Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite
Číst diskuzi
The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět
Právě je zde: 1 host(ů)
Strana 19 z 38: 1...16171819202122...38
 Tisk diskuze
Amonius - aneb povídka na přání
Leneren
#361 Vytisknout diskuzi
Přidané 07.10.2012 11:12
Jo krík je nejlepší Grin
 
trafik25
#362 Vytisknout diskuzi
Přidané 12.10.2012 16:36
tak už ten díl sem hoD nebo umřu!!!!
 
Ligos
#363 Vytisknout diskuzi
Přidané 12.10.2012 17:22
Další díl se tu objeví během dneška, ale než se tak stane, vkládám pro připomenutí aktualizovaný stručný obsah děje...
__________________________________________________________

I.- Amonius podstupuje Zkoušku - test, který musí podstoupit každý mladý Bretonec, aby se ukázalo, jaký bude jeho další osud. Amonius chce být mágem, aniž by však uměl seslat byť jednoduché kouzlo.

II.- Amonius má být přidělen do učení jednomu z čarodějů Společenstva. Proti tomuto kroku je zarputile mág Rendax, čaroděj, který je Amoniovi už od počátku nesympatický. Naopak tím, kdo si myslí, že Amonius má dostat šanci, je mladý mág Bartoloměj.

III.-Amonia se dobrovolně ujímá (k Amoniově velké úlevě) mág Bartoloměj. Velmi krátce poté se Amonius dozvídá, že musí opustit nejen svoji rodinu, ale i rodnou vlast.

IV.- Země, kterou má Amonius se svým mistrem navštívit je Morrowind, netuší však proč.
V přistavu se setká s elfím mnichem Walliesinem, Khajiitským obchodníkem K'Erezarem a Imperiálkou Karinou, která se mu snažila vloupat do pokoje.

V.- Amonius si poprvé prohlíží loď, na které poplují. Majestátní Královnu Barenziah.
Imperiálka Karina je chycena na palubě. Měla u sebe podivnou dýku, o kterou se velmi zajímal Bartoloměj, který nakonec trval na tom, aby Karina plula do Morrowindu s nimi. Amonius dostává od elfa Walliesina zvláštní amulet.

VI.- Amonius se dozvídá důvod, proč cestují do Morrowindu - hledat Mehrunovu břitvu, mocný daedrický artefakt.
Ukáže se, že dýka, kterou u sebe měla Karina je ze stejného materiálu, avšak Karinina dýka je jen neškodnou hříčkou "šíleného boha".

VII.- Po mnoha týdnech plavby se Královna Barenziah dostavila do Ledohradského přístavu ve Skyrimu.

VIII.- Amonius s Kharinou se prochází Ledohradem, který je v plném rozkvětu. Navštíví i nádvoří proslulé Magické univerzity, kde potkají čaroděje Rendaxe.

IX.- Že spatřili Rendaxe, sdělili Bartolomějovi až po vyplutí z Ledohradu. Ten jim řekl, že Rendax zřejmě hledá mocný Magnusův amulet.

X.- Ukáže se, že amulet, který dostal Amonius od Walliesina je ve skutečnosti onen Magnusův amulet. Amonius si ho dosud nenasadil, což je možná dobře, protože podle zpráv by nezkušeného mága mohl i zabít. Z Kariny se vyklube nejen neobratná zlodějka, ale i dobrá hráčka na loutnu- její otec byl bard a naučil jí pár písní.

XI.- Na palubu Královny Barenziah přibude nový člověk - Trosečník, Nord Milus, který podle mnohých (hlavně podle Kariny) směšně mluví.

XII- Amonius se od svého mistra dozví, že Milus byl pirát, který je nyní hledaný císařskými vojsky pro své zločiny. Navíc, sám Milus se Amoniovi přizná, že je vrahem Karinina otce.

XIII.- Amonius z dosud neznámých příčin upadne v lodní kajutě do bezvědomí, během něhož slyšel ve své mysli zlověstný hlas. Když se probere, zjistí, že jsou už více než týden v Morrowindu. Do Balmorského chrámu jej přinesli na nosítkách, a starali se tam o něho.

XIV.- Amonius se dozvídá, že Milus byl zajat císařským vojskem, a uvězněn v pevnosti Moonmoth, nedaleko Balmory. Je třeba ho vysvobodit, neboť je důležitý pro jejich misi.

XV.- Amonius se opět dozvídá špatné zprávy. Císařští vojáci prodali Miluse do otroctví, které je v Morrowindu stále trpěno. Aby toho nebylo málo, potká Amonia další neštěstí - z nezmámých důvodů získá "démonický" vzhled- zrudnou mu oči, zbledne a na tváři se mu objeví síť namodralých žilek.
Chrámová kněžka je vyžene z chrámu, ale před tím jim poradí, že Amoniovi může pomoci vědma, žijící v poušti....

XVI.- Amonius s přáteli spěšně opouští město Balmora, neboť v hostinci, kde nocovali, došlo k vraždě a v podezření jsou všichni mágové. Vydají se pustinou k vědmině chýši.

XVII.- Aby mohl Amonius mluvit s vědmou, musí podstoupit zkoušku trpělivosti, která spočívá v tom, že tři dny stráví o samotě v poušti.

XVIII.-Amonius je odveden na posvátné místo, kde musí strávit tři dny o samotě. Již první den má podivné vidiny, ve kterých na vlastní oči vidí Bartoloměje, Miluse a Rendaxe, když byli ještě děti... Později se mu zjeví duch jeho děda a rozmlouvá s ním.

XIX.-Duch jeho dědy mu zanechá dar - amulet, díky kterému může Amonius v nouzi přivolat ducha - ochránce.
Amonius se stává svědkem napadení raracha létavcem. Než rarach zemře, požádá Amonia, aby našel jakési hnízdo.
Amonius přichází k hnízdu, ve kterém se nachází vejce. Právě v ten okamžik se z něho začne cosi klubat....
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Ligos
#364 Vytisknout diskuzi
Přidané 12.10.2012 18:55
Přátelé, omlouvám se za zpoždění. Poslední dny byly perné a hvězdy nebyly zrovna příznivy mému psaní. Přes všechny trable se mi však podařilo zplodit cosi, co by se dalo považovat za další kapitolu. Nuže, nechť se vám líbí!
_____________________________________________________________________________________

XX.

Skořápka praskla a ve vzniklé skulince se objevily dvě tenoučké růžové pracičky, které si klestily cestu ven.
Po pracičkách se objevila malá hlava se špičatýma ušima a černými kukadly, které se zvědavě rozhlíželi kolem. Tvoreček nasál čerstvý vzduch do sotva patrného nosánku. Hbitými pohyby odstraňoval poslední části skořápky, které mu překážely na cestě ven.
Tvor byl mrňavý, měl růžovou kůži bez srsti, vzadu se mu houpal ocásek, který vypadal jako krysí.
Amonius tvora překvapeně sledoval. Nebylo pochyb, že se z vejce vyklubalo mládě raracha. Ale co si s ním teď počne?
Rarášek se zbavil poslední části skořápky, a vesele vyskočil ze zbytku vejce. Poskakoval kolem skořápek a drtil je svými drobnými nožkami, jako by tím dával najevo svoji radost z nabyté svobody. Pak si všiml Amonia a zvědavě si ho začal prohlížet. Přiskákal k okraji hnízda a černými očky se na něho dlouho díval.
„Ííík?“ pískl rarášek tenounkým hláskem a podrbal se na hlavičce.
„No copak to tu máme?“ zeptal se Amonius, protože v tu chvíli ho nic vhodnějšího nenapadlo.
„Ííík?“ opakoval tvoreček a pomalu začal vylézat z hnízda.
„Počkej, počkej! Kam si myslíš, že jdeš?“ snažil se ho zarazit Amonius. Ale než se nadál, stál tvoreček u jeho nohou. Chytil se za okraj jeho roucha a hbitě vyšlplhal po záhybech až na Amoniovo rameno.
„Co to děláš? Slez dolů!“
„Ííík?“
„Tak šup!“
Rarášek se na rameni jen nervózně ošíval, ale svoje místečko opustit nechtěl.
„Vždyť já nevím, co bych si s tebou počal! Je mi líto, musíš dolů.“ Amonius tvorečka opatrně uchopil a sundal ho z ramene. Postavil ho zpět do hnízda.
„Ííík?“
„Však ty si už poradíš. Určitě se o sebe dokážete postarat už od narození.“
Rarášek se smutně podíval na Amonia. „Íík?“
„Nedělej na mě ty psí oči. Tohle na mě neplatí!“
Tvoreček se stále díval na Amonia a tvářil se čím dál tím smutněji.
„Hele, nevím, co vy raraši děláte. Nevím o raraších vůbec nic. U mě by ses dobře neměl. Vždyť já ani nevím, čím se živíte.“ vysvětloval Amonius a v duchu si přitom říkal, proč mu to vlastně vykládá, když mu stejně nerozumí.
„Sám nemám skoro nic k jídlu.“
„Íík!“ Rarášek pracičkou naznačil gesto, jako by říkal „počkej chvilku!“.
Rychle slezl z hnízda a poodešel opodál. Chvíli čmuchal kolem, pak se zarazil a začal hrabat v zemi. Hrabal tak rychle, že Amonius ani nezaregistroval pohyb praciček. Netrvalo dlouho a rarášek radostně vykřikl.
„Ííík! Ík!“ Rychle běžel zpět k Amoniovi, drže v rukou svoji kořist. Byl to podivný růžový červ. Na jednom konci byl širší, měl spíše trychtýřovitý tvar. Jinak připomínal mnohonásobně zvětšenou žížalu.
„Ík, ííík!“ ukazoval rarášek tvora Amoniovi, jako by se chtěl pochlubit. A pak se do červa s chutí zakousnul. Červ se ještě chvíli v jeho pracičkách vrtěl, ale proti ostrým zoubkům, které už nyní raráškovi rostly, neměl šanci. Rarach svým hbitým jazýčkem olizoval slizkou tekutinu, vytékající z červa.
Amonius sledoval celé to nechutné představení s odporem, ale když viděl, s jakou chutí se rarášek olizuje, přepadl ho nesnesitelný pocit hladu. Netrvalo dlouho a celý červ skončil v rarachových útrobách. Rarášek se spokojeně poplácal po holém pupku, který byl nyní značně zaoblený. Pak se zhluboka nadechl. „Ááárrchrochtkrrrrrrrrrrk!“ vydal prapodivný velmi hlasitý zvuk, připomínající prasečí chrochtání a říhnutí dospělého muže zároveň.
„Ty čuně!“ Napomenul ho Amonius, ale přesto se musel tomu legračnímu zvuku zasmát. „Nicméně, to jen dokazuje, že se o sebe zvládneš postarat. Takže sbohem!“
Amonius se otočil a vydal se zpět k ohništi a přístřešku. Ani se nemusel otáčet, aby poznal, že právě vylíhlý tvor ho následuje. „Nu což,“ říkal si, „alespoň nebudu tak sám.“
A tak se stalo, že Amonius získal velmi podivného ‚domácího mazlíčka‘, ve světě lidí vídaného velmi vzácně, ne-li vůbec.


„Mno, vypadá to, že se mnou budeš chtít zůstat.“ konstatoval rezignovaně Amonius, když došli k ohništi.
Tvoreček souhlasně přikývl, jako by mu opravdu rozuměl a tvářil se radostně.
„Ale jak ti budu říkat? Co třeba… Kríku?“
„Ík.“ řekl rarach krátce.
„Ale nemysli si, že tě budu krmit a nějak se o tebe starat.“
„Ík.“

Amonius rozdělal oheň. Rarášek fascinovaně pozoroval plameny, které se odrážely v jeho černých vypoulených očích. Po chvilce dlouze zívnul, přiskákal k Amoniovi, který seděl u ohniště a schoulil se mu do klína. Okamžitě usnul. Amonius ho pohladil po holé hlavičce a rarášek začal spokojeně vrnět jako kočka.
I když nebyl nijak unaven, usnul Amonius také, ačkoliv byl hladový a žíznivý. Když se po několika hodinách probudil, rarášek byl pryč.
„Kríku?“ zavolal. Odkudsi se ozvalo tiché kvíknutí.
„Kríku, kde jsi?“
Tentokrát kvíknutí zaznělo hlasitěji. Amonius se vydal za zvukem. Nedaleko ohniště byla vykopaná hluboká jáma. Krík ležel na samém dně, končetiny doširoka rozpláclé a jeho holý mastný pupek se jen dmul. Vedle jeho hlavičky byla ohlodaná mršina červa, kterou už Krík prostě nemohl spořádat.
„Ale ale,“ začal ho kárat Amonius, „tady si zas někdo dal svačinku.“
„Ík.“ potvrdil Krík a říhl si.
Amonius si musel kleknout a pořádně se nahnout, aby na raracha dosáhl a pomohl mu vylézt. Krík se ještě několikrát s lítostivým výrazem ve tváři podíval na mršinu červa. Zřejmě mu přišlo zatěžko ji tam nechat.
„Myslím, že už ses najedl dost.“ konstatoval Amonius. „Jak k tomu přijdu já? Žaludek mi už řve hlady, v ústech mám místo slin samý prach a rozhodně se nespokojím s nějakým nechutným červem.“
Krík si škytnul a pohladil si vypoulený pupek. Amoniovy problémy ho pramálo zajímaly.

Amonius seděl u ohniště a přemítal o svém životě a dění kolem něho. Měl sto chutí se zvednout a jít zpět k vědmině chýši. Uznal by, že zkouškou neprošel. Co víc by se mohlo stát? Pak by se alespoň mohli s Bartolomějem a Karinou vydat zachránit Miluse, který je touto dobou bohové ví kde. K čemu je ta vědma vůbec důležitá? Jde-li o jeho neobvyklý zjev, začal si na něho zvykat. Moc dobře si uvědomoval, že vypadá jako nějaký démon. Když se pohladil po tváři, cítil drobné vystouplé žilky pokrývající mu celý obličej. Věděl, že jeho oči jsou rudé. Rudější, než oči temných elfů. Připomínají zlověstné plameny.
Pak si hned ale řekl, že to byla jeho volba. Nebyla to jeho povinnost, on sám chtěl zkoušku podstoupit. A musel si přiznat, že to chtěl spíše kvůli Karině, než kvůli sobě. To ona se toužila dovědět, co se mu přihodilo. Nechtěl být v jejích očích zrůdou a tak se rozhodl, že vytrvá a snad mu bude pomoženo.
Zatímco tak přemítal, Krík ležel na jeho lůžku a hlasitě chrápal. Až se Amonius divil, jak tak malý tvor může vydávat tak hlasité zvuky.
Oheň začal pohasínat, ale nebylo to nedostatkem dřeva. Najednou se totiž zvedl poměrně silný suchý vítr, který Amonia doslova bodal do tváří. Do očí se mu dostal drobný prach a během chvilky ho měl i plná ústa a nos. I když si nasadil kápi a ukryl se ke Kríkovi pod přístřešek, nebylo mu to nic platné. Krík chrápal dál, vítr nevítr. Amonius si povšiml, že prach nesený větrem není šedý, jaký se nacházel všude kolem, ale červený. I celá obloha se zbarvila do ruda a Amonia obklopil načervenalý závoj rudého prachu. Nebylo vidět na krok.
Vítr byl čím dál silnější, zcela uhasil ohniště. Z okolí se ozývalo zlověstné skučení od toho, jak vítr proudil kolem kamení a ve skalních dutinách. Ten příšerný zvuk přebil i Kríkovo chrápání.
Amonia od prachu bolely a slzely oči, musel je mít zavřené. Přesto se mu ale zdálo, že něco vidí. Jak je to možné? Oči měl zavřené, a přesto za závojem rudého prachu viděl obrysy jakési mohutné věže. Kde se tu ta stavba vzala? Podíval se nad sebe. Spatřil krvavě rudou oblohu, po které neuvěřitelnou rychlostí pluly červené mraky. Vysoko nad ním, přímo nad jeho hlavou hřměla bouře a blesky křižovaly oblohu. Co se to děje? Rozhlédl se kolem sebe. Po přístřeší, ohništi ani Kríkovi nebylo ani vidu.
Amonius se ocitl uprostřed podivné tmavé krajiny a bylo mu jasné, že má další živé vidění. Vítr se utišil a prach pomalu usedal na zem. Nyní Amonius spatřil zřetelně stavbu před sebou a nutno říci, že podivnější věž dosud neviděl. Byla vysoká, z černého kamene. Její vrchol byl zakončen podivnými ostnatými hroty.
Jediná mohutná vstupní brána se za skřípotu pomalu otevírala. Z temnoty věže vystoupila mohutná postava v tmavém brnění. Těžkými dunivými kroky se vydala k Amoniovi, drže v ruce dlouhý meč. Amonius napjatě čekal. Postava nyní byla natolik blízko, aby mohl rozeznat její obličej. Když ho spatřil, přejel mu po zádech mráz, ačkoliv vzduch kolem se tetelil horkem.
Tvář oné bytosti mu byla až příliš povědomá. Obličej byl bledý, pokrytý drobnými namodralými žilkami. Oči planuly démonickým ohněm. Odrážela se v nich snad veškerá nenávist světa. Z hlavy zplihle visely cáry mastných černých vlasů, sahajících na široká ramena. Ale co Amonia zaujalo nejvíce, byly dva ostré černé výrůstky, rašící z hladkého čela. Rohy.
Brnění bylo vyrobeno z kovu, který Amonius již znal. Černý kyrys, protkaný rudými lesklými žílami, se pyšně dmul na hrudi bytosti.
Postava se zastavila pár kroků před Amoniem. Jako by jí obklopovala černá mrazivá aura.
Chvíli tam stali mlčky a prohlíželi se navzájem.
„Vítej.“ řekla pak bytost prostě. Amonius čekal, že uslyší hrozivý démonický hlas, ale tento zněl zcela jednoduše, jako když by ho oslovil člověk v ulici.
„Kde to to jsem? Co jsi zač?“ zeptal se Amonius, překonávaje svůj strach.
Bytost se usmála. „Jsem služebník našeho pána a toto je jeho království.“
„Kdo je tvůj pán?“ vyzvídal Amonius.
„Není to jen můj pán. Je to i tvůj pán. Je to pán všech. Všichni jsou v jeho moci.“ říkala bytost. „Já jsem jeho majordomus.“ pokračoval rohatec pyšně.
„Majordomus?“
„Moc se ptáš, mladý pane. Byl jsem vyslán, abych tě chránil.“
„Jsi jen vidina. Halucinace způsobená nedostatkem jídla a vody.“ konstatoval Amonius.
Bytost se začala smát a nyní Amonius seznal, že má opravdu co do činění s démonem. Neboť smích, který zněl zprvu normálně, přecházel ve stále hrozivější kakofonii zvuků, znějících jako zoufalé nářky a výkřiky tisíců nešťastníků. Amoniovi se z toho smíchu udělalo nevolno, až zavrávoral a málem omdlel.
„Dost!“ vykřikl. Bytost rázem přestala.
„Jak si přeješ, mladý pane. Odpusť mi.“
Amonia zarazilo zdvořilé a poněkud podlézavé chování tohoto démona.
„Proč bys mě zrovna ty měl chránit?“ zeptal se.
„Pán mi to přikázal. Jsi pro něho důležitý. Víc vědět nepotřebuju a ani nechci.“
„Nestojím o tvou ochranu. Nepotřebuju to.“
„Nepotřebuješ? Ale nedávno ti má pomoc přišla ještě vhod, cožpak si nepamatuješ?“
„O čem to mluvíš?“ nechápal Amonius.
„Jen si vzpomeň. Není to tak dlouho. Napovím ti – Balmora, hospoda, oplzlý Argonian. Už víš?“
„Ale to…“
Bytost mluvila dál: „Nedělej, že nevíš. Argonian obtěžoval tvoji přítelkyni. I Argoniani mají svoje potřeby, ale ty jsi to viděl jinak. Nestrpěl jsi pohled na toho slizouna z močálu a tak ses ho při vhodné příležitosti efektně zbavil. S mojí pomocí, samozřejmě.“
„Ale tak to nebylo! Já nevím, kdo toho ještěra zabil!“
„Ale víš. Nestyď se za to. Pán je na tebe pyšný.“
Amonius byl unaven. Unaven přemýšlením. V mysli se mu promítaly vzpomínky na minulé dny. Některé z nich, jako by se tam vloudily omylem. Vybavil si Argoniana, klečícího před ním a prosícího o milost. Vybavil si záblesk modrého světla a zápach spáleného masa. Vybavil si pocit nevýslovné moci, pocit nadřazenosti nad někým jiným a to, že se mu to líbilo.
„Ne, to není pravda. Je to lež. Iluze. Blouzním.“ ujišťoval sám sebe.
„Nevzpírej se a přijmi svůj osud.“ řekla bytost, pohrávaje si se svým mečem.
„Jaký osud?“
„Osud vyvoleného.“
„Ale já nejsem žádný vyvolený! Chci být mág, nic víc!“
„Ano, ty budeš mágem. A tím nejmocnějším, jaký kdy chodil po Tamrielu. Jen se musíš podvolit vůli našeho pána.“
„Já se nebudu nikomu podvolovat!“ vykřikl Amonius. „Jdi pryč a nech mě být!“ Otočil se k bytosti zády a chystal se k odchodu, i když vůbec nevěděl, kam v této divné pustině zamířit.
„Myslíš si, že tě nechám jen tak odejít?“ zeptala se bytost suše a pozvedla meč.
„Odejdu, ať se ti to líbí, nebo ne.“ Amoniův hlas se chvěl strachy. Ale tak velice toužil opustit tuto nehostinnou krajinu a zbavit se onoho démona, že už mu bylo jedno, co s ním bude. Má-li zemřít, ať je to klidně nyní.
„Můžeš si vybrat, můj pane.“ sdělila mu bytost. „Můj pán tě propustí, ale zadarmo to nebude. Můžeš se mi postavit a bojovat se mnou, ale ujišťuji tě, že nemáš šanci na vítězství. Kdybys náhodu přece jen zvítězil, nechám tě jít a už nikdy o mně neuslyšíš. Ani o mém pánovi. Nebo mě můžeš v klidu následovat do věže a vyslechnout si plány mého pána. V tom případě mu však musíš sloužit a dělat, co přikáže. A nebo můžeš odejít právě teď hned, bez boje a bez návštěvy věže. Ale věz, že potom tě budu pronásledovat, a ničit tě. Má mysl se stane tvou a nezbavíš se mne, dokud pán neřekne jinak. Vol moudře, mladý pane.“
___________________________________________________________________________________________________

Otázka: Jaké bude Amoniovo rozhodnutí?

A) Boj s démonem.
B) Následovat démona do věže.
C) Odejít a přijmout to, že ho démon bude pronásledovat.
__________________________________

Pozor: Pokračování na str. 20!
Upravil/a Ligos dne 26.10.2012 13:47
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Leneren
#365 Vytisknout diskuzi
Přidané 12.10.2012 19:16
B) moc mě zajímá kdo je jeho pán.Jinak zase úžasný díl Ligosi.
Upravil/a Leneren dne 12.10.2012 19:16
 
Asiel z Ponurvalu
#366 Vytisknout diskuzi
Přidané 12.10.2012 20:49
Nechci, aby Amonius démona porazil a měl klid, ale ani aby se podvolil tomu vládci. Takže dávám za
C. Pfft
Nejsem nerozumný. Jen nemám ten samý rozum jako vy.
http://img716.imageshack.us/img716/3849/b37z.jpg
 
scorpioncz
#367 Vytisknout diskuzi
Přidané 12.10.2012 22:56
B .... možná vím kdo je pán ... ale radši nic xD .... ale nechci aby Amonius zemřel ... nebo zešílel ;D
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
trafik25
#368 Vytisknout diskuzi
Přidané 13.10.2012 00:19
B
 
EldeR
#369 Vytisknout diskuzi
Přidané 13.10.2012 09:10
dneska je rozhodování těžký, ale nakonec dám C
Upravil/a EldeR dne 13.10.2012 09:11
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



▼ Povídky ▼
 
Norbi
#370 Vytisknout diskuzi
Přidané 13.10.2012 10:18
prvýkrát si normálne neviem čo vybrať Shock Grin no nevadí, dávam B
You can kill yourself, or die trying...

http://scontent-v...e=5678314E

Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lfzax5zuSU1qfxioto1_500.jpg
 
Chell
#371 Vytisknout diskuzi
Přidané 13.10.2012 11:26
B
SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!!

Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva.

Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom...
http://fc05.deviantart.net/fs71/i/2011/123/9/7/alex_mercer_by_ravenmadwolf-d3fi3ra.jpg
na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte? Grin
 
oregure
#372 Vytisknout diskuzi
Přidané 13.10.2012 14:01
dávám B Wink
 
Debilsro
#373 Vytisknout diskuzi
Přidané 14.10.2012 23:27
jedině B!
 
nagasadowcz
#374 Vytisknout diskuzi
Přidané 15.10.2012 01:47
Tak já chci zas hrdinu s vlastní temnou stránkou a hele, Ligos mi rovnou nabízí démona. Volím tedy C
Upravil/a nagasadowcz dne 15.10.2012 01:47
Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga Grin
 
jindrle8
#375 Vytisknout diskuzi
Přidané 15.10.2012 19:03
B chci přece aby se z něj stal mocnej mág Grin takže B
 
Ligos
#376 Vytisknout diskuzi
Přidané 17.10.2012 18:02
Ok, takže konec hlasování..

Velice děkuji za váš neubývající zájem!
____________________________________________
Celkem hlasovalo 11 lidí.

Pro A nebyl nikdo.
Možnost B volilo osm lidí. (zlákala vás temná strana, což?Grin )
Pro C byli tři lidé.
________________________________________________________
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Ligos
#377 Vytisknout diskuzi
Přidané 25.10.2012 15:37
Kamarádi, doufám, že jste kvůli dlouhé čekací lhůtě na další kapitolu nezanevřeli na Amonia.
Samotného mě to mrzí, že to trvá tak dlouho, ale skutečně mám spoustu povinností a starostí a když mám pak chvilku volna, nemám zrovna chuť psát, snad mě pochopíte.
Nicméně značná část další kapitoly je na světě a vyjde už brzy.
____________

Taky jsem si říkal, že když interval vydání jednotlivých dílů je celkem dlouhý, dával bych na začátek každé nové kapitoly pár vět, co probíhalo v kapitole minulé (něco na způsob seriálového "v minulém díle jste viděli...."), tak snad vám to nebude vadit...
Upravil/a Ligos dne 25.10.2012 15:38
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
nagasadowcz
#378 Vytisknout diskuzi
Přidané 25.10.2012 18:06
Super, už se těším.
Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga Grin
 
Merundin Thuri
#379 Vytisknout diskuzi
Přidané 25.10.2012 21:58
Na tak úžasnou věc se vyplatí čekatWink
Akathosh je vládcem bohů, ale já su čarovny.
Přízrak Noci- moje povídka o Thalmorském vrahovi http://www.skyrim...ad_id=3723



http://www.nodiatis.com/pub/6.jpg
 
Leneren
#380 Vytisknout diskuzi
Přidané 25.10.2012 22:11
Nevadí LigosiSmile už se těším na další díl.
 
Strana 19 z 38: 1...16171819202122...38
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Tamriel a reálný život, aneb: Jak jsem začal žít hrou. Skyrim - obecně 1 08.12.2020 02:06
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej » Skyrim - Váš svět 7 13.01.2018 23:10
Ohledně Adriho povídek » Skyrim - Váš svět 5 15.12.2017 22:06
Adriho povídky III - Děti Skyrimu » Skyrim - Váš svět 37 14.06.2017 23:46
Adriho povídky I - Ruka zloděje » Skyrim - Váš svět 25 03.06.2017 17:09
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 4084 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 8045 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 5468 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 4645 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 12480 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 7323 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 6398 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 6221 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 7414 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist
Copyright PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3. Grafika: Zarath, Kod: SkyrimAdmin, Puvodni theme: Stryker & WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.