The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Alduinův syn

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » The Elder Scrolls V : Skyrim » » Skyrim - Váš svět

Právě je zde: 1 host(ů)

Strana 9 z 16: 1...6 7 8910 11 12...16

Alduinův syn
Mopidu	#161 Přidané 20.06.2012 22:02
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Doru oběvitelku na tebe!!! hRDLo rušíš vážnou konverzaci!!!



DragonOzzy	#162 Přidané 21.06.2012 06:16
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	Mopidu napsal: Doru oběvitelku na tebe!!! hRDLo rušíš vážnou konverzaci!!! zkusím shlédnout D Vážná konverzace se teď pozastavuje do neděle kdy se vrátím z vejletu a kdy (snad) bude nový díl. Beru si s sebou sešit a tužku ať můžu pracovat na storyline Alduinova syna (a pár dalších kravin co mám rozdělaných) Takže pamatuj metalbornko, vraždi na potkání Bieberovy fanoušky, Dořiny přisluhovače a všechny protagonisty ze seriálu "Barney a přátelé" (je to takový přihřátý fialový dinosaurus, čistě hypoteticky bys mohla pohltit jeho duši) Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


Mopidu	#163 Přidané 21.06.2012 08:21
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Vím kdo je Barney Ten fialovej dinosaurus co si myslí jak není vtipnej


nagasadowcz	#164 Přidané 22.06.2012 11:38
Ocenění: Příspěvek: 7927 Založený: 05.10.11	- na čem to dávají s dabingem? to chci vidět Upravil/a nagasadowcz dne 05.07.2012 15:26 Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga


Chell	#165 Přidané 25.06.2012 21:55
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	už je pondelok kedy nás nakŕmiš? SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Mopidu	#166 Přidané 25.06.2012 22:02
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Btw Bieber je mrtev a teď bych si dala taky nášup jedné kapitoly


Chell	#167 Přidané 25.06.2012 22:24
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	neni o tom by naše baby niečo vedely SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Mopidu	#168 Přidané 25.06.2012 22:35
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	ToTYp jsem místo něj nastražila voskovou figurínu, i zpěv maj stejnej


DragonOzzy	#169 Přidané 25.06.2012 22:39
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	část devatenáctá: Lord Dagon Fark "Žádáme o audienci u Ulfrika." Oslovil jsem strážného před palácem králů. Zatímco Adram obdivoval nordskou architekturu, má žena za mnou klela, jelikož jí byla zima. Hold Větrný Žleb, nejchladnější místo ve Skyrimu. A když se ve Skyrimu řekne že je někde zima, znamená to, že se tam už medovina neprodává v lahvích, ale nařezaná na kostky. To ostatně zjistil náš přítel Grog, obrovitý ork se právě vrátil z tržiště, kde prodával zbraně zabitých banditů a nakupoval zásoby. "Ulfrik dnes žádné návštěvy nepříjmá." Řekl strážný opřený o vrata. "Tak si bude muset udělat čas." Řekl ork a rozkřoupl v zubech zmrzlou medovinu. "Dáš mi taky kousek?" Podíval se na něj Adram a po chvíli oba dva lízali zmrzlou medovinu jako bohatá děcka cukrátka. "Hele, je mi vážně líto ale náš pan Ulfrik je vážně zaneprázdně..." Mariu to dopálilo a chytila strážného pod krkem. "Hele mladej, mrznu tu už DVĚ HODINY a přestává mě to bavit, už pomalu necítím prsty na rukou, takže buď hezky vlezeš do toho paláce a vysvětlíš svému pánovi že s ním potřebujeme mluvit, nebo si ty prsty ohřeju ve tvých vnitřnostech!!!" Šarm mé ženy zapůsobil a do tří minut jsme stáli před Ulfrikem, rozvaleném na trůně. "Áááá Fark. Co tě sem přivádí ty stará vojno?" Usmál se na mne jarl. Poté se podíval na mou ženu a Groga. "A kdo jsou kuva tihle?" Než stihla má žena Ulfrikovi prostřelit hlavu šípem, Adram mu vysvětlil důvod naší návštěvy. "Aha... Takže drakobijný řev..." Poškrával se na bradě. "Argenir mne zavrhl, proč bych vám měl pomáhat?" "Protože pak nebude nikdo kdo Alduina zastaví, přiletí ten obrovský černý drak a ukousne ti tvou velkou nordskou prdel." Řekl Grog a rozkřoupl další kus zmrzlé medoviny. Stráže v rozích začínaly slintat. "Pořád málo..." Ulfrik se zamračil. "A já jsem ULFRIK BOUŘNÝ HÁV, ne jen tak někdo. Mluvte se mnou jako kdybyste mluvili s velekrálem!!!" Maria protočila oči, ale neříkala nic. "Nevím jak se správně mluví s mrtvolama, Ulfe, ale myslím že by od tebe bylo fér na oplátku že jsi oddělal velekrále tady Adrama naučit thu-um, vzhledem k tomu že jsi byl takový posera a místo boje s mečem jsi na něj zařval..." Ulfrik po mých slovech zaťal pěst. "...a pak jsi zdrhal jako Khajit čorkař abys neskončil v šatlavě..." Po dalších slovech Ulfrik v ruce rozdrtil sklenici s vínem. "...a pak aby to nebylo málo..." "DOST!!" Ulfrikův hlas se rozlehl po celém sále. Vstal z trůnu. Galmar Ranař, jeho poskok ustoupil. V tu chvíli by člověk slyšel spadnout špendlík na zem, nebýt Groga, který dále v klidu křoupal led. "Už to dál nevydržím, nemůžu už předstírat že to bylo jinak!!!" Ulfrik naštvaně odhodil kusy skla, které zbyly z jeho sklenice a ovázal si zakrvácenou ruku, kterou si pořezal o střepy. Galmar mu dal ruku na rameno. "Neblbni, budeš vypadat jako idi..." "NE!! Musím říct pravdu. Tady nejde o souboj mě a Torryga, ale o hrdost Skyrimu a zachování víry v Talose. A ke svým mužům musím být upřímný..." Ulfrik si ovázanou rukou mnul obličej a posadil se na stupínek. Všichni jsme se na sebe podívali. "Ehm... Pravdu o čem?" Zeptal se Adram. "O tom jak jsem sejmul velekrále... Torryga. Bylo to kapánek jinak." Ulfrik měl nadále hlavu v dlaních. Stráže v sále nastražily uši. "S Torrygem jsme byli staří kámoši, nikdy bych mu neublížil, ani v souboji. Když jsem na sněmu Jarlů měl proslov, že bychom se měli vykašlat na říši a vyhlásit nezávislost, protože s říší to jde od deseti k pěti a začínají se nám tu díky ní roztahovat Thalmorští parchanti, před odjezdem mi řekl, že jsem byl fakt dobrej, ať se za ním stavím že to zkusíme nějak vymyslet. No tak jsem se za ním pak stavil, pozval mne do hodovní síně a my tam začali na arch pergamenu sepisovat deklaraci nezávislosti Skyrimu. Jenže... Jsme tak trochu nordové a..." "Ožrali jste se jak hovada, chápu. Chlapi..." Kroutila hlavou Maria. "Padlo pár lahví medoviny a začali jsme psát úplný kraviny, oba jsme měli nalito a Torryg hrál na flétku, Elisiv zrovna nakupovala nové šaty a tak nebyla doma, tak jsme si dali pánskou jízdu. Zrovna když jsme chtěli domluvit sraz mužských jarlů pod záminkou nějakého důležitého sněmu a že bychom to pak u mě v paláci pořádně rozjeli, Torryg, jak už měl v sobě tak dobré tři flašky, navrhl, abych mu předvedl Thu-um, vyhecoval mě že prej to nedám, jelikož jsem vázán přísahou. Nakonec jsem byl ale zlitý tak, že jsem z hecu zařval, bohužel, jak jsem byl ožralej tak zrovna na něj. V tu chvíli jsme vystřízlivěl a uvědomil si co se stalo, běžel sehnat pomoc, ale Torryg to měl tak trochu už za sebou..." "Tak sis vymyslel tu blbost se soubojem a rebelií, aby si Elisif myslela že její manžel zemřel v hrdém souboji a ne při klukovině se svým nalitým kámošem." Dořekl jsem to za něj. Stráže se začaly smát, zatímco si Ulfrik mnul obličej. "Občanská válka by byla to poslední co jsem chtěl, jenže když vyjednávání selhalo a "skončilo to soubojem" lidi se začali najendou kolem mne shromaždovat. Zašlo to moc daleko, jenže Impérium najednou vypsalo odměnu na mou hlavu. Co na to říct. Dobře tedy, naučím tě to Thu-um, abych smyl alespoň část své hanby..." Vůdce Bouřných hávů došel ke zdi, něco začeptal a na zdi sálu se objevila planoucí písmena v dračí řeči. Záře najednou přešla na Adrama a spolu s ní z Ulfrika vyšlehly nějaké paprsky, které Adram pohltil. Ulfrik mu předal své vědomosti. „Můžete jít…“ Zamračil se Ulfrik a vydal se spolu se svými veliteli plánovat strategii, když tu dveře rozrazil jeden z jeho vojáků. Místnost naplnil chladný vítr. „Zavírejte ty dveře sakra, nebo zmrznu!!!“ Zaklela Maria. „PANE ULFRIKU!!! NAD MĚSTEM JE DRAK!!!“ Galmar, Ulfrik a ostatní stráže okamžitě vytasily zbraně. „Vypadá to, že si můžeš svůj nový řev okamžitě i vyzkoušet, drakorozený!“ Podíval se na něj Ulfrik. Grog zatím sundal ze svých zad dvojbřitou sekeru. „A já zatím začít vymýšlet, zda z draka bude guláš nebo ražničí.“ Vyběhli jsme před palác králů na nádvoří, zrovna když drak přelétal nad námi. Adram zařval, draka zasáhl proud energie a byl donucen přistát. „Kura kuva kuva!!“ Drak začal nadávat. „Co to sakra?! Odkdy draci mluví běžně lidskou řečí?“ Podíval se na Adrama Ulfrik, jenže breton byl nejspíš stejně překvapený jako on. Když plaz přistál na nádvoří, vrhli se na něj strážní. „Hele, nechtě mě! Mám důležitější věci na práci než si tu s vámi hrát!!!“ Nikdo draka však neposlouchat. „Jak chcete… FUS RO DAH!!!“ Tlaková vlna odhodila dav Bouřných hávů, dalšího drak švihl ocasem. Pak se podíval na nás a zarazil se. „Adrame? Mario? Grogu? Co vy tu sakra děláte?!“ Všichni jsme se zarazili. „Ehm… Mario? Ty máš za kámoše obří létající ještěrku?“ Podíval jsem se na svou ženu, ale ta jen zavrtěhla hlavou. „Moment, hodím se do vhodnější podoby…“ Ještěrku najednou obklopila záře podobně jako když jeho duši pohlcuje drakorozený, ale tentokrát se ještěrka jen změnila v týpka v thalmorském plášti, který však určitě nepatřil původně jemu, s katanou na zádech, čírem na hlavě s copánkem a pár piercingy v obličeji. „Alexi?! Ty jsi…“ „To je dlouhý příběh, řekněme, že jsem tak trochu zjistil, že můj otec je drak, tudíž proto umím používat thu-um aniž bych byl dovakhin a mám tuhle podobu a…“ „Smím dotaz?“ Galmar zahřměl a zvedl pravici do vzduchu. Mladík s piercingy se na něj podíval. „Ano?“ „Jak můžeš být sakra synem smrtelnice a draka?!! To byla tvá máma zoofilka? A jak vůbec přežila… To jak ji tvůj otec… No… Prostě… Proces… Početí?!“ Alex protočil oči. „Otec v přítomnosti mé matky měl většinou lidskou podobu… Stačí? Jsi už několikátý člověk, co se mě na to ptá… Co děláte ve větrném žlebu?“ Podíval se na nás. „Mohli bychom ti položit úplně stejnou otázku. My jsme tu byli s Adramem aby se mohl naučit drakobijný řev, který potřebuje proti Alduinovi.“ Řekl Grog, když sežral poslední kostku medoviny. Alex se na chvíli odmlčel a podíval se do země. Pak však upnul pozornost opět na nás. „Pronásleduji únosce své společnice. Zachránila mi život, tudíž to samé dlužím já jí. A při té příležitosti zmasakrovat pár Thalmorů, začínají mi lézt krkem…“ Proplížil jsem se nenápadně za mladíka a zapnul mu amulet kolem krku. Teda, pokusil jsem se, okamžitě sklouzl a spadl do sněhu pod ním. Když se na můj zklamaný obličej nechápavě podíval, jenom jsem odsekl: „Vysvětlím ti to potom…“ Ozvalo se zapískání. „Sice k tobě nemám žádné závazky, synu draka, ale jestli jsi nepřítel Thalmoru, jsi náš přítel. Nehledě na to, že tam kam se chystáš, najdeme mnoho jejich tajného materiálu. Jdeme s tebou!“ Zarath Tma deštivé noci mne dokonale skryla, tudíž nebyl problém proklouznout do přístavu. „Tady tady!!!“ Ve tmě jsem na molu proklouzl mezi strážnými. V temné uličce na mne čekala Kahjitka. Měla na sobě oblek služebné a byla přikrčená. „Vivat…“ Zasyčela. „La resistance.“ Odpověděl jsem. Kočičí žena kývla. „Pojď za mnou.“ Skrčená v temné uličce odklopila víko kanálu. „Dovnitř!!“ „Snad nečekáš, že vlezu do takové… Au!!“ Kočika mi zaťala drápy do zad… Sedací části těla, vtáhla mne do kanálu a za sebou zatáhla víko. Když jsme přistáli na pevné zemi, vytáhla zpod sukně louči, škrtla o stěnu a vzniklou jiskrou ji zapálila. Poté pokynula tlapou, ať jdu za ní, přičemž mne neustále fackovala svým ocasem. „Já Tsavi. Xavier říkal, že ty jsi hrdina z Hammerfellu. Ani neví, jak riskujeme pro ten jeho šutr, ale když už máme šanci zabít tak důležitého důstojníka Thalmoru, proč mu s tím nepomoci. Mám dohlédnout na to, abys zůstal naživu, a to v rámci možností udělám. Pamatuj, jsme průvodce, ne chůva.“ „Nemusíš se mnou jednat jako s děckem, umím se o sebe postarat…“ Sotva jsem dořekl větu, zíraly na mne ty kruté Khajití oči. „…v rámci možností.“ Došli jsme do jakési křižovatky mezi kanály, ve které byla shromážděna skupina asi dvanácti členů La Resistance. Jeden z nich, vysoký elf středního věku k nám došel. „To je ten, o kterém se Xavier mluvil?“ Ukázal na mne. Měl jsem sto chutí té slečince jednu vrazit. Nejsem žádná cvičená opice aby se na mne ukazovalo! Tsavi přikývla. „Ano, to je on. Pokud nic nenamítáš, mohli bychom začít s akcí.“ Všiml jsem si, že všichni ti členové, všech možných ras, ze mne nespouštějí oči. Jako kdyby se mne chystali každou chvílí zabít. „Toho si nevšímej…“ Promluvil ke mně náhle elf, čímž narušil hrobové ticho tohohle ponurného, temného, tichého kanálu, kde šel, slyšel akorát tak tlumený zvuk silného deště nad námi. „Mí lidé musí být neustále ve střehu. Jelikož naše část La Resistance operuje přímo v srdci Thalmoru, jsme velice blízko odhalení, ze dne na den můžeme být odhaleni a zajati. A věř mi, Thalmorové se se škodnou dvakrát nemazlí… Pojď za mnou, dovedeme tě do úkrytu. Zítra naplánujeme, jak provedeme tu akci…“ Neznámý Thalmor Císařská pevnost nedaleko Samoty se ukázala pro Prince výborným místem, jak sehnat Krev urozeného. Provádět popravu ve městě by nebylo nejpraktičtější, už jen kvůli všem těm čumilům okolo. Kde jsou ty časy, kdy jsme se nepohodlných lidí zbavovali podřezáváním krků v celách. Bohužel, vzhledem k okolnostem musel náš pán vzít Krev urozeného na volném prostranství. Byl jsem to já, kdo jen na koni vedle něj. Císařští psi s jejich nordskými poskoky měli nepočetnou jednotku Thalmoru doplnit, kdyby se přeci jen něco zvrtlo, avšak náš pán musel, pro jistotu nosit masku, aby tihle nevěřící nespatřili znak jeho dokonalosti, dar od jeho bývalého pána Flaviria a to démonickou tkáň. Nečekal jsem, že by legie jakkoliv vzdorovala, i kdyby zjistila že nám pomáhají démoni, ale přeci jen bylo lepší je držet v sladké nevědomosti. Pevnost zvenku obklíčilo císařské ležení. Dovnitř jsme pustili jen naše. Těm psům přeci nelze věřit. Náš pán, oděn do černého pláště, vjel do pevnosti po jejím obsazení jako první, následován dvojicí jezdců, vozem s vězenkyní a dalšími jezdci a oddílem vojáků. Poté byla brána zavřena. Císařští tuhle prastarou pevnost nepoužívali už desítky let. Dnes však k jejímu využití byla ideální příležitost. Ranní paprsky začínajícího dne pomalu zesvětlovaly pohled na zaprášené nádvoří pevnosti, uprostřed kterého byl již připraven kůl. „Připoutejte ji k tomu kůlu. Kněží na místa!!!“ Princ seskočil z koně a předal ho jednomu z vojáků. Já taktéž seskočil a vydal se k vozu. Dívka, značně potlučená z dní strávených v žaláři by měla být podle všeho zesláblá tak, že by neměla být už ani při vědomí. Avšak stále vnímala, nejen to, i přes těžké okovy držela hlavu zpříma a z obličeje ji nezmizel odhodlaný výraz. Necítila strach, ani špetku úcty k nám. Nemít na nohou i na rukou těžké okovy, neváhala by na nás zaútočit holýma rukama. Otevřel jsem zadní vrátka vozu a chytil ji za řetěz. „Hni se!!!“ Vstala a seskočila. Přistála bosýma nohama na kamenité cestě, avšak nebylo ani trochu znát, že by ji to nějak bolelo. Třebaže začínalo jaro a Samota má o dost teplejší klima než většina Skyrimu, byla ještě docela zima. Třebaže měla na sobě jen tenkou potrhanou vězeňskou košili a pod ní jen spodní prádlo a kráčela po studené trávě skropené ranní rosou, ani na chvíli se nezaklepala a ani na chvíli se nezastavila. S hlavou vzpřímenou, odvážná až do konce. Kdyby byli všichni císařští takoví, Velkou válku bychom určitě prohráli ani ne do týdne. Možná je pravda to, co se o ní říká… Dovedl jsem vězenkyni a spoutal jí ruce za záda, za kůl. Poodstoupil jsem stranou. Princ chtěl, aby před smrtí viděla, co se stane. „Před dvěma sty lety Martin Septim spojil svou krev s Amuletem králů, čímž brány do Oblivionu navždy zavřel… Avšak když dokázala Septimovská krev brány zavřít, dozajista je dokáže i otevřít…“ Princ k dívce přišel. „Sleduj!!!“ Trochu ji řízl do ruky a do malé zkumavky odebral krev. Poté přešel k dvěma Thalmorským kněžím, kteří dokončovali jakýsi obrazec na zemi. Princ chvíli mumlal nějaké zaklínadlo, když tu se před ním zjevila… Brána do Oblivionu!!! Byla však slabá a sotva se držela, vypadalo to, že se každou chvílí zavře. Princ však neměl v plánu přes bránu kohokoliv přivést… „Mocný Mempfisi Dagone, bratře… Před dvěma sty lety jsi téměř zpustošil tento ubohý svět… Zatímco ty chceš ničit, já chci tvořit nové. Nastolit nový řád a novou vládu. Avšak, můžeme si být navzájem prospěšní…“ „Já princ Dagon S NIKÝM nespolupracuji a NIKOHO NEPOTŘEBUJI BÍDNÝ ČERVE!!!“ Ozvalo se z brány. Princ však pokračoval. „Martin Septim tě za cenu vlastního života uvrhl v Zapomnění, tento ubohý svět měl tu drzost vzdorovat tvé velikosti!!! Já ti chci umožnit návrat, pomstu!!! Nakrm se na duších a mase těchto bídných červů, kteří nejsou schopni udržet řád mezi sebou, natožpak nám vzdorovat!!! Dovol mi, abych tě do tohoto světa vpustil a ty si mohl vybít svůj vztek!!! Abys mohl nakrmit své armády dremor, napájet je krví jejich obětí, aby zabíjely pro tvou slávu!!! Pohlť jejich duše, abych já, Princ Hiretan, mohl poté z těch, jenž toho budou hodni, vytvořit nový řád, abych mohl vést vyvolené rasy k vítězství a vytvořit dokonalý svět!!! Dokonalý svět, kde budou jenom silní!!! Kde nebude nikdy více podřadných ras nehodných naší velikosti! Kde ty budeš pánem onoho světa a já pánem světa života, kde nám a ostatním daedrám budou vyvolení věčně sloužit, aby slabí staří bohové jako Akatosh, Talos, Arkaj, Kynareth a další krysky, skončily tam, kde patří a to v Zapomnění!!! Tam kde kdysi odvrhli nás, daedry!!!“ Dagon chvíli mlčel, avšak poté opět promluvil: „Dobrá tedy. Brána se brzy zhroutí, jelikož bariéra mezi našimi světy je příliš silná, proto poslouchej pečlivě: Přesně za pět dní začni vyvolávat. Odeber se do pevnosti Helgen, kterou nyní mají v rukou bandité. Prolej jejich krev a vyhledej skrytý vchod do svatyně, kterou před mnoha lety zbytky kultu Bájného Úsvitu užívaly jako poslední útočiště. Právě zde je hranice mezi našimi světy nejslabší. Nalezneš vše všechny potřebné instrukce a materiály k tomu, abys mohl přeměnit pevnost v obří bránu, kterou vstoupí mí sluhové spolu se mnou do Tamrielu a pomohou ti nastolit řád! Nezapomeň však, že potřebuješ Krev Urozeného. Až ji odebereš, tak ho zabij. Nepotřebujeme riskovat, aby se vše pokazilo jako před dvěma sty lety. Těším se na naše další setkání… Hiretane… Brána se zhroutila. Princ se poté otočil na mne. „Krev jsem již odebral. Víš, co máš dělat.“ „Ano pane.“ Vytasil jsem meč, když tu jeden kněz řekl: „Neslyšel jste někdo mávání dračích křídel? Přísahal bych že…“ Princův šampion, redguard Zarath po dotyčném švihl bičem a roztrhal ho. „Ticho buď…“ „Pojďme to skoncovat…“ Postavil jsem se před vězenkyni a rozpřáhl se. Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


DragonOzzy	#170 Přidané 25.06.2012 22:40
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	Chell napsal: neni o tom by naše baby niečo vedely další kapitola se právě dostavila Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


Chell	#171 Přidané 25.06.2012 22:45
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	škoda že si ju môžem prečítať až zajtra dnes nezaspím E: tak som si to prečítala a je to epicé ako vždy len by som uprednstnila viac častí z pohladu Alexa & spol. teraz je to samé zarath a neznámi.. E2: a prečo Alex povedal že už to o jeho otcovi vysvetluje po bohviekolko krát keď pokial dobre počítam teraz to vysvetloval prví krát Upravil/a Chell dne 25.06.2012 23:14 SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Mopidu	#172 Přidané 25.06.2012 22:52
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	tak tímhle si u mě Ulfric polepšil... Opilej Ulfric... A pro příště khajiit se píše s dvěma i


DragonOzzy	#173 Přidané 26.06.2012 17:14
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	část dvacátá: Naděje umírá poslední Zarath Probudilo mne škrábání na obličeji. Kočička Tsavi se ani nenamáhala se mnou nejdříve zalomcovat. Deštivou noc jsme strávili ve sklepení panství elfského šlechtice, kterému Tsavi sloužila. Jak se ukázalo, onen vysoký elf byl jeho syn, třebaže jeho otec patřil k vysokým hodnostářům frakce Thalmoru, on se tajně podílel na akcích la Resistance. Pobyt na letních ostrovech mi ukázal, že situace není až tak černobílá. Ne každý elf je Thalmor a ne každý je má zrovna v lásce. Hlavně ne Talyrand, onen elfský mladík, který nám dočasně poskytl přístřeší. Ztěžka jsem se zvedl z pár starých pytlů ve spíži, které pro mne byly zatím provizorní postelí. Tsavi pokynula, abych šel za ní. Došli jsme do společenské místnosti přepychového sídla. V noci jsme se tu moc neprocházeli a ve tmě jsem všechny ty poklady neviděl. „Wow, tvůj tatík asi není zrovna z nejchudších kruhů, co ušáku?“ Zahvízdal jsem údivem. Tsavi zasyčela a dupla mi tlapou na nohu. Zatímco jsem se svíjel v bolestech, Talyrand, oděn do vojenské košile a Thalmorských gatí dopíjel sklenku vína. „Chovej se tu jako doma. Teda, pokud ses doma v Hammerfellu choval slušně hehe. Naposledy jsem to řekl partě orků a měl jsem co dělat abych dal barák zpět dohromady.“ Přisedl jsem si ke stolu, zatímco Tsavi zůstala stát opodál. „To tvůj tatík nezjistí, že si tu děláš z baráku ústředí vaší organizace?“ Pozvedl jsem obočí.“ Elf však zavrtěl hlavou. „Víš jak něco nejlépe ukryješ?“ Odpověděl mi otázkou. „Jak?“ „Tak, že to necháš vše na očích. Můj otec dlouhodobě pracuje na velvyslanectví ve Skyrimu. Mně svěřil svou práci doma. Mám kontrolu nad částí Thalmorských zásob, nad jejich dokumenty. Nad dalšími operacemi. Nedělá mi problém poupravit údaje o stavu naší výzbroje, aby nikomu nepřišlo podezřelé, že něco chybí poté, co jsem část poslal ostatním částem la Resistance. Mají tím kontakt přímo srdci Thalmoru, tam kde by to nikdo nečekal. Ne nadarmo se říká, že pod svícnem je největší tma…“ Mladík se pousmál a dopil sklenici. „Proč jim pomáháš? Neměl bys jako elf spíš Thalmor podporovat?“ Zeptal jsem se. Elf se ušklíbl a odložil sklenici. Tsavi ji chtěla odnést do kuchyně, avšak ušák pokynul, že nemusí. „Cítím z tebe silnou nenávist redguarde. Nenávist vůči mé rase. Copak ti Thalmor udělal? Jsi částí jednoho z mnoha dalších dojemných příběhů, které jsme po celém Tamrielu vytvořili během Velké války?“ Podíval se mi do očí a prohrábl si své dlouhé zlaté vlasy. „Dá se to tak říct…“ Zatnul jsem zuby i pěst. Opět se mi vybavil ten mlhavý, přesto však stále živý a bolestivý obraz mé vyvražděné vesnice. Tsavi vycenila zuby a sáhla po zbrani, připravena svého pána bránit, ale ten pokynul rukou. „Neboj, nic nám neudělá, potřebuje nás…“ Poté se podíval z okna, kterým procházely paprchy letního slunce. Léto. Připomínalo mi to mou domovinu, písčitý Hammerfell. Zatímco ve Skyrimu teprve končila zima, jak je známo, zde jak klimatem, tak magií, na Letních ostrovech je celý rok krásné počasí. „Mám své osobní důvody proč jsem v la Resistance. Ty je znát nemusíš. Ty musíš splnit úkol od Xaviera a my ti s tím musíme pomoci. Nic víc, nic míň. Můj otec mi dal vědět, že mají dorazit dokumenty ze Skyrimu. Dorazily a já je zničil. Měly být od redguarda, kterého měl poslat. Přesněji redguardky, která Thalmoru pomáhala už dělší dobu, avšak ji „někdo“ zařízl…“ Podíval se na mne a zazubil se. „Tak ty dokumenty chtěli poslat po jiném zpráteleném redguardovi, který taky před týdnem dorazil.“ „A chutnal mooooc dobře…“ Zasyčel Agroniánský sluha, který prošel pokojem ven na zahradu. „Nikdo neví, že ten pravý se měl už objevit, takže, ty se za něj budeš vydávat. Xavier ti prý dal falešné dokumenty. Onen důstojník, kterého máš zabít, k sobě nikdy nikoho nepouští, až na výjimky. Když ho zabijeme, Thalmor jeho pravomoce převede na mne, tudíž se la Resistance odemknou další možnosti. Půjdu s tebou abych…“ Khajiitka však svému pánovi skočila do řeci. „Ne pane, nemůžeme riskovat, že vás ztratíme. Bez vás la Resistance přijde o důležité kontakty a informace. Půjdu já. Já jsem v tuhle chvíli postradatelnější.“ Kočička zašvihala ocasem, div že neshodila drahou vázu u dveří. „Vyrážíme hned? Využiji každé příležitosti podřezat pár ušáckých krků.“ Zazubil jsem se. „Ale mám jeden dotaz… Jak se dostaneme pryč? Rád bych se z Letních ostrovů dostal živej.“ „Neboj, na to jsme taky mysleli. A hned nemůžete vyrazit, až za tři dny. Zatím se připrav na svou akci a pořádně si nacvič vystupování, Tsavi tě s tím seznámí. Já zatím musím pro tebe vyjednat audienci u toho důstojníka, kterého máš sejmout a vzít mu šutr. Ta byrokracie je dnes strašná… Co se útěku týče, podařilo se mi jednoho našeho spojence dostat mezi gardu oné administrativní budovy, kde atentát proběhne. Jakmile se strhne bitka mezi vámi a strážnými, najde si vás a vyprovodí tajnou chodbou do kanálu až k přístavu a ty pokojně unikneš.“ „Dobrá tedy…“ Povzdychl jsem si. Co má sakra ta la Resistance pořád s těma kanálama?!!! Alex Vplížit se do Samoty nebyl žádný problém. Jeden z vojáků Bouřných hávů se oblékl za vozku, zatímco já a Fark, zabaleni do látek jako mrtvoly, byli naloženi do vozu. Stráže nás pustily, protože jim vozka namluvil, že veze mrtvé z nedaleké vesnice do Síně mrtvých. Grog a ostatní se různě strategicky rozmístili v převlecích po městě, aby nám následně vyvolaným zmatkem usnadnili útěk. I s Laurou… Doufal jsem každým kouskem svého těla, že je má láska stále naživu. Normálně by asi pro obyčejnou dívku neriskovali, ale asi na ně zapůsobila skutečnost, že jsem synem samotného požírače světů a že ode mne na oplátku čekali, že budu bojovat na jejich straně. Jak se situace vyvine, to jsem mohl jen hádat, chtěl jsem v téhle válce zachovat pokud možno neutrální postoj, avšak, pro Lauru jsem najednou byl ochoten obětovat i svou neutralitu… „Chcete je pomoci vyložit?“ Zeptal se legionář, když vozka zaparkoval vůz u síně mrtvých. „Ne v pořádku…“ Vozka seskočil. „Jdi si lehnout, je už pozdě.“ „Nemohu pane, hlídka mi končí až ráno…“ Vozka se usmál. „Legie má tvrdý život, nedopřeje ti dostatek spánku…“ „To ne pane, ale přidal jsem se zde abych dopomohl k záchraně Skyrimu, ne abych lelkoval…“ „Každý občas potřebuje schrupnout…“ Vozka vyvolal nějaké kouzlo a seslal ho na legionáře, který sebou práskl o zem. „Myslím, že jsem říkal žádní zbyteční mrtví…“ Řekl jsem, když jsem se vybalil z látek a pomohl s tím samým Farkovi. Nord v kapuci se však jen pousmál. „Nebojte, je to jen paralyzující kouzlo, ani ne za patnáct hodin bude zase jako rybička… A konečně se prospí hehe… Pojďte za mnou, pokud si dobře pamatuji, šatlava je napojena na síň mrtvých, aby nemuseli popravené vězně nosit moc daleko.“ Pomohl jsem Farkovi seskočit z vozu. Za temné noci kdy oblohu zalilo stádo hvězd, začal Bouřný háv páčit zámek. Já zatím ukryl paralyzované tělo látek na vůz. „Odkud toho tolik víš?“ Zeptal se Fark. „Kdysi jsem byl vězněn v Samotě za krádež. Podařilo se mi utéct, a při útěku jsem náhodou narazil na vchod do daleko méně hlídané síně mrtvých. Šikovná cestička…“ Zámek cvakl a všichni tři jsme se vplížili dovnitř. Fark jako první zkontroloval chodby, avšak se ukázalo, že zde nikdo není. Došli jsme tedy k tajnému vchodu vedoucímu do šatlavy. Nikdy bych ale nečekal, co nalezneme na druhém konci… „Konečně se opět setkáváme… Alexi?? Nebo jak si se představil tehdá v Helgenu…“ Tulius. Všichni tři jsme vytasili zbraně a byli připraveni se bránit, napočítal jsem kolem toho imperiála nejméně pět dalších legionářů. „Čekal jsem na tebe. Vzhledem k tvé vychytralosti by bylo pošetilé nepočítat s možností, že se pokusíš do šatlavy dostat přes náš tajný průchod ze síně mrtvých.“ Stařík se zazubil. „Propásl jsi příležitost v Helgenu, už mě nedostaneš! Jděte nám z cesty, nebo se připravte na smrt!!!“ Zamračil jsem se a nastavil meč. Tulius čepel katany však s ledovým klidem holou rukou sklonil. „Vím, co tu hledáš… Respektive KOHO tu hledáš. Ale nenajdeš ji. Ne zde v celách. Thalmor ji střeží v magickém vězení, přes které se ani ty nedostaneš. A ještě k tomu v kasárnách, tudíž se k ní neprobojuješ, nemáš li v plánu vyvraždit kompletně celou posádku Samoty. Mám pro tebe jiný návrh, jen schovejte ty zbraně…“ „Jak ti můžu věřit? Co když mne chceš hned na to oddělat?“ Zeptal jsem se. Tulius se zasmál. „Kdybych chtěl tvou smrt, přitáhl bych si tu víc mužů. Viděl jsem, jak jsi schopen jedním slovem odhodit zástup urostlých chlapů… Tihle tu jsou jen pro případ, že nepřistoupíš na můj plán. A že budu muset zavolat posily… Máš mé slovo vojenského guvernéra ve Skyrimu, generála císařské legie, že na tebe žádnou křivárnu nechystám…“ „To nám bude muset asi stačit, to?“ Řekl Fark nervózně a schovali jsme zbraně. „Teď k věci. Laura, ta, kterou Thalmor zajal, je můj chráněnec. Vychovávám ji od maličkého miminka, byla sirotek. Já a má žena jsme ji přijali za vlastní, protože my jsme své děti mít nemohli. Vychovával jsem ji a stále ji mám rád jako vlastní dceru. Myslíš, že bych dopustil, aby ji ti ušatí parchanti jen tak podřízli? Bohužel nemůžu nic dělat, mám příliš velkou zodpovědnost vůči politické situaci a mé city musí ustoupit mým povinnostem, i kdyby to znamenalo obětovat mou nevlastní dceru pro zachování křehkého míru mezi císařstvím a Aldmerským spolkem. Chránil jsem ji i poté, co byly Čepele zakázány. Snažil jsem se od Thalmoru vyprosit, aby ji propusil, dokonce jsem za ni nabízel sebe sama, avšak marně. Mohl jsem ji jen párkrát navštívit… A pak jsem to zjistil…“ „Zjistil co?“ Zeptal jsem se. Tulius se na mne podíval. „Pamatuješ, jak ses převlékl za strážného a ukradl tu mapu? Možná to před tebou nedala najevo, ale od té chvíle, co jsi ji zachránil před těmi ne zrovna disciplinovanými legionáři o tobě mezi námi dvěma básnila. Navenek byla vážná, avšak když jsme byli sami, vyprávěla mi o tobě. Byl jsi pro ni jako ti šarmantní padouši, o kterých jsem ji vyprávěl v pohádkách, když byla malá. Nevím, zda do tebe byla už tehdy blázen, ale teď už je. Vyprávěla mi, jak tě zachránila. Jak jste společně hledali lék na jed Zapřisáhlých a jak jsi ji zachránil ze spárů draka. Miluje tě. A vím, že ty miluješ ji, tudíž jsem počítal, že nedopustíš, aby se jí něco stalo. A nechci to dopustit ani já. Normálně bych s tebou nespolupracoval, ale teď je k tomu dobrý důvod…. Navíc nemyslím si že by bylo dobré ji Thalmoru nechat, určitě to, na co ji potřebují, nebude nic šlechetného ani dobrého… Mám pro tebe tedy onen návrh…“ Za světla plápolajících pochodní se na mne vozka i Fark podívali. Čekali, co řeknu. „Jaký je tedy tvůj plán, když nemohu Lauru zachránit teď?“ Tulius se usmál. „Jsem rád, že nejsi tvrdohlavý… Dobrá tedy. Thalmor chce zítra provést nějaký rituál, ale neřekl jaký. Jen že kvůli okolnostem ho nemohou provést zde v Samotě a musí odejít někam pryč, dál od civilizace, do opuštěné císařské pevnosti. Mí muži půjdou jako doprovod, avšak dovnitř je nepustí, budou pouze střežit okolí. Vím však, že po dobu kdy Lauru povezou a kdy bude v pevnosti, nebude uvězněna magií… Ale za to přísně střežena. Nemohu ti s jejím osvobozením pomoci, avšak mohu mým mužům rozkázat, aby na tebe a tvé „přátele“…“ Tulius se podíval na bouřného háva v kápi, který nás přivezl. „…nezaútočí, pokud je tedy vy nenapadnete. Bude to mezi vámi a Thalmorem. Můžeš své muže ukrýt v pevnosti dřív, než tam zítra ráno dorazíme. Když ji zachráníš, nebudeme ti na útěku překážet… Thalmor si to vysvětlí jako důkaz naší neschopnosti. Co ty na to?“ Neměl jsem důvod Tuliovi nevěřit. Vše co mu měla Laura říct byla pravda. „Souhlasím… Avšak… Pokud je to jen nějaká lest a Lauře se něco stane, pokud jsi mi tímto chtěl zabránit v její záchraně…“ Podíval jsem se generálovi do očí. „Osobně tě rozsápám svými tesáky v dračí podobě… Dobře, dejte mi mapu a ukažte, kde ta pevnost je.“ o osm hodin později Fark sehnal ještě další posily pro naše překvapení pro Thalmor. Byli jím válečníci Alik´r z Hammerfellu, vedení jeho starým kámošem Kematu. Měli v plánu se vrátit z neúspěšné mise, kdy měli přivézt do své domoviny na soud zrádkyni, která během Velké války své město vydala Thalmoru. Bohužel se o ni už někdo „postaral“. Využili však této příležitosti, jak dělat ušákům škodnou. V noci jsme potajnu v klidu obsadili prázdnou pevnost, zbylo už jen čekat, a doufat, že mi Tulius nelhal. Nikdy bych si selhání neodpustil, kdyby to mělo za následek Lauřinu smrt… „Je čas…“ Pokynul mi Fark. Z rovnoměrně rozmístěných, skrytých v budovách pevnosti, jsme my dva byli ve strážní věži a měli přehled, co se děje. „Zatím si nás nevšimli…“ Řekl lesní elf a natáhl šíp do luku. Zamířil. „Naši tohle pochopí jako signál. Radši se připrav, bude to ostrý…“ „Jako každý den zde ve skyrimu…“ Zašeptal jsem a sledoval Farkovy ruce. Šíp vyletěl a zasvištěl směrem ke kůlu uprostřed nádvoří. Elf, který se chystal mečem odpravit Lauru se s překvapeným výrazem a šípem v krku zhroutil na zem. Fark neváhal a nabil další šíp, tentokrát připoután k lanu, jehož druhý konec byl připevněn k jednomu z trámů hlediště strážní věže. Vystřelil a střela se zabodla do dřevěného kůlu, jen pár centimetrů od Lauřiny hlav. Je to sakra dobrý střelec… „Nezapomeň si pásek, jinak si spálíš maso na rukách…“ Fark přehodil přes lanu kožený pásek a odrazil se od kamenné zdi věže. Já ho hned následoval. Oba dva jsme se řítili na nádvoří, kde se Thalmorové chystali k obraně před našimi muži. Na hradbách se k jejich překvapení objevili Kematovi chlapi, kteří překvapené vojáky v mžiku oka odrovnali šavlemi. Vypukl boj. Fark se na poslední chvíli pustil jednou rukou a vytasil dýku. Zatímco letěl z asi dvou metrové výšky na zem, ve vzduchu prořízl hrdlo elfovi s kopím, dopadl na zem a udělal kotrmelec. Já se zastavil až kopnutím do sloupku. Pustil jsem se a vytrhl padlému z opasku dýku, kterou jsem přeřezal Lauřiny pouta. „ALEXI!!!“ Zvolala překvapeně. „Není čas nic vysvětlovat, vezmi si to!!!“ Hodil jsem jí její katanu. Třebaže elfové měli zpočátku velké ztráty, začali nám pomalu vracet rány z brzkého přepadu. Bouřné hávy ztratily už dobrých deset mužů, stejně tak Kematu už přišel o jednoho ze svých elitních válečníků. „Vypadá to, že můžeme vypadnout, Grogu, řekni Ulfrikovi ať své muže odvede do vozů, které si přivezli Thalmorové, ty kteří se tam nevejdou odnesu na hřbětě v dračí podobě!!!“ Ucítil jsem bolest na své pravé paži. „Alexi pozor!!!“ Po Lauřiných slovek jsem spatřil, že mi ji omotal ostrý řetězový bič. Drakorozený blb? „Promiňte, že kazím romantiku, co takhle si dát trojku?“ Trhl k sobě a já udělal salto vzad a dopadl na obličej, zatímco mi bič udělal krvavou ránu na ruce. Na Lauru se vrhl jeden elf, ale stihl jsem zařval, abych ho odzbrojil. Pak mne ale drakorozený kopl do břicha a já přeletěl na záda. „Co kdybys už konečně chcípnul…“ „Fus ro dah!!!“ Vyletěl do vzduchu a já vyskočil na nohy. Na chvíli je od něj pokoj. Bouřné hávy se začaly stahovat, ale Princ vytvořil před prchajícími spojenci magickou bariéru. „Nikam červi… Budete litovat svého či…“ Chtěl jsem se rozběhnout na Prince se svým mečem, ale cosi mi sevřelo hrdlo. Natáhl ke mně ruku. Ta blbá démoní magie… Vyzvedl mne do vzduchu. „Měl jsem s tebou už dost potíží ty par…“ Hiretan vykřikl, když mu Galmar uťal svou obří sekerou ruku. Bariéra zmizela. „Víc bojuj míň kece…“ Princ zbývající rukou Galmara udeřil a ten odletěl pár metrů pryč. Vrhlo se na něj pár Ulfrikových vojáků, avšak ihned je zachvátily plameny. „Sakra, amulet králů!!!“ Ozval se Fark a začal hledat po zemi. „Proč jsi tak důležitou věc tahal až sem?!!“ Zařvala na něj Maria z hradeb, když šípem skolila elfa, který se pokusil zaútočit na Lauru. Poté se po temné elfce ohnal jeden z jeho druhů, avšak Farkova žena jeho meč zablokovala lukem, chytila ho za uniformu a přitáhla si ho. „Ahoj snídaně…“ V tu chvíli mu prokousla hrdlo a začala sát jeho krev. „Hezký šutr…“ Grog zasekl zakrvácenou sekeru do země a sáhl po amuletu králů. „Fus ro dah!!!“ Rok odletěl pár metrů pryč. Na jeho místo přiběhl drakorozený blb. „Bídný červe, teď tuhle cetku navždy zni…“ Jeho ruka odletěla od jeho těla dřív, než se stihl Amuletu králů dotknout. Zatímco redguard řval, Grog, opět třímající svou sekeru vyplivl hlínu s trsem trávy a sebral „cetku“ ze země. „Díky, rád jsem se proletěl, ale já upřednostňuji koně….“ Drakorozený se plazil bez ruky pryč. Najednou už nebyl takový hrdina. „Vždyť… Vždyť jsem tě odhodil, měl bys mít zlámané…“ „Dobrá vyvážená strava z pavoučího a srkavčího masa, mamutího sýra a chauřího chitinu ti zpevní kosti, nikdy nepodceňuj orka sráči!!!“ Po těchhle slovech Grog zasekl redguardovi sekeru do hrudi, prorazil zbroj a vše okolo potřísnil krví. „Alexi, vůz je plný, změň se už!!!“ Zakřičel na mne Fark, když jsme Laurou v obklíčení společně odráželi útoky. Zařval jsem a ledovým dechem vytvořil z několika útočníků ledové sochy. „Potřebuji víc místa!!! Všichni co nejdál ode mne!!!“ Zavolal jsem a Laura hned odběhla. „Fus ro DAH!!!“ Odhodil jsem od sebe zástup Thalmorských vojáků a začal se měnit. Ulfik zatím měřil tep na krční tepně svému příteli Galmarovi, bohužel se ukázalo, že je už mrtev, proto skočil na jeden z vozů naloženého našimi lidmi a vyrazili pryč. „Nikam nepo…“ Princ se pokusil zabránit otevření brány, když tu jsem jeho tělo scvakl dračími čelistmi, zamával a odhodil ho pár kilometrů pryč. „Naskočte!!!“ Maria spolus Kematovými zabijáky seskočila z hradeb na můj hřbet, stejně tak Laura s Grogem, Farkem a pár vojáky se vyškrábali po mých dračích šupinách. „Držte se, odlétáme…“ Párkrát jsem máchl křídly a vznesl se. Stihl jsem ještě dav udivených Hiretanových přisluhovačů zahltit ohněm a vydal se kvapem pryč… Tulius dodržel slovo. Ulfrika a jeho muže při útěku nikdo nezastavil. Ti dva si pouze vyměnili vážné pohledy, ale Tulius nakonec na svého rivala kývnul, že odvedl dobrou práci. Pro dnešek zůstaly meče v pochvách. Lze se však jen dohadovat, kdy tomu bude pernnamentně… Mír je stále daleko, tohle je jen krátká přestávka. Byli jsme už daleko od Samoty, když Laura, sedící na mém dračím hřbetě promluvila: „Děkuji za záchranu… Všem, kteří pro mne položili život…“ Zněla smutně. Třebaže byla bezpochyby ráda, že žije, nepřipadalo jí správné, že pro ni tolik lidí zemřelo. Věděla však že by to neměla říkat nahlas, nechtěla znít nevděčně vůči těm, kdo se za ni obětovali. „Děkuj Alexovi… Bez něj bychom o tobě nevěděli. Chtěl jít původně sám, avšak jak jsi viděla, asi by to nedopadlo dobře…“ Řekl Fark, když se svou ženou pozorovali zem pod námi. „Nikdy nepřestanu vám drakům závidět ten pocit létání…“ Zasnila se Maria, stále s krví kolem úst. Třebaže trénovaná vražedkyně, na svou ženskost nikdy nezapomínala. „Farku, musíme si na výročí domluvit u Alexe, aby nás svezl. Tohohle se nikdy nenabažím…“ Fark protočil oči. „Nechali jsme za sebou tolik mrtvol a ty myslíš na naše výročí… No dobrá, Alexi?“ Poťukal na jednu ze šupin. „Jsi tam?“ „Neruš mě, řídím…“ Zazubil jsem se svými obrovitými tesáky. Laura se zatím otočila na Groga, který si prohlížel Amulet králů. „Krásný šperk. Nikdy jsem žádný jako malá holka neměla… Komu patří?“ „Teď zrovna nikomu…“ Zamručel Grog. „Můžeš si ho prohlédnout, ale pozor ať ho neupustíš, Alex by ho pak musel tam dole hledat jako jehlu v kupce sena. „Neboj…“ Dívka vzala šperk z obrovitých zelených dlaní orka a začala si ho uvazovat kolem krku. „Chudák holka, první šperk co v životě má příležitost si nasadit a nikdy ho na sobě mít nebu…“ Mariu však dlouhovlasá dívka s rezavými vlasy přerušila dotazem: „Sluší mi?“ V tu chvíli všichni zmlkli. Já samým překvapením málem přestal máchat křídly, ale ustál jsem to. Musel jsem se soustředit, kam letím, avšak jsem si byl jistý, že všichni nahoře na Lauru zírají. „Ty… Tobě ho jde nasadit?!“ Zeptal se roztřeseným hlasem Fark. „Jde, proč by nešlo?“ Zeptala se tázavým hlasem Laura. „Je sakra dobře že jsi nás přemluvil Alexi ať jdeme s tebou… Sakra dobře…“ Upravil/a DragonOzzy dne 26.06.2012 17:17 Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


Chell	#174 Přidané 26.06.2012 20:48
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	ozzy, si aj patrónom ľudí čo píšu kraviny? SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Diego	#175 Přidané 26.06.2012 20:57
Ocenění: Příspěvek: 6419 Založený: 12.12.11	Ty nás, ale zásobuješ! Máš to výborné!


DragonOzzy	#176 Přidané 26.06.2012 21:27
Ocenění: Příspěvek: 249 Založený: 18.04.12	Chell napsal: ozzy, si aj patrónom ľudí čo píšu kraviny? áno Ozzy je daedrickým princem cynismu, metalu, černého humoru a psaní kravin. Jeho síla roste čtením a komentováním jeho děl. ALDUINŮV SYN, POVINNÁ ČETBA PRO KAŽDÉHO, KDO NECHCE BÝT CHUDÝ, MÁLO VLIVNÝ, NEBO JINAK CELOSVĚTOVĚ ZBYTEČNÝ http://cabadaj.hostuju.cz/Stahuj.htm


Chell	#177 Přidané 26.06.2012 21:29
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	fantastické! odteraz ucievam dragonOzzyho! SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


oregure	#178 Přidané 26.06.2012 21:30
Příspěvek: 58 Založený: 20.10.11	píšeš parádně a nezkoušej s tím přestat,jinak na tebe pošlu Temný bratrstvo


Chell	#179 Přidané 26.06.2012 21:33
Ocenění: Příspěvek: 1243 Založený: 10.03.12	nevyhrážaj sa mojej múze! SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!! Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva. Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom... na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte?


Mopidu	#180 Přidané 26.06.2012 21:35
Ocenění: Příspěvek: 7820 Založený: 16.05.12	Dost hádek! Prostě je nejlepší

Strana 9 z 16: 1...6 7 8910 11 12...16

Přejít na fórum: