Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Raegarovi paměti
Maligos
Co koapitola o to vic mi to pripomina knizky Warcraft. proste super a pis dal.
Jo a jeste bych se chtel zeptat kolik ti je ze tak super pises ?
 
linus04
Knížky warcraftu jsem měl dřív moc rád, četl jsem myslím všechny, snad jen kromě Zrod krále lichů Wink
A je mi 21.
 
Maligos
Tak schvalne muzes zkusit napsat na fantomprint az toho bude vic. Jinak tve psani mi pripomina asi nejvic stil Rycharda Knaaka. viz knizky: Den draha a trilogii valky prastarych Smile . uz se tesim na dalsi dil.
 
BadWolf
linus04 napsal:
Nedá mi to ach se našeho hrdiny nezastal, přeci jen je to v první řadě mág a žadný učený z nebe nespadl Wink


Máš pravdu! linus04 nám neřekl jestli spadl z nebe! Rád bych to věděl! To je důležitá informace!
XVI...............................................................[Dcery Nebes]
The Sassy Master, Melon Lord!

http://i.imgur.com/SNisYpc.gif

That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy.

http://i.imgur.com/UAsbdCU.jpg
 
JohnYsh
Hustýýý fakt pěkně píšeš.Bez hrubek atd. Ale... Grin Falmeři nevidí a někde tam máš napsaný že když ho falmer spatřil tak...... Ale to je to asi nejmenší.Grin Jinak dobrý děj to má a těším se na další kapitolu Wink
For the Dawnguard.For Skyrim!
 
linus04
Falmeři jsou slepý? Toho jsem si ve hře ani nevšiml Frown Ale díky za upozornění Wink
 
JohnYsh
Jo.Jsou to bývalí sněžní elfové kteří byli zahnání pod zem kde byli po tmě.Za tu dobu oslepli ale za to se jim vyvinul sluch.Wink Někdy když hraju Skyrim tak při načítání to je napsaný.
For the Dawnguard.For Skyrim!
 
BadWolf
JohnYsh napsal:
Jo.Jsou to bývalí sněžní elfové kteří byli zahnání pod zem kde byli po tmě.Za tu dobu oslepli ale za to se jim vyvinul sluch.Wink Někdy když hraju Skyrim tak při načítání to je napsaný.


A navíc, jak si můžete všimnout nemají oči. Jen zarostlé oční důlky, nebo tak něco. Dále Falmeři přes den nevylézají. A používají silné jedy. Chaurové jsou ale ještě nebezpečnější. X|
Trochu vedle tématu ale...
Myslím že ty nahrávací obrazovky pěkně kecaj. Prý "Obři jsou vesměs mírumilovné bytosti" O_o
XVI...............................................................[Dcery Nebes]
The Sassy Master, Melon Lord!

http://i.imgur.com/SNisYpc.gif

That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy.

http://i.imgur.com/UAsbdCU.jpg
 
Dron
BadWolf napsal:
JohnYsh napsal:
Jo.Jsou to bývalí sněžní elfové kteří byli zahnání pod zem kde byli po tmě.Za tu dobu oslepli ale za to se jim vyvinul sluch.Wink Někdy když hraju Skyrim tak při načítání to je napsaný.


A navíc, jak si můžete všimnout nemají oči. Jen zarostlé oční důlky, nebo tak něco. Dále Falmeři přes den nevylézají. A používají silné jedy. Chaurové jsou ale ještě nebezpečnější. X|
Trochu vedle tématu ale...
Myslím že ty nahrávací obrazovky pěkně kecaj. Prý "Obři jsou vesměs mírumilovné bytosti" O_o


Tam jde asi o to "vesměs". Ono když kolem nich budeš běhat, popřípadě krást tak se asi budou trochu zlobit Grin
 
kebeexii
co se tice tech falmeru, je to trochu slozitejsi. kdyz byli falmerove respetive snezni elfove porazeni na konci prvniho veku ysgramorem a jeho 500 druziniky tak se zbytky prezifsich falmeru rozhodla hledat "azyl" u svich bratrancu dwemeru (casto spatne jsou spatne nazyvani trpasliky) dwemerove je prijaly ale zanedlouho falmery proste zotrocili, aby zabranili nejakemu povstani pridavali dwemeri falmerum do jidla zvadtni houbu ktere je oslepila, bohuzel pro falmeri to bylo i dedicne, falmeri se spojili a zacali valku proti dwemerum, tento kovflikt je oznacovan jako neznama valka protoze se odehravala hluboko v podzemi a lide na povrchu o ni nemneli ani zdani, pak ale dwemeri zmizeli a falmerove ovladli jejich mesta, z falmeru dlouho suzovanych valkou a otroctvim se stali krvekacne bestie touzici znicit svet na povrchu vcetne tech co tam ziji... omlouvam se ze nepisu s hacky ale muj telefon je jaksi nepodporuje, jinak skveli pribech a urcite pokracuj...
 
linus04
Tak se omlouvám za mé mezery co se znalosti falmerů týčeWink a dík za upozornění, pokusím se v budoucnu podobných chyb vyvarovat, ale kdyby se tam ještě objevily, buďte na mě hodníPfft

Další kapitola je trošku delší, jak jsem začal psát tak to šlo najednou samo a rozdělovat na dvě kapitoly se mi nechtělo... Tak ať u toho neusnete Wink

______________________________________


Kapitola 7

Sestupovali jsme už nějakou chvíli a zdálo se že nekonečné schody nemají konce. Všude byla tma a jediné naše světlo byla koule světla co jsem vyvolal a nechal nám zářit nad hlavami u stropu. V čele šel Orin se sekerou připravenou k útoku, za ním já a naší skupinu uzavíral atronach vzduchu, kterého jsem vyvolal.
Najednou se mi zdálo jako kdyby družiník přede mnou trošku zpomalil.
„Děje se něco?“ zeptal jsem se tiše.
„Před námi je vidět slabé světlo. Možná že tam schody už konečně končí,“ odpověděl válečník.
Nechal jsem zmizet kouli světla aby nás neprozradila a ještě opatrněji jsme postupovali vpřed.
Orin měl pravdu, schody konečně končili a my jsme se ocitli v několik metrů široké chodbě s vysokým stropem. Byla osvětlena slabými světly loučí na zdech. Táhla se před námi a ani jeden z nás neviděl její konec.
„Podívej se na tohle,“ zavolal mě k sobě družiník vzrušeným hlasem. „Co si o tom myslíš?“
Šel jsem k němu a co jsem viděl mi vyrazilo dech. Na zdech po obou stranách chodby byly mistrně vyobrazeny různé symboly.
„Říká ti to něco?“ zeptal se mě znepokojeným hlasem.
S odpovědí jsem si dával načas.
„Některé z těch symbolů poznávám. Tady je symbol oblivionu. Ten támhle dál znamená oběť a jestli se nemýlím, ty další vedle znamenají spoutáni navždy. Je to napsané v jazyce daeder.“
„Daeder?“ zeptal se Orin jako by špatně slyšel. „Víš to jistě?“
„Ano,“ přikývl jsem. „Většinou ale, když se pod pevností nachází takovéhle prostory, slouží jako tajná úniková chodba nebo jako krypta pro poslední odpočinek mrtvých.“
„No, úniková chodba by asi nebyla tak široká a v kryptě by byla nějaká mrtvá těla,“ poznamenal Orin. „Navíc jsou ty ty nápisy na zdech.“
Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem pokračoval: „Když jsme měli příležitost si tu pevnost nahoře prohlédnout lépe, zdála se mi velice malá, spíš jako strážní věž než jako opravdová pevnost. Teď mám pocit že vznikla jen aby zamaskovala to co se nachází tady dole.“
„Myslíš snad že jsme v nějakém doupěti uctívačů daeder?“ uhodl mé myšlenky Orin.
„Je to možné,“ přikývl jsem. „Ať jsme ale kdekoliv, ti co to tu postavili jsou už dávno pryč. Teď jsou tu ukrytí falmeři.“
„Z těch takový strach mít nemusíme, pokud jich tam tedy nebudou celé tucty,“ řek družiník. „Půjdeme dál?“
„Ano, jdeme,“řekl jsem. „Ale necháme jit raději prvního atronacha, nemám z toho dobrý pocit.“
Orin rád souhlasil, zdálo se že myslel a to samé, ale jeho nordská hrdost mu to nedovolovala navrhnout.
Kývl jsem na atronacha a ten se mlčky přesunul do čela, po něm šel Orin a nakonec já. Tak jsme opět vyrazili dál zdánlivě nekonečnou chodbou.
Po chvíli jsem měl pocit, že blízko cítím nějakou magii, ale nedokázal jsem určit kde.
„Zastavíme na chví...,“ řekl jsem jen, když jsem konečně poznal druh magie, co byl kolem cítit.
Přímo před námi se objevil jasný výbuch světla, doprovázený nesnesitelným žárem, který docela pohltil atronacha jdoucího vpředu. Tak tak jsem přede mnou a Orinem stačil vyvolat magický štít, ale síla výbuchu nás oba stejně odhodila kus zpět. Oba jsme chvíli leželi omráčeni na zemi, první se vzpamatoval družiník:
„Co to u Talose bylo?“
„Runová past,“ odpověděl jsem při pokusu vstát. „Byla před námi, dokonale zamaskovaná, že jsem si ji nevšiml, než bylo pozdě. Jakmile na ni atronach vstoupil, aktivovala se. Kdyby šel vpředu jeden z nás, byl by mrtvý.“
„Takhle to ale schytal chudák atronach,“ poznamenal Orin.
„Neřekl bych,“ řekl jsem a ukázal před sebe.
V pohasínající záři silného runového kouzla stál atronach, bez zranění a čekal na další pokyn vyrazit dál.
„Jak to mohl přežít?“ zeptal se válečník s otevřenou pusou.
„Past nebyla vytvořena na bytosti pocházející z jiné sféry, takže mu nijak neublížila. Kdyby ale prošel kdokoliv z tohoto světa, usmažilo by ho to na hromádku popela,“ vysvětloval jsem.
„Kdokoliv? Takže třeba i falmer? Jak se dostali dovnitř přes tuhle past?“ poznamenal správně Orin. „Musejí přece být někde tady, z pevnosti žádné stopy nevedou.“
„Dobrá poznámka,“ řekl jsem zamyšleně. „Jediné vysvětlení je to, že tu past jsem nastražil jeden z falmerů. Jsou mezi nimi takový, co ovládají základní kouzla. Nadruhou stranu, tahle past byla mnohem více než jen základní kouzlo. Mnoho mistrů z Ledohradské univerzity by s tím mělo problémy.“
Podíval jsem se na Orina, ale zdálo se něco pozorně poslouchá.
„Slyšíš něco?“ zeptal jsem se už tišším hlasem.
„Nic,“ odpověděl. „A to je to divné. Falmeři mají vynikající sluch a výbuch té pasti způsobil hrozný hluk. Museli ho přece slyšet. Vůbec se mi to tu nelíbí.“
„To ani mě,“ přiznal jsem. „Ale máme jinou možnost než jít dál?“
„Nemáme,“ zavrtěl hlavou. „Ty chlapce tu nemůžeme nechat.“
Kývl jsem na atronacha a opět jsme vyrazili.
Po další chvíli chůze se zdálo, že před námi je jen temnota, jako by chodba končila. Ukázalo se ale že před námi jsou masivní dvoukřídlé dveře, stejně jako stěny chodby pokryté daedrickými symboly. Nikde na dveřích nebyl žádný zámek, nic co by napovídalo jak je otevřít.
„No, aspoň už víme jak je možné že falmeři neslyšeli výbuch té pasti,“ poznamenal Orin. „Tyhle kamenné dveře vypadají, že jimi nepronikne ani nejmenší závan vzduchu. Myslíš že ty symboly na nich popisují způsob jak je otevřít?“
„Podle mě je jen jeden způsob jak je otevřít,“ řek jsem.
„A to?“ zeptal se Orin podezřívavě.
„Myslím, že když řekneme správné heslo, otevřou se samy,“ odpověděl jsem. „Nejsou to jen obyčejné dveře, je z nich cítit stará a mocná magie.“
„A jak to heslo zjistíme?“
„To už bude větší problém. Správné heslo bude nepochybně v jazyce daeder a podle těch několika mála symbolů na dveřích které poznávám si nemyslím že je heslo na nich napsané.“
„A jak se tedy dostali dovnitř falmerové?“ povídá Orin nevěřícně.
„To netuším,“ přiznal jsem. „Ale myslím že odpověď je na druhé straně.
„Tak co budeme dělat?“
„Měl bych jeden nápad,“ řekl jsem pomalu. „Ale nebude se ti líbít. Vyvolám daedru.“
„Máš pravdu, nelíbí se mi to,“ řekl rychle Orin. „Co když se po vyvolání obrátí proti nám?“
„Když vyvolám daedru z oblivionu,“ vysvětloval jsem, „je svázána mými kouzly a musí plnit moje rozkazy. Pokud se jí ale podaří je překonat dříve než ji zase pošlu zpět do její sféry, osvobodí se a pak by nás mohla napadnout. A pravda je že s vyvoláváním daeder nemám moc zkušeností.“
„Máme jinou možnost?“ zeptal se družiník po chvíli.
„Nemyslím.“
„Tak tedy do toho,“ povzdechl si Orin a připravil si sekyru pro okamžitý útok. „Dám na ní pozor a při sebemenším podezření že jsi nad ní ztratil kontrolu ji rozseknu lebku.“
Pustil jsem se tedy do vyvolávání. Na zemi se objevil runový obrazec jako při vyvolání atronacha, tenhle měl ale daedrické symboly a zářil jasně rudou barvou. Nad ním najednou vyšlehl velký plamen a když zmizel, stála před námi dremora. Orin se neklidně zavrtěl a sevřel sekyru ještě pevněji.
Daedra si nás oba měřila nenávistným pohledem, ale zůstala stát na místě.
„Otevři je,“ přikázal jsem a ukázal na masivní dveře.
Dremora se na mě podívala pohledem který sliboval pomalou a bolestivou smrt a pak se otočila ke dveřím. Zdálo se že přesně ví, co dělat. Položila na ně ruce a začala rychle něco šeptat v jazyce daeder. Když skončila, dveře se začaly pomalu otevírat. Za nimi byla vidět velká a dlouhá místnost, hned s několika cestami dál.
Když se dveře otevřely dokořán, dremora se opět podívala na mě. Rychle jsem zrušil vyvolávací kouzlo a dremora v záblesku plamene opět zmizela.
Po jejím zmizením jsme si oba oddychli. Pak jsme všichni tři pomalu vstoupili do velké místnosti. Byla asi dvacet metrů dlouhá a téměř tak i široká. Po stranách byli vchody so několika menších místností. Vysoko na hlavami byl překrásně zdobený strop. Na druhé straně místnosti byli další větší a zdobené dveře. Orin na ně ukázal a poznamenal:
„Jestli budou zapečetěné jako ty kterými jsme právě prošli, tak vezmu sekeru a prostě je rozsekám.“
Podle mě to bylo nepravděpodobné, ale zatím sem si podobné úvahy nechal pro sebe.
„Je tu ticho, zdá se že tu nikdo není,“ řekl jsem. „Měli bychom prozkoumat ty boční místnosti a pak teprve pokračovat dál.“
Orin jen zabručel na souhlas a vydal se k místnostem po pravé straně, tak jsem zamířil nalevo. Atronach zůstal stát u vchodu a jen čekal na rozkazy.
V místnostech co jsem prohlédl bylo jen plno haraburdí a spousta pavučin. Nic co by nasvědčovalo obydlení falmery. Byl jsem zrovna v předposlední místnosti na levé straně když na mě Orin zavolal.
„Raegare, pojď sem, rychle.“ V jeho hlase zněla naléhavost a tak jsem si pospíšil.
Našel jsem ho v jedné vetší místnosti, která byla narozdíl od ostatních prázdná. Prázdná myslím tím, že tam nebyly žádné bezcenné krámy jako v těch ostatních.
Místo toho tam bylo naskládáno několik tuctů mrtvých těl v různých stádií rozkladu. Zděsil jsem se že jsou to lidská těla, ale když jsem šel blíž, ukázalo se že jsou to všechno skřeti.
„Podívej na to,“ řekl Orin podivně tichým hlasem. „Ta nejstarší těla tady leží už celé měsíce a ta nejnovější tak pár dní, možná týden. A zatímco ta stará těla jsou téměř rozsekaná na kusy, ti novější byli zabiti přesným bodnutím do srdce. Co se to tu u Talose děje? Bojím se, že cokoliv najdeme na konci tohohle podzemního labyrintu, bude to naše smrt.“
V duchu jsem s ním souhlasil. Co jsem si vlastně myslel, že jsem sem lezl? Ještě před nedávnem jsem byl jen pouhý student magie a teď lezu v podzemí, vyvolávám daedry a dobrovolně se ženu na smrt.
Šeptem jsem si vynadal. Takové myšlenky nikomu nepomůžou. Měl bych se soustředit na náš úkol a abychom to všichni přežili.
„Orine, myslím, že bychom měli jít pomalu dál a....“
Víc jsem neřekl, protože se mi zdálo že něco slyším. Vzdálené hlasy. Něco rychle odříkávali, znělo to téměř jako sborový zpěv.
„Slyšíš to?“ zeptal jsem se družiníka.
Na chvíli se zaposlouchal a pak přikývl. „Konečně něco do čeho budu moct vrazit sekeru,“ řekl. „Tohle ticho a mrtvá těla mi už leze na mozek.“
Kývl jsem na atronacha a všichni tři jsme pomalu vyrazili k těm velkým dveřím na konci místnosti. Nebyly jako ty velké zapečetěné dveře jak se bál Orin. Byly ze dřeva a navíc byli pootevřené. Pomalu jsme je otevřely a hlasy byly najednou slyšet zřetelněji. Bylo to mnoho hlasů opakujících stejná slova, která stále ale nebyla rozeznat.
Za dveřmi byla krátká chodba svažující se mírně dolů a pak tam byli dveře do další místnosti. Oba jsme s Orinem věděli, že tam konečně najdeme odpovědi na otázky.
Pomalu a potichu jsme se vydali na konec chodby, atronacha jsem nechal asi v půlce chodby aby nás neprozradil a pak jsme s Orinem nakoukli do otevřených dveří. Byli jsme na jakémsi ochozu, který byl vstupem do obrovské místnosti. Pár metrů před námi bylo kamenné zábradlí ochozu a po obou stranách schody dolů do místnosti. Pomalu jsme se doplazili k zábradlí a vykoukli ven. Co jsme viděli nám oběma vyrazilo dech. Asi dva metry pod úrovní ochozu na kterém jsme se schovávali byla podlaha místnosti. Nebo spíš sálu. Táhl se desítky metrů do dálky a do šířky. Stěny i strop byly bohatě zdobeny daedrickými symboly. Uprostřed místnosti bylo asi deset řad kamenných lavic, na kterých sedělo odhadem asi pětadvacet falmerů. Před lavicemi bylo malé vyvýšené pódium. Na něm byl kamenný oltář s řetězy na upoutání oběti a pokrytý zaschlou krví. Ale na oltáři naštěstí neležela žádná oběť. Byl na něm malý podstavec nesoucí jakýsi zvláštní předmět. Byla to dokonalá koule, o průměru asi půl stopy, a na vrcholu byly tři z ní vystupující ostny. Celý tento podivný artefakt vyzařoval podivnou a temnou auru. Nad oltářem stál jeden falmer, na první pohled nějaký kněz či šaman, oděný ve zvláštním černém rouchu. Ruce držel přesně nad artefaktem z kterého do něj proudila temná energie a odříkával slova v deadrickém jazyce které po něm ostatní falmerové sedící na lavicích opakovali.
A pak jsem je uviděl. V zadním levém rohu místnosti vysela klec, její spodní konec byl asi metr nad zemí, a uvnitř klece byli dva pohřešovaní chlapci. Ani jeden se nehýbal a nám nezbývalo než doufat že jsou oba ještě naživu.
Orin mi poklepal na rameno a ukázal zpět do chodby kde čekal atronach. Přikývl jsem a pomalu jsme se odplížili zpět.
„Co si o tom myslíš?“ zeptal se když jsme se dostali ven ze sálu.
„Je to zlé,“ řekl jsem. „Měl si pravdu, tohle bylo doupě uctívačů daeder. Viděl si tu podivnou temnou kouli? Myslím že to byl daedrický artefakt, možná od samotného z některých princů oblivionu. A ten oltář taky spoustu vysvětluje. Podle mě to tu dřív obývali skřeti. Co se stalo s uctívači co tu byli dřív se můžeme jen dohadovat. Ale představ si že tu žijí skřeti. Pak, jednoho dne, sem vtrhnou falmerové. Začne krutý boj, který pro skřety skončí spatně. Většinu z nich falmerové pozabíjejí, ale některé nechají naživu, možná jako otroky nebo zajatce. Pak jeden z falmerů, podle mě zrovna ten který trochu ovládá magii, najde ten podivný artefakt. Ať už je uvnitř cokoliv, zmocní se ho to a jeho prostřednictvím ostatních falmerů. Ať už je za tím jakýkoliv z princů, udělá z falmerů otroky své vůle a ti ho uctívají a přináší mu krvavé oběti. Zpočátku to byli přeživší skřeti kdo posloužil jako oběť, proto ty čisté rány do srdce. Ale když byli už všichni mrtví, museli se falmerové vydat do nějaké obydlené osady hledat nové oběti.“
„Ale co skřeti, copak oni by ten artefakt nenašli?“ ptal se Orin s pochybami.
„Možná je třeba magických schopností aby se s ním dalo zacházet,“ napadlo mě. „A jestli mezi skřety nikdo takový nebyl, mohli ho prostě považovat za další bezcenný kus harampádí.“
„Dejme tedy tomu že máš pravdu,“ rekl Orin. „Takže další oběti na oltáři budou ti dva chlapci. To tedy znamená že jsou pořád naživu. Musíme je osvobodit než se falmerové rozhodnout že je položí na oltář.“
„Tak snadné to nebude,“ namítl jsem. „Falmerů je tam dost a já bych se vsadil že ten artefakt značně znásobil schopnosti toho kněze. Jen vzpomeň na tu runovou past. Máš nějaký plán?“
„Něco mě napadlo,“ přiznává Orin. „Ta magická ochrana na mé zbroji je stále neporušená?“
Přikývl jsem.
„Nejprve bych na ně poslal atronacha,“ pokračoval družiník. „Pak, až se budou všichni soustředit na něj, vběhnu mezi ně já. Falmeři nejsou kdovíjak dobří bojovníci a s tvou ochranou na zbroji a atronachem po boku mám proti nim celkem slušnou šanci. Ty se musíš postarat o toho kněze. Jestli se ti ho podaří rychle dostat, přispěcháš nám na pomoc. Co ty na to?“
„Nemyslím že to s tím knězem bude tak snadné,“ řekl jsem. „Ale souhlasím. Jdeme na to.“
Pomalu jsme se připlížili zpět k zábradlí na ochozu. Kývl jsem na atronacha a ten se úžasnou rychlostí vřítil mezi falmery sedící na kamenných lavicích. Než se stihli vzpamatovat, dva z nich zabil. Když se všechna pozornost falmerů soustředila na něj, vyběhl mu na pomoc Orin.
Má pozornost se soustředila na kněze. Když zjistil, že na ně útočí atronach, rychle vzal artefakt do ruky a připravil se seslat kouzlo. Rychle jsem seběhl dolů do sálu a vyslal na něj slabý výboj blesku. Nemohlo mu to moc ublížit, ale mě šlo pouze o to upoutat jeho pozornost. Hned po prvním slabším výboji jsem začal čarovat silnější. Dal sem do něj velké množství energie a vyslal ho proti knězi. Ten pohybem ruky vyvolal magický štít a můj útok bez větší námahy odrazil.
To není možné, řekl jsem si v duchu. Do toho kouzla jsem dal tolik síly. Mám vůbec proti němu nějakou šanci?
Teď připravoval svůj útok kněz. Když začal sbírat energii, artefakt v jeho ruce začal vydávat temnou záři. Po dokončení kouzla proti mě vyslal kužel plamene. Rychle jsem vyvolal magicky štít, ale síla knězova kouzla ho lehce prorazila a mě odhodila dva metry zpět.
Točila se mi hlava. Celé tělo mě bolelo. Koutkem oka jsem postřehl že kněz chystá další kouzlo. Z posledního zbytku sil jsem se překulil stranou a schoval za jednou z kamenných lavic. Kouzlo falmerského kněze do ní narazilo a lavice pod jeho silou celá popraskala. Ještě jeden takový zásah, lavice se roztříští a já mu budu vydaný na milost.
Rychle jsem přemýšlel. Ten artefakt! Když kněz čaruje, ta daedrická koule dodává jeho kouzlům energii. Bez ní by byl mnohem slabší, možná úplně bezbranný.
Zavřel jsem oči a představil si celý sál jak jsem ho viděl. V duchu jsem ho celý procházel. Kameně lavice, oltář, klec z dvěma chlapci. Pak jsem našel co jsem potřeboval. Vedle oltáře na zemi leželo několik masivních mosazných svícnů. To byla má jediná šance. Soustředil jsem se na jeden z těch svícnů a vyvolal kouzlo telekineze. Cítil jsem jak se vznesl kousek nad zem. Udržoval jsem ho tam a z posledního zbytku sil jsem vyvolal magický štít. Nejsilnější jakého jsem byl schopen. Zhluboka jsem se nadechl a vyskočil zpoza kamenné lavice.
Kněz měl poslední ničivé kouzlo už téměř připraveno. Mávl jsem rukou a mosazný svícen vystřelil směrem ke knězi. Zasáhl jsem ho přesně, ale pozdě. V okamžiku kdy ho svícen trefil do ruky a vyrazil mu z ní artefakt, kněz dokončil kouzlo a vyslal ho na mě.
Kouzlo narazilo do mého slabého štítu a zničilo ho. Kouzlo mě v těměř plné síle zasáhlo a já cítil nepředstavitelný žár.
Opět jsem byl velkou silou odhozen dozadu. Ležel jsem na zemi a cítil bolest na tvářích a na rukách. Magické roucho mě před většinou žáru uchránilo, ale v obličeji a na rukách jsem cítil několik bolestivých popáleniny. S námahou jsem se zvedl. Kněz ležel taky na zemi, artefakt se odkutálel několik metrů od něj. Zdálo se že jeho ztráta ho zasáhla a on vypadal zmatený. To byla moje šance. Ignoroval jsem bolest a ze zad jsem sundal meč, který mi půjčil Orin a rychle jsem vykročil k falmerovi.
Když si mě konečně všiml, mávl rukou a vyslal po mě kouzlo. Nebo spíš chtěl ho vyslat. Bez artefaktu co by mu dodával energii se nic nestalo. Došel jsem až k němu a s jedním velkým rozmachem jsem mu usekl hlavu.
Pomalu ze mě vyprchal adrenalin a dostavila se únava a bolest.
Rychle jsem se rozhlédl po místnosti. Atronacha jsem nikde neviděl, falmerové ho museli zničit, ale já hledal Orina. Pak jsem ho uviděl. Ležel na zemi obklopený mrtvými falmery. Na boku měl zle vypadající krvavou ránu.
Rychle jsem se k němu rozběhl. Byl v bezvědomí a rána byla hluboká. Okamžitě jsem začal s léčivým kouzlem, ale hned mi bylo jasné že po boji s falmerským knězem nemám dost sil abych ho vyléčil. Kouzlo brzy selhalo a Orin umíral.
Musíš přece něco udělat, řekl jsem si v duchu. Přece ho nenecháš umřít. Musí být nějaký způsob.
Vlastně, byl tu způsob, ale už jen to pomyšlení se mi vůbec nelíbilo. Ale měl jsem na vybranou?
Otočil jsem se, minul jsem mrtvého kněze a po chvilce zaváhání jsem sebral ze země daedrický artefakt. Byl na dotek teplý a já cítil jak se mi rychle doplňují síly. Cítil jsem se mocný jako nikdy v životě. Ale to nebylo všechno. V hlavě jsem slyšel tichý hlas, ale co říkal, jsem nerozuměl.
Ignoroval jsem ho a zamířil zpět k Orinovi. Ihned jsem znovu začal s léčivým kouzlem. Tentokrát mě výsledek překvapil. Rána se mu okamžitě zacelila, nezůstala po ní ani stopa a já necítil že by mě kouzlo nějak vyčerpalo. Pak jsem si uvědomil že bolest na tváři a na rukách je pryč. Moje popáleniny byli také vyléčeny!
Orin otevřel oči a když uviděl co držím v ruce, vytřeštil oči. Něco říkal, ale já ho už neposlouchal.
Byl jsem zcela uchvácen artefaktem. Vstal jsem a vychutnával si moc, kterou jsem cítil. Hlas v hlavě nyní mluvil zcela srozumitelně a sliboval mi moc, bohatství a vládu nad všemi okolo mě. To všechno mohlo být mé! To musí být mé!
Najednou jsem vzadu na temeni hlavy ucítil prudkou bolest a před očima jsem viděl jen hvězdičky. Když jsem se vzpamatoval, ležel jsem na zemi. Artefakt jsem při pádu upustil a odkutálel se někam pryč. Cítil jsem se najednou sám a neúplný.
Rychle jsem se otočil na záda a připravil si kouzlo proti případnému protivníkovi. Zůstal jsem jen zírat když jsem před sebou viděl Orina s pěstmi připravenými k dalšímu úderu.
„Tak co, už jsi zase normální?“ zeptal se podezřívavě.
„Copak ti přeskočilo?“ obořil jsem se na něj. „Proč jsi mě praštil?“
Zdálo se, že Orinovi se ulevilo.
„Když jsi mě vyléčil a já otevřel oči, viděl jsem tě nad sebou stát s tou prokletou koulí v ruce,“ začal. „Když jsem se tě zeptal co s tím děláš a okřikl tě ať to hned zahodíš, vůbec si mě nevnímal. Držel si tu kouli jako by to bylo novorozeně, oči ti div nevylezly z důlků a něco si blábolil ve stejném jazyce jako ten kněz. Jediné co mě napadlo bylo dát ti pořádnou ránu aby ses probral. A vyšlo to.“
Stál jsem jako opařený. Mluvil jsem daedrickým jazykem? Ten kdo ten artefakt vytvořil a ovládl falmerského kněze se málem zmocnil i mě. Co by se stalo, kdyby mě Orin nepraštil a mě artefakt nevypadl z ruky? Kdybych ho měl u sebe delší dobu? Stal by se ze mě poslušný otrok daedry? Z toho pomyšlení mi naskočila husí kůže.
„Děkuji ti Orine. Zachránil jsi mi můj život i mojí duši,“ řekl jsem po chvíli.
Orin se pohladil na boku kde měl ještě před chvíli smrtelné zranění a řekl s úsměvem: „Myslím že jsme vyrovnáni. Pojď, podíváme se na ty chlapce.“
Oba jsme se vydali ke kleci v rohu sálu. Já si dal záležet abych šel velkým obloukem od artefaktu ležícím na zemi kousek stranou. Otevřeli jsme klec a chlapce prohlédli. Naštěstí byli oba živý, byli jen v bezvědomí. Každý jsme vzal jednoho do náruče a šli jsme rychle pryč z toho prokletého místa.
Po cestě jsem se Orina ptal jak probíhal jeho boj proti falmerům.
„Prvních deset padlo okamžitě. Pak ten tvůj atronach padl a výbuch jeho těla jich taky pár zabil. Pak to bylo už trošku těžší. Kdybych na sobě neměl tu tvojí magickou ochranu, byl bych mrtvý,“ řekl s vděkem v hlase.
Když jsme vyšli z podzemí na denní světlo, oba chlapci už byli vzhůru. Oba byli otřeseni a vyděšení, ale když jsme je ujistili, že jsou už v bezpečí a že je odvezeme domů, trochu se uklidnili.
„Ale jedné věci jsem si všiml,“ dodal Orin s úsměvem, když jsme s chlapci nasedali na koně, kteří byli tam kde jsme je nechali. „Všiml jsem si že ten kněz měl useknutou hlavu. Jsem rád, že si nezapomněl, že bodat se má ostrým koncem meče.
Oba jsme se zasmáli, pobídli koně do klusu a vyrazili zpět do Kamenné hlásky.

______________________________________
 
JohnYsh
Wink Drsnééé teším se na další díl!A Bodat přítele se má ostrým koncem meče. Grin
For the Dawnguard.For Skyrim!
 
Aster
Wow skvělá část (muselo to bejt tak dlouhý? Grin) jenom tak pro zajímavost co to bylo za artefakt? (myslim méno Grin )
 
koniaash
Hodně, hodně dobré
 
BadWolf
Připomíná mi to Oblivion *.* Starý dobrý Oblivion. Nechápu proč hraju Skyrim. Teda Morrowind je úplně nejlepší, po Oblivionu sáhnu když budu chtít takový věci jako lepší boj atd. Ale i Skyrim je super.

....hmmmm.....kdepak mám Trueflame?
XVI...............................................................[Dcery Nebes]
The Sassy Master, Melon Lord!

http://i.imgur.com/SNisYpc.gif

That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy.

http://i.imgur.com/UAsbdCU.jpg
 
Aster
We want next episode!!!!! Wink
 
Aster
Chce to další část.
 
Diego
Velice pěkné a hlavně napínavé!!
 
Aster
PROSÍM O DALŠÍ DÍL
 
Lunthatcoss
Velmi povedené, chválím jedničkouWink
Žít pro smrt, umírat pro slávu.


http://www.deviantart.com/download/211629576/skyrim_fan_wallpaper_by_rebirth1337-d3hzyfc.png
 
Přejít na fórum:
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 1572 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 4598 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 2970 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 2521 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 8884 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4894 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 4205 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 4178 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 4987 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist