Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Thief Loď
Skritecek
Allys Armuna opět něžně položila na písek. To se dozvíš, teď odpočívej. Armun si opět lehl, a koukal po okolí. Všude běhali námořníci s obvazy, někteří ještě leželi jako on na písku. Ale nestaral se o ně někdo tak hezký, jako o něj, pomyslel si Armun, a v duchu se zasmál. O Allys vždy přemýšlel jako o kamarádce, a nikdy neuvažoval, jestli se mu líbí. Teď měl čas, a zamyslel se nad tím. Po nějaké chvíli si uvědomil, že ano. O chvíli později se nad něj naklonila Allys, a položila mu mokrý hadr na hlavu. Hezky se na něj usmála, a šla zpět k vraku lodi, kde stály ostatní, kteří se o nikoho nestarali.

Až teprve teď, začal uvažovat, co je jemu. A až teprve teď si uvědomil, že ho hrozně bolí hlava. Byl tam vrak lodi, a jeho bolela hlava. A ne jenom on, ležel na pláži, s nějakým zraněním. „Museli jsme ztroskotat, a mně něco muselo…“ V mumlání a uvažování, ho přerušil další nával bolesti. Armun si sundal obvaz a vstal. Ale jakmile byl na nohou, začal toho litovat. Skrz hlavu, mu projížděla nehorázná bolest. Držel si obklad na hlavě, a pomalu kulhal k vraku.
Když se přiblížil, přiběhla k němu se starostmi Allys.
„Co proboha vyvádíš?“ zeptala se Armuna a podepřela ho. Sice se jí nelíbilo, že neodpočívá, ale uvědomila si, že s tím nic neudělá. „Ty ještě žiješ?“ zeptal se s posměchem Waret. „To se teda divím, po takovýhle ráně.“ Allys na něj vrhla ostrý pohled.
„A co se tady stalo?“ Armun už skoro křičel, protože loď byla poškozená, jeho hrozně bolela hlava, a nikdo mu nechtěl říct, co se tu děje. Hned jak to dořekl, projela mu hlavou další palčivá bolest.
Waret se jen zasmál. „Dobře tak si sedni, ti to řeknu.“ A ukázal na barel.
„Odkdy si to pomatuješ?“ Armun se zamyslel, to nebyla lehká otázka. Armun se hluboce zamyslel, a bolest hlavy mu v tom zrovna nepomáhala. „No tak pomatuju si… že se udělala díra v trupu, a že jsme to riskli přes útesy to je všechno.“
„No to si děláš srandu, tak málo? Fuj, no tak jdeme na to.“ Armun pozorně poslouchal, a hlavou mu přitom stále projížděla bolest.



„A není to risk?“ zakřičel Waret, do stále probíhající bouře. Kapitán ustával houpání se lodi, a rozhlížel se okolo.
„Jak jsem říkal, buď zemřeme v bouři, nebo v útesech, sami jste si vybrali.“ A i v takovéhle situaci, měl kapitán náladu pro smích. Loď prudce narazila na útes.
„Já si to rozmyslel!“ křikl Waret. Kapitán se hlasitě zasmál. Kapitán byl bláznivý mořský vlk, kterému po rocích na moři asi trochu přeskočilo. Kdo by se smál, když je díra v lodi, a útesy bičují loď. Wareta s úvah probrala sprška slané vody, v podobě vlny. Armun stále stál s Allys u stěžně. Na obloze opět začalo hřmít. Vypadalo to, jako že bouře ustává, ale zase se to přemístilo, jako by to loď pronásledovalo. Blesky se zobrazovali na obloze, a opět mizeli. Rány se ozývaly z oblohy, a vlny sílily. Námořníci slyší obrovskou ránu, ale kolem žádný blesk. Blesk byl totiž přímo nad nimi, a udeřil do stěžně. Armun s Allys bleskově uskočili, zrovna včas, aby se neupekli. Oba byli v šoku. Armun se celý třásl. A kdo by ne, právě metr od něj udeřil blesk. Z velké rány mu stále zvonilo v uších. Stěžeň i s plachtou padli na bok lodi. Námořníci u vesel unikli jen o vlásek, a stěžeň přelámala zábradlí na lodi. Kapitánovi zmizel úsměv na tváři. Díra v lodi, a pomalé potápění se dalo přežít, ale stěžeň bylo něco jiného. I kdyby námořníci veslovali, přišli o dvě místa, a kdyby se z toho dostali, nikam by se nedostaly. Navíc stěžeň udělal díru do paluby. Na lodi zavládla panika. Armun se rozběhl na záď po schodech, za Waretem a kapitánem.

„Co budeme dělat teď?“ otázka směrovala na Wareta, ale ujal se jí kapitán.
„Budeme se modlit, a při tom pomalu plout do záhuby.“ Armun hledal na kapitánově tváři vtip, ale nikdo ho nenašel. Zhluboka polknul, a koukl se na příď. Allys tam stála na přídi, a od bezpečné zádě lodi, jí dělila velká díra od stěžně. Armun jí chtěl pomoc. Vydal se po schodech dolů. Ale jakmile měl nakročeno jednou nohou na schody, do lodě udeřila veliká vlna. Armun stačil poskočit dozadu. A další vlna. Tu Armun neustál a spadl přes zábradlí.
„Armune!“ vykřikl Waret a rozběhl se za ním. Nadzvedl mu hlavu, ale Armun už byl v bezvědomí. Silně se o prkna udeřil do hlavy. Waret se pak všiml, že má ruku lehce od krve. Koukl se Armunovi na týl, ale přes déšť, a černé Armunovo vlasy, nebylo nic vidět. Waret usoudil, že to nic není. Než se porozhlídl po Allys, už stála vedle něj.
„Co mu je?“ zeptala se starostlivě Allys.
Waret pokývnul hlavou. „Udeřil se do hlavy, a myslím, že si rozsekl hlavu.“ A ukázal Allys rukavici od krve. Loď narazila na další útes. Loď s sebou škubla, a většina námořníku spadla. Armun popojel po kluzkých prknech lodě.

„Země! Země!“ vykřikl kapitán, a ukázal na Golimundské pobřeží. „Prudce levobok!“ námořník si sedl ke kormidelnímu veslu a natočil loď prudce na levobok. Loď se přibližovala k pobřeží. Loď narazila na další velký útes. Jeden námořník spadl z lodě. Spousty námořníků ležela zraněna, s pádu stěžně, nebo neustálého narážení. Dva námořníci jako Armun leželi v bezvědomí.
Loď dorazila tak dvacet metrů od pobřeží, když se zarazila. Kapitán se mrzutě podíval, sešel se schodů. Došel k rozbitému zábradlí, a prohlížel si vodu. „Zatracené mělké Golimudské pobřeží.“
„Vytáhněte loď!“

Dva námořníci popadli lana, a seskočili, do mělkých vod. Námořníkům byla po pás, ale na loď to nestačilo. Když kapitán viděl, že voda je po pás, tak dolů poslal další dva námořníky. Ti zahákli lana za loď, vytáhli ji co nejdál. Loď stále nadlehčovala voda, takže se to povedlo až na pobřeží. Všichni slezli z lodě, a začali vyndávat barely ze skladu. Barely s jídlem, i se zlatem, které vezli. Waret netušil, jestli převážejí zlato, nebo převáží kůže, které též byli na lodi, a zlato si vydělali. Každopádně ukrást chtěl jen to zlato. Waret se rozhlížel po členech cechu. Byli tam i s ním čtyři členové cechu. Někdo chyběl.

„Armun!“ vykřikl, a rozběhl se k lodi. Allys se, se starostmi rozběhla za ním. Na přídi lodi nikde nebyl. Na pláži taky ne. Waret začal panikařit. Koukl se za loď, a tam se zády nahoru plavilo tělo, v hnědé zbroji. Waret se za ním proběhl. Byl to Armun. Při nárazu na lodi, musel sklouznout rozbitým zábradlím. Waret ho obrátil, a zjistil, že je stále v bezvědomí. Zavolal Allys, a ta ho pomohla odnést na pláž.




„No pak jsme tě oživili a zbytek znáš.“ Armun už se konečně dozvěděl, jak to bylo, a moc se mu to teda nelíbilo. Divil se, že to vůbec přežil. „A jak jsem se z toho probral?“ Waret se usmál.
„Pár ran do hrudi dokáže divy.“ A zasmál se.
Ale na druhou stranu už se konečně dozvěděl, jak to bylo. Hlava ho furt nehorázně bolela. Pak si vzpomněl na vyprávění, a šáhl si na týl. Cítil tam zaschlou krev.
„No já bych řek, že mluvení bylo dost, Jde se opravovat loď." Řekl Waret, a vydal se za kapitánem.
Upravil/a Skritecek dne 16.07.2012 11:29

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Skritecek
„Tak jdeš?“ otázal se Waret, když ho Armun nenásledoval.
„A nenecháme to na zítra, už se stmívá a …“ Hlavou mu projela další palčivá bolest.
Waret se koukl na oblohu, a dal Armunovi za pravdu. „Asi máš pravdu, tak aspoň jdeme připravit večeři.“ Armun si oddychl, že nemusí pracovat na lodi, a následoval Wareta do skladu. Allys mezitím připravila okruh z kamenů, a připravila nějaké dřevo. Jelikož kuchaře zabili, a Allys byla jediná holka zbylo jídlo na ni. S krájením ji pomohlo několik zručnějších námořníku, ale vaření nechali zcela na ni.
„Odplujeme?“ zeptal se Waret kapitána, který se koukal na svou loď. Ještě chvíli pozoroval loď, a hodnotil škody, a pak došel k závěru.
„Ano, ano, ale nebude to jen tak.“ Zamyslel se, a pokračoval: „Chce to opravit díry v trupu. S dírou na palubě by se dalo plout, ale se stěžněm bude největší problém.“
„A co takhle, poprosit někoho z blízkého města, umím Goldsky.“

Goldština byl jazyk, se kterým se mluvilo v Golimundu, dříve se jazyk jmenoval Golimundština, ale to bylo moc dlouhé, tak se to zkrátilo. Až teď to Waretovi zapadlo, že měl jiný přízvuk, a Cordštinu zrovna neovládal. Na kontinentu Ques, se v každé zemi mluvilo jinak, V Corundasu, se mluvilo Cordštinou, což byl opět zkrácený název. Obchodníci, se museli naučit obecný jazyk, kterým se dorozumí všude, tento naštěstí mluvil i jejich jazykem. Prostému občanovi stačil jeho jazyk. Obchodníkům obecný jazyk, a rádci, šlechta a úředníci, jich ovládal co nejvíce.

„Jo, a vysvětlíme to takhle: Tito milí pánové nás přepadli, a my ztroskotaly, potřebujeme opravit loď, aby nás pak mohli okrást, a my je dovezli do jejich tajemného doupěte.“ Pronesl sarkasticky Waret.
A pak si to kapitán uvědomil, jakmile opraví loď, okradou ho o jeho všechny vydělaný peníze, a jeho budou muset zabít. Vycházeli spolu dobře, ale jednou bude konec cesty a jeho budou muset zabít, navíc jim tu pomáhá je okrást.

„A…“ začal nejistě kapitán. „Co s námi pak bude?“ byl nervózní z odpovědi. Ale ta se mu nedostala, vrhl na kapitána mrazivý pohled a vydal se k ohni za Armunem. Ten pomáhal Allys s vařením.
„Armune, Allys, můžete na slovíčko?“ vybídl je Waret, a zašli dál od ostatních.
„Kapitán se zeptal, co s nimi pak uděláme, až budeme v Northwindu…“ Pak se odmlčel.
„No a co jsi odpověděl?“ otázal Armun.
„Právě že nic, odešel jsem za vámi, nad tím jsem nepřemýšlel, co s nimi uděláme?“ Všichni se zamysleli.
„Kdybychom je nechali, rozhodně by to jen tak nenechali, způsobili by rozruch.“ Poznamenala Allys.
„To znamená jediný…“ a koukl se jim do očí. Věděl, že myslí na jedinou věc. „Budeme je muset zabít.“
„No, ale kde to uděláme?“ zeptal se Armun Wareta. Ten nervózně pošlapoval.
„Budeme to muset udělat, u zadního vchodu do stok.“ Všichni přikyvovali.
„Teď to neřešte, je to ještě daleko, a zatím musíme opravit loď. „ řekl Waret a vydal se zpět k ohni.




„Oni nás pak zabijí, jakmile jim to zlato dostrkáme až pod nos, tak nás zabijí.“ A ostatní námořníci přikyvovali.
„Musíme udělat hromadnou vzpouru.“ Opět se ozvalo souhlasně mumlání a přikyvování námořníku. Námořníci se sešli za útesy, v tu chvíli, když Armun, Waret a Allys, řešili, co s nimi bude.
„Ale jak to k sakru uděláme? Ti zloději mají oči všude. Lano prokoukli, a normální boj taky skončil pro ně.“ Opět všichni dali za pravdu, a začali přemýšlet.
„Ano, ale to jsme po nich nešli jako skupina, když ta, vtrhneme společně, tak to dáme.“ Tentokrát se žádné souhlasy neozývaly, tak pokračoval: „Stejně nemáme na vybranou, jakmile dorazíme, zabijou nás.“ Teď se od námořníků ozývalo bručení. „No tak, lidi.“ Pokračoval: „Buď umřeme potom bez boje, nebo jim dáme na vyučenou. Budeme bránit své zlato, nebo ho jen tak vydáme a necháme se zabít ?“
Teď už se od námořníků ohlašovala spokojenost. „No vida, takže tam zítra vtrhneme, a ukážeme těm suchozemskýcm krysám, co dovedou mořští vlci.“ Teď už se ozývaly šťastné výkřiky.
„Takže teď se rozdělíme po pláži, a v různých časových intervalech přijdeme na pláž.“ Ostatní námořníci kývli a rozptýlili se po pláži. K vraku lodi přišli podle dohody v různém čase. Waretovi to přišlo divný, a zašel za Armunem.
„Armune, něco tam řešili, a mně se to moc nelíbím, takže na ně dávej pozor, A´t nedojde k další smrti.“ Armun přikývl a sedl si zpět ke své misce. K večeři byla zeleninová polévka. Seděl na písku, a přemýšlel o budoucnosti tohoto všeho. Opravíme loď, dovezou nás k Northwindu, zabijeme je, uklidíme zlato a je to. Všechno to bylo tak jednoduchý, ale Armun věděl, že to tak hladce neproběhne. Něco mu říkalo, že něco bude jinak.

Kapitán stál u lodě, a koukla na ni. Už bylo po večeři, a námořníci uklízeli. Waret přišel za kapitánem.
„Tak jak to jde?“ Kapitán se otočil, a koukl na Wareta. „No jak, seženeme pár prken, přiděláme je k trupu, místo stěžně vezmeme nějaký trám, uvolníme ráhno z tohoto, a nasadíme plachtu, al nejpravděpodobněji budeme plout pomocí vesel.“
„A kde seženeme ty prkna?“
„Někdo bude muset do blízkého města. Dobře, pošlu někoho zítra pro prkna, a opravíme loď. Jak se vlastně jmenuješ?“
„No dobře, to by šlo, zítra někomu vysvětlím, co má vzít.“ Chvilku se odmlčel „Mogru’nar“ dodal.
„No tak teď jdeme spát, a zítra se do toho vrhneme.“ Všichni spali v kajutách lodi.Armun byl celou noc nervózní, protože věděl, že se něco stane, a nakonec měl i pravdu.


Jestli se líbí KP Wink
Upravil/a Skritecek dne 18.07.2012 10:36

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Norbi
jásne že sa to páči Grin je to dosť dobré Grin
You can kill yourself, or die trying...

http://scontent-v...e=5678314E

Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lfzax5zuSU1qfxioto1_500.jpg
 
Skritecek
Norbi napsal:
jásne že sa to páči Grin je to dosť dobré Grin


Dík Wink

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Skritecek
Omlouvám se za delší přestávku, do teď jsem se k tomu nedostal, a dnes to taky nedokončím. Zítra zde ale čekejte díl.
A od pondělí do pátku jsem pryč, tak to také bude bez dílů.
Po 5 denní přestávce se pokusím přidávat díly v kratších intervalech.

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Skritecek
Allysiny boty potichu našlapovali na kamennou cestu. Přesto, že se nesnažila být potichu, už to měla v sobě. Mířila do Golimundského přístavního města, sehnat potřebné dřevo na opravu lodě. Včasně z rána, se dozvěděla o včerejším rozhovoru, dostala pokyny, co vzít, a vydala se do blízkého přístavního města.
„Musíme se pořídit stájníka,“ přemýšlela Allys nahlas. Sice měla sil dost, ale kůň by se hodil. Sešla do prudkého kopce, a nacházela se v propadlině mezi kopci. Šla podél pobřeží, a nyní se nacházela na jeho úrovni. Vyšla menší kopeček, a měla nádherný výhled na moře. Po hladině se míhaly ranní sluneční paprsky, a o pláž se rozrážely vlny. Bylo to sice jižnější moře, ale ne natolik, aby bylo na koupání, nebo plavání. Panoval zde studený mořský proud, který moře značné ochlazoval. Allys se rozhlížela po moři, a na severu spatřila mola. Mola patřila Golimundkému městu, do kterého měla namířeno. Naposled se pokochala pohledem na moře, a vydala se zpět na cestu.
Ušla pár metrů a vyrostl před ní velký kopec. Kožená zbroj, nebyla na tyto delší túry určena. Byla z tlusté beraní vlny, která byla hodně tlustá.

Zbroj byla vyrobena v úmyslu: „Horko v tom přežijete, a v zimě zimou neumřete.“ V severním Corundasu byla normální léta, a v zimě uměly vánice udělat pěkný problémy. Byl říjen, a stále bylo docela vedro.
Allys se podívala na kopec, udělala kyselý výraz, a vyrazila do kopce. Vylezla v klidu do kopce, a rozhlídla se po krajině. V dáli se nacházelo velké Golimundské pohoří, s vzácným zeleným kovem. Dole u úpatí kopce se nacházelo malé město. Město bylo obehnáno hradbami, a domy byli nalepené těsně u sebe. Byly to malý kamenný, zateplený domy. Golimund měl léta jako každá země v této oblasti, s rozdílem, že mělo jedno z nejkrutějších zim. Golimund byl proslaven hlavně sněhovými vánicemi, které usmrtili stovky obchodníků na cestách. Jako u ostatních měst, kde mají radnici na náměstí, toto město nemělo náměstí žádné. Celé město tvořili jenom úzké uličky obehnané domy. Ve východní části města bylo trochu prostoru, odkud vedli schody k dokům. Doky tvořil sklad obchod, do kterého Allys mířila, a pár obchůdků s rybami.
Allys si nasadila hlubokou kapuci, a vydala se dolů z kopce.

Vzala to už po oblázkovém pobřeží. Nechtěla dělat povyk u bran, u strážných tak to vzala po pláži. U doků moc lidí nebylo, ale obchody už byly otevřené. Allys si vyndala váček s penězi, a zamířila k okénku v obchodu. Kapitán Mogru’nar ji dal instrukce, jaká prkna vzít, a váček s penězi, který by prý měli stačit na zaplacení. Allys se pomalu blížila k obchodu, sundala si kapuci, a pokračovala. Kousek před obchodem, si uvědomila, že neumí Goldsky. Chvilku zpanikařila, jak prkna koupí. Po dlouhých časech na lodi, kde se skoro nic nedělo, zapomněla, kdo vlastně je. Zandala si sáček do kapsy, nandali si kapii, a obešla obchod.
Byl to velký obchod. Zpředu byla místnost, kde byly vystaveny věci, a pak dveře do skladu. Obchodník, jen vyhlížel z okýnka a koukal na moře. Allys vešla do obchodu vedlejšími dveřmi. Chystala se vyndat obchodníkovi klíč z kapsy, ale v tom ji přerušil jeho pohyb. Obchodník se otáčel do zadu. Přehrabal tam pár prken, urovnal trámy, a opět koukla z okýnka. Allys si za vedle dveří za stěnou oddychla. Vešla opět do obchodu, a tentokrát už klíč z obchodníkovy kapsy vyndala. Otevřela dveře, a vešla dovnitř. Sklad byl poměrně velký, a všude ležela prkna a trámy. Allys vzala osm prken, a dva trámy. Položila si to vedle dveří, a hlasitě s nimi práskla. Obchodník s sebou leknutím cuknul. Otevřel dveře, a na jeho očích se vytvořili vrásky, jak přemýšlel. Nahmatal, si kapsu, kde měl klíč, ale tam nic. Popadl jedno z kladiv, co leželo na pultu, a otevřel dveře.
„Já vím, že tu někdo je!“ vykřikl vystrašeně, a kladivo sevřel ještě víc.
„No tak, kde jsi?!“ bláznivě čekal, jestli mu náhodou někdo neodpoví.
Allys schovaná za hromadou prken, mu stejně nerozuměla.
Šel se podívat nahoru k oknu, jestli tamtudy neutekl. Ještě chvíli tam chodil, a pak to vzdal. Vrátil se k pultu, kde zjistil, že mu chybí pila, kladivo, a hřebíky. Vylítl z obchodu, a rozhlížel se kolem, ale nikde nikdo. Allys zdáli slyšela, jak si Goldsky stěžuje strážným. Usmála se a pokračovala do kopce.



Allys scházela na pláž, když slyšela křik. I s věcmi v ruce se rozběhla. Na pláži spatřila boj mezi členy cechu, a námořníkama. Awet zabil jednoho námořníka, a otočil se bránit proti druhému, který běžel za ním. Ten se ale skolil na zem. Za ním stála Allys, s prknem v ruce. Zahodila prkno a vrhal se do boje. Bylo to okolo dvanácti námořníků, proti šesti zlodějům. Zpočátku to byla převaha tři ku jedené. Pláž byla zavalena těly zatím jen námořníků, a zalitá krví. Křik padajících těl se rozléhal po pláži. Armun se bránil proti dvěma námořníkům. Uskočil do strany před dýkou a kopem námořníka povalil na zem. Odvrátil meč stojícímu protivníkovi, a probodl ho. Včas uskočil před dýkou ležícího námořníka, který se zvedla se země. Podkopl mu nohy, a znovu se svalil do písku. Pak už jen stačilo probodnout. Zpod těla se začala řinout rudá krev, a obarvovala písek. Přistoupil k Waretovi, a Černým okem, mu odpomohl od jednoho z námořníků. Pak se otočil, aby probodl druhého. Poprvé se ozval výkřik, který nepatřil žádnému námořníkovi. Jeden z členů, měl řeznou ránu na rameni. Nestačil uskočit, a meč, mu projel rukou. Armun se tam ihned rozběhl. Námořník už ho ale spatřil, a rozběhl se proti němu. Pak se skolil Armunovi k nohám, z Allysinou dýkou v boku. Vděčně na ni kývl, a běžel dál k raněnému členovi. Člen už stál na nohou, a držel si raněné rameno. Armun vrhl dýku, po jednom z útočníků, který se vrhal na raněného člena. Černým okem probodl jednoho námořníka vedle a odvedl raněného člena k útesům opodál. Tam si všiml kapitána, jak se krčí za jedním kamenem.

„Buďte aspoň trochu užitečný, a postarejte se o něj.“ Kapitán se omluvně koukl na Armuna, a přikročil k zraněnému členovi.
Námořníků ubývalo, a zlodějů bylo pořád stejně. Někde byly krvavé škrábance, ale bez tich by to nešlo. Zabil se poslední námořník, a členové cechu se rozhlíželi, jestli se tady ještě někdo neschovává. Když zjistili, že jsou tu samy, složili zbraně. Awet se ujal zraněného člena, a vlekl ho k lodi. Armun upozornil Wraeta na kapitána.

„Tak kapitáne,“ řekl Waret na útesy. „A co s vámi teď?“ Kapitán se vynořil zpoza kamenů.
„Prosím, nezabíjejte mne.“ A krčil se za menším kamenem.
Waret se zasmál. „Proč bychom to dělali. Oni by taky neumřeli, kdyby nás nenapadli.“ Kapitán si stoupnul.
„A, a co tedy semnou bude?“ zeptal se nejistě.
Waret chvilku rozmýšlel. „A co se k nám přidat?“ Kapitánovi se obličeji objevil nechápavý a překvapený výraz. „Já? A zloděj?“
Wraet se začal smát. Smích pokračoval, byl opřen o kolena, a skoro nemohl dýchat. Kapitán nervózně přešlapoval, cítil se nějakým způsobem zahanben. Když se konečně Waret přestal smát, otřel si slzy. ´
„H, tak to se ti povedlo. Ty a zloděj.“ A znovu se začal smát, když si představil, jak by oválný kapitán kradl. Teď už v pokračování smíchu zabránil. Z rudého obličeje si znovu utřel slzy, a pokračoval. „Né myslím jako obchodní spojenec.“

Kapitán se stále styděl, ale nakonec odpověděl: „Co bych z toho měl?“
„No, teď bychom si vzali polovinu zlata. Zbytek bychom ti nechali na opravu lodě, a na jídlo. A teĎ co by to obnášelo.“ Kapitánovi se tato část moc nelíbila, ale neměl moc na vybranou. „Takže, pokaždé, kdybychom potřebovali tvé služby, by jsi byl na místě. Z akcích, kde by jsi byl nápomocný, by jsi dostal část výdělku, jinak si budeš normálně žít. A máš jistotu, že kdy budeš potřebovat cechovní pokladnice je na místě.“ Tato část se kapitánovi líbila. Chvilku váhal, teď si vydělal slušnou dumu, a teďˇji má půlku odevzdat. Kapitán pracoval pro velkou obchodní společnost, a na jeho lodi měl přítomny stráže. (které mu teď nebyli moc platní.) Až zjistí, že nemá posádku, ani stráže, a půlku sumy pryč, nejspíš dostane vyhazov.
„A když nepřijmu?“
„Odvezeš nás, my ti vezmeme vše, a dělej si co chceš.“
To kapitánovi pomohlo.
„Platí.“
„Dobře, teď začneme pracovat na lodi, a pak nás odvezeš domů, my budeme posádka.“
Teď přepadl smích kapitána.


Omlovám se za zdržení, opět jsem byl pryč.
Upravil/a Skritecek dne 21.07.2012 23:01

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Skritecek
Omlouvám se za spoždění, ale byl jsem pryč, nebo jsem neměl čas, nebo náladu. Dnes už jsem měl kapitolu hotovu, ale omylem se to smazalo, tkže tu kapitolu musim napsat znovu, na čož teď nemam náladu, takže zítra očekávejte novou kapitolu, a omlouvám se za zdržení.

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Skritecek
Lodní vesla, prorážela vlny. Loď se svižně pohupovala po klidných vlnkách. Kapitán stál na zádi, a pozoroval svou dočasnou posádku. Každý držel veslo, a pravidelně zabíral. Kapitán si pomyslel, co by tito dělali na širém moři v bouři. Vlastně tam byli, pomyslel si, ale nemuseli řídit loď. Kapitán si pomyslel, že by s touto posádkou, nějak moc nedoplul.

Řeka Horus už se blížila, a kapitánovi v hlavě vrtala jedna věc. Vody znal velmi dobře, ale kolem řeky jezdil málokdy, a ještě méně si ji prohlížel. Ale něco mu říkalo, že tam něco není v pořádku.
Zašel do své „pracovny“ na palubě. Zde měl své věci, které vždy potřeboval po ruce. Waret už by jako obvykle šel za ním, a vyzvídal, ale nemohl, jinak by se loď vychýlila ze směru. Mogru’nar tam chvilku hrabal v truhlách, a prohlížel velký dubový stůl. Po chvíli vyšel se srolovanou mapou v ruce. Rozložil ji na schodech, a neodepřel od ní zrak. Chvilku se na ni koukla, a pak začal pokyvovat hlavou, a nespokojeně bručet. To už Waretovi nedalo. Kývnul na člena cechu vedle, aby přestal veslovat, a šel za kapitánem. Loď se o něco zpomalila.
„Co se děje?“otázal se Waret, když došel ke kapitánovi. Waret čekal na odpověď, ale kapitán se furt koukal do map. Po chvíli konečně odpověděl: „Jo… jo…je to zlý.“ Odvětil jednoduše, a stále se koukla do mapy.

Waret nenáviděl odpovědi napůl. Lidi odpoví napůl otázky, když stejně ví, že se jich člověk zeptá znova.
„Co je zlý?“ ve Waretové hlase, už byl mírný náznak nespokojenosti.
„No… tuto.“ A ťuknul prstem do mapy. Waret už si začínal myslet, že mu to Mogur’nar dělá schválně.
„Co tuto?!“ Waret už to skoro zakřičel.
„No tuto…“ Waret už zuřil. Ale pak kapitán dodal právě včas, aby neskončil přes palubu. „Nemůžeme vplout na řeku.“
Waret byl zvyklí na to, že se hlásí vše dohromady, problém a jeho příčina, to kapitán asi neměl ve zvyku.
„A proč ne?“ Waret stále rozdýchával ten rozhovor.
„No… řeka je mělká, místy úzká, silný proud… a jsou tam mosty.“ Kapitán se stále koukal do map. Nechtěl se koukat Waretovi do očí. Ten pohled ho… děsil. A když slyšel zvýšený hlas, už vůbec se mu nechtěl kouknout do očí.
„Mosty“ to si mohl Waret uvědomit, a teď si uvědomil tu blbost, co udělal. Přes řeku vedli mosty, vedle kterých Waret chodil. Ale v zápalu povolání, na to vše zapomněl. Byla to jho vina, a on si toho byl vědom, ale to nesměl dát najevo. Sedl si na schod, promnul si obličej a vdychl.
„To nemůže být jediná akce, která by se podařila bez komplikací,“ řekl k sobě. Ale Waret nebyl jediný, komu to dělalo starosti. Měli dohodu s kapitánem, kterého měli nechat v městě, na Horusu, a vzít si zlato, ale teď když tam nemůžou… Nechají ho někde na moři, zabijí ho, utopí, uškrtí…, kapitánovi běhali hlavou všelijaké myšlenky.
Najednou se ale Waret zvedl a přešel blíž k veslům.
„Takže, jsou tu další komplikace,“ říkal Waret cechu. „Nemůžeme vplout do řeky, ale možná mam plán.“ Teď už se na něj otočil i kapitán. „Allys, jak daleko je to město, jak si tam byla nakoupit to dřevo?“ Allys se v duchu smála slovu „Koupit“, pak si uvědomila, že Waret čeká na odpověď.
„Pár kilometrů za Horusem.“ V Allysině tváři byl stále nechápaví výraz.
„Vesluj!“ vmísil se do rozhovoru kapitán. Loď se totiž začala stáčet doleva. Allys se ihned otočila zpět k veslu. „Dobře,“ pokračoval Waret. „Zajedeme tam, vysadíme tam Mogru’nara, vezmeme zlato, a půjdeme po pevnině. Pár lidí nevědělo, kdo je Mogru’nar, ale rychle jim to došlo. Allys se zaradovala, když zjistila, že vypadne z toho zpropadeného moře. Kapitánovi, se zas nelíbila věta „vezmeme zlato“.
„No, tak pokračujeme,“ řekl Waret a opět si sedl ke svému veslu.




V dáli už se rozprostíralo kamenné Golimundské město. Nalevo se nacházela krásná oblázková pláž, a za ní se vlnili cesty, přírodní krásnou krajinou. I osvícené kamenné město, zdáli přidávalo na kouzelném momentu. Byl soumrak, a svítící měsíc se zčásti schovával za bílými mraky. Část se odrážela od vody, a tak tvořila zrcadlo. Měsíční paprsky svítily na klidnou hladinu průzračného moře, které rozháněli jen pohybující se vesla. Už jen létající loď, kouzelný prášek všude kolem (ten trochu připomínali létající světlušky kolem) a je to jako v pohádce. Krásná chvíle, pomyslel si Armun.

Ale ten krásný okamžik skončil, když už byl špatný úhel na měsíční světlo, a kamenné město, už zblízka též čarovný dojem kazilo. Loď připlula do přístavu, a začali ji prohlížet. Když cech a kapitán přečkali prohlídku lodě, začali vyndávat zlato. To kapitána velmi mrzelo, ale smlouva s cechem se mu do budoucna vyplatí víc. Kapitán se s nimi skamarádil, když už mezi nimi nepanovalo to „unesení“.
„Nedlužím ti ještě něco, za to dřevo na loď?“ Vzala si toho víc, než na co si měla zlato.“ Slušně se otázal kapitán, když kolem něco procházela hnědá plavovláska. Allys se na něj široce usmála. „Kdo říká, že jsem něco kupovala.“ A elegantně sešla z lodě. Kapitán se hlasitě zasmál. Waret odpočítal polovinu zlata, a tu si vzal. Část ze svého nechal kapitánovi, na opravu lodě. Allys byla vděčná, že má pod nohama pevnou půdu. Všem se motala hlava, a blbě chodilo.
„Mogru’nar Golimundká plavební společnost!“ křičel kapitán, na Wareta aby nezapomněl kontakt na něj, když je ten společník cechu.
„A jak to tam teď odtáhneme?“ zeptal se Armun a ukázal prsem na truhlu se zlatem. Waret se zamyslel a hleděl na pytle. „No… budeme si muset sehnat vůz.“
„No, to vím taky, ale kde ho tady chceš sehnat?“ A ukázal rukou na město.
„To je ta těžší část…, ale nechal bych to na zítřek, to něco vymyslíme. Teď v tom zpropadeném městě musíme najít hospodu.“ Popadl truhlu, a vydal se do města.





„Tady něco je.“ Řekl Waret. Ostatní hledali kde myslí, protože Waret nemohl ukázat. Golimundké města byla jenom uličky, a kolem domy. Když Waret uviděl, že neví kde myslí, pokrčoval: „Tam v té uličce.“ Od širší uličky, vedla malá ulička, opět do širší ulice, kde stála i hospoda. Nad dveřmi visela cedule, s obrázkem piva. Teď už cech šel za ním. Jako každá budova, to byla malá kamenná hospoda. Nad dveřmi bylo na dřevě napsáno „Golu mor ho foruste“ Tyto města, na hranicích měla ve zvyku, dávat nápisy v hospodě, i jazykem bližné země, aby přilákali více návštěvníků. Pod velkým názvem bylo napsáno drobně „Válečníkovo hospůdka“. Názvy cizího jazyka byli vždy drobnější, než jejich jazykem. To „mor ho“ budou nějaký členy, pomyslel si Waret, a jako první vkročil do hospody s truhlou v ruce.


Zde kapitola, opět se omlouvám za zdržeí
Upravil/a Skritecek dne 30.07.2012 12:23

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Skritecek
Waret otevřel dveře, a vstoupil do hospody. Očekával křik a pach piva, ale nic. Za pultem stála postarší paní, a utírala pult. V rohu seděl u piva osamělí bard s loutnou u stolu. Chmurně koukal na poloprázdný, pravděpodobně ne první korbel piva. Naproti vchodu se nacházela masivní cihlová kamna, ve kterých plápolal oheň. Nad ohněm visel erb, nejspíše města. Vlevo se nacházel jako v jiných hospodách pult, a vedle schody do pokojů. Za pultem stála postarší žena, a utírala pult. Až na praskání ohně v hospodě bylo hrobové ticho. Takže skřípot zavírajících se dveří zdál, jako velice hlučný.

Starší paní zvedla zrak od pultu, a divně se zakoukala na skupinku. Pak si něco zamrmlala a opět se ohnula k pultu. Armunovi proběhl mráz po zádech, a jako první nejistě vstoupil dál.
Waret Armuna předběhl, a přešel k pultu. „Zdravím, tři pokoje po dvou prosím.“
„Hele Warete.“ Ozvala se Allys. „Myslíš, že ti rozumí?“
„A jo sakra… Neumí tu někdo Goldsky?“ otázal se, když věděl, že nikdo. Když se mu domněnka potvrdila tak pokračoval. Na prstech ukázal tři, a poklepal na cedulku s cenami pokojů. Bába se na něj divně koukla.
„Myslíte, že my rozuměla?“ ostatní jen pokrčili rameny. Waret chvilku koukla na bábu, ale ta nic. Tak pokračoval v pantomimě. Ukázal na ostatní, pak udělal, že spí, a pak ukázal nahoru na pokoje. Armun se začal smát, a pár členů se k němu přidalo. Waret na Armuna vrhl ledový pohled. „Tak si to zkus sám!“ vyštěkl, a uhnul mu. Armun přišel k pultu.
„My…chtít…koupit pokoj.“ Snažil se mluvit pomal a zřetelně.
„Ježiš, když je to jednoduchý,“ Allys odstrčila Armuna šla k pultu. Poklepala na cedulku s cenami pokojů, a ukázala ji peníze. Bába na ni furt jen koukala. Allys se zamračila, a zaťukala hlasitěji. Pani furt nic.
„Ta bába je snad úplně tupá!“ naštvala se Allys.
„Už jste s tím divadlem skončili?“ zeptala se nudně stará paní. Allys se nenápadně schovala za Armuna, který se na ní smál.
„Mm… tři pokoje prosím.“ Začal nejistě Waret. Bába vzala tři klíče, od dvoulůžkových pokojů, a převzala peníze.
„No, tak to bylo trapný,“ řekl s pobavením Armun Allys, když šli nahoru do pokojů.

„Rozdělte si pokoje, a přeji dobrou noc,“ řekl Waret, a zalezl do jednoho z pokojů.
Allys, jako poslední obcházela pokoje, kde je volno, a skončila u Armuna. Pokoje byli malé, a pouze na přespání. V čtvercové místnosti, byli postele kolmo na sebe, podél stěn, naproti dveřím jedno okýnko, a vprostřed malý stolek. Armun se vysvlíkl z kožené zbroje, sundal boty, a ulehl.
„To dole byl docela trapas, co?“ Zeptala se, už též ležící Allys.
„Jo, to teda jo,“ odvětil Armun s pobavením v hlase. Až teď se Armun všiml stékajících kapek po okně. Za chvíli slyšel i jejich bubnování o kamennou zem. „No, to nám ještě scházelo.“ Řekl, když už byl déšť zřetelné slyšet. „Doufám, že má Waret v úmysl pronajmout povoz, v tomhle já nepůjdu.“ Zakoukala se na mokré okno a usmála se.
„Nevím proč,“ řekl po nějaké chvíli Armun. „ale mám pocit, že se něco zvrtne.“ A zamyslel se nad různými variantami, co by se jim mohlo stát.
„To je tvoje první vícedenní akce, takovej pocit má každej.“ Armun se trochu uklidnil.
„Jo, asi máš pravdu, nespíš vyšiluju.“
„Už bude konec, a dopadne to dobře.“ Allys mluvila s jistotou, přesto doufala, že už cesta proběhne hladce.



„Nezakousneme něco? Včera jsme vynechali večeři.“ zeptal se s prázdným žaludkem Awet. A břicho jsem hned přidalo kručením. „Jo, někde se stavíme,“ odpověděl Waret a rozhlídl se po hospodě, „Ale rozhodně ne tady.“ Cech souhlasil, a vydali se z hospody.
„A nemůžeme někde nechat ty bedny?“ Cech celou dobu nesl bedny, přesněji Waret, a Armun.
„Taky se mi s tím nechce chodit, ale bojim se to někde nechat.“ Armun mu dal za pravdu, že by to nebylo zrovna bezpečné.
„No holt to musíme vydržet, teď pojďme najít tu restauraci.“

V jedné nedaleké (o dost lepší) hospodě posnídali, a vydali se na cestu.
„Awete, jdi najít nějaký povoz, jestli tu je.“ Awet jen kývl, a oddělil se od nich.
„A kde vás pak najdu?“ zpomněl si, když od nich odcházel.
„Budeme sedět tady.“ Řekl Waret, a široce se usmál. Awet Wareotvo zákeřný úsměv přehlídl, a vydal se na cestu.
Jeho první směr vedl k hlavní bráně, kde obvykle bývá převozník. Teda to většinou tak bývá, ale ne všude, jak teď Awet zjistil. Poblíž brány se nacházel stájník, a dále pak hospodářské domy. Ale zde jich nebylo jako v Corundasu, sice Golimund má krásnou krajinu, ale asi si vybrali špatné město. Pak si vzpomněl, že už hledají stájníka, a vydal se k budově. Pak si uvědomil, že nemá ponětí, jak se obchodní spojenci získávají, tak to otočil, a nechal to na Waretovi. Poté párkrát prošel město, jestli někdo něco nenajde. Město působilo stísněně. Všude bylo plno lidí, i přes ranní dobu.Awet si připadal jako, když prošel celý město, přesto prošel pár uliček, a některé i čtyřikrát. Pak to vzdal, a vydal se za cechem, nejhorší na tom bylo, kudy. Awet věděl, že tato situace nejspíš nastane, takže si zapamatoval bod, podle kterého by se mohl řídit. Z komína se řítil kouř, a nade dveřmi to mělo vyřezané pivo.
Budovy zde byli nízké, takže se Awet jen rozběhl, odrazil od budovy, a zachytil rukama, teda až na třetí pokus. Pak se vysápal na budovu, a rozhlídl. Po chvíli pátrání našel budovu, odpovídající popisu. Když věděl, že by se zase v bludišti města ztratil, část přelezl po budovách. Nedaleko hospody seskočil v odlehlé uličce, a vydal se k hospodě.

„Tak co?“ otázal se Waret, když spatřil Aweta. Waret už mezitím dělal svou prohlídku, takže odpověď tušil.
„Nic.“
„To jsem tušil, je to zapadákov. Poslal jsem poštu převozníkovi v Urubu, zítra by tu měl být, chvilku si tu pobudem, a pak konečně vyrazíme.“

Omlouvám se za zdržení, nebyl čas ani nálada, snad se bude líbit Smile

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Norbi
dobré Smile
You can kill yourself, or die trying...

http://scontent-v...e=5678314E

Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lfzax5zuSU1qfxioto1_500.jpg
 
Skritecek
Krajinou se ozýval zvuk, cválajících kopyt, A drncání kol. Jesper seděl na vozu, a vedl koně směrem ke Golimundskému městu. Jesper se zastavil a rozvinul mapu.
prý to má být nějaký malý město u moře…,“ říkal si a koukal do mapy. Když na mapě spatřil tečku, co značilo to město, zandal mapu, a opět se vydal na cestu. I převozníka zaujala krásná golimundská krajina, při úsvitu. Jespera zdržel posel, který přišel až včera v noci, takže vstal brzy ráno, a vydal se na cestu až dnes.



„Co tu pohledáváš, cizinče?“ zeptal se strážný Goldsky. Jesper jako převozník, aby si vydělal více, cestoval i do Golimundu, takže jazyk ovládal. „Jsem soukromý převozník,“ odvětil klidně. Strážný si ho měřil pohledem. „Dobrá, ale žádnou neplechu.“ Jesper kývl, slezl z vozu, a vydal se do města. Strážný se vozu chopil, a odvedl ho do blízkých stájí. Vešel do bludiště budov. Polkl, a vydal se do středu města. „Malá hospůdka…“ opakoval si, a kráčel dál. „Tady je hospoda,“ řekl s nadšením, a vydal se do hospody. Přejel ho mráz po zádech, při pohledu, na mrzutou, starou bábu, u pultu. Vydal se nejistým krokem k pultu. „
Zdravím, není tu ubytovaná nějaká skupinka lidí? „ Bába se na něj podívala, a přivřela oči.
„Byla,“ odvětila chraplavým hlasem.
„Dě…děkuju.“ Řekl, a rychlím krokem, se vydal ven s hospody. „Se nedivím, že tady odsuď vypadli,“ řekl si pro sebe venku, a vydal se dál hledat.

„Tady jsi, kde ses toulal,“ zeptal se s posměchem Ware, a pozvedl korbel s pivem.
„Posel.“ Na Waretové tváři se objevil nechápavý výraz. „Dorazil až včera večer, vyrazil jsem, co nejdřív.“
„Kdybys vyrazil, co nejdřív, si tu dnes ráno,“ řekl Waret s kamennou tváří.
„To jsem neměl spát?“ Wraet se na něj jen usmál.
„Taky by bodlo, kdyby si tu krčmu upřesnil.“
„Narazil jsi na tu bábu?“
„Jo, a nechtěl bych ji vidět znovu… de s ní strach.“ Waret se hlasitě zasmál.
„Jo, to mi povídej.“ Armun to vše sledoval, vypadalo to jako schůzka starých přátel. Kdyby j nehonila práce, měli by témata na celou noc. Ti dva si tam povídali dlouho poté, co všichni spali. Jesper s Waretem si povídali až do jedné hodiny, kdy šli opilý spát. Ráno je vzbudil Awet.
Po nějaké dlouhé době, kdy vylezli s postelí, chytli bedny, a vyšli ven z brány. U stájí zaplatil Jesper poplatek za pohlídání povozu, a postarání se o koně, a nasedli.
„Hej vy tam, co to tam máte?“ zeptal se ozbrojený strážný. Kdo by nezastavil, šest ozbrojených lidí, co vezou zavřený bedny. „Peníze,“ odvětil Goldsky Jesper.
„Tak to bych rád prověřil,“ řekl strážný a šel k vozu.
„A pak je to povolení, a ověření koní, a kdo jsem, to tak, kašlu na vás,“ řekl Jesper, a práskl do koní. TY se rozběhli, a pelášili po cestě.
„Jespere, co to děláš, my už nechceme žádný zdržení,“ řekl Waret, který se křečovitě držel vozu. „Jsi nám nějak zesrabovatěl,“ řekl s pobavením Jesper, a ještě zrychlil.
Po nějaké chvíli zpomalil, a přešel do cvalu. „No vidíš, ty srabe.“ Waret se zašklebil.
„No, jo, kdy tak dorazíme?“
„Snad co nejdřív ne?“ Usmál se Jesper.
V dáli už se tyčilo město Northwind. „Zajeď k zadnímu vchodu, tam to pak přenesem,“ a ukázal za město.
„Jasně, jedu tam.“
Jesper cválal, blíž k bráně, než Waret chtěl. „Hele, kam to jedeš, vem to ke vchodu.“ Ale Jesper jel dál. Docválal až k bráně, kde zastavil. „Hele, co to děláš, jestli něco potřebuješ, udělej si to pak, my chtěli k zadnímu vchodu,“ zlobil se Waret. Armun na to jen udivené koukal.
„Ale, kohopak tu máme,“ zasmál se hlas, a člověk vyšel ze stínů hradeb. Byl to Bolyen. Hodil Jesperovi měšec se zlaťákama. „Díky.“
Waret vrhl ledový pohled na Jespera, ale ten se jen usmál. Nasedl na vůz, a odjel pryč.
„Bolyene, máme přesilu,“ a vytasil meč. Celej cech se k němu přidal. Bolyen jen zvedl ruku, a za ním vyšlo okolo čtyřiceti větrných vojáků.
„Ach Warete, jak si předvídatelný.“

Zde kratší kapitola, doufám že se bude líbit, kdyžtak kp Wink
Upravil/a Skritecek dne 15.08.2012 10:03

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Norbi
dobré Smile
You can kill yourself, or die trying...

http://scontent-v...e=5678314E

Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lfzax5zuSU1qfxioto1_500.jpg
 
Skritecek
Norbi napsal:
dobré Smile


Děkuji, aspoň někomu se to líbí Smile

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
EldeR
Dobrý, akorát ten konec je zvláštní
Waret jen zvedl ruku, a za ním vyšlo okolo čtyřiceti větrných vojáků.
to asi neměl bejt Waret Wink
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
Norbi
možno to je to, že Waret to čakal a kúpil si posilu už dopredu Grin

sory ak som niečo prezradil Grin
You can kill yourself, or die trying...

http://scontent-v...e=5678314E

Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lfzax5zuSU1qfxioto1_500.jpg
 
Skritecek
EldeR napsal:
Dobrý, akorát ten konec je zvláštní
Waret jen zvedl ruku, a za ním vyšlo okolo čtyřiceti větrných vojáků.
to asi neměl bejt Waret Wink


Děkju, to jsem spletl jména Díky ! Smile

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
EldeR
Skritecek napsal:
EldeR napsal:
Dobrý, akorát ten konec je zvláštní
Waret jen zvedl ruku, a za ním vyšlo okolo čtyřiceti větrných vojáků.
to asi neměl bejt Waret Wink


Děkju, to jsem spletl jména Díky ! Smile

není zač ... Nechci hledat chyby, jen mě to přišlo nelogický. Wink
Upravil/a EldeR dne 15.08.2012 10:54
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
Skritecek
Wareta zaskočil zástup strážných, který se znenadání vynořil za Bolyenem. Zandal meč zpět do pochvy, a nervózně popošel vzad.

Ztvrdnul na místě a měřil celou situaci. Všechny oči přítomných se upřely na něm. Waret začal tikat očima, všude možně. Bolyen hmouřil oči, a stiskl hrušku meče. Bolyen měl dobrý plán, jak si i mnozí všimli. Ale waret si všiml i toho co nemá. Bolyen měl přesilu. Několik desítek pomalých vojáků v těžké zbroji, ale žádné lukostřelce. Jak se čas prodlužoval, cech začínal být nervózní, ale přesto zachovávali kamennou tvář. Všichni tam mlčky stály, a Bolyen čím dál tím víc svíral meč. Waret pomalu zvedal ruku, a Bolyen povytáhl meč z pochvy.
Pak Waret bleskovitě rukou vystřelil, lusknou, ukázal směr, a rozběhl se. Ti co nesli zlato, odhodili truhly a vaky, a rozběhli se za Waretem. Bolyne zareagoval rychle, a rozběhl se za nima, ale reakce vojáků až tak rychlé nebyli. Takže cech získal další metry náskok. Dobrý výcvik cechu, a neustálá potřeba v praxi, měla výsledek, takže se začali čim dál tím víc vzdalovat. Starý vchod do cechu, byl vzdálen několik stovek metrů os zadní brány. Waret se neustále ohlížel, a měřil jejich náskok.
Zem duněla pod nátlakem železných bot strážných. Bolyen věděl, že je nedoženou, ale neměli kam útéct. Vchody do cechu byli dva. Jeden vede do města, které bylo hlídáno, a ve druhém vchodě byli oni. Waret už se usmíval na nadcházejícím vítězstvím. Waret se řítil mezi stromy, a blížil se ke vchodu. Po několika dalších metrech se zastavil, a rozhlížel se.
„Kde je ten vchod?!“ rozčiloval se Waret, a stále se rozhlížel po pěšině, která by je ke vchodu dovedla. Všichni se ohlídli, když slyšeli dupot za nimi. Allys se rychle rozhlídla po lese.
„Támhle!“ vykřikla a ukazovala směrem k malé nenápadné pěšině, asi dalších sto metrů. Waret přikývl, naposled se ohlédl po strážných, který je doháněli, a rozběhl se k pěšině.

Otevřel dveře, a rozběhl se dolů do temnoty. Armun si pamatoval den, kdy ho sem Waret vedl poprvé. Pár cesta, výklenek, pár zatáček, rozšířená místnost, a místnosti cechu. Ale co nevěděl, že to byla nejkratší cesta. Minuli výklenek, a běželi dál chodbou. Pak ale zahnuli do leva. Chodbou skloněnou dolů. Kožené boty, byli víc a víc od vody, a v chodba vlhčí. Pak Waret zprudka zastavil u zdi. Chodba se rozdělovala do leva a doprava. Waret se však sklonil a otevřel dřevěný poklop.
„Allys, Awete!“ zvolal Waret a ukázal na dva směry chodby. Pak sklouzl po žebříků, a ztratil se v temnotě kanálů.


Pár lidí čekejte tady, řekl Bolyen, a rozběhl se do stok. Běžel kluzkou chodbou dál. Pak se zastavil, a vztyčil ruku. Skupina jedenácti vojáků, zastavila. Waret slyšel čvachtání vody, takže věděl, že nemíří do místnosti cechu. Opět provedl gesto rukou, a vydal se levou chodbou. Zastavil se u zdi, a otevřel poklop.
„Vy čtyři“ a ukázal na skupinku vojáků, „čekejte tady, ostatní zamnou.“ A spustil se dolů po žebříku. Sedm vojáků se vydalo za ním. Dva vojáci nahoře. Si stoupli ke kanálu, a další dva se vydali hlídat dál do chodby. Allys, se na vojáka koukala zpoza mříží nad ním. Když byl voják na úrovní výklenku, se Allys popošla k výklenku, malou chodbou vysokou asi půl metru, s vchodem asi dva metry nad zemí. Sedla si na okraj, a když se na ni strážný otočil, seskočila a skopla ho na zem. Sekla mečem, ale strážný útok vyblokoval. Řinčení ostří slyšeli i strážní u poklopu, tak se jeden z nich vydal kouknout, co se děje. Allys zaslechla, chůzi. Takže trochu zrychlila, jedním tahem, odvrátila meč, a rychlím otočením, zasadila ránu do krku. Právě včas, aby se vypořádala s dalším.

Awet slyšel boj, tak se taky rozhodl vylézt.

Allys se všimla lepší výzbroje strážného, co se týče plátového brnění, a i ozdoby tabardu. Lepší postavení nebylo znát jen na výzbroji, ale i na boji. Allys blokovala překvapivě silnou ránu mečem. A hned musela zachytit další z jiné strany. Na obouručný meč, s nim strážný zacházel rychle. Dalšímu seknutí uskočila. Strážný poté zaútočil shora, čemuž Allys uhnula do strany, ke zdi. Pak chtěla skočit za protivníka, ten byl ovšem připraven, a rychlí útok blokoval. Oba zároveň zaútočili, a meče se ztřetli mezi nimi. Obouručný meč, a mužská síla, přetlačili Allys, a té vypadl meč z ruky. Strážný neváhal, a zaútočil rychle shora. To už ale neudělal, jen se zahleděl na dýku mezi zbrojí, a klesl k zemi. Allys zasunula dýku, zvedla meč, a šla k poklopu, kde už na ni čekal Awet.



Waret už v bludišti stok, i přes tok vody, slyší železné boty, cvakající o železo. Ukázal do stran, a rozdělil skupinu na dvě. Pak se rozběhli na dvě strany.



Už jsem jakoby psaním skončil, ale nudil jsem se, a napsal jsem další kapitolu. Možná příběh ukončim, možno končim touto kapitolou, možno udělam i další příběhy. Už jste asi na příběh zapomněli, a jestli ne, tak tady je pokračovaní Smile
Upravil/a Skritecek dne 09.10.2012 20:29

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Norbi
JEEEEEEEEEEEEEEEEEE ďaľšia kpitola


je to epickéé Wink Smile
You can kill yourself, or die trying...

http://scontent-v...e=5678314E

Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lfzax5zuSU1qfxioto1_500.jpg
 
Skritecek
Dlouho jsem tu nebyl, a dozvěděl jsem se že nefungují Kp, (jsem se divil že jž tu neni Kp od celýho fora xD ) takže jestli to čtete, a nedělá vám to problem, tak napište koment, a jestli ne vaše chyba :P ;)

Zloději forever

Fantasy povídka o bájném zloději Armunovi.

http://skyrim-img.kx.cz/images/187demonthief.jpg
Fanntasy povídka zde
 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Let's play Thief LordeS LP » Skyrim - Váš svět 5 21.03.2014 12:49
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 875 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 3327 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 2309 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 1963 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 7836 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4278 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 3627 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 3625 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 4350 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist