Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Raegarovi paměti
linus04
Zdravím, všiml jsem si jak se tu poslední dobou množí ruzné povídky a řekl jsem si že taky neco zkusím sepsat. Plánuju v tom pokračovat, už teď mám hotovou většinu druhé kapitoly.
Uvítám komentáře, připomínky i kritiku. Ale je to muj první pokus o něco takového tak na mě prosím buďte hodní Wink Doufám že se vám příběh zalíbí...

______________________________________


Jmenuji se Raegar. Raegar syn Roffa, pro ty z vás co si na tyhle podrobné rodinné označení potrpí.
Před chvíli jsem dal spát Arina, svého nejmladšího vnoučka. Dlouho se tomu malému darebákovi nechtělo usnout a stále dokola chtěl poslouchat mé příběhy o dobrodružství z dob, kdy moje kolena ještě netrápila artritida. Z dob před mnoha lety, ještě před tím, než císařství po dlouhé a krvavé válce porazilo Thalmor a pro Tamriel začal zlatá věk. Chvíli před tím než konečně zavřel oči, Arin poznamenal ze kdybych napsal knihu o svém životě, určitě by to byla pro mnoho mladých chlapců jeho věku dobrá zpráva. Po tom co konečně usnul, jsem si sedl na verandu našeho domu v Imperial City a přemýšlel. Pravdou je, že vyprávění o těch dávných dobách ve mne probudilo spoustu starých vzpomínek, o kterých jsem už ani nevěděl že tam jsou. Některé z mých zážitků se nehodí pro Arinovy mladé uši, ale poznámka toho mladého rošťáka o té knize mi teď stále vrtá hlavou. Sepsání pamětí...

Kapitola 1

Narodil jsem se před 78 lety ve městě Falkreath ve Skyrimu. Můj otec, Roffus, byl jarlovým dvorním mágem, jako breton měl od malička nadání k magii. Má matka Sofie, také bretonka, byla členkou ozbrojené stráže která pravidelně doprovázela obchodní karavany z Vysokoskalí. Otec mi nikdy nechtěl prozradit nic bližšího o tom jak se poznali a později dali dohromady, ať už to ale bylo jakkoliv, faktem zůstává že z toho co mezi nimi bylo sem přišel na svět já.
Matka zemřela při porodu a pokud vím, žádní další příbuzní z její strany nemám. Jedinou rodinou tak pro mě zůstal otec. Vzhledem k tomu že otec byl dvorním mágem a i já sám jsem projevoval cit k magii, nebylo mnoho dětí v mém věku co by se se mnou chtěli kamárádit. Dětství jsem trávil povětšinou prozkoumáváním Falkreathu, čtením knih z otcovy knihovnu a samozdřejmě s otcem, který mě učil magii. Byl opravdovým mistrem, sběhlý ve všech pěti magických školách, odborník na očarování předmětů a jeho rady byli často vyhledávány ostatními mágy. Naučil mě základy magie, o tom jak funguje a jak a kdy by ji mág měl správně použít. Ve svých dvanácti letech jsem dokázal vyvolat malý plamen, zahojit škrábanec nebo malé říznutí nebo třeba vyvolat slabou kouli světla.
Abyste si ale nemysleli že jsem byl malý šprt trávící dětství v knihovně. O to se postaral můj přítel Bjorn, mladší bratr Fundara, jarlova bojového mistra. Bjorn byl nord, bylo mu pětadvacet let a stejně jako jeho bratr byl vynikající válečník. V čase který jsem s ním trávil mě naučil základy boje nablízko a pomohl mi udržovat dobrou tělesnou kondici.
Tak taková byla většina mého dětství, málo zábavy a spousta učení. Vše se ale změnilo když mi bylo šestnáct let.
Zvědové vyšetřující nedávné únosy obyvatel v blízkosti malé vesničky severně od Falkreathu odhalili kult nekromantů, který za únosy stál. Nikdo nechtěl ani pomyslet co s unesenými nebožáky prováděli. Jarl tajně poslal ozbrojený oddíl aby kult zničil a otec byl vyslán s nimi.
Kult byl rozprášen, pouze několik jeho členů uprchlo a ti byli dále pronásledováni. Ale ztráty byly velké. Ze dvacetičleného oddílu vojáků se jich živých vrátilo pouze šest. Můj otec mezi nimi nebyl. Co jsem slyšel, bez jeho magie by nekromanté zvítězili, ale to pro mne byla jen malá útěcha.
Celý můj život se obrátil naruby. Byl ze mne sirotek a bez otce jako dvorního mága navíc brzy i bezdomovec. Jarl si nepochybně najde jiného mága a ten bude muset někde bydlet a to někde znamená v paláci v komnatách určených dvornímu mágovi, ve kterých jsem s otcem celý život bydlel.
Čtyři dny po otcově smrti si mne k sobě pozval sám jarl Beregar. Byl jsem zaveden do místnosti v paláci, která většinou sloužila pro soukromé audience. Byl tam přítomen i Bjorn.
„Je nám líto tvé ztráty chlapče, Ruffus byl dobrým přítelem nás všech,“ začal jarl, „ale je čas, abys začal přemýšlet o své vlastní budoucnosti. Tady s Bjornem pro tebe máme dva návrhy a myslíme že by se ti mohli líbit.“
„První je ten že bys bydlel u mě a mé ženy Ingrid“, povídá Bjorn. „Postarali bychom se o tebe než se postavíš na vlastní nohy. Po otci zdědíš všechen majetek, většinou jsou to ale jen knihy a různé magické hračky. Zůstala ti po něm ale i slušná hromádka zlata a je na tobě co chceš dělat dál. Zatím ale potřebuješ mít kde bydlet.“
„Druhý náš návrh,“ pokračoval jarl, „je abys vstoupil do Ledohradské univerzity. Máš nadání pro magii a po studiu by z tebe mohl být vynikající mág. Navíc se pak můžeš vrátit a ucházet se o otcovo místo.“ dodal jarl s šibalským úsměvem a mrknutím oka. „Jméno tvého otce na univerzitě jistě znají a ze zlata, které si po něm zdědil si hravě zaplatíš celé studium.“

Tak tohle byly mé možnosti. Zůstat u Bjorna a jeho ženy a dělat bůh ví co, nebo jít na Ledohradskou univerzitu. Přiznávám, že jako malý jsem si často hrál na to, že jednoho dne budu velký mág a společně s otcem budu bojovat proti zlu. Zvolil jsem si tedy druhou možnost.

Do Ledohradu byl tedy arcimágovi poslán havran z dopisem od jarla, kde mu vše vylíčil a požádal ho o studijní místo pro mne. Jak jarl prohlásil, jméno mého otce nebylo v Ledohradské univerzitě neznáme. Za pár dní přiletěl havran z odpovědí a já se chystal na cestu. Za další dva dny jsem se rozloučil se všemi které jsem v životě mohl považovat za rodinu a přátele a vydal se na cestu. Bjorn trval na tom že mě doprovodí a tak jsme se přidali ke karavaně mířící do Samoty a odtud jsme na koních vyrazili na východ do Ledohradu. Po několika týdenní cestě jsme dorazili do cíle a já poznal, proč se město jmenuje zrovna Ledohrad. S Bjornem jsme se ubytovali v první krčmě co jsme našli a další den ráno jsme se vydali na univerzitu.

______________________________________
 
ShortyX
Dobre sa mi to citalo Wink
 
Diego
linus04 napsal:
Zdravím, všiml jsem si jak se tu poslední dobou množí ruzné povídky a řekl jsem si že taky neco zkusím sepsat. Plánuju v tom pokračovat, už teď mám hotovou většinu druhé kapitoly.
Uvítám komentáře, připomínky i kritiku. Ale je to muj první pokus o něco takového tak na mě prosím buďte hodní Wink Doufám že se vám příběh zalíbí...

______________________________________


Jmenuji se Raegar. Raegar syn Roffa, pro ty z vás co si na tyhle podrobné rodinné označení potrpí.
Před chvíli jsem dal spát Arina, svého nejmladšího vnoučka. Dlouho se tomu malému darebákovi nechtělo usnout a stále dokola chtěl poslouchat mé příběhy o dobrodružství z dob, kdy moje kolena ještě netrápila artritida. Z dob před mnoha lety, ještě před tím, než císařství po dlouhé a krvavé válce porazilo Thalmor a pro Tamriel začal zlatá věk. Chvíli před tím než konečně zavřel oči, Arin poznamenal ze kdybych napsal knihu o svém životě, určitě by to byla pro mnoho mladých chlapců jeho věku dobrá zpráva. Po tom co konečně usnul, jsem si sedl na verandu našeho domu v Imperial City a přemýšlel. Pravdou je, že vyprávění o těch dávných dobách ve mne probudilo spoustu starých vzpomínek, o kterých jsem už ani nevěděl že tam jsou. Některé z mých zážitků se nehodí pro Arinovy mladé uši, ale poznámka toho mladého rošťáka o té knize mi teď stále vrtá hlavou. Sepsání pamětí...

Kapitola 1

Narodil jsem se před 78 lety ve městě Falkreath ve Skyrimu. Můj otec, Roffus, byl jarlovým dvorním mágem, jako breton měl od malička nadání k magii. Má matka Sofie, také bretonka, byla členkou ozbrojené stráže která pravidelně doprovázela obchodní karavany z Vysokoskalí. Otec mi nikdy nechtěl prozradit nic bližšího o tom jak se poznali a později dali dohromady, ať už to ale bylo jakkoliv, faktem zůstává že z toho co mezi nimi bylo sem přišel na svět já.
Matka zemřela při porodu a pokud vím, žádní další příbuzní z její strany nemám. Jedinou rodinou tak pro mě zůstal otec. Vzhledem k tomu že otec byl dvorním mágem a i já sám jsem projevoval cit k magii, nebylo mnoho dětí v mém věku co by se se mnou chtěli kamárádit. Dětství jsem trávil povětšinou prozkoumáváním Falkreathu, čtením knih z otcovy knihovnu a samozdřejmě s otcem, který mě učil magii. Byl opravdovým mistrem, sběhlý ve všech pěti magických školách, odborník na očarování předmětů a jeho rady byli často vyhledávány ostatními mágy. Naučil mě základy magie, o tom jak funguje a jak a kdy by ji mág měl správně použít. Ve svých dvanácti letech jsem dokázal vyvolat malý plamen, zahojit škrábanec nebo malé říznutí nebo třeba vyvolat slabou kouli světla.
Abyste si ale nemysleli že jsem byl malý šprt trávící dětství v knihovně. O to se postaral můj přítel Bjorn, mladší bratr Fundara, jarlova bojového mistra. Bjorn byl nord, bylo mu pětadvacet let a stejně jako jeho bratr byl vynikající válečník. V čase který jsem s ním trávil mě naučil základy boje nablízko a pomohl mi udržovat dobrou tělesnou kondici.
Tak taková byla většina mého dětství, málo zábavy a spousta učení. Vše se ale změnilo když mi bylo šestnáct let.
Zvědové vyšetřující nedávné únosy obyvatel v blízkosti malé vesničky severně od Falkreathu odhalili kult nekromantů, který za únosy stál. Nikdo nechtěl ani pomyslet co s unesenými nebožáky prováděli. Jarl tajně poslal ozbrojený oddíl aby kult zničil a otec byl vyslán s nimi.
Kult byl rozprášen, pouze několik jeho členů uprchlo a ti byli dále pronásledováni. Ale ztráty byly velké. Ze dvacetičleného oddílu vojáků se jich živých vrátilo pouze šest. Můj otec mezi nimi nebyl. Co jsem slyšel, bez jeho magie by nekromanté zvítězili, ale to pro mne byla jen malá útěcha.
Celý můj život se obrátil naruby. Byl ze mne sirotek a bez otce jako dvorního mága navíc brzy i bezdomovec. Jarl si nepochybně najde jiného mága a ten bude muset někde bydlet a to někde znamená v paláci v komnatách určených dvornímu mágovi, ve kterých jsem s otcem celý život bydlel.
Čtyři dny po otcově smrti si mne k sobě pozval sám jarl Beregar. Byl jsem zaveden do místnosti v paláci, která většinou sloužila pro soukromé audience. Byl tam přítomen i Bjorn.
„Je nám líto tvé ztráty chlapče, Ruffus byl dobrým přítelem nás všech,“ začal jarl, „ale je čas, abys začal přemýšlet o své vlastní budoucnosti. Tady s Bjornem pro tebe máme dva návrhy a myslíme že by se ti mohli líbit.“
„První je ten že bys bydlel u mě a mé ženy Ingrid“, povídá Bjorn. „Postarali bychom se o tebe než se postavíš na vlastní nohy. Po otci zdědíš všechen majetek, většinou jsou to ale jen knihy a různé magické hračky. Zůstala ti po něm ale i slušná hromádka zlata a je na tobě co chceš dělat dál. Zatím ale potřebuješ mít kde bydlet.“
„Druhý náš návrh,“ pokračoval jarl, „je abys vstoupil do Ledohradské univerzity. Máš nadání pro magii a po studiu by z tebe mohl být vynikající mág. Navíc se pak můžeš vrátit a ucházet se o otcovo místo.“ dodal jarl s šibalským úsměvem a mrknutím oka. „Jméno tvého otce na univerzitě jistě znají a ze zlata, které si po něm zdědil si hravě zaplatíš celé studium.“

Tak tohle byly mé možnosti. Zůstat u Bjorna a jeho ženy a dělat bůh ví co, nebo jít na Ledohradskou univerzitu. Přiznávám, že jako malý jsem si často hrál na to, že jednoho dne budu velký mág a společně s otcem budu bojovat proti zlu. Zvolil jsem si tedy druhou možnost.

Do Ledohradu byl tedy arcimágovi poslán havran z dopisem od jarla, kde mu vše vylíčil a požádal ho o studijní místo pro mne. Jak jarl prohlásil, jméno mého otce nebylo v Ledohradské univerzitě neznáme. Za pár dní přiletěl havran z odpovědí a já se chystal na cestu. Za další dva dny jsem se rozloučil se všemi které jsem v životě mohl považovat za rodinu a přátele a vydal se na cestu. Bjorn trval na tom že mě doprovodí a tak jsme se přidali ke karavaně mířící do Samoty a odtud jsme na koních vyrazili na východ do Ledohradu. Po několika týdenní cestě jsme dorazili do cíle a já poznal, proč se město jmenuje zrovna Ledohrad. S Bjornem jsme se ubytovali v první krčmě co jsme našli a další den ráno jsme se vydali na univerzitu.

______________________________________

Výborně, jen tak dál!
 
BadWolf
WinkWinkWink [< pro ty co nepochopili, nejlepší věci nepotřebují popisovat slovy]
XVI...............................................................[Dcery Nebes]
The Sassy Master, Melon Lord!

http://i.imgur.com/SNisYpc.gif

That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy.

http://i.imgur.com/UAsbdCU.jpg
 
BizarroX
Moc hezky napsane a dobre se to cte, jen tak dal Wink
 
linus04
Děkuji za vaše komentáře Smile Dnes přidám rovnou dvě kapitoly, zjistil jsem, že se ti píše úplně samo.

______________________________________


Kapitola 2

Nebudu vám lhát, když jsem poprvé vstoupil na pozemek univerzity, zůstal jsem stát s otevřenou pusou. Velká, monumentální a překrásná stavba. Na rozlehlém nádvoří mne zaujala krásná, několik metrů vysoká socha mága oblečeného v róbě povlávající ve větru. Jsi doma, řekl jsem si v duchu. Obyvatelé Ledohradu, jak jsem zjistil, nemají univerzitu moc v lásce a nikdy jsem nepochopil proč. Je to chrám vědomostí, umění a krásy. I teď, navzdory mému vysokému věku a mým povinnostem tady v Imperial City navštěvuji univerzitu minimálně jednou do roka.

V dopise od arcimága stálo ať se po příjezdu ohlásím u mága jménem Tolfdir. Poptal jsem se pár mladých studentů na nádvoří a lehce jsem ho našel. Srdečně mě přivítal, ukázal mi místo kam sem mohl složit zavazadla a nabídl že mě provede. Rozloučil jsem se s Bjornem, který se vrátil do krčmy kde jsme strávili noc. Chtěl zůstat v Ledohradu ještě pár dní a odjed až se na univerzitě rozkoukám, jak to sám nazval.
Tolfdir mě tedy prováděl po pozemcích univerzity, ukazoval mi různá místa a vyprávěl něco o historii univerzity. Ukázal mi hlavní sál univerzity, prostory, kde bydlí studenti, kde bydlí mistři, prostory sloužící k teoretické výuce a k praktické výuce, sklady různých magických přístrojů, vybavené laboratoře na alchymii a očarování, prostornou jídelnu a obrovskou knihovnu. Zjistil jsem že na univerzitě je momentálně asi padesát studentů ve věku od deseti do pětadvaceti let. K tomu dvanáct mistrů plus arcimág Savos Aren. Na univerzitu může přijít student v deseti letech, ale i, například jako já, o několik let starší. Z toho důvodu se tady studenti nedělí na výuku podle věku, ale podle svých znalostí a schopností. Výuka se naskládá jen ze sesílání kouzel. Mladí mágové se tu učí i dějiny, historii magie, studují práce velkých mágů, učí se přírodním vědám a alchymii. Velký důraz tu kladou na etiku. Mág musí vědět nejen jak kouzlo seslat, ale hlavně kdy a jak ho seslat. Pak je tu výuka pěti magických škol a magie očarování předmětů.
Očarování předmětů, jak jsem zjistil, je zdroj největších příjmů pro univerzitu. Vždycky se najde nějaký bláznivý dobrodruh, který se chce vydat hluboko do starých ruin hledat poklad a chce na cestu zbroj s magickou ochranou. A za tu univerzitě rád zaplatí.
Studenti prvních pár let tráví povětšinou teoretickým studiem, kdy na opravdové kouzlení přijde zřídka. Pak, když přijde čas, se výuka stává více individuálnější. Pomocí různých testů se zjistí na které školy magie má student největší nadání a podle toho jeho výuku převezme některý z ostatních mistrů. Tím začíná praktická výuka. Ta trvá u každého jinak dlouho, záleží na jeho rozvrhu a co všechno se rozhodl studovat. Po skončení tohoto období je student považován za plnohodnotného mága a opouští univerzitu jako vzdělaný a schopný mladý mág. Je pak na něm co bude v životě dál dělat, někteří se po čase stráveném ve světě vrátí a předávají své zkušenosti dalším generacím.
Bylo už skoro poledne když jsme s Tolfdirem prohlídku zakončili v jídelně. Po dobrém obědě mě zavedl do ubikace studentů a ukázal mi pokoj, ve kterém budu bydlet. Taky mi řekl, že po zbytek dne mám volno a další den ráno se mám zastavit přímo u arcimága, bude mne očekávat.

Další den ráno jsem se tedy vydal do soukromých prostor arcimága Savose Arena. Jak mi Tolfdir řekl, už na mě čekal.
„Zdravím tě Raegare synu Roffa a vítám tě v Ledohradské univerzitě,“ pozdravil mě arcimág Aren. „Pojď a posaď se.“
Zavedl mě ke svému stolu pokrytém různými lejstry a magickými přístroji, sedl si za něj a mě ukázal na pohodlně vyhlížející křelo naproti němu.
„Je mým zvykem se trošku seznámit s každým naším novým studentem,“ pokračoval arcimág Aren. „A na tebe jsem se zvlášť těšil. Jméno tvého otce tu chováme ve velké úctě a jestli jsi jen trošku jako on, bude z tebe vynikající mág.“
„Děkuji,“ bylo vše co jsem odpověděl.
„Tolfdir ti tu vše nepochybně ukázal a vysvětlil jak to tu chodí, já bych se teď rád dozvěděl něco o tvých motivech, proč jsi tu a co si od studia zde slibuješ?“ začal arcimág Aren náš rozhovor.
Dlouho jsme spolu rozmlouvali, vyptával se mě na můj dosavadní život, na mého otce a rozsah mých schopností, které jsem si s otcovou pomocí osvojil. Pak jsme probrali několik právních záležitostí, jako je školné a po podpisu několika lejster se ze mne stal plnohodnotný student univerzity.
Když náš rozhovor skončil, byl už skoro čas oběda. Arcimág Aren mi předal můj rozvrh na následující dny a doporučil mi, ať si zajdu do skladu vybavení pro nové oblečení, šaty co jsem měl na sobě cestou do Ledohradu dost utrpěly. Dal jsem na jeho doporučení a zašel si pro nově šaty. Zbytek dne jsem strávil poznáváním svého nového domova a byl jsem se taky rozloučit s Bjornem, který se následujícího dne vrátil domů.
Další den začalo studijní období mého života.

______________________________________
 
linus04
______________________________________


Kapitola 3

Následující roky uběhly jako voda. A bylo to bezpochyby jedno z nejlepších období mého života.
Jak mi řekl Tolfdir, první dva a půl roku jsem strávil teoretickou výukou s ostatními studenty. Poprvé v životě jsem trávil čas se svými vrstevníky a našel si přátele. Dokonce jsem poznal i první lásku. Bjorn mi pravidelně psal a líčil mi co se děje ve Falkreathu. Já mu zase psal o svém životě a zážitcích z univerzity.
Pak, když mi bylo skoro devatenáct, moje teoretická výuka skončila. Podstoupil jsem různé testy a zkoušky snad se všemi mistry univerzity aby zjistili moje primární školy magie. Testy zabrali několik dnů, protože byly velice vyčerpávající a ja musel vždy znovu nabrat síly.
Otec byl mistrem ve všech školách. Já jsem projevoval největší nadání pro vyvolávání, ničení a obnovu. Iluze a proměny mi dělaly malé potíže, sesílání kouzel z těchto škol mi už nešlo tak lehce jako z ostatních.

Co se magie ničení týče, zdálo se že nejlépe ovládám element vzduch a vodu. Ovládat magii země mi šlo jen těžkopádně a o ohni ani nemluvím. Oheň je nejnepodmanivější živel a já byl rád, když se mi podařilo ho ovládnout aspoň k zapálení svíčky.

S elementy částečně souvisela magie vyvolávání. Tato škola magie zahrnuje vyvolávání ztělesnění elementů z jejich vlastní sféry, takzvané atronachy. Dále kouzla nekromancie, kterými všichni mistři univerzity opovrhují, přivoláváni daeder ze sfér oblivionu a vytváření přízračných předmětů, což jsou jakési magické kopie věcí z našeho světa, tvořeny čistou energií. Nejčastěji se jednalo o zbraně, které mágovi pomohli v boji. Čas, po který takový předmět vydržel existovat, záviselo na síle mága.
Pro mě bylo nejlákavější provolávat atronachy. Bez větších problémů se mi hned napoprvé podařilo vyvolat malého atronacha vzduchu. Jeho spojení s naším světem bylo velice slabé, stejně jako moje kouzlo, byl proto opravdu malý a brzy zmizel. Stejně mě tento úspěch velice potěšil. Atronacha vody jsem vyvolal na třetí pokus, zemního se mi vyvolat nepodařilo a atronacha ohně jsem na radu mistrů ani vyvolávat nezkoušel.

Magie obnovy mi šla téměř sama. Bez potíží jsem zvládl základní léčivá kouzla, malé magické ochrany a dokonce i slabou verzi odvracení nemrtvých. Pochybuji sice že by moje slabé kouzlo na nějakého nemrtvého opravdu zabralo, ale to je vedlejší.

Na magii proměn a iluzí jsem zkrátka neměl vlohy. Z proměn se mi nepovedlo ani nejjednodušší kouzlo a když jsem zkoušel iluze, nevím jak, ale stalo se že jsem najednou viděl vše jen v odstínech modré. Kouzlo bylo naštěstí slabé a dlouho nevydrželo. Každopádně mistři mi doporučili se o ovládnutí těchto dvou škol nesnažit a já s jejich doporučením rád souhlasil.

Následující roky byli na studium náročnější, ale nemálo zajímavé. V sesílání kouzel jsem se stával jistější, silnější a rychlejší. Mé vnitřní síly neustále rostly.
O alchimii jsem neprojevoval velký zájem, zato očarování, to mě jednak bavilo a jednak mi i docela šlo.
Avšak studium nebylo jen radostné. Pět let po tom co jsem přišel do univerzity, přišel dopis z Falkreathu, psaný jarlovým majordomem Alektiem, v němž mi oznamoval, že Bjorn a jeho bratr Fundar padli v boji proti organizované skupině banditů terorizující zemi jarla Beregara. V dopise dále stálo, že jarl zabezpečí Bjornovu ženu Ingrid a jejich dvě děti, aby netrpěli nouzí. Fundar byl starý mládenec.
Dlouho jsem truchlil pro svého přítele Bjorna, čímž načas utrpělo moje studium.

Když jsem studoval sedmým rokem, přišla z Falkreathu zpráva, že jarl Beregar zemřel. Toho velkého a mocného válečníka skolila nějaká hloupá exotická nemoc. Na jeho místo usedl nějaký Farius, pro mě zcela neznámé jméno.
Asi měsíc po této zprávě mi přišel z Falkreathu první dopis od doby, co Bjorn zemřel. Divil jsem se, kdo mi tak může psát a hned jsem koukl na podpis na konci dopisu. Varius, stálo tam. Zamyslel jsem se a chvíli mi trvalo, než jsem jménu přiřadil obličej. Varius byl správce vinného sklepa jarla Beregara. Navzdory nordské oblibě v medovině, jarl Beregar našel zalíbení ve víně a tak měl v paláci soukromý vinný sklep plný toho nejlepšího vína. A Varius byl jeho správce, starší muž původem ze Cyrodiilu, pamatuji si, že mě několikrát v dětství dal výprask, když jsem se do sklepa dobýval a chtěl se podívat dovnitř. Co by mi zrovna on asi tak mohl chtít? Začal jsem číst dopis:

Raegare synu Roffa,

nevím jestli si na mě po letech vzpomeneš, ale píšu ti, protože nevím komu tady ve Falkreathu ještě můžu věřit a myslím, že by o mém podezření měl vědět ještě někdo.
Raegare, věřím, že náš jarl Beregar byl zavražděn....


______________________________________
 
helio
Nejnapínavější čtení co sem tady vydel skutečně nejlepší.Wink
Za skyrim a za císaře
 
linus04
______________________________________


Kapitola 4

Nevěřícně jsem zíral na dopis. Zavražděn? Proč by to někdo dělal? A jak by vůbec někdo něco takového dokázal? Znovu jsem se zadíval na dopis a četl dál:

Raegare synu Roffa,

nevím jestli si na mě po letech vzpomeneš, ale píšu ti, protože nevím komu tady ve Falkreathu jestě můžu věřit a myslím, že by o mém podezdření měl vědět ještě nekdo.
Raegare, věřím, že náš jarl Beregar byl zavražděn. Jeho srmt je doprovázena příliš mnoho nejasnostmi a zdá se, že ja jsem jediný kdo si toho všiml. Jak možná víš, jsem správne jarlova vinného sklepa. On sám sem často chodíval a vychutnával si chuť dobrého vína nebo si vzal láhev přímo do svých komnat. Jen v některých příležitostech po mě chtěl abych mu víno donesl nebo připravil sám. Většinou si pro něj chodil osobně, v tomto ohledu se choval vždy velice podivínsky. Jak také možná víš, jarl měl před nedávnem narozeniny. Zrovna při takové příležitosti víno připravuji já. Před oslavou za mnou přišel mladík z kuchyně se vzkazem, že jarl si na oslavu přeje láhev Savského vína. Toto mě docela překvapilo. Jarl má nejraději Risallské víno a náhodou si pamatuji, jak o Savském víně jednou prohlásil, že mu ta hrozná chuť kroutí chlupy v nose. Že by chtěl Savské pro nějakého hosta, byl nesmysl, jarl si své víno choval pouze pro sebe, kdyby chtěl víno nejaký host, dostal by klasické skyrimské víno, kterého byla v kuchyni spousta. Každopádně, vzal jsem poslední láhev Savského vína, nikdy jsme ho moc neměli, protože ho jarl moc nepil a dal jsem ho chlapci ať ho zanese do kuchyně kde pracují na přípravě oslavy.
Jarl onemocněl čtyři dny po oslavě, údajně chytil svou nemoc od některého z hostů co byli z cizích zemí. Podle mě byl ve víně jed. Ale jestli to tak je, proč vrah nedal jed do Risallského vina? Je možné že vrah prostě jen nevěděl jaké víno má jarl nejraději?
Další podivná věc je, že navzdory jarlově stále se zhoršujícímu stavu k němu nebyli zavoláni léčitelé. Starali se o něj jen dvě vybrané služebné a nikdo další k němu nesměl.
Pokoušel jsem je pak najít, ale obě jako by po jarlově smrti zmizeli neznámo kam.
Jediným vodítkem pro mne tedy je to víno. Kdo do něj mohl dát jed? Pokud vím, klíče od slepa měli jen čtyři osoby. Kromě mě a jarla meli klíče ještě huskarl Tamila a majordomus Alektius. Že by v tom byl jeden z nich? Nebo jim klíč někdo jen ukradl? Oba ho měli, ale nepoužívali, mohli ho mít na nestřeženém místě. Tolik otázek a tak málo odpovědí.
Pokusím se najít aspoň jednu ze služebných co se o jarla pred smrtí starali, snad tak získám nějaké odpovědi.
Raegare, v žádném případě mi na dopis neodpovídej. Bojím se že by mohli sledovat mojí poštu. Abych ho mohl odeslat jel sem daleko od Falkreathu. Nechci na to ani pomyslet, ale kdyby se mi něco stalo, chci aby o mém podezdření věděl ještě někdo. Budu ti posílat i další dopisy abys věděl co jsem zjistil.

Ať tě devítka ochraňuje.

Varius


Nevěděl jsem co si o tom myslet. Možnost že byl jarl zavražděn mi připadala nepravděpodobná. Nebyl jen Varius zbytečně paranoidní? Řekl jsem si že to prozatím nechám být, budu se věnovat studiu a čekat, co dalšího mi Varius pošle.
Další dopis od něj přišel až za dva měsíce. Psal v něm že našel jednu se služebných co o jarla před smrtí pečovala, ale nic z ní nedostal. Nejdříve zapírala že si jí s nekým spletl a pak když přeci jen přiznala, že je to ona tak nechtěla nic říct. Varius z ní měl prý dojem že se nečeho bojí.
Další dopis na sebe nenechal dlouho čekat. Varius se v něm zdál zoufalý. Byl si jistý tím že ho někdo sleduje. Bál se se vším někomu svěřit kvůli strachu, že by ho obvinili jeho že to on dal jed do vína. Chtěl se vydat hledat majordoma Alektiuse a huskarla Tamilu, kteří po jarlově smrti z Falkreathu po jarlově smrti také zmizeli. Bál se ale jít po jejich stopách když má za zády špehy.
Pak mi skoro další dva měsíce nenapsal, až pak jednoho dne přinesl havran poslední dopis co jsem od něj kdy dostal. Bylo to jen pár slov a zdálo se že byly napsané ve spěchu:

Ten důvod byla Moetrie.

Moetrie. Alchimii jsem moc nestudoval, ale věděl jsem že je to malá modrá bylina rostoucí na úpatí skyrimských hor. Po tomhle krátkém dopise jsem z toho všeho začal mít špatný pocit. Když se mi pak dlouho neozval, rozhodl jsem se sám napsat do Falkreathu. Ale ne Variusovi, nýbrž Bjornově žene Ingrid. Psal jsem aby nepoznala o co mi jde, ptal jsem jak se jí daří, ptal jsem se na děti, na nového jarla a co se stalo s těmi co byli ve službách zemřelého jarla Beregara.

Na odpověď jsem čekal jen pár dní:

Zdravím tě Raegare,

Máme se z dětmi dobře, děkuji ti za zeptání. Jarl Beregar se o nás po Bjornově smrti dobře postaral. Pracuji teď jako jako kuchařka na pile v Sybilově lhotě západně od Falkreathu. Moje děti, Petrus a Malika mi tu pomáhají.
Po příchodu jarla Fariuse se Falkreath změnil. Nebylo tajemství že Beregar byl věrným přívržencem císařství, ale Farius je naopak proti němu a zastává názor že Skyrim by měl být nezávislý. Kvůli jeho odporu k říši opustilo Falkreath spousta dobrých lidí. Huskarla Tamilu prý Farius sám z města vykázal a majordomus Alektius odešel taky. Důkazem jak moc se Falkreath změnil je chudák Varius. Pamatuješ si na něj? Byl to správce Beregarova vinného sklepa. Když se před několika dny vracel domů, někdo se ho pokusil okrást. Varius se bránil a zloděj ho zabil. Stráže zloděje nechytili. A vůbec, ve městě je teď víc zločinců než si kdo pamatuje. Před pár dny na městském trhu.....


Dál jsem už nečetl. Varius je mrtvý. Zabitý zlodějem. Náhoda? Tomu jsem už nevěřil. Jeho poslední dopis byl krátký a rychle napsaný, musel ho psát těsně před smrtí. Ten starý blázen měl možná ohledně jarlovi smrti pravdu. Co bych měl dál dělat? Chovat se jako by se nic nestalo a pokračovat ve svém životě na univerzitě? Ne, to nepřipadá v úvahu. Varius mi věřil a svěřoval se mi se svými podezdřeními. A teď je mrtvý.

Na univerzitě jsem byl už skoro osm let. Spoustu mých přátel se kterými jsem výuku začínal, už z univerzity odešli jako mágové. Možná bylo načase zajít za arcimágem Arenem a říci mu, že i moje studium už dospělo ke svému konci.

______________________________________
 
Aster
Skvěle se to čte. Wink
 
hRDLA
Aster napsal:ř
Skvěle se to čte. Wink

Přesně tak.

https://s25.postimg.org/o42h2pf5b/ezgif_2_11ca8ddcc3.gif
 
linus04
Děkuji vám za vaše kladné ohlasy Wink Celkem mě to psaní baví a už mám i připravenej celý děj.

______________________________________


Kapitola 5

„Zdravím tě Raegare, co pro tebe mohu udělat chlapče?“ uvítal mě arcimág Aren ve svých komnatách.
„Jdu si s vámi promluvit o jedné neodkladné záležitosti mistře,“ odpověděl jsem.
„Ale, že by ses už konečně rozhodl ukončit studium a zkusit uplatnit své magické schopnosti v širém světě?“ zeptal se mě arcimág s úsměvem.
Po tomhle prohlášení jsem nevěděl co říct a jen jsem zíral s otevřenou pusou. Arcimág se usmál ještě víc a pokračoval.
„Už celý poslední rok jsem čekal kdy za mnou s tím přijdeš. O ostatních mistrů často slýchávám že oni už tě ani neučí v pravém slova smyslu, spíš tě jen tak pozorují jak cvičíš. Ještě tak půl roku a možná bych ti už téma ukončení studia předhodil sám,“ úsměv arcimága byl teď ještě širší.
„Co ses mohl naučit tady mezi těmito zdmi, to ses už naučil, zbytek musíš najít sám. Nezapomeň ale, že pro mága pravé učení nikdy nekončí.“
„Hmm, tedy ano, jdu za vámi kvůli tomu mistře“, zmohl jsem se konečně na odpověď.
„Výborně, jistě víš, jak slavnostní vyřazení studenta probíhá“, zvážněl arcimág. „Proběhne malá oslava na tvou počest a budeš považován za plnohodnotného mága, už ne za studenta, ale za našeho kolegu. Nikdo tě odtud nebude vyhánět, ale moje upřímná rada je aby ses vydal aspoň na čas cestovat a zjistil jak nejlépe své schopnosti uplatníš ve svém životě.“
„Mám už svůj plán mistře,“ řekl jsem zamyšleně. „Vrátím se na čas do Falkreathu.“
„Ach ano, tvůj domov, že?“ odvětil arcimág. „No, budeš nám tu chybět Raegare, kdykoliv budeš chtít, univerzita tě uvítá zpět.“

Dva dny po mém rozhovoru s arcimágem se konala moje vyřazovací hostina. Většinu těch dvou dní jsem strávil balením různých věcí co by se mi po cestě mohli hodit. Teplé oblečení a obuv, různé lektvary, zvláště ty co dokázali vyléčit nákazy nebo jedy na které magie obnovy nestačila. Zabalil jsem si i polní stan a silnou pokrývku, měl jsem sice v planu noci trávit v krčmách, kterých bylo po cestě spousta, ale jeden nikdy neví co ho na cestě potká. Také jsem zkoumal jednu knihu z knihovny a hledal článek o Moetrii. Našel jsem její popis i lektvary na které se používá, ale nic co vysvětlovalo spojitost s tím, o čem psal Varius.
Když jsem se vrátil z kuchyně, kde jsem si byl pro zásoby sušeného masa a malý ocelový kotlík na vaření, našel jsem ve svém pokoji na posteli položený hedvábný balíček se vzkazem. Vzkaz byl krátký: Snad ti padne.
Rozdělal jsem ho a zalapal po dechu. Uvnitř bylá překrásná cestovní róba v temně modré barvě a na ramenech a hrudi vyzdobena ornamenty šité stříbrnou nití.
Hned jsem si ji vyzkoušel a padla mi dokonale. Vzal jsem si k ni svoje vysoké kožené boty co jsem koupil od obchodníka v Ledohradu a kožené rukavice.
Magickými smysly jsem poznal že róba je očarovaná. Rozpoznal jsem hned několik druhů očarování. Poskytovala nositeli zvýšenou ochranu proti zbraním, mít ji na sobě bylo jako mít na sobě tvrzenou koženou zbroj. Další očarování zvyšovalo nositelovu koncentraci a sílu seslaných kouzel. Bylo mi jasné, že s touhle róbou budu schopen sesílat kouzla rychleji a s lepším účinkem. Poslední očarování co jsem byl schopen rozeznat, byla odolnost proti živlům. V chladném podnebí Skyrimu se mi obzvlášť odolnost proti mrazu dobře hodila. Byl to vskutku královský dar.

Hostina bylá báječná. Spousty jídla, pití a zábavy. Přátelé a kolegové mi blahopřáli a přáli štěstí do budoucna. Když mě arcimág Aren viděl v nové robě, poznamenal jen: „Padne ti dokonale.“
Při hostině jsem měl tu čest sedět u užšího čela stolu, kde seděli mistři, ostatní studenti seděli po zbývajících třech stranách stolu.
Hodovali jsme, smáli se a bavili skoro do půlnoci, než mistři studenty konečně zahnali do postelí.
Já jsem jim pak zdědil své rozhodnutí odejít hned další den za úsvitu. Popřáli mi šťastnou cestu a dali pár posledních rad do budoucna. Přeci jen, stále to byli moji učitelé.


Za úsvitu jsem se vydal na cestu. Bylo to těžké opouštět místo kde jsem byl doma tak dlouho, ale slíbil jsem si, že se sem brzy vrátím.
Mimo univerzitu nebyly mágové moc oblíbení, tak jsem přes sebe hodil cestovní plášť, který z většiny zakryl mou róbu. Stále jsem měl dost zlata po otci, během studia jsem za nic neutrácel, tak jsem si v Ledohradu koupil silného koně. Chvíli mi trvalo si připomenout jízdu na koni. Pomalu, ale jistě jsem vyrazil ke svému prvnímu cíli, malé osadě, několik desítek kilometrů jižně od Ledohradu. Počasí nebylo špatné, nesněžilo a jelo se rychle a jistě. Cesta byla bez větších obtíží, narazil jsem na malou smečku vlků a měl jsem co dělat abych se udržel na koni, který se začal plašit, ale stačilo malé kouzlo abych vlky zahnal pryč. Do vesničky pojmenované Kamenná hláska jsem dorazil asi dvě hodiny před setměním. Vesnička to byla opravdu malá, šest malých domků s políčky a uprostřed patrový hostinec. Zaplatil jsem za ustájení a napojení koně a šel dovnitř.
Bylo tam příjemné teplo, hezky praskající krb a asi tucet hostů. Vybral jsem si stůl v rohu hostince a posadil se. Netrvalo to dlouho a přikolébal se statný hostinský.
„Čím vám posloužím mladý pane?“
„Teplým jídlem a pitím,“ objednal jsem si. „Rád bych tu zůstal přes noc, takže bych si taky rád pronajal pokoj, máte-li volný.“
„Máme, máme,“ přikyvoval hostinský. „Za jídlo, pití a pokoj to děla patnáct zlatých. Když ale zaplatíte dvacet, ráno na vás bude čekat teplá snídaně.“
Vyskládal jsem na stůl dvacet zlatých a hostinský s úklonou odešel. Já měl tak čas se podívat po ostatních hostech. Většinou to nejspíš byli místní farmáři, ale byli tam i dva ozbrojení, kteří byli nejspíš podobně jako já na cestách.
Za chvilku se hostinský vrátil s talířem fazolí a medovinou. Najedl jsem se, poděkoval hostinskému a nechal se zavést do svého pokoje. Byla to malá místnost s dřevěnou postelí, stolkem a zamykatelnou truhlou na věci. Odložil jsem si, zalehl a téměř hned usnul.

Vzbudil mě pronikavý ženský křik. Rychle jsem vstal a snažil se zorientovat. Nemohlo byt více jak tři hodiny po půlnoci. Venku bylo slyšet další křik a poté i hlasy lidí co se vzbudili a šli se podívat co se stalo. Rychle jsem se oblékl a vyběhl ven. V hostinci nikdo nebyl, všichni byli už venku.
Vyrazil jsem ven a zamířil k malému davu co se seběhl u jednoho domu na okraji vesnice. Ženy zaháněli děti zpět do domů. Když jsem viděl, kolem čeho tam všichni stojí, málem se mi zastavilo srdce. Na zemi ležela v kaluži krve malé dívenka, nemohlo jí být více než deset let. Vypadalo to, že jí zabil zásah sekerou vedený zezhora přes klíční kost.
Vedle ní klečela žena se šípem zabodnutým zezadu do ramene, svírala dívenku v náručí a plakala smutkem i bolestí. Všichni kolem si vzrušeně neco šeptali, ale nikdo se neměl k tomu něco udělat.
„Ustupte a nestůjte tu jak kdybyste vybírali ovci ke koupi,“ zabručel statný mladý muž, jeden z těch ozbrojených kterého jsem viděl v hostinci. Teď měl po ruce velkou válečnou sekeru a pořád si prohlížel okolí a hledal nepřátele.
„Pojďte, té už není pomoci a vy jste taky zraněná,“ řekl ženě klečící na zemi a snažil se jí její dceru vzít aby ji mohl odvést a ošetřit její zranění.
Žena se mu bez ohledu na bolest vytrhla a odmítala dívku pustit. Přispěchal jsem mu na pomoc a společně jsme ji odnesli od hrůzné scény.
„Prohlédl jsem okolí, nikde ani stopa po útočnících,“ řekl když jsme ženu pokládali na stůl v hostinci. Vesničane se tlačili dovnitř, aby náhodou o něco nepřišli.
„Co s ní chcete dělat,“ řekl podezřívavě jeden farmářů.
„Zachránit jí život, než bude pozdě,“ odbyl ho mladý válečník.
Podíval se na mě: „Šíp je hluboko, ale musíme ho vyndat. Dokážeš pak to zranění zahojit mágu?“
Takže tedy poznal co jsem zač. Nikdy jsem takovou ránu neléčil, ale věřil jsem že to dokážu. Přikývl jsem.
Ženě dal do úst kapesník, chytl ji pevně do náručí a začal šíp vyndávat. Žena to nevydržela a omdlela bolestí. Šíp byl za chvíli venku a z rány se proudem valila krev.
„Rychle mágu, nebo vykrvácí,“ pobízel mě.
Přiložil jsem ruce nad ránu a začal splétat kouzlo. Nad ránou se objevila zlatá záře a krvácení pomalu ustalo. Zpřetrhané svalstvo se opět spojilo a kůže se zacelila. Za chvíli zmizela i jizva.
Kolem se ozvaly překvapené hlasy farmářů a i mladému bojovníkovi vyklouzlo z úst tiché páni.
Kouzlo to bylo složité a cítil jsem jak mě vyčerpalo. Ale žena byla zachráněna. Za pár minut otevřela oči. Zdála se dezorientovaná a chvíli trvalo než se vzpamatovala. Farmáři ji hned zahrnuly proudem otázek.
„Mlčte,“ okřikl jsem je. „Rána je vyléčená, ale stejně potřebuje klid na lůžku.“
Avšak i muž co jí vyndal šíp měl otázky. „Co se stalo madam? Kdo to byl?“
„Elina je mrtvá!“ začala žena, uvědomujíc si co se stalo. „A odvlekli Ismara a Inuse.“
„Kdo?“ naléhal mladý muž.
„Falmerové,“ začala žena opět plakat. „Falmerové mi odvlekli děti!“

______________________________________
 
BadWolf
Shock Falmery já nerad... Co z toho bude? Budou v Dwemerských ruinách? Ty já zbožňuji! Ale ne nechám se překvapit...
XVI...............................................................[Dcery Nebes]
The Sassy Master, Melon Lord!

http://i.imgur.com/SNisYpc.gif

That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy.

http://i.imgur.com/UAsbdCU.jpg
 
Aster
Falmeři by si zasloužili vyhynout za to co udělali té rodině!! Wink
 
Maligos
Velmi dobre psani. Oravdu chvalim cte se to moc pekne. mas to psane nekde bokem ve Wordu nebo jinem textovem editoru? Mozna by bylo dobre to pak skusit ukazat nejakemu nakladatelstvi. No v kazdem pripade pis dal jelikoz dokazes psat dost napineve.
 
linus04
Děkuji za pochvaly Wink Mám to v PC všechno ve worldu spolu s takovým shrnutím celého děje. Jsem rád že se vám to líbí, ale nemyslim že by to byl až takovej zázrak abych s tim šel do nakladatelství Pfft

______________________________________


Kapitola 6

Falmerové! Po tomhle prohlášení byli chvíli všichni ticho, až na plačící ženu.
První se vzpamatoval mladý válečník.
„Pojďte, necháme jí trošku klidu,“ ukázal na ni. „Někdo ji odveďte domů a postarejte se ať není sama.“
Několik dalších žen se ji chopili a odvedli ji pryč.
„Bohové, smilujte se nad námi. Falmerové!“ vyhrkl jeden z farmářů. „Proč by unášeli děti?“
„To nevím,“ řekl mladý muž, který se představil jako Orin. „Nemáte tu s nimi už nějaké zkušenosti?“
„Párkrát se už stalo že nám zmizela ovce a všechno ukazovalo na falmery, ale tohle? Nikdy nezabíjeli a neunášeli,“ řekl jiný vesničan.
„Ani družiníci nemají s něčím takovým zkušenosti,“ poznamenal zamyšleně Orin napůl sám k sobě.
Hned ho zahrnula vlna otázek.
„Vy patříte k družiníkům?“ „Vydáte se za falmery?“ „Zachráníte ty děti? Zaplatíme vám.“
Orin v tu chvíli vypadal, že má vztek sám na sebe. „Kde je otec těch dětí?“ zeptal se.
„Zemřel už před lety,“ dostalo se mu odpovědi. „Vydáte se tedy za falmery? Zaplatíme vám vším co máme.“
Orin neodpovídal. Bylo mi jasné že jeho nordská čest mu velí jít falmerům po stopě, ale dalo by se to považovat za sebevraždu. Sám proti bůhví kolika falmerům. Bylo mi jasné že bych mu měl pomoci. Od mé cesty mě to zdrží jen pár dní. A navíc, můj otec zemřel když zachraňoval své krajany z rukou jejich únosců, jak bych mohl stanout před jeho hrobem ve Falkreathu když bych sám něco takového odmítl udělat?
Orin si mého váhání asi všiml, protože když jsem vzhlédl, díval se na mě a v jeho očích byla nevyřčená otázka.
„Pomohu ti,“ přikývl jsem. Bylo na něm vidět že se mu ulevilo.
Farmářům se ve tvářích objevila nová naděje a začali nám slibovat vše možné když uspějeme.
„Za půl hodiny před hostincem,“ řekl jen Orin a zmizel na schodech do svého pokoje.
I já jsem se vydal do svého a začal jsem si rychle balit. Oblékl jsem si róbu a cestovní plášť. Sebou sem si plánoval vzít jen to nejnutnější, zbytek nechat u hostinského.
Netrvalo mi to ani dvacet minut a byl jsem připraven vyrazit. U hostinského jsem si uložil zbylé věci a ten slíbil, že se o ně postará než se vrátíme.
Orin už čekal venku. Měl na sobě zbroj s ocelovými pláty, u boku se mu houpala bitevní sekyra a na zádech měl krátký meč a štít. Vedle něj stál jeho kůň a mladík ze stájí čekal kousek stranou s mým koněm.
„Pojď, každá minuta drahá,“ řekl Orin, vzal koni uzdu a hned vyrazil. Rychle jsem spěchal za ním.
Byla stále tma, ale dva měsíce nám aspoň trošku svítili na cestu a Orin byl evidentně vynikající stopař, takže jsme rychle pokračovali dál. Museli jsme ale jit pěšky a koně vést za sebou abychom viděli stopy.
Když se konečně rozednilo, mohli jsme nasednout a vyrazit rychleji. Falmerové šli pěšky, navíc to vypadalo že oba chlapce nesli, protože Orin nikde nenašel jejich stopy. Mohli jsme jen doufat že jsou ještě naživu.
Cestou jsme prohodili pár slov, dozvěděl jsem se o Orinovi že mezi družiníky je už asi pět let a že procestoval celý Skyrim při plnění různých zakázek.
Já mu pověděl něco málo o sobě a o životě na univerzitě. Samozřejmě jsem mu neřekl nic o mých důvodech opustit univerzitu.
Bylo už kolem poledne, když Orin najednou zvedl ruku, zastavil a sesedl z koně. Napodobil jsem ho šel jsem k němu.
„Pár set metrů před námi je zřícenina nějaké staré pevnosti,“ povídá. „Zdá se, že stopy falmerů vedou přímo tam. Mohli se tam jen utábořit, ale podle mě je pravděpodobnější že to je jejich doupě. Falmeři mají rádi temnotu, pod pevností mohou být katakomby ve kterých se mohou bez obav skrýt.“
„Tak co teď?“ zeptal jsem se. Cítil jsem jak mi divoce tluče srdce. Věřil jsem své magii, ale uprostřed boje se může stát cokoliv.
„I kdyby snad byli zalezlý v chodbách pod pevností, na povrchu budou určitě stráže. Měli bychom postupovat opatrně a stráže vyřídit pokud možno co nejtišeji,“ pokračoval družiník.
Po chvilce zaváhání sundal ze zad krátký meč a podal mi ho: „Umíš zacházet se zbraněmi? Magie je mocná zbraň, ale když se nepřítel dostane až k tobě, není dost času zareagovat kouzlem a pak je nejlepší dobrá čepel. Věř mi, už jsem viděl mágy takhle umírat.“
„Před lety jsem několik let občas trénoval s jedním bojovníkem,“ odpověděl jsem a meč si od něj vzal. „Nejsem sice žádný mistr meče a bude chvilku trvat než si připomenu co znám, ale vím, že do přítele se má bodat tím ostrým koncem.“
„Výborně,“ usmál se Orin. „To je to hlavní, zbytek půjde sám.“
Chvíli se zdálo jako by můj společník zhodnocoval situaci a vybíral nejlepší postup, když na mě kývl ať jdu za ním.
„Počkej,“ zarazil jsem ho. Nechápavě se na mě podíval.
Jednu ruku jsem položil na jeho ocelové pláty na rameni a soustředil se. Tam kde se má ruka dotýkala jeho zbroje se objevila slabá modrá záře a postupně se rozšířila po celé zbroji. Když jsem dal ruku pryč, chvíli ještě modře zářila, ale za chvilku pohasla.
„Magická ochrana,“ odpověděl jsem na nevyřčenou otázku v jeho očích. „Odkloní útoky vedené na tebe stranou.“
V jeho tváři se objevilo překvapení a po chvíli nadšení.
„Není to očarování jako takové,“ dodal jsem hned, protože mne napadlo na co myslí. „To by vyžadovalo mnohem víc energie. Tohle je jen dočasná ochrana a až se energie do kouzla vložená vyčerpá, zmizí. Stejně se snaž utokův vyhýbat nebo je vykrýt štítem.“
„I tak ti děkuji, mohlo by mi to zachránit život,“ odvětil. „Připraven vyrazit?“
Já byl chráněn magií své róby, ale stejně jsem ještě použil stejné ochranné kouzlo na sebe. Pak jsem přikývl a oba jsme potichu a přikrčeni k zemi vyrazili.
Trvalo nám asi deset minut dostat se až k tvrzi, která nebyla tak velká jak se zdálo z dálky. Odhadoval jsem spíš že v minulosti mohla sloužit jako strážní věž. Pomalu jsme se plížili podél zdi, až jsme se dostali k vstupní bráně. Orin nenápadně nakoukl dovnitř, o chvíli se vrátil a potichu povídá: „Jak jsem čekal, jsou tam dva falmerové na stráži. Napravo u zdi pevnosti je zbytek rozpadlé věže, ale uvnitř by taky mohl jeden nebo dva být. Na druhé straně od nás jsou masivní dveře, nejspíš vedou pod zem. Tak začneme. Já půjdu první a vrhnu se na ty dva. Neviděl jsem že by měli luky takže bych se k nim měl dostat bez obtíží. Ty zůstaň schovaný a sleduj, jestli zprava z té věže nepřispěchají posily a kdyby ano, tak je přivítej svými kouzly. Domluveno?“
Přikývl jsem.
Orin pevně stiskl svou sekeru, upravil si v ruce štít a vrhl se dovnitř. Dva falmerové sedící u malého ohně zvedli hlavy když ho spatřili a chvíli jim trvalo než jim došlo co vlastně vidí. Než se vzpamatovali a popadli zbraně, byl Orin už na půl cesty u nich. A přesně jak předpokládal, ze zbytku kdysi nepochybně impozantní věže vykoukl další falmer. Z toho jak si upravoval bederní roušku jsem odhadl, že si asi musel odskočit. Hned se však chopil zbraně a chystal se přispěchat společníkům na pomoc.
Než stačil udělat jediný krok, zasáhl jsem ho výbojem blesku do hrudi. Kouzlo jsem seslal ve spěchu a nemělo takový účinek jaký bych si přál, ale stačilo to aby se zapotácel a kvůli svalové křeči, která po útoku blesky následuje, upustil zbraň. Když se oklepal, podíval se odkud útok přišel. Uviděl mě, hned sebral zbraň a vyřítil se na mě. Ani já jsem ale nelenil a hned po seslání prvního kouzla jsem připravoval další a silnější. Dal jsem si načas a vložil do kouzla více energie. Když jsem s ním falmera zasáhl, s rozpaženýma rukama se poroučel k zemi a z jeho těla se slabě kouřilo. Ihned sem začal připravovat další pro případ že by Orin potřeboval pomoc.
Ale družiník věděl co dělá. Jeden protivník mu ležel u nohou z rozraženou lebkou a druhý právě ustupoval pod jeho útoky. Falmer se omezil pouze na krytí jeho útoků, ale muselo mu být jasné že proti zkušenějšímu válečníkovi nemá šanci. Když odrazil svým mečem jeden z Orinových útoků, můj společník ho hned prudce udeřil štítem do ramene. Falmer zavrávoral a víc družiník nepotřeboval. Jednou ranou sekyrou poslal falmera za jeho společníky.
Celý boj trval jen pár vteřin. Orin se na mě podíval, pak na mrtvého falmera kousek stranou ze kterého se ještě slabě kouřilo a uznale pokývl hlavou. Já mu pokývnutí oplatil a magickými smysly jsem prozkoumal magickou ochranu co jsem vložil na jeho zbroj. Byla neporušená. Ani jeden útok se nedostal až na Orinovu zbroj.
Ten mezitím u jednoho ze strážných našel klíč k pevnosti.
„Můžeme?“ zeptal se.
„Za chvíli,“ odpověděl jsem. „Napadlo mě že dovnitř by se nám hodila společnost.“
Soustředil jsem se a shromaždoval energii. Na zemi přede mnou se objevil runový obrazec, který jasně zářil. Nad ním se objevil stín bytosti. Stín který rychle dostával určitý tvar. Za chvíli runový obrazec na zemi zmizel a přede mnou stál atronach vzduchu. „Výborně,“ řekl z úsměvem Orin.
Opatrně vložil klíč a odemkl masivní dveře. Za nimi byly schody do podzemí.
Všichni tři jsme začaly sestupovat dolů do temnoty.

______________________________________
 
Aster
Skvělá část.Meligos měl pravdu měl bys s tím někam do nakladatelství zajít protože je to PERFEKTNÍ.
 
BadWolf
Shock Oóóóó! Duprjdy vajdu Shock. Wink

Ale já bych nechtěl být přítelem toho hlavního hrdiny poněvadž on říká:
ale vím, že do přítele se má bodat tím ostrým koncem.“
Grin
XVI...............................................................[Dcery Nebes]
The Sassy Master, Melon Lord!

http://i.imgur.com/SNisYpc.gif

That's all I got. It's pretty much my whole identity. BW, the meat and sarcasm guy.

http://i.imgur.com/UAsbdCU.jpg
 
Aster
BadWolf napsal:
Shock Oóóóó! Duprjdy vajdu Shock. Wink

Ale já bych nechtěl být přítelem toho hlavního hrdiny poněvadž on říká:
ale vím, že do přítele se má bodat tím ostrým koncem.“
Grin
Grin Grin: Grin: Grin Grin: Grin
 
linus04
Nedá mi to ach se našeho hrdiny nezastal, přeci jen je to v první řadě mág a žadný učený z nebe nespadl Wink
 
Přejít na fórum:
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 1572 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 4598 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 2970 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 2521 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 8884 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4894 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 4205 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 4178 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 4987 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist