi. Ostatní ozbrojení vyrazili s vlastním rykem útočníkům v ústrety.

V čele útočníků stanul mohutný válečník, který za neartikulovaného křiku plného bolesti a hněvu setnul nejbližšího z obránců. Hlava umírajícího válečníka prosvištěla vzduchem následovaná krvavým gejzírem. V okamžiku zasazení smrtícího úderu však jeho odkrytý bok prorazilo ostří druhého ze stáží Whiterunu. Mohutný Hromový plášť klesl na kolena ve stejném okamžiku, jako sekera jiného z útočníků přesekla paži Whiterunského bojovníka. Křik bolesti přesel velmi rychle ve chroptění, když další ostří přeťalo krční tepnu zmrzačeného.

Obránce ozbrojený štítem se za drtivého třesku srazil s nejbližším útočícím Hromovým pláštěm. Úderem štítu vyvedl útočníka z rovnováhy a ťal jej přes vnitřní stranu stehna. Protivník se s bolestivou grimasou poroučel k zemi. Další ránu však strážce Whiterunu zasadit nestihl. Druhové padlého válečníka na obránce zaútočili ze dvou stran. Jednu ránu sekerou dokázal bojovník odrazit štítem, druhý úder vedený ve stejnou chvíli shora přeštípl klíční kost a zastavil se až hluboko v hrudním koši.

Do bitvy se vložil Jenssen. Po rychlém zaříkání vyrazil z jeho rukou jasný záblesk, který udeřil jako božské kladivo do útočících Hromových plášťů. Výboj okamžitě seškvařil maso na nejbližším útočníkovi, dva jeho druhové začali ihned hořet.

Danica se pokusila postavit na nohy a co nejhlasitěji křičela, "Dost! Dost! Nechte toho!" přes bitevní vřavu jí však slyšel jen její ochránce, který ustupoval před dotírajícím útočníkem. Těžce napadaje na dříve raněnou nohu nedokázal včas uskočit před úderem smrtící sekery, a tak se mu ostří zarylo do břišní stěny a poslalo ho v krvi k zemi.

Po zemi chrámu se za děsivého křiku váleli dva hořící válečníci z řad Hromových plášťů, na nohou už stály jen dva další. Jeden s napjatým lukem dokázal být o úder srdce rychlejší, než poslední z lukostřelců mezi obránci, a poslat mu šíp do hrudníku. Druhý vytrhl sekeru z masa padlého štítonoše a těkal hlavou směrem ke svým padlým druhům a blonďaté válečnici. Jeho nerozhodnosti využil k rychlému zaklínání Jenssen a vyslal k němu další výboj. Po krátkém záblesku následoval bolestivý výkřik a vzduch naplnil další zápach spáleného masa.

Danice se podařilo vyškrábat na nohy a s hrůzou v očích sledovala masakr kolem sebe.

Poslední z Hromových plášťů chvatně vytáhl další šíp a v podřepu se otočil směrem k akolytovi. Jenssen ihned začal s dalším zaříkáváním. Lukostřelec založil šíp na tětivu a natáhl. Jenssen zvýšil intonaci a napřáhl rukama. Z hrudníku Hromového pláště naráz vyrazilo zkrvavené ostří. Lukostřelec zalapal po dechu a ve smrtelné křeči upustil luk. Jeho tělo se svalilo k zemi na starého legionáře, který s vyceněnými zuby vyprostil svoji čepel z rány.

Jenssen klesl na kolena a těžce oddechoval. Křik hořících hromových plášťů ustal stejně jako jejich pohyby. Na podlaze chrámu se válel tucet mrtvých, nebo umírajících.

Kněžka bohyně Kynareth si vytřela oči plné slz a nejistým krokem vyrazila hledat mezi padlými ty, kterým by ještě bylo možné pomoci.
 
www.podbi.cz
oregure
parádně napsaný,už se nemůžu dočkat dalšího dílu Wink
 
Sh4dowRider
Super, chci další díl Wink
 
Podbor
Díky za ochotu si to přečíst a pochvalné komentáře. :-) Opravdu mně potěšili. Doufám, že se během týdně dostanu k další kapitolce.
 
www.podbi.cz
Podbor
Na posvátný strom města Whiterun pršely šípy. Lučištníci rozestavení na vrcholu schodiště vedoucímu k Dračí Síni opakovaně zvedali své luky k obloze a vypouštěly šíp za šípem směrem k útočníkům. Málokterý však zasáhl. Velitel Caius sledoval celý výjev s lehce nepřítomným výrazem. Poslední obránci slovutného města Whiterun se krčili u brány mohutné pevnosti svého jarla a žádný z nich už nevěřil ve vítězství.

Z vrchní části města se rozezněl bojový ryk. Ozbrojená horda Hromových plášťů se za nehorázného rachotu dala do pohybu, dopady mnoha nohou zaduněly na kamenných schodech. Několik stráží města Whiterun zvýšilo rychlost střelby z luků, většina však buď klela, nebo posílala modlitby ke všem známým bohům. Velitel Caius pohlédl vstříc svým nepřátelům. I v tlumeném světle hvězd snadno spočítal, jaká přesila se jeho mužům žene v ústrety. I on se krátce pomodlil a nepřesvědčivě vykřikl:

"Srazte řadu! Pozvedněte štíty!"

Několik mužů zareagovalo nacvičenými pohyby, zbytek zděšeně hleděl k patě schodiště.

V čele Hromových plášťů běžel mohutný válečník v rohaté přilbě. Jeho tmavá zbroj jakoby pohlcovala slabé noční světlo, runy na obrovité sekeře naopak tlumeně zářily. Válečník zdolával schody po dvou, jeho dech byl klidný, pohled pevný.

"Drakorozený..." zalapal po dechu jeden z mužů po pravici Caiuse. Velitel obránců zvlhčil svá vyschlá ústa, ale neodpověděl.

Hromové pláště dorazili do poloviny schodiště. Několik nejodvážnějších lukostřelců vypálilo poslední šípy vstříc utíkajícím nepřátelům. Pár šípů zasáhlo své cíle, dva ranění padli k zemi. Jeden z hrotů neškodně škrtl i o temné pláty válečníka s runovou sekerou. Drakorozený však nezpomalil, naopak se odrazil ke skoku a ve stejný okamžik vykřikl několik slov v sykavém jazyce.

Postava mohutného válečníka se mihla vzduchem rychleji než vystřelený šíp. V mžiku oka překonal vzdálenost několika dlouhých sáhů a jako gigantické kladivo narazil do zmatených obránců. Úder jeho obrněného těla rezonoval jako rána hromu. Síla jeho přesunu praštila do nepřipravených strážců Whiterunu silou kyje kopcového obra. Polámaná těla vylétla do vzduchu za výkřiků bolesti a překvapení. Drakorozený nepotřeboval ke vzpamatování ani úder srdce. Jeho strašlivá sekera opsala rychlý oblouk a trojice nejbližších strážných se v cákancích krve poroučela k zemi. Jejich druhové zalapali po dechu. Velitel Caius nezvládl než vykřiknout hrůzou a zmarem.

Drakorozený nedal obráncům šanci vydechnout. S dalším krokem švihl sekerou kolmo shora na nejbližšího stojícího obránce. Runové ostří přeťalo klíční kost a zajelo až do poloviny mužova hrudníku. Proud rudé krve vystříkl k noční obloze. K protiútoku se odhodlali jen dva z obránců. Zaútočili téměř ve stejný okamžik z obou stran. Mohutný válečník pozvedl sekeru k obraně úderu zleva a zachytil sečný výpad protivníkova meče toporem. Strážci Whiterunu dotírajícímu z druhé strany se tak podařilo máchnout mečem do nechráněného boku mohutného válečníka. Ostří meče nedokázalo prorazit pevný plát a neškodně se odrazilo zpět. Drakorozený trhl sekerou hbitě proti prvnímu z útočníků, čímž ho odhodil nazpět a krátkým sekem donutil ustoupit i druhého ze svých protivníků.

Odvážný výpad dodal odvahu zbývajícím obráncům obléhaného města, kteří se chystali vrhnout Drakorozenému do zad. Za ohlušujícího řevu však dorazili k vrcholu schodiště válečníci Hromových plášťů. Tmavě modrá záplava smetla nepravidelnou řadu obránců jako bouřlivý příboj a zakousla se do zbývajících bojovníků. Drakorozený srazil úderem své zbraně prvního ze svých soupeřů, druhého setnul dlouhou sekerou přibíhající vousatý bojovník v medvědí kožešině.

Imperiální veterán Caius s hrůzou v očích přihlížel, jak jeho muži padají pod přesilou nepřátel bez výraznějšího odporu. S děsem v očích upustil meč a klesl na kolena. Kolem něj odhazovali zbraně i ostatní strážci Whiterunu. Někteří byli vzati na milost, jiný neměli tolik štěstí a padli pod údery seker a mečů. Před klečícím velitelem stanul zarostlý válečník v medvědí kožešině.

"Milost!" vykřikl prosebně Caius.

Stojící válečník se koutkem úst ušklíbl a krátkým švihem vrazil plochou stranou sekery klečícími bojovníkovi z boku do hlavy. Velitel Caius vyhekl a svalil se k zemi. Poslední obránci města Whiterun padli.
 
www.podbi.cz
Sh4dowRider
Fajné Wink
 
Podbor
Sh4dowRider napsal:
Fajné Wink


Díky. Už se blížím do finále. Smile
 
www.podbi.cz
Sh4dowRider
Už se těším Grin
 
Podbor
Řinčení zbraní utichlo, nahradil jej bouřlivý jásot rozléhající se i přes mohutné vstupní dveře až do srdce Dračí síně. Zbývající strážci města se nejistě podívali jeden na druhého. Mezi nimi a hordou nepřátel stála jen jedna překážka, která i přes svoji zdánlivou neprostupnost nedávala velké šance, že příliv útočníků zastaví.

„Připravte se!“ zahromoval pevným hlasem válečník Hrongar. „Brzy už se přijdou nažrat naší oceli!“

Bojovníci kolem něj se nezmohli na žádné hrdinné zvolání. Téměř všichni fascinovaně hleděli na vstupní vrata, do kterých začaly bušit hlavice seker a čepele mečů. Dunivý zvuk cuchal nervy posledních obránců. Někteří mimoděk o krok ustoupili. Úchop zbraní již nepůsobil tak pevně a jistě. Bojovníci začali nejistě těkat pohledy mezi sebou.

Několik sáhů za poslední linií obránců seděl v plné zbroji na svém trůně Jarl města Whiterun, Balgruuf Velkomožný. Tvář vládce města působila ztrhaně a v jeho očích se zrcadlil smutek.

„Už buší na moje vrata, Irileth.“ Promluvil Balgruuf k temné elfce, stojící po boku jeho trůnu. „A já poznám, jak vrtkavá je přízeň bohů. Dnes ještě jsem jarlem mocného města Whiterun, který vždy dbal na blahobyt svých poddaných, a zítra? Zítra budu zapomenutý kus mrtvého masa. Až pak před lid předstoupí nový vládce města, slíbí velkou hostiny na počest vítězství, bude mít plnou hubu řečí o lepších zítřcích a pronese proslov o vzestupu nového krále Skyrimu Ulfrika, budou zkrvaveným Hromovým plášťům provolávat slávu všichni Ti, jejichž bratři, synové a dcery umírali během obléhání pod meči uchvatitelů.“ Jarl Balgruuf zavrtěl smutně hlavou. „Krátká je paměť lidu.“

„Já nezapomenu, můj pane!“ pronesla pevným hlasem Irileth a poklekla před Jarlem. „Jsi lepším vládcem, než si lid Whiterunu zaslouží! A Ty to víš!“

Balgruuf se smutně usmál k temné elfce a pevně stiskl její rameno. „Co vím, je, že na Tebe se mohu vždy spolehnout… Kdyby víc takových jako ty zůstalo po mém boku, tak všechno mohlo dopadnout jinak.“

Irileth tasila svůj meč a odhodlaně vykřikla. „Zrádcům patří chcípnout v bahně! Zasraní povstalci zaplatí krví za každý zkurvený coul téhle síně, o to se postarám!“

Balgruuf pokýval uznale hlavou. „Tentokrát nebudeš stát mezi mnou a tou prašivou bandou sama. Ať jsem zatracen, jestli nechám tuhle chátru převzít moje město, aniž bych tasil svůj meč! Tentokrát ty zkurvysyny donutíme krvácet společně! Tak jako za starých časů!“ Odvětil jarl a povstal ze svého trůnu.

„Tak jako za starých časů. Krev a smrt!“ Usmála se temně elfka a společně se svým Jarlem obrátila pozornost ke vchodovým dveřím.

Bušení zbraní na vchodová vrata naráz ustalo. Na úder srdce zavládlo v síni jarla nezvyklé ticho rušené jen praskáním ohňů. Pak přišla ohlušující rána.

Dveře byly rozraženy jediným mocným úderem. Závora se rozlomila ve dví, narychlo postavené barikády byly odmrštěny na překvapené obránce. Prolomenými dveřmi vtrhla do síně vlna ozbrojenců. První mezi modrými plášti se ve změti zkrvavených zbraní vyjímal mohutný válečník v rohaté přilbě s obouruční sekerou zdobenou zářícími runami.

Drakorozený vrazil silou rozběhnutého mastodonta mezi jarlovy bojovníky. Jeho sekera opsala široký oblouk, kterým odhodil v gejzíru krve k zemi dva nejbližší. Než stihlo lidské oko postřehnout, již srážel ramenem k zemi dalšího z obránců.

„Zkurvenec z draka vyvržený!“ zasyčela Irileth. „Měla jsem ho střelit šípem mezi oči už dávno! Jdu si pro Tebe, zbabělče!“ rozkřičela se temná elfka a vyrazila proti útočníkům.

„Za Whiterun!“ doplnil bojovým pokřikem svou spolubojovnici Jarl a rozběhl se za ní.

Hromové pláště vrazily do posledních obránců jako příbojová vlna. Hrongar postavený na patě schodiště odrazil úder sekery a švihl po svém protivníkovi mečem. Nestihl zhodnotit, zda zasáhl, jelikož musel uskočit kolmo vedenému úderu čepele z druhé strany. Dotíral na něj téměř půltucet útočníků. Napřáhl k dalšímu výpadu. Ostrá bolest v levé paži mu zabránila útok dokončit. Z několika sáhů vystřelený šíp prošel skrz sval. Hrongar zařval jako raněné zvíře a máchl před sebe mečem. Zraněná ruka vypověděla poslušnost a přesně mířený úder minul protivníka o několik coulů. Rána štítem zleva do hlavy rozostřila Hrongarovi vidění. Další vlna bolesti mu vystřelila ze stehna. Válečník padl k zemi.

„Prašivý zkurven-“ pokusil se Hrongar zaklít. Úder štítem do brady jej složil na záda.

„Smrrrrt!“ S bojovým pokřikem doskočila k ležícímu Hrongranovi Irileth. Energií provedeného pohybu srazila ramenem nejbližšího útočníka. Krátkým švihem mečem rozpárala břicho dalšímu. Hranou štítu odrazila dva údery seker a ohnala se po dotírajících Hromových pláštích. Nepřátelský válečník dotírající na její levý bok se rozkřičel bolestí, jeho pravá ruka končila krvácejícím pahýlem po úderu těžkého meče.

„Chcípněte, vy psi!“ Vzkřikl Jarl a skopl zmrzačeného válečníka do houfu jeho spolubojovníků.

Temná elfka se ušklíbla, sklonila před sekem mířeným na hlavu a vrazila meč do hrudníku útočníka. „Jako za starých časů!“ vykřikla. Silný úder vedený do jejího štítu ji ihned vrátil zpět do bitvy.

Balgruuf neměl čas temné elfce odpovědět. Poslední z jeho mužů ustupovali pod údery nepřátelských zbraní, záplava tmavomodrých plášťů se zdála být nekonečná. Po jarlově zbroji zařinčelo několik úderů, žádný však neprošel skrz. Balgruuf stihl pouze kontrovat krátkým sekem, musel však couvat. Irileth úderem na stehno srazila nejbližší Hromový plášť dotírající na jarla. Z davu nepřátel zastoupila uvolněné místo robustnější postava.

Runami posetá hlavice sekery se mihla směrem k elfce. Irileth stihla ráně instinktivně nastavit svůj štít. Okované dřevo s křupnutím prasklo, elfčinou paží projela ostrá bolest. Síla úderu vyhodila Irileth do výšky. Temná elfka prolétla vzduchem a s heknutím dopadla na vrchní hranu schodiště.

Jarl zavrčel a vrhnul se na útočníka. Ostří Balgruufova meče zazvonilo na tepaném ramenním chrániči. Drakorozený se nezdál být ani otřesený. Pěst v okované rukavici se v odpovědi mihla k jarlovu spánku. Vládce Whiterunu stihl jen o vlas ucuknout zpět. Mečem švihl proti sekeře svého protivníka. Mohutný válečník v rohaté přilbě úder odrazil a máchl k jarlovi svojí zbraní. Balgruuf uskočil na vyšší schod a ohnal se po Drakorozeném. Čepel jeho meče se odrazila od nastaveného toporu obouruční sekery. Další šanci k útoku vládce města nedostal.

Do jarlovy pravé paže se zaseklo ostří meče. Balgruuf zavyl bolestí, jeho vlastní zbraň mu vypadla z ochablých prstů. Jarl vrhl nenávistný pohled vůči jednomu z Hromových plášťů, který svíral meč vězící zaseknutý v jeho paži.

Drakorozený vrazil plochou stranu sekery do jarlova břicha a zklamaně si odfrkl směrem ke svému spolubojovníkovi. Jarl s bolestivou grimasou upadl na všechny čtyři.

„Vzdej se, jarle. Prohrál jsi.“ oznámil klečícímu vládci města hrozivě klidným hlasem Drakorozený.

Balgruuf věnoval svému přemožiteli nenávistný pohled, a pak se krátce rozhlédl po Dračí síni.

Hrongar ležel v bezvědomí kousek níže na schodišti, na hruď mu mířilo několik napřažených ostří. Irileth si tiskla k hrudníku nepřirozeně zkroucenou levou ruku a s napřaženým mečem v druhé ustupovala před skupinou útočníků. Rozvážným krokem k ní směřoval válečník v medvědím kožichu a významně potěžkával svoji zbraň. Pod schody ležela zmasakrovaná těla většiny jarlových bojovníků. Jen několik z nich ještě dýchalo.

Jarl zvedl oči plné nenávisti k Drakorozenému. Mohutný válečník jeho pohled obětoval bez známky jakékoliv emoce.

„Dost! To stačí.“ Vykřikl Balgruuf a s bolestivým výrazem se narovnal. „Vzdávám se… Vzdávám se! Všichni složte zbraně! To je rozkaz! Složte zbraně!“

Drakorozený souhlasně přikývl a zavolal na své spolubojovníky. „Dost! Zastavte boj! Zvítězili jsme!“
Bojovníci Hromových plášťů propukli v ohlušující jásot. Drakorozený se k nim nepřipojil, sklonil svoji sekeru a pevným pohledem hleděl na Balgruufa.

Jarl se s námahou narovnal a vyhledal očima Drakorozeného. „Měl jsem o Tobě lepší mínění…“

Mohutný válečník neodpověděl hned, na chvíli se zahleděl přes rameno Balgruufa směrem k trůnu Dračí síně, pak složil ruce na hlavici své sekery a věnoval poraženému jarlovi rozhodný pohled. „Vše pro dobro Skyrimu.“
 
www.podbi.cz
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Adriho povídky V - Osvobození » Skyrim - Váš svět 193 11.06.2016 14:59
BUG nekonečná válka, spadlý z oblohy, osvobození skyrimu Skyrim - dotazy, návody,.. 2 22.06.2015 15:35
Strom ve Whiterunu (Bílém Průsmyku) Archív zodpovězených dotazů 15 17.03.2012 01:24
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 1429 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 4342 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 2828 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 2411 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 8654 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4768 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 4079 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 4064 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 4858 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist