Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Hlas Anglie
Leneren
Hezký díl.Atmosféra se ti dost povedla Wink
 
Diego
Příští díl bude přelomový a nejdelší, který jsem v tomhle příběhu vůbec napsal, jednoduše vydá za dva nebo možná i tři, alespoň svou délkou. Všichni, kteří četli minimálně poslední tři díly, vědí jak by to mohlo skončit, ačkoli je ten takzvaný "konec" překvapí, ty hloubavější ale asi ne. V neposlední řadě chci čtenáře upozornit, že s "posledním" dílem, příběh zdaleka nekončí. Jen se tím uzavře jedna velká kapitola, jednoho krátkého života, která započne druhou velkou a dlouhou kapitolu. Nakonec vám v "posledním" díle sdělím, konečně tak dlouho tajené jméno Luciuse a dozvíme se i o jeho tajné minulosti.
Pokud jste se dočetli až sem, patří vám můj dík a slibuji vám, že nebudete zklamáni "posledním" dílem.
 
Diego
Zítra můžete očekávat odhalení posledního dílu.

http://img7.imageshack.us/img7/3180/rosemaskdaggervforvende.jpg
 
Sanued
Diego napsal:
Zítra můžete očekávat odhalení posledního dílu.

Tak to sa tešímWink
Upravil/a Sanued dne 07.03.2013 22:40
I used to be an arrow, but then I took an adventurer to the face.


Kľudne si ma pridajte, pokecáme, popaříme Grin
 
www.google.com
Norbi
ja som sa potešil že už si ho napísal, s takou radosťou som to tu otvoril a bum, že ž zajtra Grin no čo už Grin
You can kill yourself, or die trying...

http://scontent-v...e=5678314E

Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lfzax5zuSU1qfxioto1_500.jpg
 
Diego
Snad se Vám poslední putování Luciuse bude líbit. Sic jsem ho měl napsaný už dávno(jako již dříve zmiňováno), ale napadlo mě jiné rozuzlení. Samotný konec jsem neměnil.

Přeji hezké čtení a děkuji za podporu....


Doporučuji si pustit při čtení tuhle píseň:

http://www.youtub...vXdeXvjrSg


...................

Kapitola 33 - Samael

"Kdo z koho, Samaeli?"

Seděl jsem na onom pahorku až do doby, než začali vstávat první vojáci ze svého spánku. Pak vstala i Abigail, přišla ke mě, navenek se tvářila smutně, ale v jejích očích byla vidět špetka naděje, že všechno dopadne dobře, tak jak chceme. Rozdal jsem rozkazy vojákům, aby se shromáždily a připravily k obléhání Londýna. Následně jsem svolal všechny velící důstojníky, abych jim rozdal jednotlivé pluky pod jejich velení. Já jsem si nechal pod svým velením, jen tajnou přepadovou jednotku, se kterou budu postupovat, jak já nejlépe umím. Ovšem, že jsem velel stále celému vojsku, ale rozdělení velení bylo jen kvůli tomu, abych mohl co nejdříve najít a zabít Samaela, bez toho, aniž by se zbytečně prolilo mnoho krve, ač už se jí prolilo dost. Když vojáci chystaly všechno potřebné, při jejich sledování jsem přemýšlel, kdo je onen zrádce. Napadlo mne jen jedno jméno, Charlles. Tohle jméno, ale kladlo mnoho dalších otázek, proč by zabíjel cara Ruska? proč by mi pomáhal dobýt pobřeží? ... Nepřipouštěl jsem si, že by kdysi můj nejvěrnější a nejlepší voják byl zdrádce... "Určitě se mu stalo něco hrozného..." řekl jsem si a zapudil další myšlenky na něj.
Vyrazily jsme, deset tisíc vojáků, já a Abigail. Šel jsem s vědomím, že nás hodně padne a možná i já, ale to mi bylo jedno, jen když Abigail a její dítě budou moct žít v klidu a bez starostí.

Okraj Londýna

Bylo poledne a právě jsme došly k Londýnu. Nacházely jsme se právě tři kilometry od jeho kraje a mě se naskytl ten starý hrůzostrašný pohled, jako kdysi. Londýn byl zahalen do černého a temného stínu, kdy světlo dávala jen elektřina, ne slunce, jak to má být. Spatřil jsem něco divného, až s podivem se před námi nacházela tma, bohapustá tma. Nebylo by mi to divné, kdyby se hned za tou tmou, nenacházely světla. "Samael určitě něco chystá." řekl jsem Abigail, stojící po mém boku. "Je to léčka, určitě." ... Nepřemýšlel jsem co by to mohlo za léčku být a vydal jsem rozkaz, který bych za jiných okolností nikdy nevydal. "Vojáci! Střílejte děly do té tmy! Palte na Londýn...."
Jak jsem rozkázal, tak se také dělo. Děla pálily do oné tmy, následkem toho se v ní objevily světla hořících domů a věcí. Po půl hodině mě napadlo, proč vyčkávají. Ale znal jsem Samaela, neudrží chladnou hlavu, když má moc a nepřítele v blízkosti. V té tmě se rázem rozsvítila světla na věžích s děly. Věže začaly do nás pálit. "Palte do těch věží! Pošlete je k zemi!" rozkázal jsem. Při střelbě jsme pomalu postupovaly vpřed, abychom dostřelily na Samaelovu chloubu, věž, která stínila slunce, aby nemohly na Londýn dopadnout žádné paprsky slunce. Doufal jsem, že když jeho chloubu zničíme, namíchne ho to a bude muset jednat, vyjet blíž k nám, ke mě.

Vpřed!


Pozoroval jsem náš pochod, udivovalo mne, jak je úspěšný, tím spíš, že Samael nic nepodniká, aby nás zničil. Zastavily jsme, stojíme těsně před Londýnem a velká věž je na dostřel. Při našem pochodu mi běhaly hlavou myšlenky, jak to, že se z tajemného ochránce práv, stal vůdce několika tisícové armády, přitom během tak krátkého času... Bohužel, teď není čas na snění a přemítání nad minulostí, je čas udělat poslední krok. Když už obranné věže padly, měly jsme volnou cestu a taky na dostřel Samaelovu chloubu, proto jsem vydal rozhodující rozkaz... "Palte do té velké věže! Zničte Samaelovo dílo!" Jak jsem rozkázal, tak se také dělo, téměř všechna děla pálila do té věže, ale pár zůstalo "zticha", to jen pro případ kdyby se objevilo něco nečekaného.
Taky že ano....

Tisíce hlav a dva rivalové


Věděl jsem, že to je léčka. Z ulic Londýna začaly vybíhat vojáci s tasenými zbraněmi, běžely a bylo jich mnoho. "Střelci! Palte do nich!" Padaly jako mouchy, ale jejich počet se stále zvětšoval. Vlny nepřátel se hrnuly do našich řad s odhodláním, které jsem za svůj život doposud nespatřil... "Tak co máš za lubem Samaeli?" říkal jsem si... Ale Samael nezůstal jen u boje muž proti muži, jako za starých časů, i oni do nás začali střílet... Jejich děla se totiž ozvala a střílela do našich řad. "Palte na ty děla!" zněl můj rozkaz. Najednou se ozvala velká rána, z té velké věže něco vystřelilo a mělo to obrovskou sílu. Jedna rána a několik desítek vojáků padlo... "Jestliže dokáže zabít tolik vojáků jednou ranou, můe nás pobít všechny..." řekl jsem si v duchu. Vydal jsem několika plukům rozkaz tasit meče. Následně vyrazily proti hordám vojáků, hrnoucích se z ulic Londýna. Střelci je kryly, jak jen mohli, ale byl to dosti krvavý a dlouhý boj. Vojáci se střetly v ulicích Londýna, který hořel. Domy, kaple, zámky, to všechno hořelo... Z londýnských ulic bylo slyšet nejen řinčení zbraní a střelba z pušek, ale i křik obyčejných lidí, kteří byli skryti ve svých domech... Když jsem se díval do ulic města, byl vidět všude kolem jen samý chaos.

"Skřípění mého svědomí"

Věděl jsem, že tohle dopuštění není jen Samaelova chyba, ale i má. Neustále si vyčítám, že kdybych jej tehdy zabil, nic by se z tohoto nestalo... Tolik životů mohlo být ušetřeno...Vyslal jsem tedy vpřed druhou vlnu vojáků do boje, aby odrazily neustále přibíhající vojáky. Doufám, že jsem je neposlal na smrt, protože celkem jsem jich poslal už pět tisíc, tedy půlku vojska darovaného z Francie... Když v tom mě něco napadlo... Proč by mi dávaly francouzi jenomtak deset tisíc mužů... Jako odměna za pomoc Charllesovi mi to moc nesedělo... Proš se Charlles ztratil hned po dobytí pobřeží? Určitě v tom nebude všechno "bílé", tak jak se na první pohled může zdát. Ale už se stalo, okraj Londýna je dobyt, zbývá se dostat k Samaelově věži.... "Jsme blízko..."

Zdrcující rány...


Naše děla střílela do jeho věže, ale nemělo to moc velké následky jak se mohlo zdát. A protože už znám Samaela, vždycky má něco v rukávu schovaného... Co jsem nechtě, stalo se... Najednou se z čista jasna začal ozývat křik vojáků i Samaelových. Podíval jsem se dalekohledem co to způsobuje a já uviděl doslova strašný pohled... Vojáci, ať už naši nebo jeho, byly páleni zaživa ohněm. Vše bylo najednou vidět, jako by bylo nad Londýnem jasno... Po chvíly, kdy plamenometné stroje vstoupily do bitvy, Samaelovy vojáci ustupovaly do pozadí a následně postupovaly za těmi stroji. "Namiřte děla na ty stroje! Střílejte na ně vším co máme! Nebo tady zhebnem! " Děla ihned za okamžik začaly střílet ze svých hlavní, akorát pozdě... Ulice hořely a palivem byly těla mých mužů... Vojáci stojící kolem mě, kteří viděly, jak se stroje blíží čím dál blíž k nám, vzaly nohy na ramena a se strachem utíkaly pryč. "Palte do nich! Na co čekáte sakra!?" Děla se zahřívala, střílely jsme už i kulomety, ale ty nebyly nic platné. "Uhni!" Odstrčil jsem jednoho z obshlujících vojáků od děla a sám jej začal ovládat, oni nabíjely....

Špetka naděje svitla, na chviličku...

Hned první ránou jsem zasáhl jeden ze strojů, ihned bouchl... "Nabít!" Druhá rána byla těsně mimo... "Znovu!" Další šla přímo do dalšího stroje. Všiml jsem si, že už i ostatní vojáci u děl se začaly strefovat do těch strojů... Když padl poslední ze strojů, vojáci jásaly a radovali se, myslely, že teď už nás nic nezastaví před vítězstvím. Najednou zavládlo podivné ticho, které jen přerušoval křik lidí a vojáků... Samael vyčkával... Mezitím jsem zjistil jaké jsou ztráty, byly velké, téměř dva tisíce mužů našlo smrt v ulicích... Několik set jich zraněno doběhlo k nám z ulic do bezpečí, zbytek vyvázl naštěstí bez újmy. Naše řady sice prořídly, i kvůli tomu, že mnoho vojáků uteklo před stroji pryč... Ticho protrhla obrovská rána do našich řad z věže, kryjíc svým vrškem Londýn...
Nezbývalo nic, než se jí přiblížit blíže a opět do ní střílet... Pochodovaly jsme, do doby než jsme se dostaly na náměstí, což bylo ve středu města. Nikde nikdo, jen oheň a spálená těla a domy. Něco bylo "ve vzduchu", cítil jsem to.
Ten divný klid protrhl až řev příchozích vojáků, byly všude kolem, mezi námi, za námi, před námi... Z ničeho nic vylézaly z domů, paláce a kanálů. "Taste meče a kryjte střelce!" Střelci jsou pro nás důležití, na blízko se dnes už moc nebojuje, jako v dávných dobách... Bojoval jsem s Abigail bok po boku, i naše pětiset členná jednotka bojovala velmi dobře, běžní vojáci na tom už nebyly tak dobře, umíraly, hodně jich umíralo. Když už jsem myslel, že se v pohodě ubráníme, před palácem stál on... Samael se svou nejlépe cvičenou jednotkou vojáků.

Dvě pětistovky a tři.

"Máte velení!" Předal jsem velitelské funkce velitelům. "Za mnou! Na ně!" rozkázal jsem své jednotce a vyrazily jsme proti Samaelovy. Ten se ale náhle ztratil, zřejmě chce utéct.... Obě jednotky se střetly, pět set proti pěti stům. Bojovaly jsme s Abigail v obležení mnoha vojáků, když jsem v tu chvíly spatřil tu zrúdu. Samael, nasedá na koně a chce ujet, zřejmě do té své věže... "Abigail! Utíká!" ukazuju jí, jak ujíždí. "Musím za ním!" .... "Ne, to nedokážeš! Nedostaneš se k němu!" .... "Když ho zastavím teď, všechno skončí!" ... "Né, prosím!" .... Když tohle dořekla, dal jsem jí pusu na rozloučenou, sice plakala, ale osobní věci muely jít v tu chvíly stranou... Po polibku jsem ihned běžel za Samaelem. Na koni byl rychlý, ale já žádného neměl... Naštěstí jsem viděl kam zamířil... do věže.

Ten pravý boj aneb jeden proti deseti

Dveře z věže se zavřely a před nimi se objevilo deset vojáků, jako stráž. Něčeho jsem si na nich, ale nemohl nevšimnout. Měli úplně jiné zbroje než ostatní Samaelovy vojáci. A právě při pohledu na ně jsem si vzpoměl na to co říkal prezident Francie, "Čína mocně zbrojí...". S touhle vzpomínkou už jsem věděl kam je mohu zařadit, jsou to vojáci zvaní Mandžuové... Bojovníci, kteří jsou velmi dobrými vojáky a tím i nepříjemnými soupeři v boji. "Tohle nebude rovný boj, ale už není cesty zpět..." řekl jsem si a vydýchával z toho běhu. Stály tam přede dveřmi nehnutě a přitom se na mě upřeně dívaly, věděly, že sám proti deseti moc nezmůžu, ale já nejsem nějaké ořezávátko... Když jsem se cítil relativně vydýchaný, zasunul jsem šavli do pochvy... A odtáhl si plášť, abych měl snadný přístup k mým dýkám, kterých bylo jen osm... Oběma rukama jsem vytáhl dýky, do každé jednu. Vyrazil jsem rychlým krokem vpřed, dva proti mě vyrazily se zlostným řevem. Hodil jsem po nich obě dýky. které neminuly svůj cíl... Načež ostatní vytáhly pistole, kromě jednoho... "Takže vy to chcete takhle?" řekl jsem a hned tasil z pouzdra revolver a střelil... Jeden padl, ostatní začaly do mě střílet, a ačkoli jsem měl na sobě můj pancíř, kulky jej protlačily do mého břicha způsobovaly mi ohromnou bolest... I přesto nezastavil jsem se a zastřelil další dva, zbývalo jich pět... Následně jim došly náboje a já poznal svůj čas tasit šavli. Rozběhl jsem se proti nim když zrovna nabíjely... Neměli jak se bránit, tudíž je rozsekat bylo pro mě lehké... Zařvali bolestí když jim má šavle prošla hrdly a hrudníky. Ale ten poslední, který nestřílel, teď vytáhl dva meče a jedním mne seknul do ruky... Nezkácel jsem se, ačkoli bolest byla nesnesitelná. Máchal těmi meči, jako kdyby se s nimi narodil... Ustupoval jsem stále více dozadu a přitom se bránil. Cítil jsem se už unaven, jeho neustálé výpady byly silné a rychlé, krev se mi malým proudem řinula z ruky, břicho mne bolelo... Narazil jsem nevědomky na zeď jednoho z domů, byl jsem v pasti...

Bránil jsem se jeho silným výpadům, ale síly mi čím dál rychleji docházely... Poslední útok jsem už neustál a vypadla mi z ruky šavle... Seknul mě znovu do zraněné ruky a já padl na kolena. Zasunul do pochvy jeden meč, on věděl, že mě má jako na talíři, ale já se nevzdávám, mě čeká jiný konec, jedinou zdravou rukou, jsem z posledních sil vytáhl dýku a už když se napřahoval s mečem, že mi usekne hlavu, jsem mu ji vrazil do břicha a padl do strany. Ne vyčerpáním, nýbrž před jeho dopadajícím mečem, který už neměl ve svých rukách. Mandžu se zkácel k zemi, svírajíc mou dýku v jeho břiše. Vstal a popadl jsem svou šavli, jíž jsem mu zarazil do srdce. Teď byl konečně mrtvý... nad jeho mrtvolou jsem pronesl " dobrý boj". Unavený a zraněný jsem se dopotácel až k dveřím věže. Sundal jsem si pancíř, protože mne tížil a všechno pod ním bolelo. Dveře ale nešly otevřít, v tom Samael promluvil...

Ty ještě rád zhebneš...


Mluvil z rozhlasu.... "Luciusi, ty stará naivko... Jsi tak bláhový, vždycky jsi byl... Přijdeš si sem, do mého sídla, mě zabít a myslíš si, že tím všechno skončí? Nic není tak, jak to na první pohled vypadá... Tahle věž, ve které právě sedím a popíjím není určena k zatemnění Londýna před sluncem... Od počátku, už když jsem získal moc nad Anglií, mi bylo nad slunce jasné, že smrt si pro mě přijde brzy... Proto jsem chtěl, aby tu po mě něco zůstalo, teda spíš nic, než jen mrtvé město. Věž je nabitá, kruh nad Londýnem se roky nabíjel slunečním zářením, až bude věž dostatečně nabitá, bouchne a zabije vše v okolí sta kilometrů... Sám nevím kdy tomu tak bude, možná zítra nebo možná za měsíc, může to trvat klidně i dvacet let, čím delší doba tím větší výbuch... Když jsi mě tenkrát bodl, sebral jsi mi i mé nákresy mých vynálezů, mezi nimiž se nacházel nákres a popis téhle věže, kterou jsem vymyslel... Mohl jsi to vše zastavit, kdyby neshořela ta tvá chatka. Ano, Brutus byl můj tajný vrah, aby odpoutal tvou pozornost a ono se to povedlo! Jen kdyby ten zasraný Charlles! Nepomáhal frantíkům a tobě! Ale dostal co si zasloužil! Zřejmě už někde mrzne....(smích) Výbuch nezastavíš, ani já už ne... A myslím si, že teď je vhodná chvíle se utkat tváří v tvář. Dveře jsou sice zamčené, ale ty už si poradíš, ne? Ostatně jako vždycky, slizkej červe! Pojď! Už čekám jen na tebe!"

Jeho proslov mě velice zarmoutil, nikdy nezachráním Anglii ba ani Londýn, nejsem ve stavu, ve kterém bych mohl bojovat, jako dřív, ale vyzval mne na souboj a výzva se neodmítá.... "Luciusi, tady jsi... Tak ráda tě zas vidím..." ...
Lucius: Abigail, já tebe taky...

Abigail: Ty jsi zraněný!

Lucius: Ano jsem, ale stejně k ničemu... Nic jsem nezachránil, tolik promarněných životů...

Abigail: Co to povídáš?!

Lucius: Samael mě vyzval na souboj, ale ještě předtím mi oznámil krutou pravdu, tu kterou jsem měl před rokem na dosah... Mohl jsem to tehdy zastavit...

Abigail: Jakou pravdu?

Lucius: Věž, která zastiňuje Londýn, má sloužit k jedinnému účelu... Zničením všeho v okolí sta kilometrů... Je to totiž zdroj energie ze slunce a stále se nabíjí, když bude dostatečně nabitý, bouchne...

Abigail: Zastavíme to! Nebo utečeme, daleko odsud!

Lucius: Ne! Zastavit to nejde a utíkat taky nebudu!(řekl jsem rázně)

Abigail: Proč?!

Lucius: Prožil jsem toho hodně a na spoustu věcí nikdy nezapomenu. Každé slovo mě teď bolí... Hodně věcí, která uškodila, byť jen malinko Londýnu, jsem zavinil já svou bláhovou povahou a mou nepozorností k okolnímu dění, nikdy bych si to neodpustil... Ty teď musíš vyčistit Londýn od jeho posluhovačů.

Abigail: Já to nedokážu! Ne, bez tebe!

Lucius: Musíš! Já jdu do věže bojovat se Samaelem.... Vychovej naše dítě, jak se sluší a patří.... Sbohem, má lásko...

Abigail: Ne! Nechoď!

Lucius: Musím... Vem vojáky a pozabíjejte všechny Samaelovy stoupence! Běž už... prosím...

Stála tam u mě a já jí dal poslední vášnivý polibek... Nevěděl jsem, jak otevřít ty dveře, ale napadlo mě prohledat toho udatného bojovníka, snad bude mít klíče... Abigail s pár vojáky se na mě koukaly, jak prohledávám jeho tělo... "Vida!" Našel jsem klíče od dveří do věže a vykročil k nim. Když jsem je otevřel, naposledy jsem se ohlédl za sebe a viděl Abigail, jak padá na kolena a pláče... "Sbohem, Abigail..." ... "Néé!" zakřičela s pláčem... Vešel jsem a zamknul je za sebou. Přede mnou se objevily točité schody a já každých pár metrů musel zastavit, abych vydechl... Dostal jsem se až k silným mřížím, které se po pár vteřinách otevřely... Pak jsem ho opět uviděl... Hlava se mi rázem plnila touhou ho zabít, ať vykrvácí, trpí, jako lidé, kterým tak dlouho ubližoval. Pak promluvil "Á, Nathaniel Black je zde! Jak příhodné, pro pomstu! Oba se máme za co tomu druhému mstít, nemám pravdu?" ....

"Zničil jsi Anglii, můj život, životy mnoha lidí, teď za to zaplatíš, svým životem! Tady už není řeč o pomstě, ale o spravedlnosti ! Tas zbraň!"

"Kde byla spravedlnost, když jeden chcípák pozabíjel celý můj rod? Kde byla když mne neprávem soudily?! Hmm!? Měl jsem hnít v tom zatuchlém vězení a za co?!"

"Žádal jsem krále, aby tě pověsil, ty parchante!"

"Mě? Pověsit? Nikdy není jen bílá a černá, vždy je i třetí možnost šedá... Když tak pospícháš na smrt, pusťme se do toho!"


Samael na mě vystartoval s mečem v ruce, byl pln sil. Uhýbal jsem jeho výpadům co to šlo...

Největší prokletí je zároveň požehnáním ...

Šermoval rychle a naprosto bez slitování, v jeho očích šel rozpoznat výraz, který napovídal, že je smířený se smrtí... Bojoval naplno, já jsem už neměl sil se bránit... Zraněný a bojovat jednou rukou na pokraji sil jsem nezvládl... Proto mě jedním úderem do nohy poslal k zemi... Kroužil kolem mě a pořvával "vstaň!", neb jsem se snažil jak jen mohl, nešlo už vstát... Kopl mi do břicha a to m stačilo... Kašlal jsem krev, upustil jsem šavli, špatně se mi dýchalo, byl konec, ale on chtěl abych trpěl...

Nevěděl jsem, jak bych ho teď mohl zabít, aby konečně zemřel a skončilo tohle trápení... Šance se naskytla sama od sebe... Když jsem zkusil proměnit se, abych jej mohl zabít, povedlo se... Bylo to nejšťastnější ráno mého života... Začal jsem se měnit ve vlkodlaka a hned byl vidět strach v jeho očích... Ačkoliv to o mě věděl, nečekal to... ani já ne.... Ustupoval směrem vzad při mé přoměně. Vytáhl z pochvy stříbrný meč... "Luciusi, já jsem vždy připraven! Zemři už konečně!" Zařval jsem na něj a nečekal ani na vteřinu a vrhl se na něj...
Oba jsme proletěly oknem dolů na ulici... Ještě v letu jsem ho stačil kosnout a vší silou do něj vrazit mé drápy, když mě něco bodlo do břicha...
Spadli jsme dolů, Samael mrtev i já...






Abigail: Našla jsem tento deník další ráno po tom osudném dni, ve kterém Nathaniel zemřel... Některé úryvky nedávaly smysl a nebyly ani kompletní. Rozhodla jsem se proto, že jej dopíšu a přidám zde i můj život. Zasvěcený hledáním Charllese a zbylé party, abychom mohli zabránit pohromě, která jinak čeká Londýn a celou Anglii...
Upravil/a Diego dne 03.05.2013 21:10
 
Norbi
AWESOME ! Grin aj ked som čakal že sa nakonci premení na vlkodlaka, ale aj tak super Smile ale skôr som myslel že čím je človek slabší, tým je menšia pravdepodobnosť že sa premení na vlkodlaka Grin Smile
You can kill yourself, or die trying...

http://scontent-v...e=5678314E

Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lfzax5zuSU1qfxioto1_500.jpg
 
Sanued
Tak to je epické zakončenie, to sa ti podariloWink
I used to be an arrow, but then I took an adventurer to the face.


Kľudne si ma pridajte, pokecáme, popaříme Grin
 
www.google.com
Diego
Pokračování tohoto příběhu najdete zde: http://skyrim.4fa...ad_id=3990


Diegův edit:
Tuto povídku, s názvem Hlas Anglie jsem vložil sem, tam si ji také můžete přečíst: http://www.piste-...tegorie/65
Upravil/a Diego dne 03.05.2013 21:11
 
Diego
Lidi, dostal také někdo z Vás e-mail z téhle stránky? http://www.jine-k...

Prý četli nějaké mé texty zde: http://www.piste-...
A nabízejí mi je vydat, jako e-book (elektronickou knihu).

Zná to někdo nebo má s tím nějaké zkušenosti?


Diegův edit:
Lidi, trochu jsem upravoval tenhle příběh a některé díly byl upraveny do čitelnější podoby.

Upraveno: Pokračování kapitoly 7 - Město pod městem

Kapitola 8 - Jedinná možná léčba - Tahle kapitola byla kompletně předělána do lepší podoby, dle mého názoru.


Pokud máte nějaký názor k opraveným dílům, vyjádřete se. Oba dva díly najdete na straně 4 v tomhle tématu.
Upravil/a Diego dne 11.06.2013 21:30
 
Lord Rade
To s tou e knihou. Mě nic takového nikdo nepsal, ale píšou to dost lidem z PP. Vím, že to v debatě bylo. Nevím podle čeho to vybíraj a nevím ani jestli tvůj příběh fakt četli. Kouknu na ten jejich odkaz, ale nevyděl bych to na žádný e vydávání max ti ten příběh skopírujou na jejich stránky... Ale zkusil bych jim napsat, co se jim vlastně na tvim příběhu líbilo.
http://oi59.tinypic.com/2ag3kaf.jpg

"Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."
 
Diego
Lord Rade napsal:
To s tou e knihou. Mě nic takového nikdo nepsal, ale píšou to dost lidem z PP. Vím, že to v debatě bylo. Nevím podle čeho to vybíraj a nevím ani jestli tvůj příběh fakt četli. Kouknu na ten jejich odkaz, ale nevyděl bych to na žádný e vydávání max ti ten příběh skopírujou na jejich stránky... Ale zkusil bych jim napsat, co se jim vlastně na tvim příběhu líbilo.

Prý četli příběh Temný Londýn. Já na svém příběhu nechci nic vydělávat, jen bych rád, aby to bylo na více stránkách a přečetlo si to co nejvíce lidí. Ono člověka potěší, že se někomu jeho dílo líbí. Určitě chci Hlas Anglie vydat na jejich stránkách zdarma, protože si nemyslím, že jsem až tak dobrý spisovatel, aby za mé příběhy někdo musel platit. Navic, nepíši kvůli penězům, nýbrž protože mě to baví, ale musím mít chuť na to psaní.
Bohužel nemám teď čas na nic, ani na to psaní. Ale když mám volnou chvíly, tak něco píšu, pokud nemám nic jiného na práci. Ale to je pořád málo, na to kolik bych potřeboval na opravení tohoto příběhu a pokračování v Sabotérovi.
Teď mizím, musím ještě něco dodělat. Ahoj
Upravil/a Diego dne 12.06.2013 20:49
 
Lord Rade
Koukal jsem na ty jejich stránky. No moc děl tam nemaj. Hlavně ty Amatérský díla by se daly napočítat na prstech. Já taky nepíšu pro peníze (teď mám vlastně ve psaní zase pauzu), ale píšu s tím, jako kdybych za to peníze v budoucnu brát chtěl. Jenom nevím jak moc je navštěvovaná takhle stránka. Jak říkám moc tam toho nemaj a návštěvnost taky kdovíjakou mít nebudou. Proto asi polovině lidim z PP píšou zprávy aby tam někoho nalákali... Ale má to zas výhodu v tom, že když je tam toho málo, tak máš větší šanci že si tě někdo "stáhne"a přečte. No všechny informace jsou tam, tak to zkus a pak napiš jestli to má vůbec nějakou cenu.
http://oi59.tinypic.com/2ag3kaf.jpg

"Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."
 
Diego
Kapitola 7 i s pokračováním upravena.
Kapitola 8 kompletně přepsána.
Kapitola 10 (79) i s pokračováním byla rázně upravana.

Kapitola 11 - Proměna - byla kompletně upravena, aby se lépe četla.
http://skyrim.4fa...post_80136

Kapitola 12 - upravena do čitelnější podoby.
http://skyrim.4fa...post_81769
Upravil/a Diego dne 16.09.2013 22:57
 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Pochmurná Anglie - Diskuze Archív příběhů a her 107 14.03.2013 22:14
Pochmurná Anglie Archív příběhů a her 162 09.03.2013 02:19
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 1436 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 4347 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 2831 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 2414 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 8659 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4772 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 4081 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 4067 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 4861 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist